I kravaťáci se potřebují vybít. Mají ligu

Několikrát do týdne navléknou boxerské rukavice a v ringu se změní v drsné rváče. Vítejte v Manažerské extralize boxu.

Petr Kain 13.5.2017
Manažerská extraliga boxu - Projektový manažer společnosti Verdi Capital Robert... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Manažerská extraliga boxu - Projektový manažer společnosti Verdi Capital Robert... | foto: MAFRA
Manažerská extraliga boxu - Projektový manažer společnosti Verdi Capital Robert... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Sportovní halou na pražské Balabence se ozývá funění a údery. Dva boxeři si to tu rozdávají v ringu. Chvíli kolem sebe krouží a pak se na sebe vrhnou. Zasypou se ranami a pak od sebe zase odskočí. Při pohledu na vyrýsované svaly dvou zpocených chlapů by člověk neřekl, že jejich pracovní uniformou je oblek. Jenže je to tak. Mezi provazy se bije právník Energetického a průmyslového holdingu Jan Bílek se soudcem Nejvyššího správního soudu Tomášem Rychlým.

Oba dva zpovzdálí sleduje dvoumetrová hora svalů. Člověk, který to tu má všechno na povel, jejich trenér Daniel Táborský. „Dobrý, stačí,“ zavelí, natáhne si lapy a vleze do ringu trénovat se svými svěřenci, jak správně provést úder. Souboj, který právě proběhl, byl pouze tréninkový. Oba dva právníci už mají za sebou ale i „ostré“ boje, které odboxovali v rámci Manažerské extraligy boxu. Sportovní asociace sdružující muže i ženy různého věku, které spojuje jedno: chuť vyzkoušet si, jaké to je, postavit se soupeři v boxerském ringu.

Boxerský ring v ČNB

Na nápad založit soutěž pro lidi, kteří box nikdy nedělali, ale chtěli by si ho zkusit, přišli před deseti lety bratři Jan a Petr Saglenové. Pracovali tehdy v jedné firmě, v níž pořádali kongresy a semináře pro farmaceutické společnosti. „Seděli jsme jednou v hospodě a přemýšleli, co bychom pro své klienty mohli udělat. Bratr zmínil, že na německé televizní stanici RTL viděl boxerský zápas, v němž se utkal manažer z O2 s manažerem z T-Mobile, přičemž na to utkání přišlo asi tři a půl tisíce lidí. Tak nás napadlo, že klienty pozveme na trénink boxu,“ vypráví Jan Saglena.

Oslovili tedy lidi z farmaceutických firem a těm, kteří s nápadem souhlasili, zaplatili na čtyři měsíce trenéry a tělocvičnu. „Bylo to neuvěřitelné, oslovili jsme asi dvacet lidí a na první trénink jich přišlo dvacet pět. Řekli si to v práci mezi sebou a okamžitě je to nadchlo. Chodilo se trénovat dvakrát týdně, a kdo neměl horečku nebo nebyl někde na kongresu, tak na trénink prostě přišel.“

„Bylo to neuvěřitelné, oslovili jsme asi dvacet lidí a na první trénink jich přišlo dvacet pět.“

O mladistvém nadšení manažerů, kterým bylo tehdy už kolem čtyřiceti padesáti let, svědčí i další drobnost. „Jedním z trenérů byl Jakub Novotný, který je dnes součástí vedení Manažerské extraligy boxu. Tehdy mu bylo něco přes dvacet a do těch padesátníků v manažerských pozicích řezal tyčí, aby dělali správně angličáky. Nikomu z nich to nevadilo,“ směje se Saglena.

