I Rakousko je teprve na začátku boje s korupcí

Rakouský politický systém umožňuje okrádat stát, zajišťovat beztrestnost a vést soudní spory tak dlouho, až jsou trestné činy promlčené.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Ecowin VerlagČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

„Existují země, které se stále nacházejí na začátku boje s korupcí. Policie a státní zastupitelství jsou v nich zpolitizované, nedostatečně personálně obsazené a jejich nezávislost omezovaná. Politický vliv pomáhá kariérám v justici a exekutivě, osobní přátelé bez jakékoli kvalifikace se dostávají do nejvyšších postů. Ministři se obohacují a politici všech stran se zručně a nestydatě vyhýbají trestnímu stíhání. Občané jsou systematicky okrádaní.“

O jižním sousedovi České republiky Rakousku se takto píše na záložce knihy Land der Diebe (Země zlodějů) rakouského investigativního novináře Kurta Kucha. Ten se vydal na cestu rakouskou korupční krajinou a popisuje chobotnici, jejíž chapadla sahají od rozhodování o řediteli vesnické školky až po milionové úplatky v bankovnictví nebo ve zbrojním průmyslu. Korupce zasahuje všechny oblasti společnosti, všechny případy však mají společné to, že nakonec není nikdo trestně stíhán.

V Rakousku se postupně stírají hranice mezi lobbingem a korupcí. Dříve se při korupci předávala jen obálka, dnes je na ní navíc napsáno: honorář za poradenské služby. Státní zastupitelství podléhají vyšším instancím a vrchol představuje politika.

Finanční nenasytnost politických stran

Podle Kucha je hlavním rakouským problémem finanční nenasytnost politických stran – jejich financování od roku 1980 čtyřnásobně narostlo. Navíc zákon o financování politických stran chrání jak je, tak dárce. Finanční příspěvky nemusejí být rozdělené na nižší částky, protože žádné limity pro ně neexistují. Kdokoliv může dát jakékoli politické straně libovolnou finanční částku, aniž by se musel obávat zveřejnění.

Financování politických stran od roku 1980  narostlo čtyřnásobně

Tento zákon také postrádá trestní postihy, což představuje pojistku pro nepředvídatelné situace. Je tedy prakticky nemožné jej porušit a pro justici dokázat, že konkrétní finanční příspěvek souvisí s rozhodnutím konkrétního státního zaměstnance. Systém podporuje korupci a současně paralyzuje všechny kontrolní mechanismy zajišťující transparentnost. Odvolávání se na národní bezpečnostní zájmy u vojenských zakázek může sloužit jako příklad omezování přístupu k informacím.

Kontrola osobních financí a střetu zájmů u politiků a vrcholných státních zaměstnanců v podstatě neexistuje. To pak například umožňuje, aby pracovník ministerstva vnitra, který měl na starosti tendr na velký infrastrukturní projekt, na dobu jeho provádění odešel ze svého postu a nastoupil za nadprůměrný plat k firmě, jež v soutěži zvítězila. A poté, co byl projekt dokončen, se na post vrátil a podílel se na jeho kolaudaci. Proto nepřekvapuje, že studie z listopadu 2007 provedená Skupinou států pro boj s korupcí (Greco) na vzorku 48 členských zemí byla pro Rakousko katastrofou.

Investice bohatých Rusů

Bohatí občané Ruské federace se vždy zajímali o občanství v některé členské zemi Evropské unie, protože jim to umožňuje bezvízový pohyb a pobyt v ní. A po odsouzení jednoho z takzvaných oligarchů a nejvýraznějších představitelů ruské ekonomiky v devadesátých letech Michaila Chodorkovského tato snaha pojistit se před ruskou justicí ještě zesílila.

V rakouském zákonu o státním občanství jsou jasně definované podmínky pro jeho získání. Existuje v něm však výjimka, jež se týká výjimečného přínosu pro Rakousko. V praxi to vypadá tak, že cizinec, který chce v Rakousku investovat, požádá některou spolkovou zemi o podporu investice, většinou na regionální projekty. Ty mohou získat subvenci, jejíž část dostane jako finanční dar některá politická strana.

Investor nemá s tímto finančním darem žádné další výdaje – ty zůstanou na daňovém poplatníkovi. Vláda spolkové země pak investora odmění podporou jeho žádosti o státní občanství.

Karl Habsburg a pomoc dětem třetího světa

Charitativní společnost World Vision shromažďuje peníze na podporu dětí v zemích třetího světa a v jejím představenstvu byl i Karl Habsburg, vnuk posledního rakousko-uherského císaře Karla I. V listopadu 1998 se na veřejnosti objevila informace, že část darovaných peněz, tehdy 15 milionů šilinků, byla použita na financování Habsburgovy předvolební kampaně do Evropského parlamentu. Politik nařčení popřel a jeho Rakouská lidová strana (ÖVP) se od aféry distancovala.

