Václav Klaus není vinen ufňukaností, ale vědomou dramatizací

Dle 63,4 procenta vrcholných manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ není prezident Klaus „ufňukaná kremlofilní bába“, jak naznačil Roman Joch.

Luděk Bednář 16.10.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTK, Reuters, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Názory prezidenta Václava Klause dokážou vyvolat ve společnosti protichůdné postoje. Totéž však platí o názorech konzervativního politického komentátora Romana Jocha. Jejich názory se střetly v hodnocení chrastavského incidentu 28. září, kdy na prezidenta Klause vystřelil Pavel Vondrouš z airsoftové pistole sedm malých plastových kuliček.

Připomeňme, že prezident Klaus tento útok označil za atentát: „To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes. Joch s výrokem prezidenta Klause na svém blogu na iDnes.cz nesouhlasil: „Byl to protest, nešťastný, sprostý, hloupý, dementní, odsouzeníhodný, ale pouze protest, nikoli atentát.“

Joch se také v článku zamyslel, jak by na věc zareagoval Klausův předchůdce Václav Havel, kdyby se podobný incident stal jemu: „Jako konzervativec jsem měl tisíc výhrad vůči Václavu Havlovi, ale taky tisíc důvodů vážit si ho. Nikdy ho nezlomili a nikdy nebyl ,cry-baby‘. Alespoň ne na veřejnosti. Jenže on byl muž. Nikoli ufňukaná kremlofilní bába.“

To bylo poměrně ostré, a tak jsme zařadili příslušnou otázku mezi ty, které pravidelně pokládáme českých vrcholným manažerům a podnikatelů. S Jochovým náznakem, že prezident Klaus je „ufňukaná kremlofilní bába“ nesouhlasí 63,4 procenta respondentů.

graf, Klaus

                             Odpovídalo 112 vrcholných manažerů firem.

Kritika Jochova výroku se objevuje v těchto pěti záporných odpovědích:

Tvrzení Romana Jocha je především příliš vulgární. Byla by však velmi zajímavá diskuse na téma prezident Václav Klaus a jeho zaměření.“

V civilizované společnosti je útok na prezidenta nepřijatelný a vyloučený. Proto musí být razantně a jednoznačně odsouzen, a nikoli zpochybňován a zlehčován jakkoli rádoby vtipnými bonmoty.“

Nepřiměřená reakce, jež je prezidentu Klausovi vlastní, ho však značně ztrapnila. Nesouhlasím s tímto označením pana prezidenta. Souhlasím však s Jochovým názorem, že pan Havel by byl zareagoval lépe a s humorem.“

„Má-li kremlofilní naznačovat spojitost s Kremlem, pak u pana prezidenta oceňuji, že se na rozdíl od mnoha jiných politiků snaží o vyvážené zahraničně-politické vztahy jak se Západem, tak s Východem včetně Číny, což naše ekonomika potřebuje.“

Toto Jochovo vyjádření je hloupé. Prezident Klaus především není žádný kremlofil. To, že se dokáže domluvit i rusky a respektuje zvolené představitele Ruska, může za kremlofilství považovat jen ignorant. A ani není zbabělec. Hned po chrastavském útoku se zachoval duchapřítomně.“

Následující tři kladné odpovědi jsou naopak kritické k prezidentu Klausovi:

„Prezident Klaus si za to může sám. Kdyby cvičil s ochrankou, jak ho má v případě nebezpečí hodit do auta na zadní sedadlo, nebyl by tolik vyděšený.“

„Navíc má prezident Klaus excentrické názory. Souhlasím pouze s jeho obhajobou tradičních hodnot.“

„Když se po nezdařeném atentátu na tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana 30. března 1981 rozhořela v USA diskuse na téma, zda by se nemělo omezit právo nosit svobodně zbraň, údajně prohlásil: Co by to bylo za demokracii, kdyby občan neměl právo vystřelit na svého prezidenta.“

Další respondent se od otázky trochu distancuje:

„Roman Joch si myslí, co si myslí, a říká, co chce nebo má říct. Je to jeho věc.“

Tito tři vrcholní manažeři mají k otázce silné výhrady:

„Proč to chcete vědět? Proč nekladete věcnější otázky? Například: Zdá se vám reakce českého prezidenta na incident v Chrastavě přiměřená či pochopitelná? Ovlivnila vaše vnímání Václava Klause jako politika, státníka a člověka?“

„Je to velmi hloupá otázka, a proto na ni nebudu odpovídat.“
„Na tuto otázku bych raději neodpovídal. Ne snad, že bych neměl na pana prezidenta názor, ale protože probírání takových výrazů patří do bulváru! A byl bych nemile překvapen, kdyby tam ČESKÁ POZICE chtěla zamířit. Nehledě na to, že expresivní výraz samotný je jen emotivním vyjádřením člověka, jehož zjevně zklamalo Klausovo nedůstojné zveličování činu bezesporu idiotského a nebezpečného. Jeho první reakce, že by ten darebák zasloužil pár facek, byla naopak adekvátní.
Je v tom i cítit Jochova nespokojenost s prezidentovou trvalou adorací Putinova Ruska, která by se dala trefně označit jako kremlofilní. Ale ufňukanou bábu v prezidentu Klausovi navzdory několika zásadním výhradám k jeho postojům a politice nevidím. Klaus nemá formát Havla. Ale nemylme se, pořád je to chlap, který si dokáže stát tvrdě, dlouhodobě a konzistentně za svým názorem. A pokud jste viděli jeho bezprostřední reakci po činu, jako baba se nezachoval.
I autor tohoto expresivního výrazu je však pro mne rozporuplnou osobou. A obávám se, že nedosahuje kvalit ani prezidenta Klause, jakkoli diskutabilních, natož Václava Havla, kterému, tuším, za jeho života zrovna příliš nefandil. Jeho blog mě pobavil, ale plivnout umí každý. A určitě nebudu názory pana Jocha bez rozmyšlení přebírat!

ČESKÁ POZICE se dosud, a jistě nejen mně, zdá svou věcnou rétorikou a seriózností majákem v moři mediálního braku. Skutečně bravo! Byl bych proto upřímně rád, kdybyste tuto trapnou otázku smetli ze stolu a vrátili se k otázkám racionálním. Rozebírání drbů, co kdo šťavnatého o někom řekl, nechte, prosím, Aha či našim mainstreamovým mediím. Ta se již dávno nechala strhnout a nejsou ničím jiným než prachsprostým bulvárem.“

Jednoznačné odmítnutí Jochova názoru pak zaznívá v dalších šesti záporných odpovědích:

„Bláboly slyšíme každý den. Spíš na kauze zaráží, že byl tento ,poradce‘ placen z našich daní na vládě a podle nejnovějších informací bude na pražském magistrátu. V čem radí, v jakém oboru, co bylo jeho náplní práce za veřejné prostředky? A jak jsou na tom se znalostmi ti, jimž radí? Nesvědčí to i o úrovni jejich mozkových závitů?“

„Je to stejné jako v případě blogu Roberta Pelikána a jeho snahy stát se členem Rady Českého telekomunikačního úřadu. Každý by měl mít možnost říkat své názory, ale je schizofrenické, pracuje-li ve státní službě a současně vystupuje proti vrcholným státním představitelům.
S názorem pana Jocha na prezidenta Klause nesouhlasím a nechtěl bych vidět jeho kalhoty, kdyby se mu přihodilo něco podobného. Premiér Petr Nečas udělal správně, že ho vyhodil. A pan Joch se hned poté přisál na magistrát Prahy jako poradce náměstka primátora Tomáše Hudečka za TOP 09. Jsem zvědavý, koho znectí nyní.“

