Lidovky.cz

Slovo zpátky vezmete, zmáčknutí spouště už ne

Kazachstán

  22:54

Více než dvě třetiny respondentů nesouhlasí s tvrzením zástupce ombudsmana Stanislava Křečka, že násilí se dá zabránit jen násilím.

foto: © ISIFAČeská pozice

Na serveru Lidovky.cz vyšel 20. února rozhovor se Stanislavem Křečkem, toho času i dosud zástupcem ombudsmana, tedy veřejného ochránce práv, k dění na Ukrajině. Rozporuplné reakce vyvolala zejména tato jeho odpověď:

Lidovky.cz: Přeci jenom. V Kyjevě vládní jednotky střílejí do lidí. Není potřeba vyzvat Janukovyče, aby s tím přestal?
KŘEČEK: To je oboustranné. Pokud se páchá násilí na obou stranách, nelze vyzvat pouze jednu stranu, aby násilí nepáchala. Násilí může vláda zabránit jen násilím. Když na barikádách demonstranti střílejí, musí totéž dělat i ti, co chtějí střílení zastavit. Pokud by se něco stalo například v Kodani nebo v Paříži, nikoho by nenapadlo protestovat proti lidem, kteří zapalují budovy. Když je to na Ukrajině, tak se zdá, že je to součást legitimního procesu, ale není. Není to legitimní proces. (...)

Dovolili jsme si takřka filozofickou otázku, zda „násilí se dá zabránit jen násilím“, jak tvrdí Stanislav Křeček, položit v průzkumu ČESKÉ POZICE opět zároveň vrcholným manažerům firem i právníkům a advokátům. Více než dvě třetiny respondentů (68,8 procenta, 75 odpovědí) s Křečkem nesouhlasí, oproti tomu přes čtvrtinu (27,5 procenta, 30 odpovědí) mu dává za pravdu. Několik názorů, které níže uvádíme, není jednoznačných, takže jsme je poněkud nespravedlivě „vtěsnali“ do kolonky „nevím“ (3,7 procenta, čtyři odpovědi).

křeček

        Odpovědělo 109 vrcholných manažerů firem, právníků a advokátů.

Tito respondenti se ve svých odpovědích vyslovili proti výroku Stanislava Křečka:

