Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Miliardáři mají moci, kolik jen chtějí

  11:28

Většina top manažerů oslovených v anketě ČESKÉ POZICE se domnívá, že moc a vliv miliardářů jsou v českém státě nezdravě silné.

Odpovídalo 127 vrcholných představitelů firem. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Mají v českém státě miliardáři velkou, nebo malou moc? Zákony sice schvalují politici, do jaké míry je však v tomto jejich rozhodování ovlivňuje nejmajetnější vrstva? To jsou otázky, které by si zasloužily zásadní politologický rozbor. Funguje-li stát, jak má, měli by mít největší moc politici. Zdá se však, že moc byznysu neustále bytní. A skandály týkající se ovlivňování politiků různými finančními skupinami nejen v Česku, ale i jinde v západním světě to jen potvrzují.

Je tedy poněkud záhadou, co měl ekonom Pavel Kohout na mysli, když 14. ledna v pořadu ČT 24 Hyde park na otázku Je moc ve státě v rukou vlád, nebo miliardářů? odpověděl: „Ti miliardáři mají překvapivě malou moc, protože samozřejmě, když má někdo peníze, tak je snadno vydíratelný. Stačí pohrozit změnou zákonů a ten miliardář velice rád přispěje na volební kampaň a tak dále. Tu skutečnou moc mají vlády, politické strany a byrokrati.“ Většina vrcholných manažerů v anketě ČESKÉ POZICE Hlas elity je však přesvědčena o opaku: miliardáři nemají v českém státě malou moc.

Kohoutova odpověď pobavila tyto dva respondenty:

„Ale kdepak! Mají moc. To Pavel Kohout jen tak vtipkoval.“

„To je zábavné prohlášení. Miliardáři mají moci, kolik chtějí. Bylo by však podivné, kdyby usilovali, aby se to veřejně vědělo.“

Zajímavé upozornění na rozdíl mezi mocí a vlivem obsahuje tato kladná odpověď: „Miliardáři mají malou moc, ale velký vliv. Rozlišujme mezi vlivem a mocí. Miliardáři mají velký vliv, díky čemuž mohou získat i moc. Pouze však ti, kteří mají nebo chtějí státní zakázky. To je skutečné pouto. Ostatní ani takovou moc nemají. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, ten, kdo disponuje miliardami, má vždycky vliv. Kdo tvrdí opak, neví, o čem mluví.“

Toto téma rozšiřuje následující záporná odpověď: „Pokud je někdo schopný vybudovat impérium, které mu přinese miliardový kapitál, musí mít lepší informace než jeho konkurence. Má-li lepší informace než ostatní, má i větší vliv než ostatní. Z definice vliv rovná se moc, vyplývá, že má i větší moc než ostatní. Nevím však, co v Kohoutově pojetí znamená malá moc.“

Další dva vrcholní manažeři se nedokážou rozhodnout kladně ani záporně, ale jejich odpovědi se doplňují:

„Které miliardáře máte na mysli? Pokud ty, kteří mohou své miliardy veřejně přiznat a o úspěchu v byznysu s hrdostí hovořit, odpověděl bych kladně. Pokud skryté miliardáře, kteří miliardy veřejně přiznat nemohou, protože je zpravidla nevydělali férově, například korupcí, různými podvody či nezákonnými spekulacemi, pak záporně. Ti druzí bohužel drží v tomto státě většinu mocenských pozic. Mají až příliš velkou moc a dle toho se také většinou chovají. Náprava tohoto stavu bude trvat hodně dlouho, ač mnozí těsně po roce 1989 nevěřili, že to budou nejméně dvě generace. Dnes i v důsledku oněch skrytých miliardářů se obávám, že to bude trvat déle.“

Záleží na kategorii miliardářů. Máte na mysli ty, kteří kšeftují se státem a se souhlasem příslušných politiků či jimi řízených úředníků odsávají z veřejných rozpočtů stamiliony korun pro sebe a své ,byznysy‘? Nebo ty, kteří se státní mafií odmítají jednat a pouze chytře a agresivně využívají děr ve špatných zákonech, stupidity regulačních opatření a neschopnosti státního aparátu?  V prvním případě odpovídám záporně, ve druhém kladně.

Pro budoucnost této země je kriticky důležité, která skupina dlouhodobě zvítězí. Pokud první, staneme se ,Putinovskou demokracií‘, státem kontrolovaných a s ním poslušně spolupracujících oligarchů. Pokud druhá, existuje stále naděje, že se vrátíme ke starému dobrému kapitalismu. V něm jediná role státu spočívala v přísném, ale spravedlivém rozhodčím, jenž posuzoval boj mezi privátními žraloky a chránil peníze daňových poplatníků.“

Následující tři záporné odpovědi uvádějí příklady moci miliardářů:

„To je nesmysl! Určitě moc neuplatňují přímo. Lobbistů, kteří jednají v jejich zájmu, však chodí po Praze 1 spousty.“

„Odpovím otázkou: Myslí si snad někdo, že například podnikatel Radovan Vítek, který se nedávno proslavil podáním insolvenčního návrhu na společnost Sazka, nemá žádnou moc?

