Otázku, zda by se měly uskutečnit předčasné volby, jsme vrcholným manažerům položili předtím, než premiér Nečas představil jiné řešení vládní krize. Formulovali jsme ji ovšem s vědomím, že nejde jen o pragmatický nástroj, že v hlubším smyslu nemusí být samo řešení krize tím nejpodstatnějším. Předčasné volby jsou též formou očistného procesu, světského pokání správců státu za omyly a hříchy. V tom smyslu je novým hříchem, že k takovému vyústění (zatím) nedojde.
Na otázku odpovědělo 68,9 procenta respondentů záporně. Tito čtyři vrcholní manažeři by předčasné volby nechtěli:
„Předčasné volby by vůbec nic nevyřešily. Nic by se nezměnilo. Jako už tolikrát – předvolební rétorika, povolební zklamání. Najde se na naší politické scéně člověk, který demokratickými postupy zajistí aspoň z větší části normální fungování soudů a policie? K tomu přece není třeba předčasných voleb. Jinak se nehneme z místa, protože ať už ,kmotři‘ nebo ti, jak se jim říká v jiných partajích, budou dělat, co uznají za vhodné, a především jim prospěšné – kumulovat bohatství nekalými a protizákonnými postupy na úkor ostatních. Dokud si jich několik nesedne do chládku, pokoj nedají. Jak to udělat, když vidíte, jak se u nás podobné postupy (ne)vyšetřují a následně soudí? Za to bere téměř tři sta zvolených lidí peníze, ať se tedy snaží i bez mimořádných voleb. Stačí chtít.“
„Žádné volby nepřinesou nic jiného než to, co v uplynulých 20 letech – nové klauny, nové zloděje a nové důkazy, že v této zemi nemá smysl chodit k volbám. Člověk se musí starat sám o sebe a svou rodinu. Snažit se být úspěšný a nezávislý na tom, jak výsledky voleb deptají kulturu a sebevědomí lidí.“
„Předčasné volby by měly smysl, jen pokud by se v nich objevili noví a slušní lidé. To je však vyloučené, a proto by nic nevyřešily.“
„Předčasné volby nic nevyřeší. Jen bude ve státních orgánech větší ,bordel‘ a prostor a čas pro trvalé rozkrádání. Všichni se zase začnou schovávat za formuli ,až po volbách‘. Kdyby prezident Václav Klaus hned odvolal ministry, jak mu velí ústava, mohlo být vše vyřešené. Bohužel tento ,bordel‘ potřebuje i on, aby mohl lépe intrikovat.“
Pro následující tři manažeři jsou naopak předčasné volby řešením současné vládní krize. První z nich uvádí trefnou historickou paralelu:
„Oliver Cromwell 20. dubna 1653 v britské Sněmovně reprezentantů při rozehnání Dlouhého parlamentu v projevu řekl: ,Je nejvyšší čas ukončit vaše zasedání, jež jste zostudili opovrhováním vším dobrým a poskvrnili všemi neřestmi. Nejste než sebranka a odpůrci blahodárné správy. Nejste než nájemní ničemové. Svou zemi byste prodali za kus bídného žvance jako Ezau, svého Boha zradili pro pár drobných jako Jidáš. Je ve vás vůbec něco dobrého? Existuje nějaká hanebnost, jež by vám nebyla vlastní? Věřící nejste o nic víc než můj kůň. Zlato je vaším Bohem. Kdo z vás neumlčel své svědomí za úplatek? Je mezi vámi alespoň jeden, jenž by sebenepatrněji hájil zájmy Commonwealthu? Vy mrzké děvky! Což jste svým nestoudným pletichařením a podlostmi neznesvětili toto posvátné místo a z Božího stánku neučinili doupě lotrovské? Jak hnusně odporní jste celému národu, jenž vás pověřil k napravování křivd! Tak tedy! Seberte si své saky paky, zamkněte za sebou a ve jménu Boha, jděte!‘“
„Předčasné volby by být měly. Nikoli však kvůli lepším lidem v jiných partajích ani kvůli lepší alternativě – a už vůbec ne ČSSD v čele s Bohuslavem Sobotkou. Měly by být, protože takové otřesné chování nemůže zůstat bez odezvy. I u minulých vlád bylo co kritizovat, ale takovou nekompetentní a zemi škodící sestavu jsme dosud neměli. Za víc než 20 let od sametové revoluce platí, že každá další vláda je horší než předchozí. Stranická příslušnost dávno nehraje roli.