  • Poté, co Stanislav Křeček nedávno prohlásil, že by olympiáda v Soči neměla být „narušována“ otázkou lidských práv, nejsou jeho slova o násilí na Ukrajině, bohužel, překvapivá. Obávám se, že zástupce veřejného ochránce práv, který by již z titulu své funkce měl projevovat větší citlivost k otáze lidských práv a násilí, pomíjí kontext událostí na Majdanu.
    Je třeba připomenout, že v listopadu minulého roku, když nepokoje začaly, nebyli mezi demonstranty žádní násilníci. Převážně mladí lidé (včetně vysokoškoláků) byli velmi rozhořčeni náhlou (?) změnou rozhodnutí prezidenta Viktora Janukovyče nepodepsat asociační a obchodní dohodu s Evropskou unií, ale přiklonit se k celní unii s Běloruskem, Kazachstánem a Ruskem. Od té doby došlo ze strany ukrajinského režimu k mnoha provokacím a hrozbám silového řešení, což přivedlo do ulic další stovky a tisíce lidí, kteří se nechtěli spokojit s autoritářským, zkorumpovaným vedením země.
    Janukovyč systematicky odstraňoval demokratické principy země, v jejímž čele stál. Proti takovému jednání se ve velké většině postavili lidé, kteří tyto principy naopak ctí a chtějí, aby jejich země podle nich fungovala. Jejich vzpurnost vůči represivnímu režimu je bezpochyby ospravedlnitelná. Násilí proti asymetricky vyzbrojeným demonstrantům, kdy ozbrojená úderná komanda střílí do neozbrojených lidí, je naopak zavrženíhodné a všichni ti, kdo jsou za smrt nevinných lidí odpovědní, by měli být spravedlivě potrestáni.
    Českými médii a sociálními sítěmi prošly konkrétní informace o obětech nepokojů. Dvaadvacetiletý student architektury, 73letý novinář, 34letý zaměstnanec divadla. Ti a mnozí další demonstrovali za lepší život ve své zemi a kvůli tomu byli zákěřně zabiti. Právě k nim jsou slova zástupce veřejného ochránce práv nejvíce urážlivá.
  • Zejména s ohledem na kontext slov pana Křečka s jeho výrokem rozhodně nesouhlasím. Domnívám se, že státní úředník, kterým pan Křeček ve své funkci je, by se měl zdržet podobně kontroverzních a necitlivých výroků; podle mého názoru takové výroky snižují důstojnost a důvěryhodnost úřadu veřejného ochránce lidských práv.
  • Ne v kontextu, v jakém Křeček názor vyřkl (události na Ukrajině). Výrok neplatí ani všeobecně. A kdybychom jej posuzovali pohledem českého práva, pak také ne. O to víc výrok zástupce ombudsmana šokuje.
  • S uvedeným názorem Stanislava Křečka naprosto nesouhlasím a je velkým paradoxem, že ho zastává právě „ochránce lidských práv“, zástupce ombudsmana a nedávný rovněž kandidát do čela tohoto úřadu. Jeho neustálé přirovnávání k situaci v Kodani nebo v Paříži je přitom naprosto scestné. Nezaznamenal jsem totiž, že by tam při (poměrně velkých) nepokojích státní ozbrojené složky do lidí střílely s cílem je usmrtit. Je velký rozdíl, zda policie použije vodní děla nebo slzný plyn, anebo zda střelbou lidi zabíjí.
    To bychom se mohli pohledem pana Křečka pozastavit nad tím, že události listopadu 1989 u nás proběhly poměrně mírným způsobem a že policie do nikoho nestřílela. Ani druhý argument pana Křečka, a sice že vláda Viktora Janukovyče vzešla ze svobodných voleb, neobstojí. Situaci, v níž se nejvyšší představitelé země nehorázně a neuvěřitelným způsobem obohacují na úkor obyvatelstva a země samotné, není možné nazývat demokratickou. Naopak, dochází zde naprosto jasně ke zneužívání síly ve prospěch několika jednotlivců, kdy tato takzvaná demokracie obsahuje téměř výlučně prvky diktatury.
  • Aniž bych posuzoval obsah vyjádření pana Křečka, vzhledem k jeho minulosti (například zneužívání akademického titulu a  regulovaného nájemného) je jakékoliv jeho vyjádření k jakékoliv otázce nedůvěryhodné. V civilizovaných zemích jsou skandální osoby typu doktora Křečka trvale vyloučeny z vrcholné politiky a pouze u nás jim to (nevím proč) stále prochází.
  • Obdobný výrok bych předpokládal u někoho typu předsedy Dělnické strany, u zástupce ombudsmana mi to připadá neuvěřitelné.
  • Mám jiné pořekadlo: „Zlo plodí zase jenom zlo“, a to v jakékoliv podobě, tedy nesouhlasím.
