Na penzijní reformu navrhovanou současnou koaliční vládou budou třeba finanční prostředky. Proto se minulý týden ekonomičtí ministři shodli, že by sazby DPH měly být sjednocené co nejdříve. Sjednocení sazeb DPH na 20 procentech by mělo vynést zhruba 58 miliard korun. Kromě financování výpadku v průběžném systému, jež by mělo přijít zhruba na 20 miliard korun ročně, chce vláda část peněz použít na kompenzaci očekávaného zdražení potravin, tepla a dalších komodit pro sociálně slabé a rodiny s dětmi.
Plánované sjednocení DPH na 20 procentech kvůli penzijní reformě však Hospodářská komora považuje za razantní zvýšení daňové zátěže. Dle ní by to mohlo negativně ovlivnit podnikání v České republice. A takové sjednocení DPH nepovažuje za správné ani 58,6 procenta vrcholných manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE.
Stručně to zdůvodňuje tento respondent: „Sjednocení sazeb DPH na 20 procentech v době po hospodářské krizi nepřispěje k obnově hospodářského růstu.“
Podrobněji dopady tohoto opatření rozebírá další záporná odpověď: „Ve většině evropských zemí existují dvě různé sazby DPH, aby předměty základní lidské potřeby nebyly zatížené neúměrně vysokými cenami a v důsledku toho i lidé. Při vysokých cenách totiž poklesnou jejich výdaje a spotřeba.
Pro financování penzijní reformy by se daly najít i jiné zdroje ve státním rozpočtu, například zefektivnit fungování státní správy. Také státní zakázky by při troše dobré vůle a důslednosti poskytovaly velký prostor pro snížení výdajů. A tuto úsporu by bylo následně možné použít na penzijní reformu. Zvyšování daní je nejjednodušším a nejrychlejším opatřením, u nějž není třeba příliš přemýšlet a už vůbec ne vynakládat nějaké úsilí. Proto se vláda ubírá tímto směrem. Skutečnost, že při stanovování nové DPH opět vzniknou výjimky pro různé druhy produktů, a proto sazba nebude jednotná, je druhořadá.“
Následující respondent sice odpovídá kladně, ale má tři výhrady: „Sjednocení DPH je správné. Za prvé by však mělo být nižší než 20 procent; za druhé, vláda by měla představit skutečnou penzijní reformu; a za třetí předvést lepší schopnost hospodařit s daňovými výnosy.“
Mnohem větší výhrady se objevují v těchto dvou záporných odpovědích:
„Jednotná DPH ve výši 20 procent a ostatní daně tvoří příliš vysoké daňové zatížení. Důsledkem bude neúměrně vysoké odčerpávání prostředků z produktivní sféry a zvyšování tlaku na omezování spotřeby, jež je jednou z hlavních hnacích sil ekonomiky. Zvýšením DPH se sníží kupní síla obyvatel a omezí jejich spotřeba, což paradoxně i při vyšší sazbě povede ke stagnaci celkového objemu vybraných daní. Snížením kupní síly poklesne odbyt a výběr daní a nastane propouštění. Je naivní si myslet, že zvýšením daňových sazeb naroste objem vybraných daní a že lidé budou nakupovat stejně jako dřív. Většina z nich si to totiž nebude moci dovolit.“
„Ekonomové spočítali, že případným zvýšením DPH na základní potraviny z deseti na dvacet procent by se teoreticky ročně do státního rozpočtu navíc vybralo 52 miliard korun. K rozjezdu penzijní reformy je však třeba ,pouhých‘ 26 miliard korun. Je proto otázkou, kam zmizí zbytek – 26 miliard korun. Nejsem nadšen z představy, že je opět nějaký Vondra, Barták nebo Drobil ,účelně‘ použije na zbytečnosti. A poté veřejnosti vítězoslavně sdělí, že zvýšení DPH zase nestačilo pokrýt všechny náklady na penzijní reformu. To opravdu ne! Penzijní reforma v podání této vlády je jen dalším obrovským tunelem.“
Kritická je i následující kladná odpověď: „Je správné, že vláda sjednocuje sazbu DPH. Není však správné, že ji sjednocuje na takové vysoké úrovni. Toto sjednocení by mělo být 17 procent. Vláda by měla šetřit, a nikoli zvyšovat celkové zdanění a přitom se vymlouvat na penzijní reformu.“
Tito dva vrcholní manažeři kritizují za sjednocení DPH nejen celou současnou vládu, ale i její konkrétní představitele:
„Jednotná a jediná sazba DPH je ekonomickým diletantismem. Víc a různých sazeb DPH včetně nulové je významným nástrojem hospodářské politiky, který je ve většině vyspělých zemí často a efektivně využíván. Současná a i minulé české vlády prakticky rezignovaly na aktivní hospodářskou politiku založenou na zkušenostech a znalostech civilizovaných zemí.
