Inovace a efektivita jako „proletáři všech zemí, spojte se!“

Konec ideologie nenastal ani s koncem premoderní doby, ani s koncem komunismu. Nastoupila ideologie inovace a efektivity, k níž je třeba zaujmout kritický odstup.

První máj na Letné v roce 1982 (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy První máj na Letné v roce 1982 (ilustrační foto). | foto: Lubomír Kotek
První máj na Letné v roce 1982 (ilustrační foto). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Když americký publicista, sociolog a profesor Harvardovy univerzity Daniel Bell (1919–2011) na začátku padesátých let 20. století ohlásil konec ideologie, měl na mysli politické ideje, jako je komunismus nebo liberalismus – jejich neschopnost nadchnout a vyvolat politickou loajalitu.

Zdá se, že v tomto Bellovu smyslu „konec ideologie“ skutečně nastal – jen obtížně si dnes lze představit ideologii, která dokáže sešikovat řady stoupenců. Spíše nastal trend k neustálému ideovému vyprazdňování politiky, konec ideologie však nikoli.

Legitimizující diskurz

Každá doba i společenská instituce mají ideál – hodnotový inventář, za co stojí bojovat a o co usilovat. Ten se pak v procesu ovládnutí společnosti stává ideologií. Tento posun od „ideálu“ k „ideologii“ je možné označit za systémový prvek, za stálici ve světě hodnotových ideálů.

U Václava Havla hraje ideologie mimo jiné roli legitimizujícího diskurzu – aby zelinář mohl prodávat rajčata a mrkev, musí tento prodej ospravedlnit danou ideologii

K ospravedlnění jednání je pak třeba použít argumenty vládnoucího ideálu. V tu chvíli se však objeví mezera mezi ospravedlněním činnosti a skutečností, čemuž se říká přetvářka – jednáním jsou sice naplňovány požadavky daného ideálu, ale ve skutečnosti jde jen o zastírací manévr. Ideologie je ideál, který se stal vládnoucí společenskou silou.

Disident Václav Havel (1936–2011) ve svém eseji Moc bezmocných popsal komunistickou ideologii. Pro Havla nepředstavuje ideologie totéž co pro Bella – víru vyvolávající loajalitu jejích stoupenců. Analyzuje ideologii spíše ve smyslu společenského tmele za hranicí loajality. U Havla hraje ideologie mimo jiné roli legitimizujícího diskurzu – aby zelinář mohl prodávat rajčata a mrkev, musí tento prodej ospravedlnit danou ideologii.

Za komunismu jí byl marxismus-leninismus – bez tvrzení nesmyslů o pokrokové roli dělnického hnutí v dějinách nebylo možné prodávat ani mrkev. „Vyprázdnění“ ideálu v této době zřejmě dosáhlo vrcholu. Všichni věděli, že si vymýšlejí, plácají nesmyslná hesla – doba byla značně pokrytecká.

Marxismus-leninismus versus ctnost

Před dobou komunismu, již sociologie označuje za „premoderní“, byla dominantním ideálem „ctnost“ hlásaná katolickou církví. Ani tento ideál však není imunní vůči ideologizaci – ideologií se stal již ve chvíli, kdy byl za ideál uznán. Dodnes v prostředích, kde vládne ideologie ctnosti, jako je to církevní, kvete přetvářka.

Zatímco marxismus-leninismus zcela vyčpěl, „ctnost“ je stále možné považovat za legitimní ideál. Lze jí věřit.

Skandály, jako je zneužívání dětí, pak ukazují, že pod ideologií ctnosti se vrší nectnosti, které se musejí tutlat, protože nectný člověk je ve společnosti ctnosti zničený. A vzniká stejně jako za komunismu přetvářka. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco marxismus-leninismus zcela vyčpěl, „ctnost“ je stále možné považovat za legitimní ideál. Lze jí věřit.

Současnost, v níž nevládne ctnost ani marxismus-leninismus, ale není bez ideologie – pouze bez té Bellovy, Havlova kvete. Mezi ideály proměněné v ideologii patří inovace a efektivnost, které se staly legitimizujícím diskurzem – vše, co děláme, je třeba ospravedlnit z hlediska inovace a efektivity. Reakcí je vznik společenské přetvářky.

