„My hájíme charakter její (parlamentní demokracie) tradice, ale pan prezident se zjevně snaží prosadit režim putinovského typu,“ prohlásil Miroslav Kalousek v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Reagoval tím mimo jiné na prezidentovo jmenování Jiřího Rusnoka ministerským předsedou. Jde skutečně o boj mezi Milošem Zemanem a Poslaneckou sněmovnou o podobu parlamentní demokracie, jak se jej snaží interpretovat Kalousek, nebo o střet dvou politických mocí, jenž je nedílnou součástí demokracie?
Podobně tvrdě jako Kalousek reagovali například ve třicátých letech 20. století na snahu tehdejšího amerického prezidenta za Demokratickou stranu Franklina D. Roosevelta zvětšit svou moc někteří republikáni. Dokonce srovnávali jeho program Nový úděl (New Deal) s úsilím Hitlera a Mussoliniho. Miloš Zeman se také odvolává na masarykovskou tradici. Její součástí je Masarykova podpora národních socialistů. A ti byli za první republiky stejně malou stranou, jako je dnes Zemanova SPOZ, navzdory tomu se však na rozdíl od SPOZ v podstatě vždy podíleli na vládě.
Česká republika není jediná, která má se současnou podobou demokratického uspořádání problémyMnohem podstatnější než tyto dva historické příklady z fungování demokracie je však dnešní celosvětový konflikt demokratického a autoritativního kapitalismu, zjednodušeně řečeno Washingtonu a Pekingu. Česká republika není jediná, která má se současnou podobou demokratického uspořádání problémy. A s tím, co bude dál, si nevědí rady významnější světové „mozkové závity“ než ty české. Ale kdo ví, třeba tento problém vyřeší někdo z Česka.
Možná i tato myšlenková neujasněnost přispěla k tomu, že v průzkumu ČESKÉ POZICE na otázku, zda souhlasí s ministrem financí Miroslavem Kalouskem, že „pan prezident se snaží prosadit režim putinovského typu“, byl počet vrcholných manažerů firem, kteří odpověděli kladně či záporně, téměř shodný (44,8, respektive 46 procent). Zajímavý je pak především obrovský nepoměr v rozvedených písemných odpovědích kromě obligátních ano, či ne. Kladných odpovědí přišlo mnohem méně, a ani u záporných není jejich zdůvodnění občas jednoznačné.
Odpovídalo 87 vrcholných manažerů firem.
Kladné odpovědi přišly pouze tyto tři:
- „Sice je brzy na takové kategorické hodnocení záměrů prezidenta Miloše Zemana, protože je zatím jen odhadujeme, ale vypadá to tak – posilováni moci, odměňovaní věrných a kamarádů posty například ve vládě, Ústavním soudu či v bankovní radě ČNB. Některá jména, kupříkladu Vladimír Dryml, znějí hrozivě.“
- „Současný nejvyšší pán na Hradě ukazuje, ,zač je toho loket‘, když ho česká populace zvolila prezidentem.“
- „Okomentovali to už jiní a každý to v těchto dnech vidí i slyší. Aby to panu Kalouskovi nebylo líto, je také typem politika putinovského střihu. Kluci a holky z ,topky‘ to určitě vědí.“
Tito dva respondenti se nedokázali rozhodnou ani pro ano, ani pro ne:
- „Nevím sice, co se odehrává v hlavě Miloše Zemana, ale myslím si, že jde o čirý oportunismus.“
- „Neumím odpovědět na otázku, zda (ne)souhlasím, když k dnešnímu datu nemohu pro zachování vlastního duševního zdraví věřit na naší současné politické scéně vůbec nikomu vůbec nic. Ani pravost jmen.“
Svou zápornou odpověď pak rozvedlo následujících 17 vrcholných manažerů:
- „Prezident Zeman v prezidentské kampani definoval jako jeden svůj hlavní bod ,pryč s vládou Petra Nečase‘, čímž mluvil z duše více než třem čtvrtinám národa. A po svém zvolení tento bod pouze provádí. Myslím, že tehdy ani netušil, jak výrazně, a především rychle, mu v tom vládnoucí garnitura bude pomáhat. Trestní oznámení na některé bývalé poslance, šéfku kabinetu premiéra a na další osoby prezidentovi celou záležitost ulehčuje, pouze se snaží nastalou krizi vyřešit.