Smyslem zvýšení a sjednocení sazby DPH, které navrhuje současná vláda, je pouze lepení rostoucí díry v rozkrádaném státním rozpočtu a nemá nic společného s navrhovanou ,penzijní reformou‘. Ohánění se jí je pouze dalším ohlupováním daňových poplatníků a projevem arogance moci současné politické reprezentace.“
„Ministr financí Miroslav Kalousek si prostřednictvím vlády vytváří polštář, který k zajištění penzijní reformy nepotřebuje. Zaplatí jej v důsledku pokračujících výdajů vlády na nepotřebné a neprůhledné zakázky a jejího hazardování, jako je ,fotovoltaika‘, především střední třída, jíž nebude nic kompenzováno.
Taktika je zřejmá. Polštář poskytne zdroje ze státního rozpočtu, které budou na konci mandátu současné vlády použité na nákup voličů prostřednictvím populistických opatření. Tato vláda kvůli krátkodobým mocenským cílům především ministra Kalouska a lidí, kteří jsou na něho napojení, likviduje střední třídu, jež je v každé rozvinuté společnosti hlavní silou rozvoje. Bohužel vládní koalici tvoří dosud slabá a tvář hledající strana Věci veřejné a minulými skandály a vnitřními rozpory značně oslabená ODS. Proto si s ní ministr Kalousek může pohrávat, jak se mu zlíbí. Zapomíná se však, že se v nějaké míře zúčastnil prakticky všech skandálů po roce 1989. Byl vždy ,in a u toho‘. A kvůli svým cílům byl ochotný spojit se třeba s ďáblem – KSČM.“
I v další kladné odpovědi se vyskytují pochybnosti: „Sjednocení sazeb DPH jako jeden z podpůrných nástrojů penzijní reformy je správné. V pořádku však není její postupné přijímání. Především se mělo zamezit důmyslným ztrátám ze systému státních financí – předraženým zakázkám a všemožným zlodějnám. Takhle to vypadá, že všichni budeme sanovat nejen důchodovou reformu, ale i společný, už téměř prázdný ,měšec‘, z nějž politici potřebují živit stále hladové krky kamarádských firem a svých partají.“
Další respondent sice odpovídá záporně, ale navrhuje, jak by se mělo postupovat: „Penzijní reforma není koncepční. Pouze se vytrhávají určitá témata, která se následně řeší izolovaně, jako by nebyla součástí celku. Očekával bych, že se nejprve provede odhad, kolik by při průměrném růstu ekonomiky činil deficit státního rozpočtu po celkové reformě jeho výdajové stránky – například po velkém šetření včetně propouštění či důsledné kontrole utrácení peněz za investice. A až následně se bude řešit, kde získat pro stát peníze – například z jakých daní.
Stát se ani pořádně nepokusil šetřit. Zatím předvedl jen takzvané quick-win řešení – rychle realizovatelné drobnosti, na kterých se předvádí show. Sblížení sazeb, nebo dokonce jejich sjednocení, může být dobrým řešením, ale rozhodnout se o něm musí až ve druhém kroku. A nikoli v návaznosti na penzijní reformu. Tyto záležitosti spolu nesouvisejí a objemově je nelze srovnávat – sjednocení DPH přinese několikanásobně víc, než je v současnosti třeba na penzijní reformu. Pokud to chce vláda propojit, ať se DPH sjednocuje postupně ročně v souvislosti s růstem nákladů na penzijní reformu. Pak bude cenový nárůst rozložený, ekonomika to lépe vstřebá, bude méně spekulací a státu se nestane, že vybere víc peněz, než potřebuje, a zbylé utratí na něco jiného.“