Minulý týden během návštěvy Itálie označil prezident Václav Klaus otravy metylalkoholem za velkou tragédii, současně však ostře zkritizoval politiku státu v oblasti kontroly podezřelých lihovin.
Prohibice je podle prezidenta Klause jasným a opakovaný příkladem v naší historii, „kdy jsme si na něco dali absurdně vysoké daně“. A dodal: „Taková silácká, jednoduchá řešení, jakým bylo zavedení de facto prohibice panem ministrem zdravotnictví, se mi zdají velmi nerozumná. Myslím, že bude velmi obtížné, jak z nich vykročit.“
V každém případě jde podle Václava Klause „o zásadní selhání státu v jeho kontrole světa podezřelých lihovin“. S tímto jeho výrokem souhlasí 89,3 procenta vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE.
Odpovídalo 131 vrcholných manažerů firem.
V těchto šesti kladných odpovědích se sice objevuje podpora výroku Václava Klause, ale někteří respondenti si od jeho osoby udržují odstup:
„Stát zásadně selhal a selhává ve vytváření pravidel pro všechna odvětví citlivá na daňové úniky a v jejich vymáhání. Na pohonných hmotách, tabáku a lihovinách přichází stát ročně o víc než deset miliard korun. Dobře to ví, ale nijak tomu nebrání.“
„Na rostoucí černý trh s pančovaným alkoholem upozorňovali někteří novináři a odborníci dlouhou dobu, ale žádného politika to nezajímalo. Ani najednou procitnuvší tlučhuby z ČSSD, ani prezidenta Václava Klause!“
„Vysoké zdanění (50 procent) a mimořádně špatné zabezpečení – například levná páska, kterou si může kdokoli objednat, či nulová evidence – si o tento problém koledovaly. Rozsah černého trhu vylučuje, že by o něm nevěděli (a nejspíš z něj i neprofitovali) vysoce postavení státní úředníci. Nabízejí se celníci a ministerstvo financí. Stát tedy z hlediska daňových poplatníků zásadně selhal.“
„Selhala ozbrojená složka celní správy v působnosti ministra financí Miroslava Kalouska. Je neskutečné, že dosud neodstoupil generální ředitel Generálního ředitelství cel Pavel Novotný ani ministr financí.“
„Problém s otráveným alkoholem je pouze jedním z projevů snižující se funkčnosti českého státu, což nás postupně posunuje do skupiny necivilizovaných zemí. Škoda, že prezident Klaus kromě správné analýzy nepodá podobně správné doporučení, jak z toho ven.“
„Všichni povolaní vědí, že se mnoho let pančuje tvrdý alkohol (i nafta). A nikdo s tím nic nedělá, dokud nejde o život. Proč? O tom do této ankety píšeme už několik let – kvůli provázanosti byznysu, politiky, policie (v tomto případě i celníků), státních zástupců a soudců.
Česko funguje jako mafie. Nejsmutnější je, že hradní kritik je jedním z ideových původců tohoto marasmu. (Neznal špinavé peníze, kamarádil se s Viktorem Koženým a podobnými gaunery, zavíral oči nad nelegálním sponzoringem své strany a dalšími nemorálnostmi. Pomáhal budovat současný systém.)
Proto mám také jedno ,knížecí‘ doporučení: O zásadních selháních státu, pane prezidente, raději psst!“
V tomto duchu je i následující záporná odpověď:
„Neselhal imaginární stát, ale konkrétní politici, mezi něž nepochybně patří i Václav Klaus.“
Totéž platí o respondentovi, jenž se nedokázal rozhodnout kladně ani záporně:
„Nevím, co si mám o některých nedávných prohlášeních hlavy státu myslet, nebo raději nemyslet. Že by kandidatura na šéfa existující, nebo nové strany?“
Výhrady k prezidentu Klausovi zaznívají i v dalších pěti kladných odpovědích:
„Je-li na trhu, jak tvrdí média, až čtvrtina alkoholu ,divného‘ původu (ale i kdyby to byla pouze desetina), pak nefungují některé kontrolní mechanismy. Nicméně je to důsledek, příčina je jiná. Asi není náhodou, že velký rozvoj kriminální činnosti nastává u všech nadměrně zdaněných produktů – lehké topné oleje, cigarety, alkohol.“
„Stát selhal, a nejen v kontrole alkoholu. Prakticky kdykoli se může ukázat dlouhodobé selhání mechanismů státu i v dalších oblastech, které má stát ze zákona kontrolovat.“
„V době, kdy byl Václav Klaus premiérem, však byla situace stejná.“
„Prezident je součástí státní moci, proto se ho, prosím, zeptejte, zda a jak selhal on sám, a nejen v kontrole podezřelých lihovin. Tento stát přece umožňuje, aby v zájmu zisku byla přelepovaná data spotřeby potravin. Nekvalitní benzín a lehké topné oleje se staly náměty pro romány. Do stejné kolonky patří volný trh exekutorů nebo zájezdy zdarma pro důchodce.
