Bývalý ministr dopravy Aleš Řebíček se stal 3. srpna majoritním vlastníkem fotbalového klubu SK Slavia Praha i jeho prezidentem. Odkoupil od investiční skupiny Natland Group celý její 70procentní podíl v klubu. Spekuluje se, že za 200 až 250 milionů korun. Nyní tedy drží ve Slavii prostřednictvím účelové společnosti Viscontia 98 procent akcií. Zbylá dvě procenta patří drobným akcionářům.
Exministr Řebíček vstoupil do Slavie v květnu, kdy od jejího bývalého manažera Tomáše Rosena, jenž ji spoluvlastnil, odkoupil 33 procent akcií pražského klubu. A společně se společností Natland ji tím zachránil před ztrátou licence a sestupu do nižších soutěží. Exministr Řebíček k tomu řekl: „Jsem rád, že jsem se společně s Natland Group mohl podílet na jeho záchraně, která vedla k prvoligovému startu.“
V prvních dvou kolech nového ligového ročníku fotbalisté Slavie oba zápasy prohráli. Navíc jejich hra příliš optimismu neskýtá. Snad i proto nejvíc vrcholných manažerů, 39,5 procenta, oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE nedokázalo na otázku, zda se SK Slavia Praha díky svému novému majiteli Aleši Řebíčkovi vrátí mezi českou fotbalovou elitu, odpovědět kladně ani záporně.
Patřili mezi ně i tito tři respondenti:
„Nejsem si jistý, zda jen peníze dokážou udělat elitu.“
„Pověst Slavie tímto vlastníkem určitě vylepšena není.“
„Pan Řebíček by měl jasně vysvětlit původ svého majetku. Takto nemá daleko od pověsti pánů, jako je Jaroslav Starka, Petr Mach, Jan Gottvald a další.“
Následující čtyři odpovědi byly sice kladné, ale se značnými výhradami vůči Aleši Řebíčkovi:
„U nás se dá koupit skoro každý a ve fotbale obzvlášť, proto možná i vrátí.“
„Slavia se vrátí mezi elitu. Důvodem však nebude pan Řebíček, ale peníze nás všech investované jeho prostřednictvím.“
„Pan Řebíček je všehoschopný. Nevím, proč by to neměl dokázat.“
„Pan Řebíček je fotbalovým fanouškem a současně schopným manažerem. To jsou dva důležité předpoklady. Když bude mít i trochu štěstí, jež sport občas potřebuje, úspěchu nic nebrání. Překážkou však také může být, že je schopný úplně všeho.“
Tyto tři záporné odpovědi kritikou nešetřily:
„Pokud by se vrátila, pak určitě nikoli díky panu Řebíčkovi. Díky němu se ocitne u společenské spodiny.“
„V tomto ligovém ročníku si Slavia díky Aleši Řebíčkovi zachránila účast v nejvyšší fotbalové lize. Její současný kádr však na návrat mezi tři nejlepší české týmy nemá. Záleží na dalších investicích do hráčů a na práci s talenty, stane-li se Slavia během dvou až tří let opět kandidátem na titul.“
„SK Slavia Praha se díky Aleši Řebíčkovi možná zařadí mezi sportovní kluby, kterým vládnou podnikatelé, řekněme, s ne zcela zřejmým původem nabytí majetku. Zkušenosti jsou různé. U nás v devadesátých letech značně záporné, ruské akvizice na britských ostrovech (snad) dobré.
SK Slavia Praha se vrátí mezi českou fotbalovou elitu, pokud bude mít stabilní finanční zázemí, schopný management a také bude-li chtít hrát fotbal. Pan Řebíček ovlivní tak jednu třetinu výsledku.
To však nic nemění na mém názoru, že transakce s majetkem, u něhož je podezřelý způsob nabytí, má být stát schopný objasnit. Nerad fandím klubu, který někdo zachránil třeba za kilometr dálnice…“
Další čtyři kladné odpovědi jsou optimistické:
„Dnešní fotbal je založen především na penězích. Klub, který jich má dost, si může koupit výborné hráče a pak vyhrává. Jsou občas výjimky, například Real Madrid před zhruba osmi lety, kdy nakoupil nejlepší a nejdražší hráče světa, ale nedokázal z nich udělat tým. Obecně to však platí.
