Írán: Demonstrace nemají ústřední lídry ani zdroje inspirace

Současné íránské protesty lze zatím jen obtížně přirovnávat k demonstracím z roku 2009. Navíc existuje teorie, která může zklamat kritiky Islámské republiky, podle nichž Íránci požadují pád režimu. Mnozí íránští analytici totiž předpokládají, že za prvotními protesty byli klerikální konzervativci.

Po protivládních akcích vyšli v Íránu do ulic stoupenci režimu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Po protivládních akcích vyšli v Íránu do ulic stoupenci režimu. | foto: ČTK
Po protivládních akcích vyšli v Íránu do ulic stoupenci režimu.

Už více než týden se v řadě íránských měst ozývají tisíce demonstrantů s rozmanitými protestními hesly – od požadavků na vyšší mzdy přes kritiku nezaměstnanosti až po volání „Smrt prezidentovi“. Demonstrace a útoky na veřejné budovy ve čtvrtek 28. prosince začaly bez zjevné příčiny. Existuje škála vysvětlení, kdo za vlnou nepokojů stojí.

„USA velmi pozorně sledují porušování lidských práv,“ reagoval na protesty v jednom ze svých tweetů americký prezident Donald Trump. „Represivní režimy nemohou trvat věčně, svět se dívá,“ dodal při jiné příležitosti. V pondělí 1. ledna se ozval další stát, který brojí proti íránské šíitské teokracii – Izrael. „Mohu si jen přát úspěch íránského lidu v boji o svobodu a demokracii,“ uvedl izraelský ministr pro tajné služby Israel Katz, přičemž prohlásil, že Izrael nemá s nepokoji nic společného.

Role Saúdské Arábie

Mezinárodní situace na Blízkém východě je při popisování íránských otřesů často zmiňována. Když byli v sobotu 30. prosince za nejasných okolností zastřeleni první dva demonstranti ve městě Dórúd v západoíránské provincii Lorestán, tamní viceguvernér Habíbolláh Chodžástepúr popíral, že je zabily vládní síly, a tvrdil, že za jejich smrt jsou zodpovědní zahraniční agenti a takfíři – což je vnímáno jako narážka na Saúdskou Arábii a na ni ideově napojené sunnitské džihádisty.

Loni na jaře saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán, dnes faktický vládce země, prohlásil, že souboj mezi Rijádem a Teheránem se povede „uvnitř Íránu, nikoli v Saúdské Arábii“

Izraelský ministr Katz, jehož vláda se netají stále užšími kontakty se saúdskoarabským režimem v jejich sporech se společným nepřítelem, Íránem, tato slova označil za „prolhané a propagandistické“ prohlášení. Faktem ale je, už loni na jaře saúdskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán, dnes faktický vládce země, prohlásil, že souboj mezi Rijádem a Teheránem se povede „uvnitř Íránu, nikoli v Saúdské Arábii“.

Rijádský režim mimo jiné podporuje arabské separatisty na jihozápadě Íránu, podle jiných indicií je i za sunnitskými radikály ve východoíránské provincii Balúčestán. V červnu vůbec poprvé zaútočila v Íránu organizace Islámský stát a íránský režim rovněž okamžitě ukázal prstem na Saúdskou Arábii. Íránského zapojení v blízkovýchodních konfliktech si naopak kriticky všímají účastníci nynějších protestů.

Spíše domácí scéna

„Zapomeňte na Palestinu, ani Gaza, ani Sýrie,“ skandovali mnozí demonstranti s tím, že vláda svým kontroverzním angažmá v zahraničí poškozuje íránskou ekonomiku a ignoruje zájmy vlastních občanů. Souvislost protestů s mezinárodní situací ostatně může být jen jedním z vysvětlení – mnohem důležitější stopy je nutné hledat na domácí scéně.

Souvislost protestů s mezinárodní situací ostatně může být jen jedním z vysvětlení – mnohem důležitější stopy je nutné hledat na íránské domácí scéně

Protesty lze zatím jen obtížně přirovnávat k demonstracím takzvaného Zeleného hnutí z roku 2009, které měly jasnou politickou linii, tedy liberalizaci země a zpochybňování druhého mandátu prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda a dvě vůdčí tváře – neúspěšné prezidentské kandidáty Mír Hosejna Músavího a Mehdího Karrúbího.

Nynější demonstrace podle dosavadních poznatků žádné ústřední lídry ani zdroje inspirace nemají – neobjevují se na plakátech, ale ani když se bezpečnostní aparát snaží iniciátory protestů vystopovat monitorováním sociálních sítí. Existuje navíc velmi fundovaná teorie, která může být zklamáním pro kritiky Islámské republiky, podle nichž lidé v ulicích požadují demokracii či pád režimu.

Někteří jistě ano – prvotní protesty ale vypukly v náboženských centrech v Kommu a v Mašhadu a mnozí íránští analytici předpokládají, že za nimi nebyli odpůrci režimu, ale klerikální konzervativci, kteří se snaží podkopat současného prezidenta Hasana Rúháního, jenž usiluje o uvolňování poměrů v zemi.

Posílení prezidenta Rúháního

Rúhání, kterého loni Íránci zvolili pro druhé funkční období, ostatně na nepokoje zareagoval na íránské poměry novátorským způsobem – i když varoval před násilím, uznal právo obyvatel na protivládní protesty. „Každý by měl vědět, že jsme lidem svobody. Podle ústavy a občanských svobod mají lidé právo vyjádřit svou kritiku a protestovat,“ prohlásil prezident. Přiznal také, že se úřady musejí vážněji zabývat sociální situací, na niž demonstranti poukazují především.

Zatím panovalo přesvědčení, že současné rozdrobené a omezené protesty nemohou režim ohrozit, a dokonce mohou Rúháního posílit a uškodit jeho konzervativním rivalům

Ekonomika země je relativně stabilní a mírně roste. Zdrojem nejistoty velké části Íránců není zkostnatělý ekonomicko-politický systém, ale Rúháního pokusy o jeho liberalizaci včetně odbourávání dotací na základní potřeby a podobně. „Všechny ekonomické ukazatele jsou dobré,“ prohlásil viceprezident Eshák Džahángírí. „Ano, některé zboží zdražilo, ale vláda se to snaží napravit. Jestliže si ale lidé v ulicích myslí, že poškodí vládu, neměli by zapomínat, že se věci mohou vymknout kontrole.“

K 1. lednu úřady hlásily 14 mrtvých. Bezpečnostní složky pozatýkaly stovky účastníků násilností a snaží se omezovat elektronické platformy, které slouží ke koordinaci protestů. Zatím panovalo přesvědčení, že současné rozdrobené a omezené protesty nemohou režim ohrozit, a dokonce mohou Rúháního posílit a uškodit jeho konzervativním rivalům.

Počet příspěvků: 2, poslední 22.2.2018 02:55 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.