Bohužel se to nezlepší, dokud stát a jeho představitelé nepochopí roli vlády na trzích s asymetrickými informacemi (Joseph Stiglitz) a nepřizpůsobí tomu svou politiku. Stručně řečeno, efektivní stát plní své povinnosti při minimálních nákladech. Stát, který je neplní, je zadarmo drahý.“
„Pokud je to myšleno tak, že si ,hlava státu‘ sype popel na hlavu. Bohužel to tak nepůsobí.“
Tito dva vrcholní manažeři patří k těm, kteří s prezidentem Klausem nesouhlasili:
„Nemám dostatek informací. Může jít o kriminální čin organizované skupiny. Stát nemůže zabránit všem rizikovým situacím. Počkal bych na další informace.“
„Úplně jsem nepochopil, jak to pan prezident myslel, ale nemyslím si, že by to stát mohl nějak dopředu ovlivnit. To nebyl systém, ale bohužel náhoda.“
V následujících šesti záporných odpovědích jsou za viníky kauzy s tvrdým alkoholem uváděny daně, nefunkční stát, Václav Klaus i stav české společnosti:
„Stát selhal především v tom, že na alkohol je v současnosti uvaleno tolik daní, že se lidem vyplatí jeho nezákonná výroba a distribuce. Totéž platí pro cigarety. Kdy se dozvíme, kolik procent z těch dostupných je z prapodivných dílen a z čeho jsou skutečně vyrobené? Prvotřídní tabák to určitě nebude. Pro jisté skupiny není žádný problém vyrobit kopie kolků. Tudy cesta nevede.“
„Stát selhal a selže znovu, protože nové kolky a regulace jen zvýší atraktivitu ilegálního alkoholu. Před zavedením kolků to fungovalo lépe.“
„Stát umí výborně regulovat, ale už neumí nebo je líný kontrolovat. Máme několik úřadů se stejnými nebo vzájemně se prolínajícími pravomocemi, což je důvod, aby nebyly příliš aktivní. Nyní se to ukázalo u alkoholu. V odvětví úvěrů a půjček je to podobné.
Šedá ekonomika kvete, a nikomu to nevadí. Stát si svou povinnost neplní, jen vybírá daně. Zažil jsem to u tabáku, u nějž také v různých obdobích existoval černý trh a nelegální, desetiprocentní a vyšší výroba.
Metanolová aféra je následkem lenosti nebo neschopnosti všech příslušných orgánů – od celní správy přes hygienickou službu a potravinovou inspekci až po Českou obchodní inspekci. A je možné, že je v tom namočená i policie.“
„Prodej jedu vydávaného za alkoholický nápoj v obchodních sítích je jen dalším důkazem rostoucí nefunkčnosti českého státu, která již začíná jeho občany ohrožovat na životě. Poté, co v celé Evropě zemřeli dva lidé na ,nemoc šílených krav‘ bylo nesmyslně vybito a znehodnoceno několika set tisíc kusů hovězího dobytka. V České republice zemřelo v důsledku nefunkčního státu 26 občanů (a není to bohužel konečný počet), ale vláda není schopná (nebo spíše nechce) tento problém efektivně řešit.
