Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

iMarxismus: Odvrácená strana boje proti autorským a patentovým právům

Málokdo pod sympatickým heslem právo na svobodné šíření informací vidí: Seber bohatým a užívej si, dokud je z čeho!

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Daniel Péder

25. 2. 2012 13:29
hlavní podstatou problému je digitalizace ...
jakmile umělec, ať už sám, nebo prostřednictvím vydavatele, zdigitalizuje svoje dílo, chová se stejně, jakoby rozházel diamanty po ulici a pak běhal okolo a křičel, to jsou moje diamanty, zakazuje se sbírat. Kdyby to někdo udělal s diamanty, máte ho za blázna, protože diamanty se mají držet v trezoru, pod zámkem, na tajném místě. A pochybuji, že by kterákoliv pojišťovna vyplatila jediný haléř za krádež těch diamantů a také pochybuji, že by jediný policista nebo soudce jen na okmažik vážně zauvažoval o tom, že zmizení diamantů rozházených volně po ulici jejich majitelem a jejich následné zmizení byla krádež. Nebyla. Pokud dám svůj majetek volně všanc takovým způsobem, že je více než snadné pro kohokoliv ho získat, nejdná se o krádež ale o rozdávání. Digitalizací čehokoliv rozhazujete svůj majetek po ulici. Je možné ho snadno kopírovat a sdílet. Kýmkoliv bez překonání jakýchkoliv zábran (jak se píše v každé pojistné smlouvě). Pokud požadujete ochranu takového majetku, musíte být vy ten první, kdo ho chrání. Promítejte filmy v kinech, hrajte muziku na koncertech. Nedigitalizujte. Nenapomáhejte volnému šíření. Nechtějte, aby stát vytvářel zákony, dle kterých se bude každému občanovi, který se na ulici shýbne pro ležící diamant usekávat ruka.  
0 0
možnosti
Foto

Vit.Kucik

26. 2. 2012 10:12
Ten příklad s diamanty je vtipný, trefný...
... a nepřímo se dotýká důležitého aspektu ochrany duševního vlastnictví, o kterém jsem nepsal (z nedostatku místa) - totiž reálné vymahatelnosti práva.  I Váš příklad nezpochybňuje vlastnictví diamantů - dokonce ani poté, co se rozsypou po ulici. Nezpochybňuje ani nelegitimitu vlastnictví toho, kdo se  sehne a i přes křik nebožáka si diamant přivlastní. Udělá to ne proto, že by to bylo morální či legální, ale jednoduše proto, že se naskytla příležitost a majitel se nemůže příliš bránit. Určitá část právní teorie říká, že existuje jen takové právo, které si jeho nositel umí reálně vymoci. Lidově se tento fakt překřtil na "právo silnějšího". Právo silnějšího je jen jakési proto-právo, které převládá spíše jen na společenských okrajích nebo počátcích nějakých epoch, postupem času bývá vždy nahrazeno právem zralým, skutečným, respektujícím i hledisko spravedlnosti. Nyní - na počátku informační éry - tvůrci svá digitalizovaná díla opravdu neumí efektivně bránit. Zatím jen hledají efektivní prostředky, které by korespondovaly s dobou a jejími technologiemi. Podobně jako onen majitel rozsypaných diamantů jim nezbývá jen křičet a bezmocně se dívat, jak si je kolemjdoucí cpou do kapes. Proto je na ulici těch diamantů tak málo. Protože opravdu jen šílenec by je tam sypal. Příjde doba, kdy tvůrci naleznou efektivnější ochranu svých děl. Způsob, jak získat protihodnotu za své diamanty. Potom bude mít smysl jimi ulice zasypávat a my budeme chodit po diamantových chodnících  :))
0 0
možnosti