Arbitráž má proti cestě skrze běžnou justici řadu výhod, leč ne každý spor je pro rozhodčí řízení vhodný. Jak uvádí jeden z respondentů: „Klientovi bych doporučil svěřit do působnosti tohoto soudu klidně větší množství drobnějších kauz, a to kvůli rychlosti, pružnosti a neveřejnosti jednání a zejména kvůli vysoké odborné úrovni většiny arbitrů. Naopak velkou kauzu bych z opatrnosti doporučil řešit u obecných soudů kvůli dostupnosti opravných prostředků a větší míře nezávislosti rozhodování.“
Rozhodčí soud.
Navíc co je pro někoho výhodou, může druhý vnímat jako problém: „Výhody arbitráže jsou všeobecně známé, ovšem s tím souvisí také nižší transparentnost rozhodování, nemožnost rozhodnutí přezkoumat a zejména velice nejistý výsledek. U soudu jsem schopen s ohledem na judikaturu klientovi většinou predikovat výsledek sporu, v arbitráži je to mnohem obtížnější.“
Ambivalentní pověst
V celkovém pohledu se najdou dva extrémní názorové póly. Právníci na jedné straně rozhodčí soud považují za renomovanou instituci s výbornou pověstí: „Je to stálý soud s profesionálním zázemím a velmi širokým seznamem rozhodců z mnoha oblastí, tedy s řadou specializací a odborností, které lze volit dle povahy sporu.“
„Je to nejhorší stálá rozhodčí instituce, s jakou jsem se v profesním životě setkal. Klientům tento soud nejen nedoporučujeme, ale systematicky rozmlouváme.“ |
Na druhé straně je ale mnoho lidí, kteří jej ostře kritizují. „Je to nejhorší stálá rozhodčí instituce, s jakou jsem se v profesním životě setkal. Klientům tento soud nejen nedoporučujeme, ale systematicky rozmlouváme,“ říká jeden z respondentů. A snad ještě tvrdší je tento právník: „Jeho pověst je naprosto otřesná. Klienti, kteří si vyberou tento soud, musí ve většině případů počítat s nekompetentností, bídnou znalostí práva, neschopností rozhodců vést řádně řízení. V mnoha případech je dokonce bohužel na místě se obávat klientelismu a manipulace s výsledkem rozhodnutí.“
Nepřezkoumatelné nálezy
Co konkrétně právníci považují za problematické? „Pověst rozhodčího soudu je poněkud otřesena medializací případu České dráhy proti Škodě Transportation. Rovněž státní soudy poměrně často ruší rozhodčí nálezy, což také nepřispívá k právní jistotě a důvěře v rozhodčí řízení. Hodně také záleží na složení rozhodčího senátu,“ říká jedna z účastnic.
Jednou z hlavních námitek je již zmíněné řízení v jediné instanci: „I když je spor naprosto špatně právně posouzen a výsledný rozhodčí nález je jen shrnutím názorů či úvah rozhodců zcela mimo platné právo, tak to není důvodem ke zrušení nálezu.“
Řada účastníků upozorňovala, že výběr členů senátu je předpokladem pro spravedlivý průběh sporu. „Pokud je jeden z rozhodců méně vlivný, těžko oponuje významnému vlivnému právníkovi. V právu to bývá tak, že není zpravidla nic černého nebo bílého. Téměř každé rozhodnutí lze odůvodnit. Ostatně jde vždy o spornou otázku a je zpravidla více výkladů,“ říká jeden z právníků.
Pochybnosti o nestrannosti
„Rozhodně bych nikdy neponechal jmenování rozhodců na samém rozhodčím soudu,“ naráží jeden z právníků na často kritizovanou situaci. „Problém nastává ve chvíli, kdy se rozhodci jmenovaní za strany nedohodnou na předsedovi a výběr provádí předseda soudu,“ popisuje jeden respondent. „Lukrativní kauzy rozhoduje příliš úzká skupinka osob. Bez ohledu na to, zda jsou to lidé zkušení, nebo ne, tato přílišná koncentrace zpochybňuje nestrannost a nezaujatost soudu,“ dodává jeden z respondentů.
„Pověsti soudu neprospívají především situace, které vzbuzují pochybnosti o nestrannosti rozhodců. Jedná se zejména o to, kdy jako rozhodci nebo právní zástupci stran vystupují advokáti, kteří jsou zároveň členy předsednictva rozhodčího soudu,“ zmiňuje nejzávažnější výtku směrem k rozhodčímu soudu jeden z účastníků ankety.
„Pověsti soudu neprospívají především situace, které vzbuzují pochybnosti o nestrannosti rozhodců. Jedná se zejména o to, kdy jako rozhodci nebo právní zástupci stran vystupují advokáti, kteří jsou zároveň členy předsednictva rozhodčího soudu.“ |
„Nemyslím si, že by bylo ve světě normální zastupovat před soudem, jehož jsem vysokým funkcionářem,“ naráží respondent na osobu Radka Pokorného, místopředsedu soudu, který zároveň často zastupuje před rozhodčím soudem firmy, jež žalují státní subjekty. Naposledy dovedl do vítězného konce právě kontroverzní spor o dodání lokomotiv. „V žádném případě netvrdím, že členové předsednictva svoji pozici zneužívají, ale v očích veřejnosti to může vyvolávat značné pochybnosti a vrhat na celý rozhodčí soud negativní světlo,“ říká jeden z právníků.
„Ve věcech, kde nelze předpokládat působení škodlivých elementů na soudu, lze doporučit sjednání rozhodčí doložky. V jiných případech bych byl velmi ostražitý,“ říká jeden z účastníků ankety. „Dnes se už těžko najde velký klient který by se odvážil dát si do smlouvy rozhodčí doložku ve prospěch této instituce. Tedy pokud jej nezastupuje pan Pokorný... Advokátům pak nezbývá než složitými obchodními spory zatěžovat soudy, které tomu často nerozumí a táhne se to dlouhá léta. Člověku je z toho smutno,“ dodává další právník.
Situace však zjevně není tak dramatická. „Pověst soudu velmi trpí několika známými a významnými kauzami, ve kterých často vystupují rozhodci s klientelistickým přístupem. Zasvěcení tuší, že jde o rozhodce podjaté. Skutečně renomované rozhodčí soudy ve světě takovou situaci nepřipouštějí. Na druhé straně u tohoto soudu probíhá 99 procent případů objektivně a korektně, jsou to však většinou kauzy s žalobním nárokem maximálně v jednotkách až desítkách milionů korun,“ zní další hlas.