Islámský stát potřebuje další expanzi. Do ropných polí.

„Spíše než teroristická povaha Islámského státu je děsivá jeho státotvornost,“ říká česká diplomatka Jana Hybášková, velvyslankyně EU v Iráku. Na téma exodu ze Sýrie nebo Iráku podotýká: „Vidím to jako téměř nevyhnutelné.“

Milan Rokos 5.7.2015
Nejvýše postavená česká diplomatka Jana Hybášková. Působí jako velvyslankyně... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Nejvýše postavená česká diplomatka Jana Hybášková. Působí jako velvyslankyně... | foto: Yan ReneltMAFRA
Nejvýše postavená česká diplomatka Jana Hybášková. Působí jako velvyslankyně... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V rozhovoru s ČESKOU POZICÍ Hybášková rovněž popisuje, proč jsou bojovníci Islámského státu tak úspěšní: „Jsou strašně rychlí a flexibilní a několik věcí opravdu umějí. Nepoužívají mobilní telefonní sítě a jsou schopní provést útok, při němž se šedesát toyot sjede na jedno místo a zaútočí. Po takovém koncentrovaném útoku se zase stejně rychle rozjedou pryč.“

ČESKÁ POZICE: Bojovníci Islámského státu jsou pár desítek kilometrů od Bagdádu. Jaká ve městě panuje atmosféra? Bojí se lidé, že Bagdád padne?

„Očekává se, že když bude Islámský stát potřebovat, dokáže boj přenést dovnitř do Bagdádu prostřednictvím koordinovaného útoku spících buněk“

HYBÁŠKOVÁ: My si myslíme, že Bagdád nepadne, respektive nepadne tím způsobem, že by na něj zvenku zaútočila nějaká masivní síla, která by postupovala ulicemi a lidé by před ní prchali. Bohužel ale máme informace o tom, že uvnitř Bagdádu existují takzvané spící buňky. Bagdád dříve býval smíšeným sunnitsko-šíitským městem, dnes je ale rozdělený na šíitské a sunnitské čtvrti, a právě v blízkosti separačních linií se tyto buňky vyskytují. Očekává se, že když bude Islámský stát potřebovat, dokáže boj přenést dovnitř do Bagdádu prostřednictvím koordinovaného útoku těchto spících buněk.

Je tedy možné, že se ohnisko bojů přenese do Bagdádu, my si ale nemyslíme, že je to první cíl Islámského státu. IS je expanzionistický a potřebuje další expanzi, a to do ropných polí. Předpokládám proto, že hlavním cílem budoucího útoku bude spíš severní ropné pole u Kirkúku a že dalším směrem výpadů IS bude osa Ramádí – Sulejmáníja, tedy severovýchod od Bagdádu.

ČESKÁ POZICE: Lze útok na Bagdád vyloučit?

HYBÁŠKOVÁ: Budou-li potřebovat navázat šíitské milice k ochraně Bagdádu, aby si uvolnili ruce pro Kirkúk, pak nastane taktický útok na Bagdád. To se nedá úplně vyloučit. Že by si ale chtěl IS v této fázi vzít na triko šest nebo sedm milionů Iráčanů ve městě, kde pro ně jinak nic významného není, nepředpokládám.

Naší noční můrou je útok na bagdádské letiště. Ne snad to, že by ho IS přímo dobyl, ale v zásadě stačí tři čtyři rakety, které letiště vyřadí z provozu. My bychom si pak všichni mohli zabalit a odjet. Stačí několik koncentrovaných výbuchů v Bagdádu plus útok na letiště a je vymalováno – mezinárodní společenství by muselo Bagdád opustit.

ČESKÁ POZICE: A atmosféra ve městě?

„Kumulace těchto faktorů vedla k tomu, že nám změnili takzvaný dress code, tedy že musíme nosit helmu a neprůstřelnou vestu i mezi pracovištěm a ubytováním“

HYBÁŠKOVÁ: Je špatná. Za prvé máme roční výročí od pádu Mosulu, za druhé začíná ramadán a za třetí se našim protivníkům daří rozšiřovat informace, že za spoustou útoků stojí Američané. Kumulace těchto faktorů vedla k tomu, že nám změnili takzvaný dress code, tedy že musíme nosit helmu a neprůstřelnou vestu i mezi pracovištěm a ubytováním. Venku bývá 45 stupňů horka a vy musíte nosit sedmnáctikilovou vestu. Doufám, že tohle opatření brzy pomine.

