Otázku prolomení těžebních limitů znovu otevřel v říjnu prezident Miloš Zeman. A podpořil jejich zrušení argumentem, že se tím zachová 8,5 tisíce pracovních míst. Zájem na tom mají i zástupci zaměstnavatelů a odborů, a proto požádali Rusnokovu vlády v demisi, aby se tímto problémem zabývala.
Současná snaha vlády Jiřího Rusnoka zrušit limity na těžbu uhlí prospívá firmám, které uhlí těží a spalují v elektrárnách nebo v teplárnách. Kritizovala ji však například Strana zelených nebo ekologická hnutí Duha a Greenpeace. A předseda ČSSD Bohuslav Sobotka prostřednictvím prezidenta Zemana premiéra požádal, aby jeho vláda žádná strategická rozhodnutí už nepřipravovala.
Dle prezidenta Zemana by prolomení limitů snížilo energetickou závislost Česka na ostatních zemích. Prohlásil však, že by o těžebních limitech měla rozhodnout až nová vláda s politickým mandátem. Po přechodném Rusnokově kabinetu požaduje, aby k tomu připravil podklady.
Zajímavý aspekt do sporu vnesla Hospodářská komora. Dle ní totiž vládní usnesení navrhované k projednání premiérem Rusnokem nepředstavuje žádné faktické prolomení limitů těžby. Pouze otvírá možnost pro jednání těžařských společností s vlastníky nemovitostí ve smyslu horního zákona, který jako nezbytnou podmínkou povolení těžby vyžaduje „vyřešení střetu zájmu“.
Z průzkumu ČESKÉ POZICE pak vyplývá, že v podstatě stejný počet vrcholných manažerů firem je pro prolomení a la Rusnok i pro neprolomení těžebních limitů – 44,8, respektive 43,8 procenta.
Odpovídalo 96 vrcholných manažerů firem.
Tito respondenti se ve svých odpovědích vyslovili pro prolomení těžebních limitů dle návrhu Rusnokovy vlády:
- Uhlí se stane cennou surovinou, takže prolomení jednou nejspíše bude muset nastat. Nejsem si však jistý, zda to má být brzy kvůli jeho spálení. A určitě to nemá rozhodnout tato vláda – ani nemá učinit kroky, které by další vlády mohly zavazovat.
- Pokud se jako neodborník spoléhám na fakt, že návrh vychází ze stoprocentně odborných, objektivních argumentů o nutnosti prolomení. Co se na objektivních faktech změní za měsíc, kdy nastoupí nová vláda?! Pokud budeme neustále argumentovat růzností vlád, připouštíme čistě politické rozhodnutí a znevažujeme jeho objektivitu. Předem předpokládáme různé zájmy kmotrů, klik a eventuální korupci.
- Jsem dlouhodobě pro prolomení limitů a je mi úplně jedno, udělá-li to Rusnokova nebo jiná vláda. I kdyby Jan Rovenský z hnutí Greenpeace štěkal na každém rohu jako pes s právě useknutou oháňkou, bez uhlí to nepůjde. A pokud někdo tvrdí, že ano, ať férově lidem předloží, kolik je budou stát účty za topení a dodávky elektřiny. Sci-fi alternativních zdrojů nás v dohledné době nespasí ani s pomocí zateplení.
- Je to špatné řešení, ale obávám se, že český stát není schopný v těchto letech vyprodukovat lepší. Řečeno jinak, i třetí nejlepší řešení může byt lepší než nicnedělání.
- Jsem pro prolomení územních limitů, nikoliv však způsobem, který prostřednictvím ministra průmyslu a obchodu v demisi Jiřího Cieńcialy navrhují Pavel Tykač and comp. Musí být nejprve prosazeno závazné určení tohoto nerostu, přednostně do tepláren vyrábějících teplo a kogenerační elektřinu s vysokou účinností. A musejí být také stanoveny cenové podmínky, aby se teplárny nestaly vydíratelnými cenovou politikou vlastníků dolů.
