Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Vymysleli povinné penzijní spoření kmotři?

  8:05

Většina vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE míní, že součástí penzijní reformy by nemělo být povinné spoření.

Odpovídalo 137 vrcholných představitelů firem. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

O reformě penzijního systému se hovoří v podstatě od listopadu 1989. Nyní se konečně zdá, že by ji současná vládní koalice mohla odstartovat. „Důchodová reforma je již v podstatě hotová,“ řekl ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Totéž tvrdí i premiér Petr Nečas (ODS).

Nový důchodový systém by měl mít tři pilíře. První, průběžný, v němž budou současní pracující povinně platit na důchody dnešních penzistů. Nový druhý pilíř má být kapitálový. V něm si lidé budou spořit na budoucí důchody. Třetí pilíř má být dobrovolný. Lidé si v něm budou moci nadále spořit na penze na základě ryze komerčního připojištění.

Spory se až dosud vedly o financování druhého pilíře. Má-li být spoření do něj povinné, či nikoli. Dle odpůrců stát nemůže nutit lidi investovat do soukromých fondů, aniž by za jejich vklady nepřevzal odpovědnost. Tento argument také často uváděli vrcholní manažeři v anketě ČESKÉ POZICE Hlas elity, kteří s povinným spořením do soukromých fondů nesouhlasí a jejichž počet těsně převážil.

Patřil mezi ně i tento respondent: „Takzvaný druhý pilíř penzijního systému je správný, ale problémem je povinné spoření do ,soukromých‘ fondů. Vzhledem k negativní zkušenosti českých občanů se soukromými fondy všeho druhu v nedávné minulosti by mělo být možné spořit ve ,státním‘ nebo ,veřejnoprávním‘ penzijním fondu.

Jeho vznik, postavení a fungování by však mělo být maximálně odpolitizované a podléhat veřejné kontrole. Zahraniční banky a jejich české filiálky drží 95 procent finančního trhu, a proto lze předpokládat, že zisk z vysoce lukrativního byznysu, jako je správa penzijních fondů, bude pouze vylepšovat bilanci těch problémových.“

Opačný názor se objevuje v následující kladné odpovědi: „Mělo, ale za přesně stanovených podmínek. Vedle soukromých fondů by měl existovat také státem zřízený a spravovaný, v němž by stát ručil za vklady i výnosy dané například určitým podílem diskontní sazby z přijatých vkladů. Tento fond by investoval do zaručených cenných papírů a z výnosů hradil náklady na svou správu, vytvářel rezervu pro období malých výnosů a případný zbytek připisoval na účet klientům.

Soukromé fondy by měly investovat podle přísných pravidel. Nesměly by přesáhnout stanovenou míru konzervativnosti a podléhaly by přísnému dohledu některé státní instituce, například České národní banky.

Přechod z jednoho fondu do druhého by byl možný dle stanovených pravidel a za státem regulovaný poplatek. K fondům by se přistupovalo podobně jako k bankám, případně k institucím veřejného zájmu. A měly by čtvrtletní informační povinnost, obdobně jako společnosti kótované na předních světových burzách. Přísné podmínky by sice zejména zpočátku poněkud svazovaly výdělečné možnosti soukromých fondů, ale v našem, poněkud netransparentním prostředí, je namístě velká obezřetnost.

Stát bude muset v počátečním stadiu trochu ,pomoci‘ nějakou pobídkou, například úhradou nákladů na správu, podporou střadatelům nebo jinou právně přijatelnou formou. Jsem velmi zvědavý na přijatou variantu penzijní reformy. Tedy pokud bude nějaká přijatá.“

Povinné spoření odmítá další vrcholný manažer: „Mělo by jít o dobrovolné spoření. Pokud to stát přikáže, měl by garantovat uložené prostředky pro případ, že fond někdo vytuneluje nebo fond špatně investuje.

Jedna z kladných odpovědí sice druhý pilíř obhajuje, ale o povinném spoření by podle ní měl mít každý možnost se svobodně rozhodnout: „Druhý pilíř penzijního systému má smysl a měl by být součástí reformy. I země, které již v minulosti reformu penzijního systému provedly, například Německo či Švédsko, toto ,spolufinancování‘ penze do reformy začlenily. Z jejich zkušeností vyplývá, že jde o správný a v podstatě jediný možný způsob.

Základními otázkami však zůstávají výše příspěvku, povinný, či nepovinný způsob spoření a soukromé fondy. Ve výši příspěvku žádný zásadní problém není. Lze ji a její podporu státem relativně snadno navázat na výši aktuálních příjmů. V každém případě by však měl mít člověk možnost platit i vyšší příspěvek, byť jen zčásti podporovaný státem.