ČESKÁ POZICE: V Bagdádu už jako velvyslankyně EU působíte více než čtyři roky. Jak se za tu dobu změnila situace? Je nyní lepší než za vlády Núrího Málikího?

HYBÁŠKOVÁ: Už jsem v jednom rozhovoru říkala, že jsem si dala sama pro sebe cíl – když budu odjíždět a situace bude stejná, splnila jsem svoji misi. Tak to ale není, situace je podstatně horší, vznikl Islámský stát, který okupuje 40 procent orné půdy, pět cementáren i stovky ropných studní. Na druhou stranu Irák prošel svobodnými volbami, ze kterých vzešel prezident, předseda parlamentu i vláda. Máme tedy vládu, nejsme Jemen, Sýrie ani Libye. Je to vláda složená z Kurdů, sunnitů, šíitů a Turkmenů. Vrcholní politici jsou schopni se jednou týdně sejít a spolu jednat.

ČESKÁ POZICE: Když stát úplně v rozkladu není, proč tedy nefunguje?

„Řada nově vytvořených jednotek je navíc infiltrovaná Islámským státem a nemá morálku ani motivaci bojovat“

HYBÁŠKOVÁ: Celý americký systém vybudování nové armády úplně selhal. Irácká armáda byla šíitizovaná a lidé z šíitských oblastí nevidí příliš smysl v tom, bojovat v sunnitských oblastech, pro ně je to cizí země. Řada nově vytvořených jednotek je navíc infiltrovaná Islámským státem a nemá morálku ani motivaci bojovat. Selhávají tedy celé irácké ozbrojené složky a trénink někoho, kdo neumí ani nechce bojovat, a ještě mu chybí vybavení, je iluzorní záležitostí. Z toho vychází odložení bitvy o Mosul a pochopení, že ten proces bude mnohem delší a náročnější, než si myslíme.

Druhým problémem je strašně špatná výkonnost irácké vlády. Příkladem je ministerstvo zdravotnictví, které má na starosti centrální sklady léků. Ty léky v zemi jsou, není ale boha, který by je dokázal dostat ze skladu tam, kde jsou potřeba. Celá země žije na potravinových lístcích. V momentě, kdy lidé odejdou do jiného místa, jim lístky přestanou platit. Nikdo nedokáže zařídit, aby dostali potravinový lístek, když odejdou z Ramádí do Bagdádu. Selhává tedy schopnost ministerstev registrovat uprchlíky a poskytovat jim alespoň sociální síť a ochránit je.

Těžké je také vybudovat policii, a to i v nově osvobozených oblastech – třeba v Tikrítu dříve působila policie sunnitská, která spolupracovala s Islámským státem. Ta už se vrátit nemůže, jinou tam ale nemají.

ČESKÁ POZICE: Vzhledem k vámi zmíněným problémům a zároveň při pohledu na mapu Iráku rozdělenou na území ovládané IS, Kurdy či vládou člověka napadne, jestli je vůbec územní celistvost země do budoucna reálná, nebo zda se spíš budou mapy překreslovat…

„Prostor pro rozpad Iráku ale nyní není. Jordánsko ani Sýrie si prostě nevezme kus Iráku.“

HYBÁŠKOVÁ: My trváme na tom, že čáry na mapě odpovídají počtu vlajek, které vlají na budově OSN. To je tedy teorie. Realita je jiná, čáry vedou jinde a některé vlajky prostě v New Yorku nebudou. Například irácko-syrská hranice neexistuje, a to už poměrně dlouhou dobu. Kurdskou vlajku v New Yorku v dohledné době nikdo nevyvěsí, jednou tam ale určitě vlát bude, protože Kurdové jsou konstitutivním národem se všemi charakteristikami národů.

Prostor pro rozpad Iráku ale nyní není. Jordánsko ani Sýrie si prostě nevezme kus Iráku. Fakt, že se ale země vnitřně zhroutí na tři nebo čtyři autonomní území, je proces, který se už děje. Že by ale v každém z nich vzniklo hlavní město, kde by vyhlásili svobodné volby a později i vládu, to se nestane.