Žádný společný podnik nemůže vzniknout. Copak úředníkům nestačí například CS fondy, Motoinvest či Plzeňská banka? Také musí být jasná Státní energetická koncepce. Nemůže v ní být podpora kogenerace a v manažerském shrnutí deklarován vývoz elektřiny ve výši 15 terrawatthodin z kondenzačních elektráren na úkor uhlí pro teplárny, které by měly přejít na dovozový plyn. Proto by Rusnokova vláda měla od tohoto „dealu“ dát rychle ruce pryč, aby si je neušpinila. - Je jiná doba, na ekoromantismus už není čas. Podívejme se do Německa, tam je uhlí opět v kurzu. Jakkoliv je to tvrdé, při posuzování zájmu několika obyvatel Horního Jiřetína a požadavku na energetickou nezávislost země se musím jednoznačně přiklonit na stranu prolomení limitů. Jde i například o nezaměstnanost. Ekoenviaktivisté práci nedají.
Stát by však měl hrát větší roli a kapitálově vstoupit do důlních společností nebo vytvořit společný podnik. Odškodnění obyvatel by mělo být v tržní ceně a férové. A měla by nastat rezervace prostředků na rekultivaci. Prolomení musí být vysvětleno – měla by být získaná podpora. Informační kampaň musí být jednoznačná. - Současně by však měl být přijat plán útlumu exportu elektřiny a uhlí přednostně dáváno pro potřeby tepláren.
- Pokud na tom společnost vydělá.
- Bohužel nezbývá než souhlasit a vypadá to, že bude hůř…
Následující vrcholní manažeři odpověděli záporně na otázku ČESKÉ POZICE:
- V rámci snížení spotřeby progresívnějších zdrojů energií bychom mohli do provozu Českých drah vrátit parní lokomotivy. Ve druhém desetiletí 21. století by se energetická politika státu měla zabývat poněkud jinými otázkami.
- Těžební limity a jejich prolomení jsou převážně celospolečenskou a současně také politickou otázkou. Rusnokova vláda v demisi nemá mandát vzešlý z řádných voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nemá proto ani mandát tyto a podobné otázky rozhodovat a zavazovat následující vlády, které již legitimně z voleb vzejdou.
- Vláda v demisi by neměla činit žádná zásadní rozhodnutí už z titulu svého dovětku, který je povinna užívat. Už začíná být téměř groteskní, jak dlouho Zemanovu „vládu v demisi“ máme a kolik zaznamenáníhodných kroků již učinila a kolik jich zjevně ještě hodlá učinit. Označuji to sice za groteskní, ale k smíchu mi to ani trochu nepřipadá.
- Ale jen proto, že vláda, jejíž vládnutí se počítá na dny, by neměla činit žádná zásadní strategická rozhodnutí. To, že limity padnou, je druhá věc. Je správné, aby byly zrušeny. Současně s tím je však třeba rozumně využít uhlí, které se takto získá – zejména pro teplárenství a chemický průmysl.
- Toto je nejtěžší otázka v tomto roce, protože je nejkomplexnější. V podstatě na ni nelze odpovědět bez dalších předpokladů, které neuvádíte:
jak to souvisí s výstavbou Temelína, respektive dalšího jaderného zdroje;
jaké podmínky stát na těžaře uvalí, pokud jde o potenciální vývoz uhlí do zahraničí;
zda stát bude garantovat lidem, kteří prodají svou nemovitost na území v rámci posunutých limitů, vyšší než standardní cenu;
jak tvrdé budou požadavky na těžaře, pokud jde o ekologii, zejména u těžby uranu;
jaké pravomoci budou mít vyšší územně správní celky, a zda budou vůbec moci do rozhodování o „poskytnutí licence k těžbě v dané lokalitě“ zasahovat, například požadovat offsety.
Protože neznám detailně situaci, odpovídám ne s tím, že kladná odpověď je mi bližší, ale za splnění některých předpokladů, na něž v tuto chvíli neznám odpověď.
- V žádném případě, pokud se mají stavět nové bloky jaderných elektráren.