Řada českých politiků je naopak pacholky západní vrchnosti a zájmy zahraničních zemí kvůli svému pohodlí a klidu nadřazují nad zájmy vlastního národa. Typickým příkladem je takzvaná zelená politika Evropské unie v čele s fotovoltaikou, v níž není třeba být papežštější než papež.
Také vývoz v Česku vzniklého kapitálu například v bankách, stavebních společnostech, pojišťovnách či v síťových odvětvích letos dosáhne rekordních 200 miliard korun za rok a svědčí o vysávání tohoto státu zadluženými ekonomikami, a to za zbabělého přihlížení těch, kdo by mohli něco udělat, kupříkladu dodanit. To ale neudělají, protože by si nadnárodní firmy stěžovaly u mocných ,spojenců‘.
Roman Joch je typickým pacholkem bez vlastních názorů, který by byl skvělým mluvčím Pentagonu a CIA. České zájmy však v jeho imperiálním myšlení nemají místo.“

Na celé věci fascinuje spíše to, že poradce premiéra veřejně ostouzí prezidenta republiky a jeho poradci zase jiné ústavní činitelé, přičemž všichni tito poradci se označují za konzervativce. Nejsem si jist, zda tyto anarchistické kousky státních úředníků jsou onou českou národní hodnotou, kterou chce prezident Klaus bránit. Možná by bylo nejlepší začít urychleně zavádět státní službu podle francouzského vzoru, ačkoli se to našim pseudokonzervativcům a pseudoliberálům může jevit socialistické a levicové.“

Tento popis Václava Klause vůbec neodpovídá realitě. Jeho nejvýstižnějším negativním rysem by mohl být ,všemi mastmi mazaný a protřelý mafián‘. Příznačné je, že je jediným ze všech předchozích českých a československých prezidentů, který dosud nebyl ve vězení. Má však šanci tento hendikep ,dohnat‘.

V dalších dvou nerozhodnutých odpovědích jsou hodnoceni oba hlavní protagonisté:  

„Ještě nedávno jsem nevěděl, že nějaký pan Joch existuje. A je mi úplně jedno, co říká. Mám jiné starosti než přemýšlet o vyjádření zcela bezvýznamných lidí. Má to pro mne stejný význam jako to, co o někom řekne biletářka v Národním divadle.“

Je možné, že za tím velkým egem a ješitností pana prezidenta je snaha zakrývat nějaký svůj vnitřní komplex, slabost. Podobně jako se za jeho kritikou Evropské unie zřejmě skrývá pocit odstrčenosti, toho, že nepatří do party evropských politiků, kteří se znají od mládežnických let. A Rusové umějí na tuhle strunku velmi dobře zahrát.“

Další tři odpovědi jsou sice kladné, ale spíš se zaměřují na prezidenta Klause než na Romana Jocha:

Je to ale urážka bab. Prezident Václav Klaus je už dávno za zenitem, jeho názory nikoho nezajímají, a proto se aspoň snaží šokovat. Měl by dostat důchod a papuče. Roman Joch má správný názor, jen si ho neměl dovolit říct. Na rozdíl od bláznivých názorů prezidenta a jeho poradců, kteří je hlásat smějí.
Čin zoufalce Pavla Vondrouše neberu jako atentát (ten byl třeba na Heydricha a je každoročně oslavován jako hrdinský čin hodný obdivu), ale jako zoufalý výkřik jednoho z mnoha frustrovaných voličů. Další a horší činy budou nejspíš následovat. Politici si je však sami vykoledovali.

„Je ale zbytečné takto eskalovat atmosféru ve společnosti. Václav Klaus už svou globální imagí poškozuje hodnotový systém, a proto by nám prospělo, kdybychom se vrátili ke slušnému a věcnému jednání bez invektiv.“

„Václav Klaus je však chlap, který dokáže držet slovo. Slíbil, že bude nadstranickým prezidentem, a je třeba říct, že drží lajnu! Všechno, co činí, je jen ve vlastním zájmu.“

Těchto pět kladných odpovědí se zamýšlí nad osobnostmi Romana Jocha i Václava Klause:

