…

Však ano – čeští skauti by měli lovit v mezinárodních vodách, migrace špičkových vědců po univerzitách a výzkumných pracovištích (rozuměj třeba palác Borghiů) po celém světě probíhala odjakživa, minimálně 200-300 let nazpátek (určitě víc). Anebo jinak – akademická půda by měla být státem ve státě, stejně jako římsko-katolická církev, v minulosti spadala rozkvétající vzdělanost pod křídla církve, dnes by mohla fungovat stejně jako církev, samostatně. 

Kafemlejnek je perspektiva do roku 2021 + pár citací

V poslední době jí u nás velmi využívají zejména poskytovatelé grantů např. VaVpI, VpK, TAČR, Grantová agentura xxxx Univerzity apod. Takže člověk na začátku musí slíbit kolik článků, patentů, jiných aplikovaných výsledků atd. odevzdá. Většinou tak na horní hranici rozumnosti, protože to musí být víc, než slíbí jiní. Důsledky jsou zřejmé .... Jelikož mnozí s takovými granty teprve napřesrok začnou a 3 roky řešení + udržitelnost 5 let = 8let. Takže i kdybychom s kafemlejnkovou terminologií napřesrok přestali, zbavíme se jí, ano, asi tak v roce 2021 nebo spíše v roce 2022. Je to v tom vypuštění džina z láhve. Nemáme to ze sebe, přišli na to na "západě", ale to na hloubce problému nic nemění.  Pro zajímavost dvě  citace:Dopis A. Einsteina editorovi Physical Review 1936"Dear Sir,We (Mr. Rosen and I) had sent you our manuscript for publication and had not authorized you to show it to specialists before it is printed. I see no reason to address the — in any case erroneous — comments of your anonymous expert. On the basis of this incident I prefer to publish the paper elsewhere.Respectfully, Albert Einstein"A svědectví editora Nature Maddocka o historii článku Watsona a Cricka."The Watson and Crick paper was not peer-reviewed by Nature… the paper could not have been refereed: its correctness is self-evident. No referee working in the field … could have kept his mouth shut once he saw the structure "Bohužel je to tak, jak říkám. Scientometrie a víra v to, že oponentní řízení článků dokáže vyselektovat pravdu, vedla k epistemologické krizi současné přírodovědy. Svědectvím proti jsou historky o vědeckých podvodech i třeba ve 170 článcích jednoho profesora.  Především pro tuto uhlířskou víru se přírodověda nemůže dohodnout se svým přirozeným partnerem, inženýrstvím.  

Jak si tedy vysvětlit, že

 Jak si tedy vysvětlit, že nejlepší články (nejzajímavější, nejpřínosnější, nepropracovanější, nejoriginálnější, nejdůvěryhodnější, …) jsou v mém oboru právě v těch 2-3 časopisech, které mají nejnáročnější recenzí řízení (typicky 5 i více anonymních oponentů, mnohá oopakování, proces často trvá i několik let), největší rejection rate, nejvyšší IF atp.? Samozřejmě, i v nich se občas objeví chyba, a třeba i hloupost, ale, právě díky tomu vstupnímu filtru, to už nebývá chyba nebo hloupost jen tak obyčejná. A naopak, i v časopise s nenáročným recenzním řízení se může objevit něco zajímavého, ale jen občas. A možná i v časopise bez recenzního řízení, ale tam opravdu jen zřídka. Je to vše opravdu jen náhoda? Nesouvisí ten rozdíl v kvalitě a dopadu časopisů právě s kvalitou a náročností recenzního řízení? Mimochodem: témata, na kterých pracujeme, samozřejmě sleduji všude, ale průběžně číst (pardon, samozřejmě často jen prolistovat) stihám právě tak jen 2-3 hlavní časopisy. Připadá vám divné, že to jsou právě ty hlavní, výše zmíněné, ty s přísným recenzním řízením. Samozřejmě existuje ještě několik desítek dalších, ale ty už průběžně prohlížet prostě nezvládnu. Jaký typ časopisů čtete vy? Ty bez recenzích řízení?

Jde to i bez Bakalů a Kellnerů

Takhle to udělali v Rakouskuhttp://ist.ac.at/about-ist-austria/history/Jenže tam mají ministra pro vědu, který získává politické body tím, že pro vědu získá víc peněz a pak si třese rukou s nositeli Nobelových cen a grantů ERC. ( BTW Pěknej, upravenej a opálenej chlap ten Töchterle. Tak jako většina rakouských politiků. Jak oni to dělají...) 

Význam skautů na akademickém pracovišti

Proč mám věřit tomu, že poskytovatelé grantů jsou tak blbí, že za své peníze vyžadují slib kvantity a nikoliv kvality? (naslibovat  počet článků, patentů, jiných aplikovatelných výsledků atd., namísto několika konkrétních příslibů v rámci nadějných rozpracovaných úkolů). Co kdyby se součástí akademických pracovišť, soupeřících o granty, stali především skauti, kteří by permanentně, celoročně a aktivně vyhledávali, lákali, upláceli z černých fondů a těmi nejpodlejšími metodami přesvědčovali k přestupu na své domovské pracoviště výzkumníky aktuálně oplodněné myšlenkou, shánějících zázemí anebo strádajících svým současným špatným zázemím?… proč by se nemohla polovina grantu věnovat na úplatek pro špičkového vědce z MIT, který by během letní stáže v Hradci Králové sjednotil teorii elektromagnetického a gravitačního pole, otestoval gravitační motory pro čínské astronauty, anebo se alespoň tvářil jako Einstein a pořádal charitativní večírky pro manželky (a milenky) místních podnikatelů, které by se dozajista předháněly s velkorysými dary z peněženky svých Bakalů, Kellnerů, Tykačů, Janoušků, Kalousků, Hávů, Dvořáků, Topolánků, Rittigů, Romanů… Co kdyby se právě takové komando stalo tou nejdůležitější součástí marketingu akademických pracovišť (a nikoliv sněm mudrců, handrkujících se o podobu algoritmu na přerozdělování toaletního papíru)? Poskytovatelé grantů se potřebují průběžně zbavovat svých peněz kvůli odpisu z daní anebo skutečně za své peníze něco reálného požadují, minimálně jsou natěšeni a nějaké překvápko očekávají?