  • Zapomněl na Gándhího! Ten zastavil krveprolití vlastní hladovkou (opravdovou). Nepřestal s ní, dokud se indické národy v náboženském vraždění nezastavily. Čekal i po posledním hlášení třech mrtvých v Patně do dalšího dne, kdy už ani v Patně nebyl zabit nikdo, a celá Indie tím ustala v pogromech ve zděšení, že by  Mahátma Gándhí mohl zemřít. Ovšem, to byl Gándhí. Takové osobnosti v Evropě nemáme.
    Není-li někdo takový po ruce, nezbývá než postavit vojsko a třeba ho i nechat v zájmu míru střílet. Ale až když ostatní prostředky zklamou.
  • Přestože nejsem žádný lidskoprávní fanatik, opravdu mě zarážejí takové výroky od zástupce ombudsmana. Na takovém místě by měl být asi člověk s trochu jiným mindsetem…
    Podle mne z pana Křečka čiší jeho dlouholetá afilace k určitému typu režimů a zvláštní politický světonázor. Zaklínání se „demokratickými“ volbami a legalitou ve chvíli, kdy režim ztrácí legitimitu, a nepochopení toho, že moc nestojí za lidské životy, je vlastní jak minulému režimu, tak autoritářským demokraciím na východě. Rozdíl mezi formálně demokratickým režimem a právním státem s liberálním základem panu Křečkovi zřejmě také nedochází, což je u zástupce ombudsmanky zarážející a vzbuzuje pochybnosti o jeho kvalifikaci pro tuto funkci. Už proto, že úřad ombudsmana tu máme proto, aby kontroloval výstřelky při fungování a aplikaci demokraticky přijatých pravidel…
    V historii je mnoho příkladů, kdy násilí bylo přemoženo nenásilnou konfrontací, ale ještě více případů, kdy se násilí stane jedinou obranou proti útlaku státní moci. Doufám, že Ukrajina bude příkladem, kde do současné doby prolitá krev přivede rychle zúčastněné k dohodě na nenásilném řešení.
  • Násilí plodí další násilí. Chápu frustraci ze zdánlivé nečinnosti Evropy a USA vůči Severní Koreji, Sýrii a nově i Ukrajině, kdy Západ není schopný ochránit místní obyvatelstvo před systematickým vyvražďováním lokální státní mocí, ale násilí se nedá vyřešit ještě větším násilím. Jak tedy postupovat? Nevím a naštěstí to nemusím řešit. Stanislav Křeček naštěstí také ne.
  • Každopádně vždycky je třeba nejprve hledat smírné řešení. Slovo zpátky vezmete, zmáčknutí spouště už ne. Něco jiného je ale obrana přiměřená bezdůvodnému, zákeřnému útoku. To bych docela rozlišoval. Když na mě někdo začne zákeřně střílet nebo mi jinak ubližovat, přece mu nebudu říkat: „Co to děláš? Počkej přeci…“ Budu se nějak bránit. Jedno na jaké straně stojím. Život máme každý jen jeden, boj o něj a strach tvrdě utlumí všechny jiné myšlenky. To je realita bojující ulice. Bohužel tam to nemá diplomacie nikdy nechat dojít. Jenže stalo se… Kéž jsou další ztráty na životech co nejmenší a návrat ke stolu a jednání co nejrychlejší.
  • Každý slušný právník ví, že použití síly v případě sebeobrany musí splňovat některá základní kritéria, zejména musí být přiměřené. I kdybychom připustili, že šlo o takový případ, rozhodně by za přiměřené nešlo považovat střílení do demonstrantů ze střech hotelů. To si pan Křeček poněkud plete a asi by se měl zamyslet nad tím, zda má se svými názory zůstat v pozici zástupce ombudsmana. Jak ho tak poslouchám, mám pocit, se by se měl zaměstnat jinde, například jako tiskový mluvčí nějakého orientálního despoty. Samozřejmě, že se slova pana Křečka dají interpretovat i jinak, souhlasit však nelze ani s tím, že problém na Ukrajině vyřeší represe proti vlastnímu obyvatelstvu, které je dlouhodobě frustrováno existenčními starostmi a obří korupcí svých politických představitelů a jejich nejbližších příbuzných.
  • Tady nelze nejen souhlasit, tento výrok není možné ani pochopit.
  • Násilí se dá zabránit i vyjednáváním. Ale v případě pana Křečka, který násilím likvidoval trh nájemního bydlení, čímž nahnal řadu rodin zbytečně do vlastnického bydlení, a tím i zadlužení, by nějaké násilí možná mohlo být ku prospěchu této země. Dobrovolně z veřejného prostoru neodejde, a proto by neškodilo ho k tomu trochu rázněji vyzvat...
  • Rozhodně ne v souvislosti s úřadem ombudsmana, který pan doktor Křeček reprezentuje. Jde o názor, který v určitých situacích a určitých souvislostech může být jediným řešením, ale rozhodně neměl být vyřčen touto formou a paušálně.
  • Absolutně ne... Pana Křečka znám osobně a myslím si, že je to ve svém postu totální omyl!!! A to ne až teď!