Asi po třech měsících trénování se manažeři rozhodli, že mezi sebou musejí změřit síly. Saglena proto zařídil pronájem Tipsport Arény, svatostánku hokejové Sparty Praha, a uspořádal turnaj: „Přišlo tam více než pět set lidí, rodiny boxerů, spousta zaměstnanců. Kdo by se ostatně nechtěl podívat, jak dostane jeho šéf na kokos...“

Po tomto úspěchu se rozhodli v roce 2009 založit oficiální asociaci – Manažerskou extraligu boxu. Počet jejích účastníků postupně rostl až na současných zhruba 250 boxerů, kteří trénují ve zhruba šesti desítkách tělocvičen po celém Česku. Ti nejlepší z nich se pak třikrát až čtyřikrát do roka utkají o titul na extraligových galavečerech, přičemž si k této slavnostní události občas pronajímají i kongresový sál České národní banky.

Ředitelem Manažerské extraligy boxu je právě Daniel Táborský, český reprezentant v amatérském boxu a pětinásobný mistr republiky. „Na prvních galavečerech jsem ještě jako kluk pomáhal stavět ring, pak jsem dělal ochranku, stal jsem se v podstatě součástí organizačního týmu. Poté jsem začal dělat trenéra a nakonec mě kluci oslovili, jestli bych Manažerské extralize boxu nešéfoval,“ vypráví třiadvacetiletý mladík, jak ke své funkci přišel.

Manažeři s monoklem

Mezi boxery je především hodně právníků: „Jak mi říkal jeden z nich, mají tak náročnou práci, že buď sportují, nebo chlastají. Tak to mi ten box přijde jako lepší varianta,“ říká Táborský. A jak tvrdí, jeho svěřenci nemají problém přijmout roli žáků a poslouchat ho: „V práci jsou v pozici šéfů, musejí pořád někoho kontrolovat, buzerovat, občas sprdnout sekretářku, takže jim nevadí, když si od toho můžou trochu odpočinout a ty role se obrátí.“ Na dotaz, jestli při trénincích nefňukají, kroutí odmítavě hlavou. „Kdepak, občas mají sice tendenci smlouvat, ostatně jsou to často advokáti, takže se není čemu divit. Nemají ale šanci, když chtějí úlevy, ještě jim přidám,“ směje se Táborský.

Jednou ráno se prý Doucha probudil a uvědomil si, že chtěl vždycky zkusit, jaké to je, navléct si boxerské rukavice a utkat se mezi provazy se soupeřem. Dnes už má za sebou takové souboje tři, prohrál až ten poslední.

V ringu se nechá už dva a půl roku otloukat také Robert Doucha, projektový manažer společnosti Verdi Capital, kterého cepuje v klubu Boxing Poděbrady trenér Dan Vencl. Jednou ráno se prý Doucha probudil a uvědomil si, že chtěl vždycky zkusit, jaké to je, navléct si boxerské rukavice a utkat se mezi provazy se soupeřem. Dnes už má za sebou takové souboje tři, prohrál až ten poslední.

„Když jsem ženě řekl, že budu boxovat, tak si ťukala na čelo a říkala, že si to snad ještě rozmyslím. Měla strach, ale snad už pochopila, že je vážně neopodstatněný. Dokonce se už přišla podívat na můj zápas. Bohužel až na ten poslední,“ směje se Doucha. Obavy z toho, že box je pro nováčky nebezpečným sportem, rozptyluje i Táborský. Lidé podle něj mají představu, že přijdou na první trénink a hned si stoupnou do ringu. Tak to ale není, začátky jsou spíš o drilu základních pohybů. A žádný dobrý trenér podle něj rozhodně nenechá boxerovi ublížit.

Což ale rozhodně neznamená, že by boxování nebolelo. Podle Douchy tělo netrpí ani tak v samotných zápasech jako spíše při tréninku: „V zápase boxujeme podle váhových kategorií, takže mám proti sobě někoho stejně těžkého. V tréninku ale občas stojím proti klukům, kteří váží o dvacet kilo víc, mají větší sílu a často to i umějí líp, takže to pak občas rány zabolí.“

Nějaký ten šrám si člověk z ringu přece jen tu a tam odnese. „Snažím se do práce nechodit úplně pobitý, ale občas se to přihodí a objevím se tam s monoklem. Úplně se tomu vyhnout nejde. Ale naštěstí jsou ve firmě velmi tolerantní,“ říká Doucha. Ne všichni to ale mají podobně a Saglena podotýká, že někteří z boxujících manažerů svůj koníček raději v práci tají.