Místo likvidace všech skladových zásob alkoholu a povolení jeho prodeje autorizovaným výrobcům a dovozcům zavedla vláda nesmyslnou a neúčinnou prohibici – otrávených i mrtvých stále přibývá. Jediné vysvětlení jejího liknavého a neschopného jednání je propojení ,lihových mafií‘ nejen s policií a celníky, ale i s politiky. Stejně jako je tomu u hazardu, fotovoltaických elektráren a u většiny státních zakázek, zejména armádních, stavebních, školských a zdravotnických.
Stát v podstatě rezignoval na kontrolu výběru spotřební daně z lihovin a pohonných hmot, u nichž je problém krácení daně rozšířen o DPH.“
„Václav Klaus na tom nese hlavní díl viny. Je totiž představitelem hodnot, které dlouhodobě podporují úpadek morálky a korupci, jež již zcela nahlodala základní funkce státu. Případ metylalkoholové republiky je jen jeden marginální důsledek selhávání celého, korupcí paralyzovaného ,organismu‘ veřejné správy.
Je to jako rakovina. Největšími nádory jsou státní organizace, ministerstva, úřady na všech úrovních, dopravní podniky, ČEZ, Lesy ČR, Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), České dráhy a další. Snad kromě Nejvyššího kontrolního úřadu bych těžko hledal nezasaženou instituci. Na tomto stavu se podílejí i méně schopní podnikavci, a nejen podivní právníci a lobbisté. Kazí totiž dobré jméno a veřejně prospěšné poslání podnikatelů a soukromého podnikání.
Současná metanolová aféra i kauzy s veřejnými zakázkami jsou jen metastázami v celém zasaženém organismu. Velkými tumory jsou i neefektivně využívané evropské dotace pro soukromou sféru, které systematicky ničí svobodnou tržní ekonomiku. Léčba plošnými úsporami situaci jen zhoršuje, protože ničí i ty poslední ostrůvky zdravých orgánů. Korupce prostupuje do čím dál menších zakázek, v nichž dříve nebyla.
Dokud bude na Hradě hodnotově prázdný Václav Klaus a v křesle premiéra submisivní ,milovník‘ Číny a Ruska Petr Nečas, nic se nezmění a rakoviny se nezbavíme. Nakonec ti schopnější opět začnou opouštět naši zemi a podnikat a žít jinde. Je téměř zbytečné – bez předchozí nutné změny těchto dvou lídrů a jejich kumpánů – ji léčit. Současná ,léčba‘ nedává žádnou naději na úspěch.“
„Selhal nejen stát, ale i celá naše společnost. Svobodu jsme po zhroucení komunismu dostali bez boje, a proto si jí vůbec nevážíme. Zatím jen málo lidí si uvědomuje, že svoboda je založená na slušnosti, morálce a odpovědnosti. Kolektivní zkušenost z období 1939 až 1989 náš národ přesvědčila, že morální chování se trestá někdy i smrtí a nemorální chování vede k materiálním výhodám. A tato kolektivní zkušenost dosud u většiny populace převažuje.
Vztah našeho prezidenta k Evropské unii to dokazuje. Václav Klaus v podstatě říká: Berme vše, co nám dávají, ale my nedávejme nic a starejme se pouze sami o sebe. Tragické je, že tím pouze reflektuje většinový názor. Korupce a podvody všeho druhu, které nás obklopují, jsou pouhou aplikací tohoto názoru ve společnosti. Lidé s morálními postoji jsou vysmívaní a skandalizovaní, aniž by to většinová společnost vnímala jakkoli negativně. V lepším případě jsou považovaní za podivíny.
Všeobecným postojem je, že pokud si někdo něco dostatečně nehlídá, nesmí se divit, že ho někdo ,šikovný‘ o to připraví. Okrádat stát je dosud mnohem přijatelnější než okrádat jednotlivce, a ani ti, kdo by nikdy neokradli někoho konkrétního, se nad tím nepozastavují. Jako by to nebyl náš stát, ale pouhá represivní mašinerie, již ovládá bůhví kdo.
Dokud alkohol nezačal zabíjet, bylo všem lhostejné, že šikovní jednotlivci stát okrádají, a mnoho lidí by plakalo štěstím, kdyby se mezi ně dostalo. Restrikce tuto situaci změnit nedokážou. Mohou pouze získat čas, který snad přinese změnu postojů obyvatel naší země.“