Politici a přetvářka

V ekonomické části společnosti tuto přetvářku reprezentuje především reklama – všechny jí prezentované výrobky jsou prý skvělé a inovativní. Jde ale většinou jen o hesla podobná zelinářovu „proletáři všech zemí, spojte se!“ Skutečných inovací není mnoho ani v systému, který z nich učinil svou hlavní hodnotu.

Kdo věří, že mobilní telefon je zásadní inovací, jak tvrdí reklama, toho lze označit za poněkud pomalejšího. Navzdory tomu inovace pohltila nejen výrobce, ale i zákazníky, z nichž si někteří kupují nový mobilní telefon každý rok. Věří snad ideologii inovace?

Politikovi stačí inovativnost pouze předstírat, aniž by něco vyrobil. Může například pouze posunovat věci sem a tam, aniž by čehokoli dosáhl.

Přetvářka bují ještě více v politice – firma musí něco vyrobit, a i když její výrobek není inovativní, reklama prezentuje existující produkt. Politikovi stačí inovativnost pouze předstírat, aniž by něco vyrobil. Může například pouze posunovat věci sem a tam, aniž by čehokoli dosáhl – legislativně zavádět a rušit jako v případě nových pilířů důchodového systému nebo zdravotnických poplatků.

Jen musí své jednání ospravedlnit v jazyce legitimizujícího diskurzu, což při troše rétorické obratnosti nemusí být složité. V praxi pak dosahuje neuvěřitelných politických výkonů – je inovativní a efektivní, aniž by cokoli udělal.

Zatímco v době Bellovy ideologie politici hlásali „socialistická“, „liberální“ nebo „komunistická“ řešení problémů, dnes od něčeho takového utíkají a tvrdí, že jejich řešení v zásadě nejsou ideologická, protože se rozhodují podle toho, zda jsou správná, tedy inovativní a efektivní. Nejde o konec ideologie, ale o posun od Bellovy k Havlově ideologii. „Inovativnost“ a „efektivita“ jsou dnešní ideologií.

Státní správa a věda

Podobná situace jako v politice vládne ve státní správě – je třeba předstírat inovativní a efektivní činnost, tedy ji oficiálně vykázat. Fungování státní správy ukazuje například britský televizní seriál „Ano, pane ministře“, který komediálně zpracovává její trik – jak vykázat inovativní a efektivní činnost, a přitom je zcela ignorovat. Hlavní úředník ministerstva neustále bojuje se svým ministrem a veřejností, přičemž smyslem především je maximalizace státního rozpočtu a minimalizace změny a inovace.

Zatímco žádosti o granty a výkazy činností se hemží převratnými inovačními záměry, skutečnost je odlišná. Z velké části jde o produkci, která se pouze legitimizuje v jazyce ideologického diskurzu.

Podobně je tomu ve vědě – zatímco žádosti o granty a výkazy činností se hemží převratnými inovačními záměry, skutečnost je odlišná. Z velké části jde o produkci, která se pouze legitimizuje v jazyce ideologického diskurzu. Za komunismu by akademik do žádosti o grant vložil několik poznámek typu „proletáři všech zemí, spojte se“, dnes rozvede pasáž o údajné převratnosti svého výzkumu – často jde o přetvářku.

Dnešní ideologie sice produkuje velkou přetvářku, ale není zcela nesmyslná a vyprázdněná jako ideologie marxismu-leninismu po roce 1968. Má smysl, aby lidé byli ctnostní i aby ve společnosti existovaly inovace. Z kritického přístupu vyplývá, že nejde o samospasitelný princip – možná by mu prospělo i trochu ctnosti a dalších kladných vlastností, které by rozředily jeho současnou zpupnost.

Konec ideologie, jak tvrdil Daniel Bell, nenastal ani s koncem premoderní doby, kdy byla (částečně) odstraněna ideologie ctnosti, ani s koncem komunismu, kdy byla odstraněna ideologie marxismu-leninismu. Nastoupila ideologie inovace a efektivity, která produkuje stejnou přetvářku a k níž je třeba zaujmout kritický odstup, abychom nemuseli stejně jako Havlův zelinář strkat mezi mrkev a rajčata podobně hloupá a zbabělá hesla jako to proslulé: „Proletáři všech zemí, spojte se!“



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.