Všichni jsou zajedno v tom, že box rozhodně není sport pro měkkoty a každý musí počítat s tím, že ho může soupeř v ringu „uspat“. Své o tom ví i Jan Saglena. Ke svému druhému zápasu nastoupil neplánovaně. Bylo málo účastníků a jeden boxer v nejvyšší váhové kategorii nad 91 kilogramů byl lichý. „Potíž byla v tom, že byl o hlavu vyšší a dvacet kilo těžší. Dal mi direkt, který mnou otřásl, a pak hák, kterým mě uspal. Po zápase jsem si nemohl vzpomenout, kam jsem si dal v šatně tašku s oblečením. Shodou okolností jsem měl tehdy v hledišti spoustu kamarádů, kteří se chtěli do ligy přihlásit, a rychle si to rozmysleli. Nebyl to zrovna dobrý náborový mač,“ směje se Saglena.

Svou zkušenost s knokautem má za sebou i Doucha. Při tréninku ho „vypnul“ sparingpartner.

Svou zkušenost s knokautem má za sebou i Doucha. Při tréninku ho „vypnul“ sparingpartner. „Šel jsem se vydýchat na ulici a najednou jsem zjistil, že úplně přesně nevím, kde jsem a jak se dostanu domů. Ale je to vážně výjimka, to se běžně opravdu nestává,“ říká Doucha a dodává, že box je zbytečně vnímán jako nebezpečný a agresivní sport: „Když neděláte blbosti a rozhodčí řídí zápas tak, jak se má, tak se moc zranit nemůžete. To spíš přijdete k vážnému úrazu při fotbale nebo hokeji.“

Na bezpečnost boxerů se každopádně v Manažerské extralize boxu pečlivě dbá. Používají se větší a měkčí rukavice, každý má na sobě helmu s lícnicemi, aby byl lépe chráněn. Všichni boxeři musejí mít také potvrzení lékaře, že jsou schopni sportovního výkonu. Ti starší 35 let pak absolvují lékařské prohlídky, při nichž se například zkoumá, zda mají v pořádku srdce.

Srdce boxera

O manažerech obecně platí, že mají málo času, a ti boxující nejsou výjimkou. „Třeba Honza Bílek je docela dobrý boxer, jen kvůli práci fláká tréninky – to tam hezky napište, ať to všichni vědí,“ směje se Táborský. Podobně to mají i další. „Do práce musím dojíždět, mám velkou rodinu, takže trénuji jen dvakrát týdně,“ říká například Doucha.

Podle Táborského je to obvyklý problém většiny boxujících manažerů. V Manažerské extralize boxu jsou prý momentálně dvě skupiny boxerů: „Jednak starší, padesátiletí chlapi, kteří trénují tak dvakrát do týdne a mají to hlavně jako zábavu. No a pak tu máme mladší kluky, kteří to berou docela vážně a chodí trénovat třeba i pětkrát, šestkrát týdně.“ Přesně takový intenzivní trénink by měli podle Sagleny nasadit všichni, kteří plánují absolvovat boxerský zápas.

S drilem pěti až šesti tréninků týdně by měli začít alespoň čtyři měsíce před plánovaným utkáním. To je ale evidentně ideální scénář.

S drilem pěti až šesti tréninků týdně by měli začít alespoň čtyři měsíce před plánovaným utkáním. To je ale evidentně ideální scénář. „Já jsem před zápasem schopen trénovat intenzivně maximálně šest týdnů. A intenzivně znamená čtyřikrát týdně,“ přiznává Doucha.

