Lidovky.cz

Myslí Miroslav Kalousek naprosté zrušení imunity upřímně?

  13:28

Trvalo mnoho století, než se podařilo zajistit ochranu zákonodárců před nátlakem. Ale nyní z nich imunita činí „nadlidi“.

foto: © ČTKČeská pozice

Téma poslanecké imunity opět rozvířil ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) během svého projevu v Poslanecké sněmovně 11. července, když se projednávala žádost o vydání Vlasty Parkanové k trestnímu stíhání.

Ministr financí ve svém značně emotivním projevu na obranu Parkanové prohlásil, že pokud ji poslanci kvůli předraženým letounům Casa k trestnímu stíhání vydají, je připraven předložit novelu, která úplně zruší imunitu zákonodárců. „Byť de jure bude zítra existovat v Ústavě ČR poslanecká imunita, tak de facto tímto hlasováním existovat přestane. Alespoň v tomto volebním období,“ hřímal Kalousek. A dodal: „V následujících dnech předložím novelu zákona o úplném zrušení imunity. Já jsem připraven ten zákon předložit a požádat vás o jeho podporu.“

S tímto nápadem ministra Kalouska souhlasilo v průzkumu ČESKÉ POZICE 53,3 procenta oslovených vrcholných manažerů.

graf, zrušit imunitu

                             Odpovídalo 105 vrcholných manažerů firem.

Jednoznačně vyzněly tyto čtyři kladné odpovědi:

„Poslanecká imunita měla být zrušená už dávno. Všichni poslanci se však bojí, a proto se zbytečně plýtvá časem.“

„Lepší nápad jsem od politika zatím neslyšel. Škoda, že mu to ostatní politici neschválí. Na to ostatně zkušený politický matador Miroslav Kalousek spoléhá.

Omezit poslaneckou imunitu pouze na projevy v parlamentu, popřípadě ji zrušit, je správné. Není to však nápad ministra financí Kalouska, který se to snažil využít pro svou dlouholetou spolupracovnici Vlastu Parkanovou.“

„Nápad je to správný, ale otázkou je, nakolik jej myslí ministr Kalousek upřímně. Vzhledem k neochotě poslanců schválit si i sebemenší omezení imunity, ministr financí jim návrhem na její zrušení pouze vyhrožoval a zastrašoval je před hlasováním o vydání Parkanové k trestnímu stíhání.

Institut poslanecké imunity je v našich podmínkách nesmyslným reliktem z 19. a první poloviny 20. století. Pouze uměle vytváří z našich nevzdělaných a zkorumpovaných poslanců ,nadlidi‘, kterým je zdánlivě vše dovoleno – od dopravních přestupků, jako je jízda pod vlivem alkoholu, špatné parkování či překračování povolené rychlosti, přes rozkrádání veřejných prostředků až po praní špinavých peněz a korupci.

Zastánce revolučního řešení neduhů naší společnosti by konstatoval, že před ,spravedlivým hněvem lidu‘ naše poslance jejich imunita neochrání. Po vypuknutí občanských bouří a nepokojů budou i se svými rodinami první ,na tapetě‘. Pokud by měla nějaká poslanecká imunita existovat, měla by se vztahovat výhradně na vystoupení poslanců v Parlamentu ČR.“

Opačný názor zaujímají tito čtyři respondenti:

„Imunita by měla být vázaná pouze na období poslaneckého mandátu, ale rozhodně zachovaná. Chrání totiž zákonodárce před mocí soudní a výkonnou a je důležitým prvkem demokracie a svobody.“

„Je špatné, navrhuje-li se zrušení imunity na základě konkrétního případu. Zákony se mají vytvářet s obecnou platností a nemají se rušit, pokud nevyhovují. Zdá se mi, že až nedávná doba ukazuje, jak je poslanecká imunita důležitá. Trestní stíhání politiků může mít politické pozadí a zákonodárný sbor by měl být s to posoudit, zda obvinění jsou, či nejsou relevantní.

„Návrh ministra Kalouska není správný. Určitý rozsah imunity by měl být v parlamentu zachován, ale striktně vymezen na výroky a jednání ve sněmovně a jen na dobu poslaneckého mandátu. Kalouskův návrh je třeba označit za populistické zneužití ochranných prvků demokracie a demokratické diskuse v parlamentu výhradně a účelově jen kvůli tomu, aby zabránil politické, a možná i trestněprávní kauze své strany a jejích členů.