O svém povinném spoření by měl svobodně rozhodnout každý člověk. Existuje totiž mnoho lidí, kteří preferují jiné finanční zabezpečení vlastní budoucnosti a jsou schopní si jej sami stanovit a provádět.

Hlavním problémem a poměrně velkým rizikem jsou soukromé fondy. Vycházím i z nedávné finanční krize, během níž se ve světě ,ztratily‘ obrovské finanční prostředky. A část z nich i v důsledku špatných investic fondů.

Obávám se české vynalézavosti a kreativity. Kvůli nim by se totiž mohlo stát, že fondy, respektive jejich správci, opět najdou možnosti, jak z nich peníze vyvést a použít na jiné vlastní účely. V tomto ohledu bude značně záležet na kritériích autorizace fondů, státem stanovených kontrolních mechanismech a na kvalitě kontrol.

Jedno riziko jsem záměrně vynechal – ,zestátnění‘ prostředků spravovaných fondy. To by se náš stát vrátil nejen do komunismu, ale i právem získal pověst banánové republiky.

Jednoznačně proti povinným odvodům je tato odpověď: „Součástí penzijního systému by neměly být žádné povinné odvody. Přesunuje se tím totiž část odpovědnosti za zabezpečení stáří na stát. Ten ji však bude schopný plnit čím dál méně, neboť se svěřenými prostředky nakládá naprosto nehospodárně.

Je nutné veškeré povinné a veřejnoprávní prvky penzijního systému postupně zrušit. Každý občan by měl nést odpovědnost za to, kolik a jak si na stáří ušetří. K tomu by měl disponovat i penězi, které by jinak musel povinně odvádět.“

O své kladné odpovědi zapochyboval jiný respondent: „První pilíř by měl zajišťovat minimum pro přežití a druhý povinnou nadstavbu, u které si pojištěnci mohou volit rizikově-výnosový profil. Třetí by pak měl být dobrovolný, ale razantně reformovaný oproti současnému stavu. Druhý pilíř jsem považoval nejen za řešení, které mohu přizpůsobovat svým investičním očekáváním a době do očekávaného odchodu do důchodu, ale i za snížení závislosti na stavu státních financí a chování vládnoucích politiků.

Po maďarských a argentinských událostech si však nejsem jistý, zda je vhodný z hlediska snížení závislosti na vůli politiků a diktátu ulice. Ještě několik Viktorů Orbánů a začnu prosazovat radikálně pravicový názor, aby první pilíř zajišťoval jen přežití každého a druhý byl zrušen. A jako kompenzace bylo sníženo důchodové pojištění. Ať se každý postará o své stáří sám.“

Následující záporná odpověď obsahuje zajímavou spekulaci: „Součástí reformy penzijního systému nemůže být povinné spoření do soukromých fondů. To je absurdní. V takovém případě by stát musel garantovat, že ani jeden z nich nikdy nezkrachuje. To by pak nebyla reforma, ale paskvil.

Zákonodárství příliš penzijní fondy nereguluje. Dle současného zákona není dokonce jejich hospodaření na rozdíl od bank ani účetně odděleno od peněz klientů. Proto by stát musel převzít stoprocentní záruku za všechny soukromé penzijní fondy. To však nelze ze státního rozpočtu financovat. Absurdnost tohoto požadavku umocňuje to, že někteří politici si pletou základní ekonomické pojmy, a proto tento požadavek nechápou. Možná by jej pochopili, kdyby ze zákona museli každé jaro nastoupit povinně na brigádu na mou soukromou zahrádku.

Spravedlivá penzijní reforma je dlouhodobá záležitost a měla by být prostřednictvím individuálních penzijních účtů spravovaných státem. Má sice delší dobu náběhu, ale je nejtransparentnější a nejspolehlivější ze všech modelů, které se nabízejí.

V této souvislosti si zaspekuluji. Penze každému občanovi garantuje jistotu ve stáří. Maximální jistotu může poskytnout pouze stát. Proto je možné, že povinné spoření a přesun státních peněz do soukromých fondů není nápadem politiků. Mohl se zrodit i jinde. A hloupí politici bez ekonomického vzdělání jej jen papouškují, protože si myslí, že to je pravicové.

Může to být přání vlivných kmotrů, kteří by chtěli nějaký soukromý penzijní fond vytunelovat, ale zatím v něm nemají dostatečný počet klientů. To zní mnohem logičtěji! A pokud se zadaří, může z toho být pěkná bartákovina!“

Jaké varianty penzijní reformy by podpořila ODS a v čem se liší od svých koaličních partnerů, si přečtěte v článku Nečas: Fondové spoření na důchod má být dobrovolné.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!