ČESKÁ POZICE: Islámský stát čelí leteckému bombardování, to ale zjevně příliš nefunguje. Jak je možné, že mohl dobýt syrskou Palmýru, která leží uprostřed pouště? Když tam člověk jede, kolem nic není, jen rovina. To vypadá jako ideální prostředí pro letecké údery, není se kam schovat…

HYBÁŠKOVÁ: Bojovníci IS jsou strašně rychlí a flexibilní a několik věcí opravdu umějí. Nepoužívají mobilní telefonní sítě a jsou schopní provést útok, při němž se šedesát toyot sjede na jedno místo a zaútočí. Po takovém koncentrovaném útoku se zase stejně rychle rozjedou pryč.

Druhá věc je, že mezinárodní humanitární právo říká, které objekty se nesmějí bombardovat. Školu, školku nebo třeba zdravotnické zařízení koalice prostě bombardovat nemůže. Teroristé přitom běžně používají lidské štíty, což se děje od Gazy až po Kavkaz, a nikdo s tím nic moc nedělá.

ČESKÁ POZICE: Velkým tématem irácké války je i použití šíitských milicí. Po dobytí Ramádí je premiér povolal do služby. Jak byste popsala jejich provázanost s Íránem?

„Před ramadánem se irácký parlament snažil schválit zákon o národních gardách, který ale bohužel neprošel. Celý tento ohromný konglomerát lidí ve zbrani je tak nyní ilegální.“

HYBÁŠKOVÁ: To je strašně složitá otázka. Irák a Írán byly ve válce, při níž zemřel milion lidí. Představa, že iráčtí šíité milují Írán, je proto naprosto zavádějící. Oni se ho spíš bojí. Iráčané mají svá svatá města Nadžaf a Karbalá, kde mají svůj typ šíi, která není tou revoluční šíou íránskou. Irák nyní platí Íránu čtyři miliardy dolarů za elektřinu, palivo do generátorů i za zemní plyn. Země jsou tedy strašně provázané, ekonomicky, lidsky (hranici ročně přechází pět milionů lidí) i jazykově. Je tam hodně ostnů nenávisti, vztah Bagdádu k Teheránu přirovnávám k dřívějšímu vztahu Prahy k Moskvě.

Faktem je, že vliv íránských revolučních gard v Iráku je velký. Na jednotlivé typy šíitských milicí mají vazby velitelé a bojovníci íránských revolučních gard. Milice Asa‘ib Ahl al-Haq má asi 60 tisíc mužů ve zbrani a je přímo řízena íránskými revolučními gardami. Pod jejich kontrolou je i irácká verze hnutí Hizballáh, spíše nacionalistické jsou pak Sadrovy brigády.

„Ohromný problém je, že jim skutečně nikdy nikdo neřekl, že se nestřílí proti Červenému kříži, že se nezaminovávají nemocnice nebo že mají shromažďovat údaje o zemřelých“

Po kolapsu irácké armády vyzval šíity jejich nejvyšší irácký duchovní ajatolláh Sistání k přímému boji proti Islámskému státu. Lidé se skutečně začali přihlašovat a vznikla centra milicionářů. Ti, kteří dostali zbraň a šli bojovat, byli ponejvíce příslušníci už nějakých organizovaných šíitských milicí. Před ramadánem se irácký parlament snažil schválit zákon o národních gardách, který ale bohužel neprošel. Celý tento ohromný konglomerát lidí ve zbrani je tak nyní ilegální.

Ohromný problém je, že jim skutečně nikdy nikdo neřekl, že se nestřílí proti Červenému kříži, že se nezaminovávají nemocnice nebo že mají shromažďovat údaje o zemřelých. Chybí tam úplně základní pravidla války. Bylo by jednoduché říci, že s nimi se nebudeme bavit, protože páchají zvěrstva a jsou podřízeni Íránu. Ve chvíli, kdy se ale snažíte o nějakou stabilizaci a o maximální pomoc civilnímu obyvatelstvu, tak to není možné.

ČESKÁ POZICE: Máte zprávy o tom, jak žijí lidé na územích okupovaných IS? Po dobytí Mosulu byli bojovníci IS vítáni jako osvoboditelé, stane se to samé i v případě, že město znovu dobude irácká armáda?