- Uhlí je strategická surovina, a proto by se mělo ponechat v zemi jako rezerva na opravdu zlé časy. Jeho spalování kvůli výrobě energie anebo tepla je sice momentálně ekonomicky zajímavé, ale velmi krátkozraké. Mnohem lepší strategie je povzbudit investice do obnovitelných zdrojů pomocí daňových a legislativních opatření. Přímé dotace jsou nesmysl vedoucí pouze ke korupci a přesouvání veřejných peněz do soukromých kapes.
Investice do základního i aplikovaného výzkumu a promyšlená daňová politika jsou tou správnou cestou. Pokrok přinesou soukromí investoři, nikoli státní úředníci. Stačí se pozorněji podívat na fotovoltaiku. Ceny solárních panelů neustále klesají a průlom v uchovávání energie lze očekávat v řádu let, nikoli desetiletí. Slibně se vyvíjejí i technologie tepelných čerpadel napájených stejnosměrným proudem, bez nutnosti konverze napětí.
Nové stavební postupy a materiály umožňují stavbu velmi dobře izolovaných budov s podstatně sníženou potřebou energií. Žijeme ve věku energetické revoluce, a pokud ji budeme ignorovat a investovat do starých vyzkoušených, ale neperspektivních technologií, ujede nám opět vlak jako už mnohokrát předtím. - Pokud dobře chápu, nejen cena černého, ale i hnědého uhlí je na minimu, proto směle dovážejme uhlí zvenku a své si nechme na horší časy!
- Nikoliv teď, kdy bude nastupovat nová vláda, která by si měla udělat jasno v dlouhodobé strategii rozvoje ekonomiky České republiky. Vláda (nová) by měla jasně vyčíslit ekonomické, či neekonomické dopady prolomení těchto limitů.
- Prakticky stejná politická garnitura, která rozhodla o zavedení těžebních limitů a poté umožnila divokou privatizaci klíčových těžebních společností, nemá žádný mandát navrhovat prolomení těžebních limitů. Tento mandát nebude dokonce mít ani nová vláda vzešlá z letošních parlamentních voleb, protože prolomení těžebních limitů nebylo ve volebních programech stran, které sestavují novou vládu.
Zavedení těžebních limitů v roce 1991 mělo celospolečenskou podporu a v době přijetí se nikdo neodvážil limity zpochybňovat. Prolomení těžebních limitů je natolik závažný a zásadní krok, který se dotýká budoucnosti celé společnosti, že by se o něm mělo rozhodovat v referendu, případně prostřednictvím příštích parlamentních voleb, kde by stanovisko k prolomení limitů bylo součástí volebních programů jednotlivých politických stran.
Je téměř jisté, že volební výsledek politické strany nebo hnutí, které si dá do volebního programu prolomení těžebních limitů, včetně založení společného státního podniku na rozšíření těžby s lidmi, kteří profitovali na divoké privatizaci, nedosáhne ani úrovně, kterou se v minulých volbách mohla „pochlubit“ SPOZ nebo hnutí paní Bobošíkové.
Dalším „výborným“ nápadem současné vlády v demisi by mohlo být založení společně s Radovanem Krejčířem státní agentury na vymáhání daňových nedoplatků nebo vznik státního penzijního fondu spravovaného Viktorem Koženým, který zajistí všem důchodcům sociální jistotu „desetinásobku“.
Tito respondenti se pak nedokázali rozhodnout ani pro kladnou, ani pro zápornou odpověď:
- Neměl jsem čas ani na základní zamyšlení o problematice, o které málo vím. Podezírám ale Zemanovu/Rusnokovu vládu, že podléhá tlakům důlní lobby. Navzdory všem trendům u sousedů bychom měli spíše sledovat nukleární cestu.
- Stát by si měl udělat pořádek v tom, co v oblasti energetiky chce, a nepodřizovat důležitá rozhodnutí populistickým pohnutkám. Upřímně: pohled na důlní „měsíční“ krajinu se mi dvakrát nelíbí.
- Nevidím do toho, „komu to prospívá“. Obávám se, že českému státu moc ne.