Eroze morálních hodnot ve společnosti rychle pokračuje. A je s podivem, že se pan Joch, který se označuje za konzervativce, vyjadřuje spíš jako balkánská, chabě vzdělaná trhovkyně či pomatený maoistický hysterik než jako osoba, jež ctí a obdivuje konzervativní hodnoty. K těm totiž patří i slušné vychování a úcta k majestátu, ať již krále nebo prezidenta.
Není mi jasné, proč by měl být Václav Klaus takto označen, a není to asi zřejmé ani žádnému soudnému člověku. Snad jen tomu, kdo chce za každou cenu někoho urazit, a je mu dobrá jakákoli hůl. Tyto výpady a urážky však svědčí spíš o zakomplexovanosti a pomatení smyslu toho, kdo je pronesl, než toho, koho měly urazit a pošpinit.

„Netroufal bych si takto někoho hodnotit, aniž by ho osobně znal.“

Nemusíme s Václavem Klausem ve všem souhlasit, ale na rozdíl od současné politické garnitury jde o politika, který formuluje své názory jasně a srozumitelně. A především je ve svých názorech konzistentní.
Nazývat však střelbu z pistolky na antiperle (nic jiného to není) atentátem je přehnané. Je to stejně odsouzeníhodný čin, jako by někdo na prezidenta plivl nebo mu dal políček. Buďme rádi, že při se ,schopnosti‘ prezidentovy ochranky nestal skutečný atentát.“

Václav Klaus má mnoho záporných vlastností. Má však i kladné. Je téměř pravým opakem Václava Havla. Zatímco Havel působil nejistě, vnitřně byl velmi silný. Klaus se chová sebejistě, ale ani zdaleka není stejně silný, jako byl Havel.
Klaus má neuvěřitelné charisma a spoléhá na ně. Problém má ovšem s těmi, na které jeho charisma nepůsobí. V takovém případě znejistí a začne se uchylovat k osobním útokům, které však nejsou ničím jiným než přiznáním vlastní slabosti. A tuto jeho vnitřní slabost nazval Roman Joch ufňukaností.
Kladnou vlastností Václava Klause je pracovitost. Své souboje s oponenty často vyhrává, protože je odpracuje, zatímco jeho protivníci se na to ,vykašlou‘.
Klaus by se neměl démonizovat. Je to běžný politik postkomunistické éry. Jeho politická kariéra je dávno za zenitem, a jakmile opustí Hrad, propadne se do bezvýznamnosti. Svými rozhodnutími sice v poslední době této zemi škodí, ale neměli bychom zapomínat ani na jeho přínosy. Zabránil například vysoké inflaci a nezaměstnanosti v prvních letech transformace. To se v mnoha postkomunistických zemích nepodařilo.“

Mám sice proti Václavu Klausovi a některým jeho slovním i skutkovým projevům velké výhrady, ale v tomto případě se ho musím zastat. Při ,útoku‘ v Chrastavě několik vteřin vůbec nereagoval, natož aby panikařil. Alespoň tak to zachytil videozáznam. To, že útok velmi nadsazeně označil za atentát na prezidenta, neinterpretuji jako ufňukanost, ale jako jeho osobitý a vědomý způsob některé věci dramatizovat.
Problém osobnosti Václava Klause spočívá v něčem jiném. Často si totiž svým vystupováním, provokativními tezemi, podle nichž jsou všichni kromě něho naprosto hloupí, a polarizací společnosti víceméně říká o to, aby ho občas někdo slovně či fyzicky napadl. Prezident má společnost integrovat, a nikoli ji rozeštvávat a ještě si libovat, jak se mu to daří.
Naprosto nesouhlasím s jakýmkoli projevem nesouhlasu formou násilí, ale Václav Klaus se nemůže divit, že ho celá řada lidí nemá ráda a že svůj protest vyjadřují různými způsoby včetně střelby plastovými kuličkami.“

Počet příspěvků: 4, poslední 18.10.2012 09:20 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.