Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Vrchní soudy? Zrušit! A hned!

  8:41

Víc než 70 procent právníků oslovených ČESKOU POZICÍ by vrchní soudy v Česku zrušilo. Jsou nadbytečné a komplikují soudní řízení.

Odpovídalo 28 právníků a advokátů. foto: Česká pozice

Česká soudní soustava má čtyři články: soudy okresní, krajské, vrchní a Nejvyšší soud, respektive Nejvyšší správní soud. Vrchní soudy jsou dva – pro Čechy v Praze, pro Moravu v Olomouci – a vznikly na začátku devadesátých let jako reakce na situaci v justici při rozpadu Československa. Soudní soustavu pak v podstatě kopírují státní zastupitelství – okresní, krajská, vrchní a nejvyšší.

Dle některých názorů však vrchní soudy představují v České republice cizorodý prvek, protože se svou povahou spíš hodí pro federativní státy než pro relativně malou ČR. O jejich zrušení se v právnických kruzích debatuje prakticky od chvíle, kdy vznikly. Zatím je to však diskuse ryze teoretická. A nejspíš ještě nějakou dobu zůstane.

Pokud by záleželo na právnících oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE, vrchní soudy by mohly být zrušeny třeba zítra. Souhlasily s tím skoro tři čtvrtiny z nich a většinou proto, že jde o zbytečný článek v tuzemské soudní soustavě, který nezjednodušuje soudní řízení.

Tato kladná odpověď byla stručná a jednoznačná: „Hned.“

Následující odpověď sice byla záporná, ale s výhradami: „To je velmi těžká otázka. Z historického hlediska chvíli jsou, chvíli nejsou a pak zase jsou. Navíc je na vrchních soudech poměrně dost starých kádrů z komunistického období. Nelze je však zrušit bez podstatné změny soudního systému. Pouhá změna nic nevyřeší.

Zásadní otázkou je, jak by fungoval Nejvyšší soud – zda by rozhodoval, nebo jen sjednocoval. Dovolání se dnes fakticky stalo řádným opravným prostředkem. To je však šílené a nepřípustné. Navíc bohužel Nejvyšší soud často koriguje ,zmetky‘ v práci nižších soudů v rámci dovolacího řízení. Dosud nenastal čas.

Pochybnosti se objevují i v této kladné odpovědi: „Za předpokladu, že by byl na úrovni Nejvyššího soudu ČR jako jediné odvolací instance proti rozhodnutí krajských soudů v prvoinstančních věcech zřízen dostatečný počet specializovaných senátů, které by byly schopné rozhodovat během několika měsíců. Určitě by se tím víc sjednotila judikatura – aspoň doufejme… Otázkou je, zda a v jakém rozsahu by mohl nadále existovat institut dovolání, zejména tam, kde by krajské soudy rozhodovaly jako odvolací.“

Kladně ani záporně se nedokázal rozhodnout tento respondent: „Byla by nutná rozsáhlá reorganizace soudnictví, protože je nemyslitelné, aby se odvolacím orgánem v rozsahu současných vrchních soudů stal Nejvyšší soud. Proto by musela být přenesena téměř výlučná působnost krajských soudů jako prvoinstančních orgánů na okresní soudy. To by vyžadovalo například značný přesun personální či vyřešení kapacity okresních soudů. Co se týká státního zastupitelství, jde o komplexní problém změny významu státních zástupců z pošťáků na aktivní subjekty v trestním řízení.“

Kritika vrchních soudů i návrh, jak problém vyřešit, zazněl v další kladné odpovědi: „Jednak není tento článek soudní soustavy nezbytný, jednak mají vrchní soudy v České republice, zejména pražský, poněkud pošramocenou pověst. Možná by si však tato změna vyžádala zřízení specializovaných soudů.“

Překvapivé řešení, dle nějž by vrchní soudy měly být zachované, předložil tento právník: „Pokud by byly zachované nynější samosprávné kraje, nejlepší by byla tato soudní soustava:

  • Čtrnáct krajských soudů s tím, že by dočasně – řekněme po dobu čtyř až šesti let – současné okresní soudy fungovaly jako jejich pobočky. Postupně by se však rušily a vše se koncentrovalo do příslušného krajského města. Krajské soudy by byly soudy první instance ve věcech civilních, trestních i správních. Vrchní soudy v Praze a Olomouci by se změnily ve dva odvolací.
  • Nejvyšší soud by se stal dovolacím soudem ve věcech trestních a civilních a Nejvyšší správní soud soudem odvolacím – a zároveň konečným – ve věcech správních. Státní zastupitelství by mělo mít podobnou strukturu, přičemž by měl být zřízen specializovaný útvar na závažnou hospodářskou a organizovanou trestnou činnost, který by byl relativně autonomní složkou Nejvyššího státního zastupitelství v Brně.“

Tento respondent by zrušil nejen vrchní soudy, ale i vrchní státní zastupitelství: „Přispělo by to k větší specializaci, přehlednosti a jednotnosti rozhodování. Systém státního zastupitelství je vybudován v návaznosti na soudní systém, a proto by měly být zrušena i vrchní státní zastupitelství.“

Opačného názoru je následující právník: „Vrchní soudy by neměly být zrušené zejména proto, že se staly součástí soudního systému a další úprava by nutně vedla ke zbytečným zmatkům a procesní neefektivitě.“

Argumentace ve dvou dalších kladných odpovědích je přesvědčivá:

Měli bychom se snažit řešení sporů zjednodušovat, a tím i ušetřit soukromé a veřejné peníze. Tomu by zrušení vrchních soudů určitě pomohlo.“

„Postavení vrchního soudu v hierarchii českého soudnictví je nesystémové a pozůstatkem federálního uspořádání bývalého Československa a jeho následného rozdělení. Nebylo by to však jednoduché.“