Když politici a úředníci začnou obchodovat, co zmůže zákon?

Na 80 procent právníků se v průzkumu ČESKÉ POZICE domnívá, že nový zákon o veřejných zakázkách nebude účinným nástrojem proti korupci.

Odpovídalo 29 právníků a advokátů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Odpovídalo 29 právníků a advokátů. | foto: © Česká poziceČeská pozice
Odpovídalo 29 právníků a advokátů.

O novele zákona o veřejných zakázkách, která má omezit korupci a pletichy při zadávání tendrů, můžeme měsíc od jejího uvedení do života říci: ač přinesla některé pozitivní změny, je v oblasti veřejných zakázek stále co dolaďovat. Kritici zákonu vyčítají zejména měkká pravidla pro sektorové dodavatele a i nadále chybějící povinnost odkrývat vlastníky vítězných firem. O absenci prováděcích předpisů, bez nichž lze tendr vypsat jen stěží, ani nemluvě.

Pozitiva a nedostatky novely ČESKÁ POZICE rozebrala v článku Co chybí novému zákonu o veřejných zakázkách.

Respondentů v průzkumu ČESKÉ POZICE jsme se zeptali obecněji na to, zdali podle nich nový zákon o veřejných zakázkách bude účinným nástrojem boje proti korupci. Odpovědi oslovených právníků a advokátů jednoznačně ukázaly (79,4 procenta), že si to nemyslí. Dále proto uvádíme pouze odpovědi, které tento názor zdůvodňují, protože ty, které by obsáhleji objasňovaly, že novela protikorupčnímu úsilí napomůže, tentokrát nedorazily.  

Tento právník míní, že celé pojetí veřejných zakázek přímo ke korupci vybízí:

„Účinným nástrojem boje proti korupci není podle mého mínění ani zákon o veřejných zakázkách, ani jeho (sebelepší) novela. Nutno konstatovat, že legislativa se zřejmě v tomto případě celkem poctivě snažila o co nejzralejší výsledek. Problém ale spočívá v tom, že celá myšlenková konstrukce (pojetí) veřejných zakázek pramálo slouží k odstraňování či snižování korupčnosti zdejšího prostředí, ba naopak – vede k němu, vybízí k němu, vytváří mu příznivé podhoubí.

Jestliže stát a další veřejnoprávní korporace a dnes již řada subjektů zřizovaných podle práva tzv. soukromého (existuje-li ještě, neboť společenstevní právo jím rozhodně není) podle představ ideových tvůrců virtuálního zázraku zvaného veřejné zakázky postaví do role ,obchodního partnera‘ podniku – zjednodušeně řečeno – úředníka, nemůže to přinést nic dobrého. Selský rozum velí, že (v optimálním případě) obchodník umí obchodovat, výrobce vyrábět, politik umí činit politická rozhodnutí, úředník úřadovat a spotřebitel konzumovat. Zatímco v prvních čtyřech případech to (sice ne optimálně, ale soudě podle obchodů, restaurací, přeplněných silnic atd. – nepočítejme ovšem parlamentní scenérii – docela dobře) v praxi šlape, zdejší spotřebitel je (soudě podle téhož) mistr své odbornosti.

České losovačky by mohly být inspirativní například pro naše fotbalové kluby, až se zase bude losovat třeba Liga mistrů...Jakmile ale obchodníci začnou tvořit politická rozhodnutí, výrobci úřadovat, nastává zmatek. Ten je dovršen, když politici a úředníci vyhrnou rukávy a začnou obchodovat. A to je princip českých (evropských) veřejných zakázek. S tím, že by cokoliv mohla spravit nějaká novela, která svaly nejvíce napjala ve veledůležité bitvě o losování? Ačkoliv – mohlo by to být i inspirativní například pro naše fotbalové kluby, až se zase bude losovat třeba Liga mistrů... Uvidíme, co na to UEFA a FIFA.“

Podle dalšího respondenta se především míjejí zájmy státu a úředníků, kteří zakázku vypisují:

„Problém není v zákoně, a když, tak jen zčásti. Veřejnou zakázku vypisují a organizují zaměstnanci státu jménem státu. Avšak ti nemají a nikdy nebudou mít se státem totožné zájmy! Vždy bude velmi složité je přimět, aby mysleli a jednali tak, jak by myslel a jednal odpovědný vlastník, kdyby poptával zboží či služby sám pro sebe. Zpřísnění zákona povede možná k trochu větší transparenci, ale zároveň posílí byrokratičnost, těžkopádnost a formalismus celého systému. Ve snaze ohlídat férovost vlastních zaměstnanců musí stát podstupovat proceduru, která je složitá, trvá dlouho a lze ji neustále napadat zejména ze strany odmítnutých uchazečů o zakázku.

Jediným řešením je minimalizace státu a omezení celkového množství jím rozdělovaných peněz. Jen u toho, co stát mít nebude, je jistota, že se to nerozkrade. Ale i v tom nejliberálnějším státě bude třeba kupovat přinejmenším zbraně armádě, auta policii i počítače a razítka vládním úředníkům. Takže se vracím na začátek – ten problém nemá žádné zázračné řešení; korupce a neefektivita budou v hospodaření státními prostředky vždy přítomny.