„Jde o poměrně emotivní reakci ministra Kalouska na vypjatou debatu ve sněmovně.  Nejenže by bylo zrušení imunity krokem nazpět, ale považuji jakékoli pokusy o její omezení za populismus. Trvalo mnoho století, než se podařilo zajistit ochranu zákonodárců před tlaky na výkon jejich funkce.

Nyní, kdy panuje ve společnosti nálada honu na čarodějnice a téměř hysterie v otázce boje s korupcí (chybí už jen boj s buržoazními předsudky a reakcionáři), se zdá poslanecká imunita nezaslouženým privilegiem vyvolených. Tak tomu však není. Jde o institucionální ochranu osob, které jsou nadané mocí zákonodárnou vzešlou z voleb. Nebezpečí, že bude použito nátlaku na poslance ve formě zneužívání moci výkonné, je větší než to, že bude zneužita imunita.“

Následující čtyři odpovědi jsou sice kladné, ale objevují se v nich výhrady:

„S ministrem financí Miroslavem Kalouskem sice obvykle nesouhlasím, ale v tomto případě je to naopak. Bůhví, zda by okamžitě po zrušení poslanecké imunity nemohl být snáze popohnán k odpovědnosti i on sám. Idea poslanecké imunity byla myšlená dobře, ale protože poslanci nemají jinou než politickou odpovědnost, vedla a vede k jejich bezuzdnému a naprosto amorálnímu chování. A to u čím dál víc z nich.

S podobně bohulibým záměrem byl zrušen trest smrti. To však vedlo a vede k nárůstu zvěrstev, jež jsou pro společnost o řád horší, než by byl případný tragický justiční omyl s následkem smrti. Ostatně, lidská svoboda – jeden z nejhodnotnějších statků člověka – vyžaduje nejen dodržování mravního řádu, ale i nemalou sebekázeň. U těch, kdo to nechtějí pochopit, či nedokážou dodržovat, musí nastoupit trestní právo. A tomu by nemělo být bráněno ani z ryze humánních důvodů. Cesta do pekla totiž bývá dlážděna dobrými úmysly.“

„Vše, co je pouze černé, či bílé, není dobře. Je třeba mít rozum, který však v české společnosti schází. Je nutné maximálně omezit imunitu a ponechat ji pouze na politické záležitosti.

„Ponechal bych poslaneckou imunitu pouze na vybrané záležitosti, jež úzce souvisejí s činností poslance, třeba na projevy. Není důvod, proč by měla ministra chránit imunita před majetkovými trestnými činy, je-li současně poslanec. Ať ministři nejsou současně poslanci. Bílí koně ve funkcích ministrů však imunitu chtějí.“

„Poslanecká imunita by se měla vztahovat jen na politické projevy během volebního období. Poslanci by neměli být chránění, dopustí-li se korupce, podvodu či rozkrádání všeho druhu. Přelomové je prohlášení ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že všude doprovází zbrojní zakázky všimné a jsou z něj financované politické strany. Už jen na základě toho věřím, že navzdory instalaci Pavla Blažka do funkce ministra spravedlnosti veřejnost nedovolí zamést sporné zakázky Ministerstva obrany ČR pod koberec.“

Další čtyři záporné odpovědi nahlížejí na návrh ministra Kalouska s nadsázkou a humorem:

„Ministr financí Kalousek měl v nedávné době špatné nápady. Ani tento nepatří k nejlepším. Zdá se, že lže ještě profesionálněji než ministr práce Jaromír Drábek. A to už je opravdu co říct! Bude-li Policie ČR navzdory veškerým výhrůžkám postupovat důsledně, mohl by ministr Kalousek uplatňovat své ,geniální‘ nápady při nějaké rekvalifikaci a plně rozvinout svou kreativitu třeba při lepení pytlíků v Plzni na Borech. Pokud by tam ovšem pro změnu nefackoval bachaře.

„Poslanecká imunita má v určité, úzce vymezené oblasti smysl. Kromě toho, že to ministr Kalousek nemyslí vážně, pak stejně jako u většiny jeho nápadů jde o nepromyšlenou prvoplánovou záležitost. Je to prostě hrobař české pravice.

„Na projevy v parlamentu má být imunita, ale když poslanci opustí sněmovnu, měli by být považovaní za stejné občany jako jejich voliči. Ministr Kalousek to zase přehnal, aby to poslanci neodhlasovali, a mohl se znovu prezentovat jako ten, kdo imunitu chtěl zrušit, ale vidíte, co to je za poslance. Prostě demagogie a populismus.