„Obávám se, že mají mnohem větší moc, než si kdo dokáže představit. Samozřejmě, že neoficiální. Nevidím však žádný důvod, proč by měli mít jinou oficiální moc než ostatní. Přesně podle amerického rčení: ,Peníze jsou čisté a nesmrdí až ve třetí generaci.‘“

Sofistikovaně hájí Pavla Kohouta tento respondent: „Vzhledem k tomu, jak většina českých miliardářů přišla k majetku, by posílení jejich vlivu a moci bylo pro naši malou zemi opravdovou katastrofou. Souhlasím s myšlenkou, že by bylo dobré odpolitizovat hospodářství, jež trvale vedou nekvalifikovaní diletanti bez jakýchkoli manažerských zkušeností, a vyslyšet úspěšné průmyslové lídry. Kritérium ,miliardář‘ – množství peněz na osobním účtu – mi však nepřipadá nejvhodnější.“

Tato záporná odpověď končí optimisticky: „Čeští miliardáři nezbohatli, protože podnikali efektivněji, inovativněji a předvídavěji nebo měli lepší organizační schopnosti. Všichni tito miliardáři získali své miliardy, protože měli lepší informace od představitelů státní správy, využili chaotické právní prostředí, anebo použili nezákonné postupy – korupci, vydírání, podvody a podobné ,nestandardní‘ metody. Nynější problém našich miliardářů spočívá v tom, že neumějí podnikat, a zároveň se obávají, že by mohli o své majetky přijít v důsledku otvírání starých případů. Proto se snaží zachovat současný systém prorostlý korupcí, ve kterém ovládají politiky a s jejich pomocí i policii, státní zástupce a soudce. Orgány odpovědné za vynucování práva se proto bojí otvírat i zjevné případy, ve kterých by mohla uvíznout některá z velkých ryb. Mnoho našich miliardářů si oddechlo po uplynutí desetileté promlčecí lhůty na ekonomická ,zvěrstva‘ páchaná v devadesátých letech.

Je však třeba říct, že by stav mohl být i mnohem horší. Pokud se v zemi mění společenský systém a zároveň se přerozděluje majetek vytvořený předchozími generacemi, nelze ani nic jiného očekávat. Optimismus mi dodává nová skupina podnikatelů, kteří sice zatím nejsou miliardáři, ale umějí podnikat a jsou konkurenceschopní na evropské i světové úrovni. Ti vybudovali firmy z ničeho, a i když jsou to tvrdí byznysmeni, neporušují zákony. Vědí totiž, že každá taková ,berlička‘ nakonec sníží konkurenceschopnost a dlouhodobou úspěšnost firmy. Navíc se cítí být součástí otevřeného a tržního prostředí, rozumí mu a nechtějí jej zničit. Pokud měl Pavel Kohout na mysli tuto novou podnikatelskou elitu, pak s ním souhlasím.“

V tomto duchu je i následující kladná odpověď: „S Pavlem Kohoutem souhlasím, ale s drobným, leč podstatným doplněním. Lidstvo zatím nevymyslelo, ať se to komu líbí, nebo nelíbí, lepší poměřování úspěšných, schopných, pracovitých a vědoucích lidí než vydělanými penězi. Podstatné však je slovo vydělanými, nikoli darovanými nebo dokonce nečestně získanými. Typickým příkladem obdarovaných, pravděpodobně za nesmírné finanční protislužby politickým elitám, jsou ruští finanční oligarchové. I v Česku máme podobné, i když jejich cesta k velkým majetkům nebyla natolik rusky přímočará. Navzdory veškeré úctě k inteligenci, chytrosti a schopnostem současného nejbohatšího Čecha, základ jeho obrovského majetku vznikl darem. Veřejnost včetně mě nikdy nebude plně akceptovat větší společenskou nebo dokonce politickou moc takto ,vymodelovaných‘ lídrů.

V Česku však jsou i lidé, kteří své postavení, respektive majetek v řádu miliard, získali po revoluci z nuly, z nápadu, na zelené louce a čestně díky schopnostem. Ti by měli své postavení a schopnosti mnohem víc zúročit ve veřejné sféře. A bylo by to ve prospěch České republiky. Problémem je, zda to chtějí. Zejména však, zda to chce česká, odjakživa rovnostářská a závistivá společnost, jež nepreferuje elity.“

O popis české společnosti se v záporné odpovědi pokouší tento vrcholný manažer: „Kvůli přesnější odpovědi by bylo dobré mít jasnou definici ,miliardáře‘. Abychom věděli, zda se bavíme o podílu na moci 5, 500 nebo 5000 osob. Jisté je, že od takzvané opoziční smlouvy u nás přestal fungovat systém zastupitelské demokracie a faktickou moc má relativně úzká skupina politicko-ekonomických mafií částečně propojených s organizovaným zločinem. Na jejich vrcholu jsou ,miliardáři‘. Některé veřejnost zná, jiní jí však jsou zcela neznámí. Za pozitivní lze považovat postupný úpadek a rozklad ,tradičních‘ politických stran – ODS, ČSSD, KDU-ČSL – a nástup nových (Věci veřejné) nebo ,nových‘ (TOP 09).“

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.