Samozřejmě, že se současná vláda pokouší udržet u moci. Po rozpuštění sněmovny by totiž poslanci ztratili imunitu a následovala by další trestní oznámení, mimo jiné na vševěda Miroslava Kalouska a expremiéra Petra Nečase. Proto členové vlády útočí na rozhodnutí prezidenta, kritizují jeho postup a snaží se zdiskreditovat každý jeho krok. Zatím jsem však nezaregistroval jediný případ, kdy by postupoval protiústavně.
Argumenty vlády v demisi, že prezident nepostupuje v duchu ústavních zvyklostí (kde jsou definované?), popřípadě že vláda nese odpovědnost vůči voličům (které má na mysli, když je s ní více než 80 procent nespokojeno?), jsou pouze zoufalými pokusy obalamutit národ. Nejhorší však je, že Nečasova vláda v demisi těmto svým nesmyslům věří! Pevně doufám, že jak prezident, tak státní zastupitelství a policie tento tlak ustojí a konečně se začne odstraňovat neuvěřitelné bahno nahromaděné na české politické scéně.“ - „Spíše bych řekl, že se prezident Zeman snaží postupovat stejně jako ve Francii v padesátých letech Charles de Gaulle. Ten musel řešit situaci, kdy rozhádaný parlament nebyl schopný se na ničem dohodnout a vláda byla slabá. Na rozdíl od tehdejší Francie je však v řadách našich politiků ukotvena i ,mafie‘, a proto je třeba vyvinout více úsilí, jak politiku vrátit na cestu služby lidem, a nikoli pouze hmotného prospěchu pro několik set vyvolených.“
- „Demise vlády Petra Nečase a Rusnokova ,vláda odborníků‘ nejvíce postihují Miroslava Kalouska, který byl faktickým předsedou Nečasovy vlády. Ta skončí až odchodem Kalouska z ministerstva financí, a proto jsou jeho vyjádření proti krokům Miloše Zemana ,nejsilnější‘.
Před nadcházejícími volbami všeho druhu bude ztráta klíčové vládní pozice pro volební výsledky TOP 09 ,smrtící‘, protože tato strana s Kalouskem roste a padá. Schwarzenbergovo ,kouzlo‘ se pozvolna vytrácí a ztráta kontroly nad státními ,penězovody‘ a lukrativními posty v dozorčích radách a managementu státem ovládaných podniků přispěje i k politickému konci Kalouska a jeho TOP 09.“ - „To jsou předčasné závěry. Je třeba sledovat dění delší dobu.“
- „Pan Kalousek se pouze snaží všemožnými cestami (a nutno přiznat mnohem inteligentněji než Karolína Peake) zachovat současný status quo. Uvědomuje si totiž, že po příštích volbách končí. Už pro něho nebude ani další verze ,perspektivní‘ koalice, ani imunita. A různí pánové se ho mohou ptát na různé události v dávné či nedávné minulosti.“
- „Prezident Zeman se snaží ztížit udržení se u moci řadě pochybných individuí s hodně ušpiněnými rukama, která se schovávají za poslaneckou imunitu a mají plnou pusu parlamentní demokracie, již však chápou jako nástroj k vlastnímu obohacování.“
- „Miloš Zeman si ,užívá‘ statut ,prezidenta zvoleného lidem‘ a využije jej k tomu, aby si vyřídil účty se všemi, kdo se mu z nějakého důvodu znelíbili. Musí se bavit při představě, jak rozkládá parlamentní politické strany, jejichž poslanci oscilují mezi stranickou ,povinností‘ rozpustit Poslaneckou sněmovnu a zatrhnout prezidentovi jeho pikle a individuálním vědomím, že se v takovém případě za pár týdnů vrátí do života řadového občana bez poslaneckých prebend, protože šance většiny z nich na opětovné zvolení se blíží nule a vidina nějaké trafiky přestala být kvůli nedávným událostem atraktivní.
Nedivil bych se, kdyby se zvýšil počet neposlušných nebo dokonce nezařazených poslanců, protože setrvání v parlamentních lavicích až do řádných voleb představuje hezkou sedmimístnou sumičku: ,Ten Rusnok by zase koneckonců nemusel být tak špatný premiér.‘
V rámci nudy a bezútěšnosti na české politické scéně je hra Miloše Zemana alespoň zábavná. A pokud k tomu přičteme nedávno spuštěný ,zánik starých pořádků‘ a státní zastupitelství s policií puštěné ze řetězu, mohou být následující týdny a měsíce zajímavé.“ - „Zeman se chce především pomstít těm, kdo ho zradili v roce 2003 v prezidentské volbě, a tomu vše podřídil. Je-li k tomu třeba ,extenzivní‘ výklad Ústavy, budiž – zajímá ho totiž jen jako nástroj k boji. Ohrozit by ho mohl pouze Ústavní soud, ale tam je přítel Pavel Rychetský a několik nových, Zemanem jmenovaných soudců.
