Iluze kolem Emmanuela Macrona

Před 36 lety byla Banque Rothschild společně s ostatními velkými bankovními domy znárodněna francouzskou vládou. Nyní se situace změnila. Baron David de Rothschild musí zálibně sledovat, jak jeho chráněnec Emmanuel Macron poměrně jistým krokem směřuje do Elysejského paláce.

Petr Kain 5.5.2017
Liberál Emmanuel Macron po vítězném prvním kole. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Liberál Emmanuel Macron po vítězném prvním kole. | foto: Reuters
Liberál Emmanuel Macron po vítězném prvním kole. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Někdejší vysoce postavený bankéř Macron se solidní pravděpodobností porazí ve druhém kole prezidentských voleb Marine Le Penovou a stane se nejmladším prezidentem v dějinách Francie. Do čela země se tak může dostat muž, který se prezentuje jako posel změn a alternativa k dosavadním politickým špičkám. Tento obraz ale narušují hlasy, které zdaleka nepatří jen do táborů Macronových politických odpůrců. Upozorňují na to, že spíše než závanem nového větru ve francouzské politice je Macron symbolem starých pořádků. Nikoli outsiderem, ale jedním z příslušníků globální elity.

Emmanuel Macron patří k lidem, kterým se ve Francii říká „énarque“, jde o absolventy École nationale d’administration (ENA). Školy, o níž by se s nadsázkou dalo říct, že je přípravkou na kariéru špičkového francouzského politika. Po absolutoriu ENA začal Macron pracovat v ústavu Inspection générale des finances, prestižní instituci pověřené dozorem nad francouzským veřejným sektorem. Zde zaujal mocného muže jménem Jean-Pierre Jouyet. Tento blízký přítel Françoise Hollanda (když se Hollande stal prezidentem, učinil z Jouyeta svého generálního sekretáře) seznámil Macrona s jistým Jacquesem Attalim. Známý ekonom a někdejší šéf Evropské banky pro obnovu a rozvoj je považován za intelektuálního gurua řady vysokých francouzských politiků. K jeho dobrým přátelům se řadili například prezidenti Nicolas Sarkozy, François Mitterrand či François Hollande.

Attalimu se Macron zalíbil a v roce 2007 jej kooptoval do mocné Komise pro osvobození francouzského růstu, poradního orgánu prezidenta. Tato elitní skupina se skládala ze čtyř desítek mužů, jejími členy byli například šéfové Deutsche Bank nebo Nestlé. Pro třicetiletého Macrona to byla obrovská škola především v tom, že získal něco, co se ve světě byznysu a politiky cení často víc než znalosti – dostal se ke kontaktům na správné lidi. O rok později pak nastal další závratný skok v Macronově kariéře. Na doporučení Attaliho byl přijat do Rothschild Bank.

Bankéř, který neví, co je to EBITDA

Jeho někdejší kolegové v bance jej pro list Financial Times popsali jako tvrdě pracujícího, ambiciózního začátečníka, který se rychle učil a měl „dar empatie“ při jednání s klienty. Ne všichni ale byli z průbojného mladíka nadšení. „Nevěděl, co je to EBITDA (zisk před odečtením úroků, daní a odpisů) a nepokoušel se to skrývat. Místo, aby si to vyhledal v knize, vyptával se na to lidí okolo sebe, což bylo odzbrojující,“ řekl Financial Times jeden z bankéřů pracujících tehdy pro Rothschildy. Jiný z kolegů o něm zase pronesl, že jeho „ambice byly vždy o dva kroky před jeho vědomostmi“.

Oficiálně měl Macron na starosti předělávání finančních modelů v Excelu, což je práce pro juniorního zaměstnance. Pár dní po uzavření celé transakce byl ale Macron k překvapení všech jmenován partnerem banky.

Rothschildům to ale zjevně nevadilo. Vědomosti totiž evidentně nebyly tím, co je na Macronovi nejvíce zaujalo. Sophie Javaryová, nynější šéfka korporátních financí v BNP Paribas, která Macrona v Rothschild Bank zaučovala, uvedla, že co se mu nedostávalo ve vzdělání, vysoce nahradil svými kontakty ve vládě. Potvrzením toho byla i první velká transakce, jíž se v Rothschild Bank účastnil. Stal se členem týmu, který radil Thierrymu Bretonovi, dřívějšímu francouzskému ministru hospodářství, v té době šéfovi technologické firmy Atos, s nákupem IT oddělení společnosti Siemens. Oficiálně měl Macron na starosti předělávání finančních modelů v Excelu, což je práce pro juniorního zaměstnance. Pár dní po uzavření celé transakce byl ale Macron k překvapení všech jmenován partnerem banky. Ve světě financí naprosto nevídaný kariérní skok. Pro přiblížení, je to asi něco podobného, jako kdyby se zástupcem šéfredaktora celostátního deníku stal elév přijatý před týdnem.

Mozart financí

Jak cenný byl pro banku Macron a jeho kontakty, se ukázalo o dalších pár měsíců později, kdy byl vybrán, aby za Rothschildy vyjednal akvizici části amerického farmaceutického koncernu Pfizer švýcarskou společností Nestlé. Jeden z důvodů, proč byl pro tento prestižní a náležitě finančně ohodnocený úkol zvolen právě Macron, byl zřejmý – ředitele Nestlé Petera Brabecka-Letmatha znal dobře ještě z Komise pro osvobození francouzského růstu. Na transakci nakonec Macron vydělal úctyhodných 2,9 milionu eur a získal také přezdívku „Mozart financí“.

Jeho bankovní kariéra byla typická tím, že uměl být zadobře se správnými lidmi a spletí konfliktů všemožných zájmů, tak typickou pro byznysový svět, proplouval, aniž by si nadělal nepřátele.

Jeho bankovní kariéra byla typická tím, že uměl být zadobře se správnými lidmi a spletí konfliktů všemožných zájmů, tak typickou pro byznysový svět, proplouval, aniž by si nadělal nepřátele. Dobře se to ukázalo například v roce 2010, kdy bezplatně radil zaměstnancům listu Le Monde, který byl na prodej. Jaké bylo překvapení novinářů, když jej zahlédli v družné konverzaci s Alainem Mincem, proti jehož nabídce na převzetí listu se stavěli. Neměli asi tušení, že to byl právě Minc, někdejší Macronův kolega z Inspection générale des finances, který jej doporučil Rothschildům. „Nebylo jasné, pro koho Emmanuel pracoval. Byl neustále okolo, vyměňoval si informace, s každým byl přítel,“ uvedl pro Financial Times jeden z tehdejších novinářů Le Monde.

Jak ostatně uvedl právě Alain Minc, úspěch Macrona v bankovnictví tkvěl jednak v tom, že je chytrý, především ale v tom, že je šarmantní. Protože přesně to je dle něj nepostradatelná kvalita pro toto „povolání děvek“. Jeho šarm a dobré kontakty mu zatím přinášejí úspěchy i v politice.

Voliči, vzdej se iluzí

Pro budoucnost liberální a otevřené Evropy bude vítězství Macrona ve francouzských prezidentských volbách bezpochyby dobrou zprávou. Iluzí o bílém rytíři, outsiderovi, který není spjatý se starým politickým pořádkem, by se měli ale francouzští voliči raději rychle vzdát. Postavil-li někdo svůj byznysový a politický úspěch na klientelismu a osobních vztazích, je to právě Emmanuel Macron.