Politikou nejsem zhnusen jen já. A jednání těchto prolhaných a neschopných bezpáteřníků povede k odklonu voličů od politiky, a tím i k nižší volební účasti a k příklonu k radikálním a marginálním stranám. Z tohoto marasmu nejvíc vytěží komunisté a nacionalisté. Mezi lidmi se stále hlasitěji ozývají hlasy volající po radikálním řešení. A defenestrace je jedním z mírnějších.“
„Předčasné volby jsou jediným možným řešením současné vnitropolitické situace. Bohužel v nich budou kvůli našemu volebnímu systému poměrného zastoupení pravděpodobně opět zvoleni stejně nevzdělaní, nezralí a duchem i statky chudí poslanci bez reálných životních zkušeností. Důsledkem jejich nominace stranickými sekretariáty ovládanými ,kmotry‘ všeho druhu a často propojenými s organizovaným zločinem a napojenými na státní ,penězovody‘ je potenciální úplatnost a vydíratelnost budoucích zákonodárců. Zároveň si však nedovedu představit horší ,lidský materiál‘ než v současné Poslanecké sněmovně. Je jen otázkou času a aktuálního sociálně-ekonomického stavu, kdy se namísto demokratických voleb bude politická situace a budoucnost českého státu řešit ,na ulici‘.“
V podobné duchu je i další odpověď:
„Každé volby jsou nesmírně vyčerpávající pro zápolící strany z hlediska času a finančních prostředků i pro voliče. Zejména po uplynulých třech letech, kdy se pořád volilo, nebo se volby připravovaly, aby byly následně zrušené, jsou lidé neustálým volebním obtěžováním a zatěžováním značně unavení. Řečeno jinak, předčasné volby jsou až poslední variantou řešení krize.
Současně je však třeba konstatovat, že současná vládní koalice už spáchala tolik nesmyslů a natolik se zesměšnila – a bohužel to zřejmě neskončilo –, že jí lidé nevěří a navzdory všem jejím prohlášením a zaříkáváním jí ani v případě eventuálního urovnání krize pravděpodobně věřit nebudou. Negativních věcí se už stalo tolik, že by bylo nejlepší současnou garnituru radikálně ,výmést‘ a řídit se heslem: ,Lepší konec s úděsem než úděs bez konce!‘“
Tento respondent se nedokázal rozhodnout ani pro kladnou, ani pro zápornou odpověď:
„Kdo jiný než současná vláda by měl mít sílu, volební program a dost hlasů v parlamentu provést reformy? Pokud se na tom nedokáže dohodnout, bude to její velké selhání. Nelze vyhlašovat předčasné volby pokaždé, má-li nějaký ministr problémy s minulostí, nebo žádat o nové rozdání karet, pokud se někdo nepohodne či si myslí, že by dnes měl lepší volební výsledek než včera. Vládní krizi způsobilo to, že některé ministry dohnala jejich špatná minulost. Takových ministrů již bylo a bohužel asi ještě bude, ať by ve vládě byla kterákoli z dnešních politických stran.“
Východisko nabízí tato záporná odpověď:
„Měly by se volby konat pokaždé, když se nějaká parta nebude chtít dohodnout s jinou partou? V reálném životě se však musíme dohodnout i s těmi, s nimiž nesouhlasíme, a najít řešení či slušný kompromis. A v reálném čase. Ti, co si hrají na politiky, žijí zcela v surrealismu! Teď když jde jeden proti druhému a všichni proti všem, se teprve objevují věci! To je lekce občanské výchovy! A že by volby přinesly něco jiného či někoho jiného?
Jen ať si ,panáčkové‘ snědí, co si navařili. Je však třeba nezapomenout, že to není krize vlády jako exekutivy, ale rvačka papalášů. Slušná státní správa je ke své každodenní práci nepotřebuje. Ať tedy spravuje dle platných zákonů a tento politický ansámbl splní řádně a státotvorně aspoň jednu dějinnou úlohu: odhalí všechnu špínu. A ať se poperou nebo požerou.“
Zajímavě zdůvodňuje předčasné volby následující vrcholný manažer:
„Nevolil jsem politický program, který dnes daná strana uskutečňuje. Náš právní řád zná vady zboží a definuje je jako porušení povinností smluvní stranou. Proto bych rád uplatnil vady na politickém programu vládní strany. Neznám jiný způsob, jak toto právo uplatnit, než předčasné volby. Byť tím na mnoho let přijdeme o šanci provést všechny nutné reformy a vzdálíme se civilizované Evropě.“
Radikální systémové řešení poskytuje v záporné odpovědi další respondent:
„V současném politickém marasmu není koho volit. Předčasné volby by byly neúměrně nákladné, zvýšily by politické intrikaření a odváděly lidi od smysluplné práce a boje o vlastní, každodenní přežití. Za vyřešení politické krize nesou odpovědnost zvolení politici, nikoli občané v nových volbách. Rychlé provedení reforem je prioritou a jediným vodítkem pro řešení krize.
Jsme svědky úpadku a hroucení se současného politického systému nejen u nás, ale i ve světě. Je-li výsledkem parlamentní demokracie současná katastrofální situace, něco je principiálně špatně. Klesající účast voličů ve volbách, snižující se členská základna politických stran, diletantské a skandální hospodaření vítězů voleb a trvale se zhoršující krize hodnot a morálky nedávají mnoho nadějí a víry v lepší zítřky, nezmění-li se něco systémově.
Jediná věc, která mě napadá, je návrat ke skutečnému, nikoli formálnímu roajalismu – i se všemi riziky. Zpravidla funguje lépe než současný systém. Kdybych si mohl vybrat, volil bych tuto cestu.“
