Příště se zeptejte, zda by OSVČ měly být kvartálně mrskány na náměstích

Většina oslovených manažerů se domnívá, že systém zdanění by se neměl měnit v neprospěch OSVČ. Početná je ale i skupina s opačným názorem.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTKČeská pozice

Stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek rozproudil svým projevem na nedávném sjezdu strany debatu, zda by živnostníci neměli přispívat více do státního rozpočtu, ať už na daních, nebo na sociálním a zdravotním pojištění. V současné době je totiž praxe taková, že díky poměrně velkorysým výdajovým paušálům naprostá většina z nich – nutno podotknout, že legálně – prakticky žádnou daň z příjmu neplatí, a ostatní povinné platby odvádějí jen v minimální zákonné výši.

I když ponecháme stranou silná slova o parazitech a příživnících, jež v této souvislosti zaznívala, je rozdílné daňové zatížení osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a zaměstnanců tématem, které radikálně rozděluje společnost. Jedni volají po větší spravedlnosti a po živnostnících chtějí, aby do eráru platili více než dosud. Druzí oponují, že drobní podnikatelé sice odvádějí málo, ale na druhou stranu od státu nic nedostávají, musejí se o sebe sami postarat a ještě vytvářejí pracovní příležitosti.

Polarizaci názorů na tuto problematiku ukázal i průzkum ČESKÉ POZICE mezi manažery. Větší část z nich, 52,3 procenta, se sice domnívá, že současný systém zdanění by se v neprospěch OSVČ měnit neměl, ale početná – 43,2 procenta – je i skupina, podle níž by živnostníci měli do státní pokladny přispívat více.

OSVČ - graf

Odpovídalo 111 manažerů.

Zbylou část 4,5 procenta váhajících, na čí stranu se přiklonit, reprezentuje následující názor: „Nevím, protože nejsem expert/daňař ani nezodpovědný populisticky vykřikující politik vyživovaný 20 let státem ve funkcích. Pokud však budeme skromně respektovat pozitivní výsledky jiných, musíme uznat, že Margaret Thatcherová svojí podporou ‚little businesses‘ rozhýbala britskou ekonomiku, tak paralyzovanou předchozími vládami labouristů/socialistů.“

Odpovědi manažerů, kteří nesouhlasí se změnou systému zdanění tak, aby OSVČ více přispívaly do státní pokladny:

„Pevně věřím, že naši zemi nebudou řídit břídilové, kteří neprošli ani prvním semestrem ekonomie, kde se učí základní graf míry zdanění a celkově takto získaných prostředků do státní pokladny – lidově řečeno, když se míra zdanění přežene, přecházejí prostředky do šedé ekonomiky a stát vybere v absolutní hodnotě méně.“

„Autoři, kteří srovnávají mechanicky pouze nominální výše daňových odvodů OSVČ a zaměstnance, zcela zapomínají na rizika, která stojí před OSVČ a zaměstnanci je nepodstupují. Nikdo například nehovoří o riziku druhotné platební neschopnosti, ke kterému často přispívají státní instituce (pozdržením vratek DPH, praktickou nevymahatelností dluhů v obchodním styku a tak dále).
Jednou z nejpohodlnějších cest zvýšení příjmu do státní pokladny je zvyšování daní OSVČ. Vše má ale své optimum. Existuje nebezpečí, že v určitém okamžiku se s bývalými OSVČ a jejich zaměstnanci setkáme na úřadech práce, kde zatíží státní pokladnu podstatně více, než činí dnešní fiktivní daňová ,úleva‘ při srovnání daňové zátěže OSVČ a zaměstnance.“

„Daň ze zisku by u všech podnikatelských subjektů měla zůstat jednotná, prospělo by však odstranění daně z dividend a současné zavedení progresivního zdanění mezd. To by podnikatele přimělo produkovat zisky, což je zcela odlišný přístup oproti dnešku, kdy častým cílem je produkce ztráty cestou umělého zvyšování nákladů.“

