Že prý vraždíme ženy? A vy zase lynčujete černochy!

nic jiného, než tahle tradiční komunistická obrana neobhajitelného totiž tenhle článek, ani v něm recenzovaná kniha nejsou. Psát tohle ve chvíli, kdy se v Západní Evropě a v Severní Americe množí vraždy žen a dívek kvůli rodinné cti, kdy policie v obavách, aby nebyla podobnými užitečnými idioty obviněna z xenofobie, nedokáže ohroženým ženám pomoci a kdy ve Francii, Německu a Británii jsou celé oblasti, kde se stát de facto vzdal snahy prosadit demokraticky schválené zákony, kdy v Británii konečně stojí před soudem desítky členů prakticky stoprocentně muslimských gangů, které léta - někde téměř dvacet let - zneužívaly nezletilé dívky ze sociálně slabých skupin k nucené prostituci a kdy britské nemocnice registrují tisíce případů ošetření po ilegálně provedené ženské obřízce, to chce vskutku silný žaludek. Anebo notnou dávku tupohlavosti. Jistě - správný intelektuál autorova ražení se zřejmě nikdy neptá, jestli je něco pravda nebo ne. Ptá se "kdo stojí za mediálním obrazem". Formulace jak z Rudého práva v nejlepší formě. Ovšem tam, kde zazní, že "používání pojmu kultura vede ke konstruování nadčasové a nadindividuální entity" je každý odpor marný. Podle toho asi není nic v čem by se třeba takoví Češi lišili"nadčasově a nadindividuálně" v praktickém smyslu od Němců. Všichni jsme lidé, ne? V historii jsme se asi všichni vyvíjeli stejně, stavěli jsme stejné domy, malovali stejné obrazy, věřili stejným věcem. Hm... K téhle úrovni sociálních věd jsem ještě nedospěl. Mně to zní spíš jako tradiční muslimská/arabská výmluva - všechno zlé, co se nám děje je vina někoho jiného. Rozhodně ne naše. A už vůbec za to nemůže naše přesvědčení nebo naše kultura. Fuj! Co je to "kultura"? Západní imperialistický koncept, který nás utlačuje....bla, bla, bla... (Ovšem jen dokud nepotřebujeme prosadit naše zájmy v západní společnosti. Pak je najednou naše kultura cenné bohatství, které nesmí být poškozeno snahami o asimilaci...bla, bla, bla) Raději vám budu vyprávět příběh. Je pravdivý, i když mi ho nevyprávěl D.Taxis Taylor. Vyprávěla ho kamarádka mé ženy, americká antropoložka. Za mlada silně levicová, jak bývá v kraji zvykem. Zamilovala se do palestinského spolužáka. Byla to velká láska a měli před svatbou. Pak ho jednou našla divně zamlklého. Trvalo dlouho, než jí řekl, co se stalo. Jeho sestra čekala v Gaze na autobus. Zastavilo u ní auto plné mužů, kteří ji začali nahlas dělat nemravné návrhy a sprostě nadávat. Po chvíli zas odjeli. Neudělala prý nic, čím by to přivolala a nemohla se tomu nijak bránit. Ale rodina usoudila, že byla pohaněna její čest a tak to strýcové a bratři napravili tím, že jí uškrtili. Z té svatby pak nějak sešlo...Tož tak.