Tito respondenti s výrokem Stanislava Křečka souhlasí:

  • Pokud už se dopustilo násilí z jakéhokoliv důvodu a lůza se vypustila do ulic, nemůže to vypadat jinak, než jak to vypadalo již při husitské či Francouzské revoluci či VŘSR. A to násilí se dalo potlačit už potom jenom větším násilím, aby přestalo. To je historická zkušenost stále se opakující.
  • Nejsem sice přesvědčen o správnosti své odpovědi, nicméně vaše otázka je položena tak, že téměř ani jinou možnost odpovědi nepřipouští.
    To, co se děje na Ukrajině, je prostě exces a je třeba si uvědomit, že to nesnese běžná měřítka. Spíše než na zahraniční témata bych se více zaměřil na témata domácí, která nás pálí, a přitom se málokdo odváží přesně pojmenovat tyto problémy a jejich příčiny. Vezměme si například brutální násilí páchané určitou sociálně nepřizpůsobivou skupinou obyvatel.
    Položte si tuto jednoduchou otázku: Co měli dělat oběti mačetového útoku v Novém Boru, aby neskončili zmasakrovaní v nemocnici? V tomto kontextu je odpověď přece jasná, nebo snad ne???
  • V podstatě ano. Obecně vzato, Křečkův výrok určitě platí. Legitimní politický režim má právo bránit se svému odstranění, a v jistých situacích může být přiměřené použít k tomu i sílu. Nejsem si však jist, že tato obecná teze platila pro Janukovyčův režim na Ukrajině, byť, pravda, původně vzešel z víceméně svobodných voleb. Myslím, že ten režim podstatnou část své legitimity v posledních měsících ztratil a že násilí, k němuž se v úzkých začal uchylovat, bylo nepřiměřené.
    Na druhé straně je pravda, a vadí mi v této souvislosti nespravedlivé útoky na Stanislava Křečka, že situace na Ukrajině není černobílá a že jestli něčím Ukrajina opravdu trpí, pak dlouhodobou politickou nestabilitou a neschopností svých politických a ekonomických elit vést zemi rozumně a ke spokojenosti většiny Ukrajinců.
    Ať již na Ukrajině vládl Kravčuk, Kučma, Juščenko, Tymošenková nebo Janukovyč, nikdy nešlo o skutečnou liberální demokracii, jakou známe ze Západu. Proto jen doufám, že nynější násilná změna režimu, k níž na Ukrajině došlo, je na dlouhou dobu poslední. A že Ukrajinci se konečně většinově shodnou, že je třeba vybudovat silné ústavní instituce a skutečný právní stát, chránit vlastnictví a svobodu každého jednotlivce, nejen těch, kdo jsou zrovna u moci, a nedovolit, aby stát zprivatizovali oligarchové jakéhokoli typu či politické orientace. A že tuto shodu vskutku promítnou i v praktické každodenní politice.
  • Je to pouze otázkou přiměřenosti a momentu nasazení v dané politické konstelaci. U nás stačil pouze jeden „mrtvý“ student Šmíd, na Ukrajině desítky skutečně mrtvých na obou stranách. Ale i v mnohem demokratičtějších státech proti Molotovovým koktejlům a střelným zbraním zasahují pořádkové síly velmi razantně a prozatím vždy byly silové zásahy úspěšné. A to v jejich případě nebyly mezi demonstranty síly, jejichž ideovými předchůdci a idoly byli realizátoři hromadného vraždění Židů a Poláků v době druhé světové války.
  • Bráno čistě pragmaticky, bez emocí a zasazení do současného vývoje na Ukrajině, pak ano. U nás také přece platí pořekadlo, že na hrubý pytel hrubá záplata, a to je vlastně totéž.