„Neschopnost a kriminální činy nelze svádět na živnostníky, kteří vesměs tvrdě pracují a starají se sami o sebe“„V České kotlině se v 90. letech minulého století ujal takzvaný švarc systém nazvaný podle podnikatele Švarce, který ze svých tehdejších zaměstnanců udělal ‚podnikatele‘, a přitom je zaměstnával na stejných pracovních pozicích, ovšem na živnostenský list. Tím ušetřil značné finanční prostředky za odvody na zdravotní a sociální pojištění těchto bývalých zaměstnanců a mohl nabídnout nižší cenu. Zodpovědnost za to, v jaké výši si platí zdravotní a sociální pojištění, přenesl de facto na své bývalé zaměstnance.
Tento systém je sice nemorální, rozhodně však není neobvyklý v dalších mnoha zemích. V důsledku globální finanční krize byly firmy nuceny drasticky snížit náklady, takže sáhly i k tomuto řešení úspor. Je to zcela nepochopitelné, ale byla to právě ODS a především TOP 09, kdy exministr Drábek nasadil na firmy dokonce kontroly takzvané černé práce, které si svým způsobem provedení v mnohém nezadaly málem se zátahy StB z 50. let! A výsledek?

  • historicky nejvyšší nezaměstnanost v České republice;
  • česká ekonomika je v nejdelší recesi od roku 1997;
  • zákoník práce je zaplevelen různými ‚drábkovinami‘, které dále zabetonovávají už tak rigidní trh práce (například nutnost absolvovat zdravotní prohlídku i pro brigádníky před nástupem byť na jedinou hodinu práce, firmám hrozí za porušení zákona až dvoumilionová pokuta!);
  • veřejné služby zaměstnanosti – úřady práce – jsou v totálním rozkladu, zde je přímo zodpovědný ex-ministr Drábek se svým trestně stíhaným náměstkem Šiškou;
  • sociální systém v absolutním kolapsu (sociální dávky za leden jsou vypláceny až v březnu!).

Z výše uvedeného je jasně vidět, že nelze neschopnost a kriminální činy svádět na živnostníky, kteří vesměs tvrdě pracují a starají se sami o sebe, aniž by jenom pasivně natahovali ruku na sociální pomoc státu!“

Řadě lidí by nejspíše nevadilo přispívat více jak na sociální, zdravotní pojištění či odvádět vyšší daně. Ale ptám se proč? Aby si to kluci napříč politickými partajemi rozkradli do kšeftů svých a svých kamarádů? (…) Zamezte plošně korupci a rozkrádání státního rozpočtu a majetku, a pak se můžeme o něčem podobném bavit.“

Stát by měl snížit zdanění zaměstnanců na úroveň OSVČ. Nebo ještě lépe zrušit všechny přímé daně.“

„Jako smysluplný politický cíl vnímám zvyšovat počet lidí, kteří jsou samostatně výdělečně činní, nepotřebují ekonomickou podporu ze strany státu a zároveň solidárně přispívají do státní pokladny.“

„Příště se zeptejte, zda by osoby samostatně výdělečně činné měly být kvartálně mrskány na náměstích za to, že se o své živobytí starají samy.“

„Problém je v tom, že zvýšení zdanění OSVČ bude mít pouze dva dopady:

  1. snížení počtu OSVČ a zvýšení nezaměstnanosti;
  2. snížení výběru daní a odvodů na sociální a nemocenské pojištění.

Na snížení deficitu státního rozpočtu existuje celkem jednoduchý recept:

  • zvyšování výkonnosti ekonomiky;
  • snižování výdajů státu.