„Pan Kalousek navrhl zrušit imunitu v době, kdy křičel, že čelí několikanásobné policejní provokaci! Jde o policejní zvůli a estébácké praktiky a cestou na křesťanský Velehrad žehnal policistům, že zařídí jejich brzké stíhání. Pomiňme, že imunita má chránit mandáty opozičních poslanců před zásahy moci výkonné. U nás budou imunitu potřebovat asi policisté s policejním prezidentem Petrem Lessym.

Panu Kalouskovi bych doporučil imunitu zcela nerušit. Zůstala by mu totiž jediná možnost, jak se vyhnout trestu – posudek o duševním zdraví.V některých případech by si jej – s odkazem na nepotřebnost posudku na letadla Casa – ani nemusel obstarávat.“

Další čtyři vrcholní manažeři odpovídají kladně zejména kvůli chování poslanců:

„Je to dobrý nápad. Byť jej pan Kalousek měl v rozčilení a použil jako hrozbu svým kolegům. Někteří poslanci si totiž myslí, že jsou beztrestní a dle toho se chovají, a proto je třeba poslaneckou imunitu zrušit.“

„Zrušení poslanecké imunity není nápadem pana Kalouska. Diskuse o jejím zrušení se vede již celou řadu let. V každém případě souhlasím s jejím zrušením. Nevidím totiž žádný důvod, proč by měla být určitá skupina nadřazená ostatním lidem. Zejména v našich podmínkách, kdy si poslanci z této funkce vytvářejí dodatečný, nikoli však legitimní prostor pro své neoprávněné obohacování, přičemž se spoléhají na svou nedotknutelnost. Tento krok by přispěl ke kultivaci našeho politického prostředí.“

„Smysluplné by bylo omezit imunitu na dobu poslaneckého mandátu a na případy související s politickou činností poslanců. Současné pojetí poslanecké imunity se v praxi i ve vnímání samotných poslanců rozrostlo na doživotní nepostižitelnost. Poslanci by si měli uvědomit, že to, co nazývají šikanou, je vlastně standardní postup policie, kterému může být běžný občan vystaven kdykoli.

Je samozřejmě otázkou, zda jde opravdu o šikanu, nebo jen o vyrušení z klidného a bohorovného klímání poslanců, kteří zatím žili ve svém světě politické odpovědnosti. Mimochodem, ani tuto odpovědnost nebyli v drtivé většině ochotní přijmout. Nejnovější události byly navíc interpretované téměř tak, jako by zbavení poslance imunity znamenalo v podstatě jeho okamžitý nástup výkonu trestu.

Policie se v krajní situaci může stát nástrojem v rukou v danou chvíli vládnoucí strany nebo koalice. Poslanci však mají jiné nástroje, jež jim umožňují účinnější obranu, než kterou disponuje kterýkoli běžný občan.“

V normální zemi by poslanec měl mít imunitu na svá politická prohlášení, aby mohl veřejně svobodně diskutovat a nemohl za to být politicky stíhán nebo žalován za urážku. Imunita se ale nemůže týkat potenciálně neetických nebo trestných činů včetně rozkrádání státního majetku. Tato politická zásada imunity by měla být zachovaná, ale v Česku je značně zneužívaná.

Většina našich poslanců jsou nevzdělanci a hulváti dosazení sekretariáty politických stran. Část z nich se zřejmě podílí na rozkrádání státního majetku do stranických pokladen i soukromých kapes. Velká část poslanců se živí souběžně s poslancováním soukromými aktivitami. To je skandální, protože se nevěnují službě veřejnosti, jak by měli, navíc tím jsou potenciálně ve střetu zájmů.

Dalším českým nešvarem je, že ministři souběžně vykonávají poslaneckou funkci. To je samo o sobě nemravné a nesmyslné, protože jim to při výkonu ministerské funkce umožňuje schovat se za poslaneckou  imunitu. Je paradoxní, že ti, kdo nejvíc a systematicky kradou, mají imunitu, která by měla sloužit pouze na ochranu politických názorů. Řešením nemusí být zrušení imunity, protože by to mohlo ohrozit demokracii. Stačilo by rychlé vydávání poslanců, respektive politiků, k vyšetřování při jakémkoli podezření vzneseném policií.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.