Bude-li tedy Slavia mít peníze, nakoupí kvalitní hráče a poté může v české lize patřit mezi lepší týmy. Mluvit v případě českého klubového fotbalu o elitě mi připadá velmi silné. A bude-li to díky Aleši Řebíčkovi nebo jinému majiteli, je jedno. V případě pana exministra to nebude díky němu, ale díky nám všem. Peníze, které využívá, jsou totiž českých daňových poplatníků. Ale to už je jiné téma.“
„Odhlédnu-li od podivných okolností týkajících se pana Řebíčka – od pohádek, jak poctivě ,Řebíček ke království přišel‘, a od jiných nesrovnalostí z jeho působení ve funkci ministra dopravy –, pak si myslím a doufám, že se Slavia Praha vrátí tam, kam patří – na špičku naší fotbalové soutěže.
Nebude to však pouze zásluhou pana Řebíčka a jeho (našich) peněz. K ozdravení Slavie je třeba trenér, který dokáže komunikovat s hráči a vytvoří z nich ucelený, stabilní a sebevědomý kolektiv. Peníze v tom sice mohou hrát podpůrnou roli, ale bez dobrých a kompetentních lidí se to nepodaří.“
„Jiní manažeři ve Spartě také příliš lepšího – kromě peněz – nepřinesli, a proto asi pan Řebíček těžko může něco udělat. Lidé mají dobrou šanci uspět v něčem, co dělají opravdu rádi. Pokud je pravdou, že Aleš Řebíček to chce dělat ze srdce, má asi šanci pomoci.“
„Slavia potřebovala jasně vyprofilovaného vlastníka, který dokáže formulovat a držet strategii. Člověka se schopností pohybovat se na českém trhu – inzerce, sponzoring, lobbing. Tyto důležité schopnosti Aleš Řebíček splňuje. Navíc je patriotem a slávistou. Předpokládám, že Slávii vdechne řád v řízení, rozhodování a v racionálním nakládaní s penězi.“
Následující čtyři vrcholní manažeři nemají natolik jasno, aby odpověděli kladně či záporně:
„Nevěděl bych, ani kdyby byl vlastníkem Špalíček nebo Petříček. Sport ani jeho sledování nikdy nebyly mým oborem.“
„Otázka mě mírně zaskočila. Nevím totiž, v jakém vztahu je změna majitele fotbalového klubu SK Slavia Praha a sportovní výkony hráčů. Asi v žádném, a proto jsou všechny odpovědi – ano, ne i nevím – správné. Záležet bude především na sportovních výkonech hráčů, sehranosti týmu a síle soupeřů. A také na troše fotbalového ,štěstíčka‘.“
„Nevím, kolik bude třeba do Slavie nasypat peněz a kolik jich je nový majitel ochoten nasypat a proč by to měl dělat. Třeba však jsou za Slavií i jiné výdělečné projekty než jen fotbal.“
„Bylo by to příjemné. Vše je jen otázkou, jak se k tomu pan Řebíček postaví a jaké má se Slavií plány. Nikoli ty, které veřejně publikuje, ale ty skutečné, jež ho vedly majetkově do Slavie vstoupit.“
Tato kladná odpověď je vůči novému majiteli Slavie shovívavá: „Jako slávista bych si to přál. Jako fanda proto zcela nekriticky odhlížím od původu peněz, transakcí (nepatří Slavia nadále Petru Sisákovi?) a kontroverzní osobnosti nového prezidenta ,sešívaných‘.
Omlouvám si to tím, že podíváte-li se, kdo je v čele dalších klubů, ani tam není zrovna přelidněno ,čistými‘ hochy. Například Tomáš Paclík zmiňovaný v některých podivných zakázkách ministerstva obrany a střídající v Plzni zmizelého dlužníka Miroslava Kříže, Miroslav Pelta – cinknuté jaro, které už si však dle vlastních slov odpracoval – či Daniel Křetínský – skvělé obchody se státní společností ČEZ výhodné pro jeho soukromou firmu. A v zahraničí to není lepší.
Fotbal je prostě pro tento typ lidí vhodnou investicí. Jsou to zkušení harcovníci a mají know how, obrazně řečeno, jak vodu proměnit ve víno. A pokud se na to mám dívat jako věčný kritik pořádků v této zemi, potom je mi z toho všeho zase pěkně špatně.“
Opačného názoru je tento respondent: „Návrat Slavie mezi fotbalovou elitu nezávisí na Aleši Abramoviči Řebíčkovi, ale na tom, kolik v ní chce utratit peněz. Zatím se náš fotbal ani hokej neobejdou bez podpory sponzorů, a pokud ti a Řebíček nezajistí ,love‘, nebude mu jeho láska ke Slavii nic platná.“
Kladně ani záporně se však neumí rozhodnout následující vrcholný manažer: „Peníze pana Řebíčka smrdí víc, než je přípustné. Přeju FK Slavii Praha jen to nejlepší.“