Z historie ekonomiky se lze poučit, že nadměrné zvyšování daňové zátěže produktivních subjektů je kontraproduktivní.“

„Česká republika čelí vzrůstající nezaměstnanosti a jedním z nejúčinnějších léků je zvýšit flexibilitu trhu práce a motivovat občany k vzetí zodpovědnosti za svoji pracovní kariéru a životní standard do vlastních rukou. Znevýhodnit OSVČ znamená pravý opak.“

Odpovědi manažerů, podle nichž by se měl změnit systém zdanění tak, aby OSVČ více přispívaly do státní pokladny:

„Dokážu si představit korekci nákladových paušálů, avšak připadá mi, že se vše ubírá směrem, kdy všichni budou nuceni více sledovat legislativu, účetní agendu a podobně. Místo toho, aby v klidu podnikali s jednoduchým transparentním účetnictvím.“

„Ano, ale jen současně s přiblížením podmínek pracovněprávní regulace zaměstnaneckého stavu.“

„Ne však skokově, ale postupně (rozložit v čase). Ihned je však třeba systémově omezit zneužívání paušálu osobami, které jsou OSVČ jen naoko – kvůli možnosti používání daňové výhody paušálů.“

„Současný stav je odrazem toho, že ‚pravice‘ uplácela OSVČ, a lze se jen modlit, že ‚levice‘ nepůjde v oblasti daní do jiných extrémů. Efekt komunikace potenciálního ministra Mládka je paradoxně podobný jako efekt komunikace současného ministra Kalouska. Občan si z jejich komunikace odnáší zejména to, že je třeba šetřit a neinvestovat, neboť daně porostou a porostou.“

Poměr vybraných daní mezi zaměstnanci a OSVČ je zhruba 40:1, kdežto poměr počtu je přibližně 4:1. Nelze postupovat pouze aritmeticky, ale je jasné, že systém si žádá úpravu. Ale opatrně, tedy tak, aby OSVČ neztratily motivaci dále podnikat.“

„Určitě ano, a to především v oblasti zdravotního pojištění. Dále je nutné definitivně dokončit kategorizaci, aby nejnižší zdanění měli skuteční živnostníci živící se řemeslnou prací. Výrazné zdanění je nutné pro další povolání (poradci, advokáti a tak dále).“

„Téměř každý právník je OSVČ, někteří mají až čtyři motorky na firmu, ale do sociálního systému odvádějí méně než uklízečka...“„Chápu, že mnoho drobných živnostníků bojuje o přežití. Na druhou stranu zde jsou nejspíš desetitisíce dalších, kteří poskytují právnické, poradenské či zprostředkovatelské služby a využívají vysoký nelimitovaný paušál nákladů. A navíc je mnoho plateb bez faktury a dokladu. Takže v praxi peníze nepřiznají (není odvedena DPH), přiznaný zbytek si sníží o velkorysý paušál a zaplatí minimální daň z příjmu a sociální a zdravotní pojištění. Mají tak čtyřnásobné zvýhodnění a výsledek je vidět na výběru daní. A ODS pod záminkou ochrany těch prvních chrání výhody těch druhých.“

„Dokud nedojde k viditelným úsporám ve výdajích na státní správu, provázených zvýšením kvality služeb, které stát daňovým poplatníkům za jejich peníze poskytuje, tak se spíše bude rozšiřovat občanská neposlušnost, provázená snahou neplatit do státní pokladny vůbec nic. Neplnění příjmové stránky státního rozpočtu v posledních letech ukazuje, že z neplacení daní se – vedle ‚horních 10 000‘ – začíná stávat ‚národní sport‘ i pro stále širší skupiny občanů. Pro ‚průměrné‘ důchodce a zaměstnance je tento nový ‚národní sport‘ zatím méně dostupný, stejně jako třeba golf, provozovaný v resortech postavených za peníze daňových poplatníků a čerpaných z evropských dotací.“

Nejde o to, obecně ‚více‘ přispívat, ale nastavit celý systém tak, aby poměr ‚příspěvku‘ zaměstnanců a OSVČ  byl v rovnováze, spravedlivý vůči oběma skupinám.“

„Ano, ale jen od určitého obratu a jen živnostníci uplatňující paušál, například od obratu 600 000 Kč ročně, tedy od dvojnásobku průměrné mzdy. Téměř každý právník je OSVČ, někteří mají až čtyři motorky na firmu, ale do sociálního systému odvádějí méně než uklízečka...“