  • Ano, ale pozor, aby se to nezvrtlo někam, kam nechceme. Čili ano násilí, ale za velmi jasně stanovených pravidel a hlídaných procesů a postupů.
  • Vycházím z faktu, že jak prezident, tak i parlament byli zvoleni v řádných volbách. Jestli volby nebyly cinknuté, ověřovali pozorovatelé. Tudíž to, co se nyní děje, je pokus o svrhnutí legitimně zvoleného vedení Ukrajiny. Pokud demonstranti házejí Molotovovy koktejly a dlaždice po policii, nemůže si to nechat líbit. Jak by se k tomu stavěla ozbrojená moc v USA, Francii či Německu, pokud by se to dělo u nich? Řekli by snad „tytyty ošklivá vráno, už to nikdy nedělej nebo se na tebe budu zlobit“?
    Takže jako pan Křeček bych to úplně nedefinoval, ale řekl bych, že každá akce vyvolává reakci, a to adekvátní. Pokud někdo útočí na policii atd., musí ozbrojené složky chránit majetek a zdraví nejen své, ale i občanů. A to i za použití násilí.
  • Bohužel souhlasím. Existují sice výjimky, ale v naprosté většině případů násilí nejde ani vysedět ani vyžvanit. Byť se nás takzvaní demokratičtí politici snaží přesvědčit o opaku, a to většinou z toho důvodu, že se jich ono násilí nikdy bezprostředně netýká. To se jim to žvaní, mudruje a udílí „hraběcí rady“ v parlamentech a luxusních kancelářích...
  • Nevím, je-li otázka míněna obecně nebo ve vztahu k dění na Ukrajině. Pokud obecně, pak téma překračuje žurnalistickou anketu (při vší účtě k Hlasu elity).
    Situaci na Ukrajině popsal Křeček v podstatě správně. Jedna věc je protestovat proti vládě nebo dokonce vládnoucímu režimu a druhá zapalování barikád, přepadání muničních skaldů, obsazování vládních budov a snahy o odtržení některých oblastí. Bez ohledu na to, zda chováme sympatie k Janukovyčovu režimu, je třeba si poctivě přiznat, že žádná západní vláda by protesty podobné těm ukrajinským netrpěla a byly by potlačeny už dávno. Jak by asi reagovala Downing Street a světové veřejné mínění na následující situaci: Měsíce obsazené Trafalgarské náměstí, hořící barikády, střelba po policistech, okupované veřejné budovy v Londýně i v dalších správních centrech, skotští nacionalisté vyhlašují v Edinburghu nezávislé Skotsko...
  • Stanislav Křeček není mým oblíbencem, ale myslím si, že v tomto případě se pouze neobratně vyjádřil. Neřekl bych, že je zastáncem násilí při potlačování demonstrací proti autoritářským režimům.
    Pokud jde o použití násílí proti násilí, v zásadě má pravdu v tom, že zdivočelý dav nelze zastavit apelem na slušnost a mírnost. To, co se odehrává na Ukrajině, však pravděpodobně způsobili provokatéři na obou stranách tamějších barikád, rozhodně nejde o spontánní akce většiny demonstrujících. Eskalace zřejmě vyhovovala táboru Janukovyče, který by mohl vyhlásit výjimečný stav. Naštěstí se situace po telefonickém rozhovoru Obamy a Putina uklidnila, a i když byly zabity desítky lidí, občanská válka, která by mohla přinést i stovky tisíc obětí, nevypukla. Škoda, že se nikdy nedozvíme, o čem Putin a Obama mluvili, ale pokud se mohu dopustit nějaké předpovědi, řekl bych, že Rusko získá Krym a záruku, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Tím by celá záležitost mohla skončit.