Vůbec mě nepřekvapí, pokud bude Rusnokova vláda vládnout v demisi až do řádného termínu voleb. Dokonce je možné, že získá důvěru, protože velká část poslanců jsou oportunisté, kteří se přidají k nejsilnějšímu rváči ve třídě.
Na Kalouska můžeme zapomenout, a být Bohuslavem Sobotkou, pravděpodobně bych emigroval.“ - „Prezident Zeman vykonává mandát, který získal od voličů v přímé volbě. Navíc se nebojí věci pojmenovat pravými jmény. Je jasné, že to dělá správně, protože vládní koalice kvičí jako právě zařezávané prase. Pan Putin s tím nemá nic společného.“
- „Ocitli jsme se v době, kdy si zákonodárci a většina politických stran znepřátelili své voliče. Veškeré kauzy a fungování politiky potopily demokratické principy natolik, že více než dvě třetiny obyvatel jsou ochotné obětovat část svých svobod, pokud bude zaveden elementární pořádek. Nejde o nastavování nějaké diktatury, ale o výhybku, za kterou zatáhli politici. Kdyby u nás existovaly standardnější poměry – a nemám na mysli Skandinávii –, pak by žádný přímo volený prezident neměl příležitost posilovat svou moc.
Z bahna politiky teď všichni křičí: Pomoc, stáhne nás to do bahna! A vymýšlejí ubohé paralely – nejdříve putinovský, severokorejský či nacistický režim a potom zemanovský.“ - „Souhlasím však s tím, že Miroslav Kalousek a jeho strana TOP 09 jsou spoluvinní za ohrožení systému parlamentní demokracie a za útok na smysl a podstatu ústavního řádu a Ústavy ČR, protože hlasovali v parlamentu pro změnu volby prezidenta a za jeho přímou volbu, aniž by současně následně změnili Ústavu a systém parlamentní demokracie v České republice.
Souhlasím s názorem, že Miloš Zeman bude vykonávat svou funkci na hraně nebo už jakoby v prezidentském systému. Vyplývá to jednak ze síly mandátu, který mu přímá volba dává – je ústavním činitelem, jemuž dalo hlas více občanů než většině parlamentních stran dohromady. Ale i za to jsou Miroslav Kalousek, TOP 09 a ODS spoluodpovědní.
Dojem, který Miloš Zeman vyvolává v Miroslavu Kalouskovi, vyplývá ze síly, kterou Kalousek spoluvytvořil a již umocňuje Zemanova osobnost. Není to však nic, čím by Zeman překvapoval. Choval se takto ,svojsky‘ a nezodpovědně k ČR vždy – v době své vlády i v ČSSD.
Nemám ale pocit, že by to většině českých občanů vadilo. Možná i proto, že to vadí Kalouskovi, ODS a dalším koaličním a opozičním politikům. Možná i proto je takové Zemanovo chování většině českých občanů sympatické – k neprospěchu parlamentní demokracie v ČR.“ - „Pokud by to poslanci cítili natolik silně, můžou připravit změnu Ústavy a pravomoci prezidenta lépe vymezit.“
- „Bylo by jednoduché říct, že s panem Kalouskem vždy nesouhlasím. Tak tomu však není. V tomto případě s ním ale rozhodně nesouhlasím. Pan Kalousek je pro mne už dlouhou dobu zosobněním nejhorší kombinace vlastností, které by špatný politik mohl mít – inteligentní a vzdělaný, ale bezzásadový, bezskrupulózní a nemravný. Jeho alkoholismus nehraje větší roli. Ani se neodvažuji napsat, jak hrozné osobnosti mě napadají pro srovnání s ním.
Nemám křišťálovou kouli, a proto nemohu vědět, zda se úmysly a kroky prezidenta Zemana budou ubírat de gaullovským, putinovským či jiným, jeho vlastním směrem. Nemohu dokonce ani tušit, zda zůstane i v budoucnu v ryze demokratických intencích, ve kterých se dosud pohybuje.