HYBÁŠKOVÁ: Z hlediska vypjaté šaríi Islámského státu jsou rozdíly v tom, o kom se mluví. Jinak jsou na tom sunnitské kmeny, které vyjádřily věrnost Bagdádímu, a jinak ty, které mu věrnost nevyjádřily. Špatně jsou na tom šíité, protože jsou pokládáni za odpadlíky. V zajímavém postavení jsou křesťani, protože Islámský stát potřebuje zemědělství. Jedna z tragédií křesťanů v této oblasti je, že jsou strašně dobří zemědělci, a všichni proto chtějí jejich půdu.

Sunnité, když se nekoukají na televizi, nekouří, nehrají fotbal a neposlouchají rádio, jsou na tom zřejmě relativně dobře. My jsme bohužel v hrozné situaci, kdy se nám lidé vracejí do Islámského státu, protože jim nedokážeme poskytnout vůbec nic. Když máte šest měsíců rodinu ve stanu, kde není latrína a kde je nepravidelná dodávka vody, je to šílené. Část těch lidí zváží, zda jít znovu domů, byť musejí chodit zahalení. Teče tam ale voda a mají elektřinu.

ČESKÁ POZICE: V jednom z rozhovorů jste mluvila o tom, že cílem vedení IS je hlavně ropa, tedy peníze. Jak s ní nyní obchodují? Převážejí ji jen po cisternách do Turecka, nebo ji prodávají syrskému režimu Baššára Asada?

„Ve zprávě zjišťující finanční toky Islámského státu se píše i to, že pět největších cementáren v Iráku nyní leží na území ovládaném IS, stejně jako 40 procent irácké orné půdy“

HYBÁŠKOVÁ: Myslím si, že primární je podpora od Asada. Třicet tisíc barelů jde údajně přes vnitřní syrský trh. Tím, že Irák nemá rafinerní kapacity, tak lidé všemožně vyvážejí naftu, aby mohli na oplátku dovážet palivo do generátorů. Energie proudí všemi směry, pašuje se i do Pákistánu a Afghánistánu, těžko se to ale potvrzuje. Dnes už existuje DNA výzkum ropy, který by měl zjistit, odkud ropa přímo pochází.

Ve zprávě zjišťující finanční toky Islámského státu se píše i to, že pět největších cementáren v Iráku nyní leží na území ovládaném IS, stejně jako 40 procent irácké orné půdy. V Mosulu Islámský stát některé platy zdaňuje 25 procenty, byznys tam funguje. V Islámském státu vzniká a rozvíjí se funkční státní struktura.

ČESKÁ POZICE: O takzvaném chalífátu mluvíte jako o státu a tvrdíte, že by se neměl označovat jako teroristická organizace. Nepřijímáme tak ale jejich rétoriku?

HYBÁŠKOVÁ: Nepřijímáme, my jim nepůjdeme uspořádat svobodné volby ani je nepřijmeme do OSN. Oni tam ostatně podle vyjádření Bagdádího ani nechtějí, protože tvrdí, že přímo podléhají jen Bohu. Bohužel jde ale o konsolidované území s vlastní ekonomikou, obranou, právním systémem, školstvím a zdravotnictvím. Často podléháme dojmu, že jde jen o černé kroužky kolem řek, tak to ale bohužel není. Měli bychom si to připustit. Islámský stát ale samozřejmě používá plně rozvinutou taktiku teroristických útoků a terorismu, o tom není vůbec sporu. Snažím se však klást důraz na to, že mnohem hrozivější je teď jeho státotvornost.

ČESKÁ POZICE: Jinými slovy – zdá se vám, že jejich územní zisky a kapacity jsou trvale udržitelné?

„Strašlivé je, že zřejmě vybudovali velmi efektivní internetovou donátorskou síť, která se tváří jako pomoc syrským uprchlíkům“

HYBÁŠKOVÁ: To se právě všichni snažíme zjistit. Jak funguje ekonomika tohoto státu, jak moc potřebují další expanze. Víme hodně o jejich tocích, ale málo o jejich nákladech. Strašlivé je, že zřejmě vybudovali velmi efektivní internetovou donátorskou síť, která se tváří jako pomoc syrským uprchlíkům, ve skutečnosti je to ale financování Islámského státu. Byla jsem také v šoku, když jsem zjistila, že používají bitcoiny. Když připustíme, že na světě vznikne platidlo, které nemá žádnou politickou a státní garanci, tak ho nakonec využije Islámský stát.