Odpovědi respondentů, které jsme zařadili do kolonky „nevím“, byť názor na věc mají:

  • Málokdy pokládáte filozofickou otázku. Být, či nebýt. Jde o situaci: Martin Luther King, Gándhí a jiní dosáhli mnoho bez násilí, ale když někdo válčí, pak zastavit střely a tanky tím, že si proti nim stoupneme, nejde. Adekvátní obrana je v různých legislativách pojmenovaná různě. Jednání je vždy lepší, než aby umírali lidé, ale někdy může být jednání až po řadě mrtvých. My Češi jsme prokázali několikrát v minulém století, že fakt raději jednáme, než střílíme. A pak: propagace násilí je u nás zakázaná.
    Tedy ANO: jsou situace, kdy je třeba adekvátně odpovědět.
    Tedy NE: je mnoho situací, kdy lepší než další mrtvoly je jednání, ale na jednání musejí být aspoň dva.
  • Moje odpověď vychází z ruské historie a je dialektická:
    Základní tezí Lva Nikolajeviče Tolstého bylo neprotivení se zlu násilím a celkové nenásilí a/nebo vícero autorů včetně Trockého razilo tezi, že míru musí být dosaženo i za cenu života posledního muže
    Nevím, zda by pan Křeček chtěl být označen za trockistu. A s prominutím „bláboly“ představitelů mocností a členů EU nikam nevedou. Ukrajinou se prohnal Napoleon a dvě světové války, i když je tomu dávno…
  • Pan Křeček velmi zjednodušil komplikovaný problém. Ukrajinský problém je podle mého názoru v reálu odlišný od jeho mediálního obrazu.
    Je nezbytné striktně vyloučit střílení do demonstrantů. V demokratickém právním státě je toto zcela vyloučeno. V případě Ukrajiny byl problém rozpoznat, kdo je, či není demonstrantem. Opozice není jednotná a došlo k excesům na obou stranách.
    Pokud by došlo k ozbrojenému útoku na složky státní moci, bylo by logické, že by se státní moc bránila a v krajním případě by mohla použít i krajních prostředků. Použití takových prostředků však v každé civilizované zemi jednoznačně upravuje zákon. Existují postupy, jak předejít zbytečnému krveprolití. Existují i krajní situace, jako je vyhlášení výjimečného stavu.
    Obecně tedy nelze akceptovat názor, že lze použít střelbu, ale za určitých podmínek samozřejmě jde o legitimní prostředek ochrany státní moci. Je třeba si uvědomit, že každá státní moc musí udržet svoji svrchovanost a územní celistvost. Na Ukrajině je to problém. Došlo k mnoho excesům a je nezbytné vyvodit následky.
    Bohužel se ukazuje, že Evropská unie je neakceschopným celkem. Představitelé EU působí směšně, takzvaná evropská ministryně zahraniční Ashtonová působí nekompetentním dojmem. V konfrontaci s násilím toho evropská diplomacie příliš neučinila. Je třeba se spoléhat více na diplomacii Německa a Francie. Je zároveň jednoznačné, že bez dohody s Ruskem není možné na Ukrajině změnit trvale pořádky. Rusko hájí své národní zájmy, a to je třeba nepodcenit. Na příkladu Ukrajiny se ukazuje, že EU je v reálném rozkladu a že otěže přebírá Německo v rámci své nové doktríny zahraniční politiky. Změna německého kurzu v evropské politice je jednoznačná.
    Česká diplomacie toho také příliš nepředvedla. To si přiznejme. Nejsme pupkem světa, velkohubost není na místě. Nic jsme nevyřešili, nic jsme neřešili. Stáli jsme mimo hlavní mocenský proud. Přitom jsme mohli být aktivnější, mohli jsme přispět k řešení.
  • Pana Křečka obecně nijak nesleduji, a ten výrok příliš situaci zjednodušuje. Takže nevím. Z USA ale pochází příměr: „The man with the gun could be stopped only by another  man with the gun.“ A vynálezce a výrobce funkčního masově rozšířeného revolveru Samuel Colt na toto téma údajně řekl podobné: „Bůh stvořil muže silné a muže slabé, a já jsem ten rozdíl vyrovnal.“
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.