Nejsem sice jeho volič, ale musím konstatovat, že zatím jedná velmi racionálně a efektivně. Obojí je něco, co právě tato vláda absolutně postrádala. Vláda dua Nečas-Kalousek s podporou nikým nevolené straničky paní Peakové byla otřesná. Svými kroky byla nejen fakticky levicová, a tím i zradou na svých voličích, ale především pro zemi fakticky devastační.
Během svého pouhého tříletého působení se podařilo vykutálenému Kalouskovi zvýšit státní dluh o polovinu, navíc s drzými kecy o rozpočtové zodpovědnosti. Také prakticky úplně zastavil hospodářský rozvoj a zvedl daně, a byť nezlepšil neveselé postavení živnostníků ani o jediné procento, výrazně zhoršil podmínky příjmově nejslabších. I meziroční schodky byly pod Kalouskovým vedením nejvyšší v historii ČR. Ani bývalá ČSSD takhle státní kasu neplundrovala, ač mi v té době duo Paroubek-Sobotka zosobňovalo hochštaplerství, darebáctví a nezodpovědnost.
Ani nová vláda nebude dokonalá, a kroky Miloše Zemana zůstanou bezpochyby nadále pod zuřivými výpady ,prokalouskovsky a proschwarzenbergovsky‘ laděného tisku. Ale podle toho, jak vedle potrefeného Kalouska běsní i zmíněný Bohuslav Sobotka, věřím, že se tímto krokem prezidentovi podařilo šlápnout chobotnici skutečně na krk. Proto mám pocit, že byť nás – literárně řečeno – ještě čekají zajímavé časy, přispěje tento Zemanův krok naopak k udržení demokracie.“ - „Prezident se snaží prosadit své politické záměry a priority. Nesouhlasím s formou ani s metodou, s nimiž to činí, ale navzdory všem výhradám je Miloš Zeman demokrat – byť s výraznými autokratickými prvky.“
- „Režim putinovského typu je založen na silné prokremelské straně, která Putina udržuje u moci. A tu Zeman nemá. Zemanova letní vláda oproti tomu nezíská důvěru sněmovny a neprosadí žádný zákon. Za rok si na ni nikdo ani nevzpomene a Zeman bude muset kohabitovat s vládou jiných stran.“
- „Miroslav Kalousek udělal chybu, když podmínil podporu Miroslavě Němcové převolením předsedy sněmovny. Zeman tuto chybu správně využil a trapná Kalouskova snaha o změnu interpretace dokazuje, že narazil na soupeře, na kterého nemá. Srovnání s Putinem může Zemana jen potěšit.“
- „Byl bych velmi opatrný ve vyjádřeních. Politici musejí nést odpovědnost za přímou volbu prezidenta. Tolik se chtěli zavděčit hlasu lidu, že si plno věcí neuvědomili. Každému přece muselo být jasné, že přímo zvolený prezident má úplně jiný mandát – dostává úplně jinou legitimitu. Vycházet vstříc masám bez racionální úvahy o Ústavě se nevyplácí.
Miloš Zeman je velmi zkušený politik. Hraje vlastní hru, s čímž se dalo počítat. Samozřejmě, že vybočil z ústavních zvyklostí a překresluje politickou mapu, ale má k tomu (bohudík/bohužel) mandát od voličů. Nejedná mimo rámec ústavnosti, jedná mimo ústavní zvyklosti.
Bude prosazovat své lidi, oblíbence nebo ty, jimž důvěřuje. Je možné, že tím chce posílit SPOZ nebo rozvrátit ČSSD, ale Ústava mu tento postup umožňuje. Nejde o putinovskou, ale o velmi silnou, ambiciózní, nekompromisní, a do jisté míry egoistickou cestu, která sleduje pouze vlastní zájmy, což však Ústava nezakazuje.
Podle mne má Zeman nějakou domluvu, jinak by do takového riskantního podniku nešel. Za normálních okolností by totiž tato vláda důvěru získat neměla. Nevěřím, že by Zeman riskoval reputační riziko. Jsem přesvědčen, že má většinu, respektive, že si našel hlasy. Pokud by vláda Jiřího Rusnoka nezískala většinu ve sněmovně, pak teprve uvidíme, jakou cestou se Miloš Zeman vydá. Tento krok bude mnohem důležitější než dnešní Rusnokovo pověření.“