Trochu může pomoci obecné zlepšení morálky, lepší práce policie a justice při vyšetřování korupce a dohled ze strany veřejnosti a médií. Ale nikdy to nebude perfektní. Ostatně s podobnými problémy jako stát se potýkají při nákupech nejrůznějších věcí či služeb i velké firmy, v nichž zájem vlastníka a zájem zaměstnanců rovněž není totožný. A to přitom mají daleko větší možnosti, jak motivovat zaměstnance ke správnému chování.“

Jiný právník poukazuje na to, že novela proceduru zadávání veřejných zakázek ještě více zkomplikovala:

Hlavním smyslem zákona o veřejných zakázkách je zvýšit transparentnost procesu zadávání veřejných zakázek. Ačkoli novela zákona obsahuje spoustu nových ustanovení, která sama o sobě k větší transparentnosti vést mohou (jako například povinné uveřejňování smluv nebo předběžné oznámení), celkově lze uvést, že došlo ke zkomplikování zadávacích procedur. To je nejen v rozporu se současnými trendy v oblasti práva veřejných zakázek (nový návrh Evropské komise spíše předpokládá zjednodušení celého procesu), ale rovněž takový právní rámec spíše vytváří prostor pro další obratné manipulace se zakázkami, jak je už bohužel u nás zvykem.

Lepším (ovšem politicky hůře prodejným) krokem by rozhodně bylo důslednější vymáhání dodržování pravidel ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže společně s uplatněním jeho plných vyšetřovacích kompetencí. V tomto ohledu existují velké nedostatky.”

Další z účastníků průzkumu prorokuje kolaps, pokud se zákon rychle nezmění:

Tato novela je tak špatná, že nejenže nepovede k účinnému boji proti korupci, ale doslova ochromí činnost veřejných zadavatelů. Je smutným znakem doby, že jakýkoliv pokus o změnu špatných a nevhodných návrhů jednotlivých ustanovení novely byl médii okřikován a označkován jako ,sabotování boje s korupcí‘, jakýkoliv pokus napravit nefunkční ustanovení byl demagogicky zašlapán do země.

Tak teď máme naprosto špatný zákon, který se bude muset ve velmi krátké době změnit, jinak hrozí kolaps. Je to bohužel stejné jako za komunistického režimu – vítězí politicky účelový přístup. Dnes sice ne boj s reakcionáři, zato stejně urputný  boj s korupčníky. Odborná stránka problému je naprosto opomíjená, argumenty se používají téměř výhradně populistické. Zničující přístup pro stát.“

Podle jiného z respondentů se musíme změnit především my všichni:

Žádný zákon není sám o sobě účinným nástrojem k čemukoli. Přenastavením pravidel může být korupce na chvíli omezena, ale změna k lepšímu nastane až tehdy, když přestaneme uplácet ředitelky mateřských školek, aby vzaly právě naše děti, připlácet si za lepší péči u doktora mimo systém a uvědomíme si, že ve státní správě nejsou žádné cizí peníze, ze kterých krev neteče, ale jen ty naše.“ 

Tento právník poukazuje na to, že novela základní otázky vůbec neřeší:

Změna k lepšímu nastane až tehdy, když přestaneme uplácet ředitelky mateřských školek, aby vzaly právě naše děti, připlácet si za lepší péči u doktora mimo systém...„Novela není odpovědí na základní otázku nákupu veřejné správy ve vztahu k minimalizaci korupce, tj. PROČ kupuji, resp. CO potřebuji koupit. Dále novela nepřináší podstatný prvek transparentnosti, a to jednotné místo pro vyhlašování všech veřejných zakázek (VZ), když Věstník VZ slouží pouze pro nadlimitní veřejné zakázky, které však tvoří menší část celkového objemu nákupů (veřejných zakázek) veřejné správy. Obecně pak není ani vhodné zákon o veřejných zakázkách novelizovat několikrát za rok, neboť to nepřispívá právnímu vědomí účastníků trhu (dodavatelů a zadavatelů), kteří se v ryze formálním prostředí veřejných zakázek musejí každodenně pohybovat.“

Další respondent s domnívá, že kvůli pár lumpům jsou kriminalizováni raději všichni:

„Kéž by byla! Ale spíše pochybuji. Čeští piškuntálkové si zase najdou nějakou cestičku a kvůli nim je většina poctivých zadavatelů ještě víc zatížena formalitami. Navíc ministerstvo si je bohorovně jisté, jak skvělý zákon vypracovalo, a nemá jakoukoliv potřebu potenciální zadavatele zaškolit, zorientovat, poskytnout jim dostatek informací i jen k tomu, jak snadno a rychle vyvěsit veřejnou zakázku na elektronickou úřední desku. Kvůli několika lumpům, které příslušné orgány nejsou schopny řádně skřípnout, jsou pak kriminalizováni raději všichni a vypisovat musejí výběrová řízení i na nákupy v řádu desítek tisíc korun.

A má pravdu právník, když tvrdí, že veřejné zakázky prostě čisté nikdy nemohou být?

„Pokušení je příliš velké! Dokud se přes veřejné zakázky každoročně rozdělí více než 600 miliard korun na nadlimitních veřejných zakázkách, tak to bude vždy stát za pokus! Navíc podíváte-li se podrobněji na strukturu toho, co se vypisuje, dospějete nezbytně k závěru, že zdroje jsou a úsporná opatření jsou zbytečná, protože zadání 20 procent z vypisovaných zakázek se podobá objednávce Výzkumu vlivu tvrdého y na kartáčování vrabců v pražské Stromovce a jejich zrušení by bylo za více než 130 miliard korun. Z čeho by ale žili ti ,odborníci‘ a na ně napojené struktury, kteří z toho dnes profitují?

Počet příspěvků: 1, poslední 4.5.2012 02:59 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.