Společně s ostatními se shoduje v tom, že samotný zápas je velmi specifický a nesmírně mentálně náročný zážitek. „Když poprvé vejdete na zápas do ringu, je to strašně zvláštní pocit. Jste úplně v transu, vůbec nevnímáte okolí. Nevím, jak to přesně popsat, protože si to vlastně nepamatuji,“ říká Doucha. Každopádně prý platí, že když člověk vstoupí mezi provazy, okamžitě ztratí polovinu síly a energie, kterou normálně má: „Když se pak pohnete proti soupeři, ztratíte dalších třicet procent toho, co máte natrénováno. Takže si musíte vystačit s nějakými dvaceti procenty, a proto je nutné být na zápas opravdu skvěle připraven.“

Aby se boxujícím manažerům alespoň trochu ulevilo, jedno kolo jejich zápasu trvá místo obvyklých tří minut jen dvě. Boxuje se přitom na tři kola. Laikovi se to může zdát málo, ale to je omyl. „Říkáte si, že to rychle uteče, jenže ono se boxuje na čistý čas, takže strávíte v ringu tak deset minut a věřte mi, v ringu čas běží opravdu hodně pomalu. Takže je to zatraceně dlouhých deset minut vašeho života,“ usmívá se Doucha.

O tom, komu nakonec rozhodčí zvedne ruku nad hlavu, rozhoduje rychlost, síla i technika. To všechno ale nestačí. „Jak říkal můj první trenér Marek Šimák: fyzičku naběháš, techniku se naučíš, svaly naposiluješ, ale srdce musíš mít,“ říká Táborský. Bylo to podle něj dobře vidět na prosincovém galavečeru, kdy do ringu přišel boxer, jenž vypadal jako kulturista, který soupeři urve jednou ranou hlavu: „Prvním úderem skutečně poslal protivníka k zemi. Jenže sražený boxer vstal a šel dál do zápasu. V jednu chvíli se pak dostal do tlaku, otočil tomu obrovi helmu a ten se prostě sebral a z ringu utekl.“

Za členství v Manažerské extralize boxu se sice platí ročně tisíc korun a další dva tisíce za licenci na zápas, rozhodně ale zatím neplatí, že by to byl výnosný byznys.

Za členství v Manažerské extralize boxu se sice platí ročně tisíc korun a další dva tisíce za licenci na zápas, rozhodně ale zatím neplatí, že by to byl výnosný byznys. „Loni jsme skončili ve ztrátě sto tisíc, teď to vypadá na vyrovnaný rozpočet,“ počítá Saglena. Jak ale dodává, peníze nejsou to nejdůležitější: „Děláme to pro zábavu a také se snažíme být trochu užiteční, a proto propagujeme různé dobročinné akce. Začínali jsme třeba tím, že jsme na akcích dražili obrázky dětí z dětských domovů a vybrané peníze jim hned předali. Šlo to třeba na kurzy angličtiny pro jedno dítě, které by si je jinak nemohlo dovolit.“

V současnosti Manažerská extraliga boxu spolupracuje se spolkem Dobrý skutek, který umožňuje podporovat ty, kdo se ocitli v nějaké složité životní situaci. Pro jednu holčičku tak boxeři zpropagovali sbírku, která jí vynesla přes 250 tisíc na vozík, jindy zase pomohli vybrat na speciálního psa pro autistické dítě. Zdá se, že lékařské prohlídky skutečně fungují a do Manažerské extraligy boxu se dostanou jen borci, kteří mají srdce na správném místě.

Pravidla

  • Zúčastnit se může každý člověk po dovršení osmnáctého roku věku, který projde zdravotní prohlídkou.

  • Vstoupit do MEB nemohou aktivní závodníci a bývalí závodníci s více než pěti zápasy v boxu nebo jiných úpolových sportech.

  • Muži boxují v šesti váhových kategoriích: do 65 kg, do 70 kg, do 75 kg, do 81 kg, do 91 kg a nad 91 kg.

  • Ženy v osmi kategoriích: do 52 kg, do 56 kg, do 60 kg, do 65 kg, do 70 kg, do 75 kg, do 81 kg a nad 81 kg.

  • Boxují se tři kola po dvou minutách. Kolo je oproti běžným pravidlům boxu o minutu kratší.

  • Používají se větší, měkčí a tím pádem bezpečnější šestnáctiuncové rukavice.

  • Boxerské helmy mají lícnice a chránič brady.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.