ČESKÁ POZICE: Hodně se mluví i o jejich apokalyptické ideologii...

HYBÁŠKOVÁ: Islámský stát si myslí, že přijde konec světa. Bagdádí je přesvědčen, že soudný den nastane za jeho života a on je tím, kdo povede muslimský zástup. Všechno žití je tomu tedy podřízeno. Tato myšlenka je nesmírně atraktivní i pro spoustu lidí mimo Islámský stát a dává hluboký smysl života i lidem žijícím v tom státě. Jim jde opravdu o území a systém a porazit je leteckými útoky není jednoduché. Pozemní operaci nikdo nechce, ten stát bude pokračovat a soustředí se na výkon svého konání. Ti lidé nejsou vedení až tak nenávistí k Západu a imperialismu, ale spíš jsou vedení k soudnému dni. To je hlubší než jejich terorismus.

Na druhou stranu si myslím, že se tam zapojilo neuvěřitelné množství kriminálních živlů. Celý obchod s lidmi včetně Libye je součástí velkého byznysu a myslím, že tam fungují i baasistické struktury a spousta lidí tam hledá velký zisk.

ČESKÁ POZICE: V tom vidím trochu rozpor. Na jednu stranu mluvíte o apokalyptické ideologii, na druhou o bandě zločinců, kterým jde o peníze…

„V Islámském státu jsou angažovaní jak náboženští fanatici, tak i odnože mezinárodního organizovaného zločinu“

HYBÁŠKOVÁ: V dějinách najdete velmi mnoho příkladů, kde diktátorský a vojenský režim, byť vedené ideologicky, mají hluboký ekonomický raison d‘etre. V Islámském státu jsou angažovaní jak náboženští fanatici, tak i odnože mezinárodního organizovaného zločinu a lidé, kteří mají teroristickou motivaci proti Západu.

ČESKÁ POZICE: Vidíte nebezpečí, že by v nejbližších měsících mohlo dojít ještě k dalšímu velkému exodu ze Sýrie anebo Iráku?

HYBÁŠKOVÁ: Ano, a vidím to jako téměř nevyhnutelné. Přestože jsem se dlouho věnovala bezpečnosti, je ze mě posledních šest měsíců humanitární pracovník. Před pádem Mosulu jsme měli skoro milion vysídlených a uprchlíků ze Sýrie – a teď máme tři miliony lidí. Po pádu Ramádí rostou ta čísla o 200 tisíc lidí týdně. Lidé nemají v táborech co jíst, a hlavně je nedokážeme zásobovat vodou. Do místa, kde máte 50 tisíc lidí, vozíte vodu pomocí kamionů a příležitostně jim dáte napít.

Jak dlouho tam ti lidé vydrží, je otázkou. Na tisíc rodin tam mají třeba jednu latrínu. Polovinu z těch uprchlíků tvoří ženy a míra sexuálního násilí je v tomto prostředí strašlivá. My jim nedokážeme zajistit vodu ani základní bezpečnost, takže pak každá lidská bytost prchá. Oni budou prchat dál, protože balkánská cesta je otevřená. Jenom proto, abychom jim dokázali dát základní věci – vodu a potraviny – je nyní potřeba 500 milionů dolarů. A ty nemáme.

Jana Hybášková (49)

  • Vystudovaná arabistka působila od roku 2001 jako velvyslankyně ve Slovinsku, v letech 2002–2004 v Kataru a Kuvajtu.
  • Poté byla pět let poslankyní Evropského parlamentu za SNK-ED.
  • Od roku 2011 působila jako velvyslankyně EU v Iráku a stala se tak nejdéle sloužícím zahraničním diplomatem v této zemi.
  • V září se přesune do Namíbie, kde obsadí stejnou pozici. „Šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová došla k názoru, že si po těch letech v Iráku zasloužím nějakou klidnější štaci, kde si odpočinu, je to za odměnu,“ říká.