Trvalo dalších šest let, než byla hlavní obviněná Taurerová-Kronesová odsouzena ke třem letům nepodmíněně

Mezitím však byla uvalena vazba na šéfku World Vision Martinu Taurerovou-Kronesovou a jejího manžela, v té době manažera Habsburgova předvolebního týmu. Společnost nakonec musela přiznat „nekorektní finanční toky“ a Habsburg byl šokován. V lednu 1999 ho ÖVP stáhla z kandidátky a jeho následný pokus kandidovat s vlastní Křesťansko-sociální aliancí byl odsouzen k nezdaru. Tím však aféra teprve začala.

Trvalo dalších šest let, než byla hlavní obviněná Taurerová-Kronesová odsouzena ke třem letům nepodmíněně. Do výkonu trestu však nikdy nenastoupila. A po Kuchově dotazu u příslušného soudu vyšlo najevo, že jí nikdy nebyla poslaná obsílka k nástupu. Trest pak byl na popud ministerstva spravedlnosti změněn v takzvaný otevřený trest, což ve skutečnosti znamená jen přespávání ve vězení.

Zrušená obvinění

Učebnicový příklad nevýhodné smlouvy pro stát představuje nákup letadel Eurofighter od společnosti EADS, k němuž se Kuchovi podařilo získat přísně tajnou smlouvu. Ta byla uzavírána po zveřejnění studie německých úřadů, dle níž letouny Eurofighter za špatného počasí fungují jen částečně. Navzdory tomu se rakouská strana zavázala za objednaná letadla zaplatit za všech okolností, dokonce i v případě zrušení smlouvy. Řečeno jinak, i kdyby EADS nedodal ani jediný letoun, Rakousko slíbilo, že zaplatí celou dohodnutou částku.

V roce 2010 byl Kurt Kuch obviněn v souvislosti s kauzou banky Hypo Alpe Adria nejen v Rakousku, ale i v Německu

V roce 2010 byl Kuch obviněn kvůli zveřejnění vyšetřovacích spisů v souvislosti s kauzou banky Hypo Alpe Adria nejen v Rakousku, ale i v Německu. Za tuto banku, jež nakonec zkrachovala, se finančně zaručila rakouská spolková země Korutany, v níž tehdy vládla Svobodná strana Rakouska (FPÖ) v čele s Jörgem Haiderem, a to více než 20 miliardami eur, přičemž korutanský rozpočet činil 1,8 miliardy. Škodu, jež touto zárukou vznikla, zaplatil daňový poplatník – včetně honoráře pro Haiderova daňového poradce a přítele Dietera Birnbachera, který vypracoval banální šestistránkovou studii. Za poradenskou službu dostal šest milionů eur.

Obvinění Kucha však nebylo dlouhodobě udržitelné, a proto bylo v Rakousku staženo. Totéž se nakonec rakouským úřadům podařilo i v Německu. Kuch dostal z Mnichova, kde byl jeho případ vyšetřován, dopis s tím, že se jeho obvinění ruší, protože rakouské úřady nemůžou zjistit základní Kuchovy údaje včetně data narození.

Sociální demokracie stejně jako lidovci

Kuch se věnuje rakouským kauzám v uplynulých 15 letech, především pravicových liberálů – lidovců. To může souviset se zesnulým exšéfem FPÖ Haiderem, jenž svůj politický vzestup založil na tvrdé kritice korupce vyplývající z velké koalice sociálnědemokratické strany (SPÖ) a lidovců. Vyzýval k obraně zájmů obyčejných lidí sužovaných klientelismem a takzvanými loupeživými rytíři. Sociální demokracie však měla nejméně stejný počet afér jako lidovci.

Kuch nedává hlavní vinu za aféry korupci, ale rakouskému politickému systému. Ten totiž umožňuje okrádat stát, předem zajišťovat beztrestnost a soudní spory vést natolik dlouho, až jsou trestné činy promlčené. A je-li nakonec vynesen rozsudek, odsouzenému třeba ani není odeslaná výzva k výkonu trestu.

Land der Diebe
(Země zlodějů)
AUTOR: Kurt Kuch
VYDAL: Ecowin Verlag, Salzburg 2011
ROZSAH: 238 stran

Boris Mihoň Rakouská republika dlouho 21:22 17.2.2013
KARLTREU Když nejsou další plátci mezd, 0:05 14.2.2013
lukanp V Rakousku zkrátka nemají 11:32 13.2.2013

Počet příspěvků: 5, poslední 17.2.2013 09:22 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.