Kdyby ekonomika fungovala lépe, na co bychom pak nadávali?

Ekonom Pavel Kohout ve své analýze 25 let české ekonomiky vypíchl čtyři největší pasti, do nichž české hospodářství po listopadové změně režimu v roce 1989 spadlo. ČESKOU POZICI zajímalo, jak transformaci naší ekonomiky vnímají vrcholní manažeři firem, právníci a advokáti. Z ankety vyplynulo, že naprostá většina (více než 70 procent) ji hodnotí kladně, ovšem v drtivé většině případů s přípodotkem. Jako tento respondent: „Asi bych ale uvítal čtvrtou možnost: ANO s výhradami.“

Mezi výhradami například zaznělo, že je škoda, že se nepodařila ruku v ruce s právním prostředím, případně že to mohlo být lepší, ale i o dost horší. Jeden z respondentů k tomu dodává: „Máme však mnoho věcí ke zlepšení, nejen v ČR, ale v celé Evropské unii. Abychom nebyli v logice: Co funguje, to zdaň. Pokud to stále funguje, tak to zreguluj. Když už to pak nefunguje, tak to dotuj.“

Ti, kdo se přiklánějí k negativnímu hodnocení, často transformačnímu procesu vyčítají absenci právního rámce, například tento respondent: „Právo bylo v té době upozaděno, přednost byla dána rychlosti a ekonomice volného trhu, nikoli právu.“ A zaznívají i jednoznačně odmítavá stanoviska: „Transformováno bylo ekonomicky tak, že zatímco deset procent neví, jaký tryskáč si koupí, většinová společnost zažívá kapitalismus s degenerativními prvky návratu do otrokářské společnosti, jedno jestli jako zaměstnanec montovny nebo banky.“

Lapidárně hodnotí transformační následující respondent: „Transformace proběhla (nějaká) bezesporu. Otázkou je transformace čeho vlastně a v co vlastně.“

Tito respondenti se přiklánějí k názoru, že se polistopadová transformace naší ekonomiky povedla:

• Určitě se udělaly chyby, ale to v tak rozsáhlém a dlouhém procesu bylo logické, obecně však platí, že se transformace povedla. V posledních letech se ale zastavila (už opravdu dlouho) a ani nyní ani v budoucnu nevidím nikoho s vizí, jak pokračovat dále (k tomu je klíčové, aby ten, kdo má vizi měl i schopnost ji prodat lidem). Stávající i předešlí politici jsou čistými udržovači, kteří tráví čas diskusí o tom, jak je nutné prověřit minulost, zkontrolovat, zauditovat, prověřit, diskutovat (nezpochybňuji, že to nutné je, ale v rozumné míře) – ale sami pro jistotu nic nedělají. Myslím, že je čas pro evolučního vůdce s vizí, jen tu žádného nevidím.
• Ano, ale bolelo to :-) Spousta poučení na příště, ale „příště“ už nebude.
• Určitě ano, i přes spoustu chyb, které navíc máme v národní povaze následně hledat a kdekomu vyčítat. Ale podle hesla „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ bych je považoval za nezbytné průvodní jevy.
• Většina lidí žádnou konkrétní představu o tom, jak by měla ekonomika po roce 1989 vypadat, neměla. Pouze jsme všichni toužili po „uvolnění“ režimu a svobodnějších možnostech. Toho se nám dostalo. Někdo uměl využít situace lépe, někdo méně, a někdo ji uměl i zneužít. S tím se ale asi také dalo počítat.
• Nezlobte se, ale to je opravdu „debilní“ otázka. Samozřejmě, že je spousta chyb a dílčích nedostatků, mnoho věcí šlo – asi – udělat lépe, nicméně naše hospodářství samozřejmě je úspěšně transformováno ve všech smyslech toho slova, o tom snad nikdo nemůže pochybovat.
• Je mnoho věcí, které jsme mohli a měli udělat výrazně lépe, ale obecně si myslím, že jsme dosáhli hodně a že ČR je dobrá demokratická kapitalistická země. A že jsme dohnali jen Portugalsko? Víc nebylo reálné a nemá cenu se tím užírat. Máme však mnoho věcí ke zlepšení, nejen v ČR, ale v celé Evropské unii. Abychom nebyli v logice: Co funguje, to zdaň. Pokud to stále funguje, tak to zreguluj. Když už to pak nefunguje, tak to dotuj.
• Transformace samozřejmě mohla být ještě o něco rychlejší a úspěšnější, pokud by v první polovině devadesátých let reformy nebyly vedeny cestou tak úzkostné snahy po korektnosti. Tak se stalo, že snahu dát šanci všem zneužili někteří správci investičních fondů k tomu, aby rozprodávali majetek, který jim nepatřil a který měli pouze spravovat.
  Také soutěže manažerských skupin o podniky se zvrhly v soutěže o to, kdo si dokáže víc peněz půjčit od bank – jiné než finanční kritérium výběru totiž nebylo možno korektně vyhodnotit (například podnikatelské záměry…). Tak se stalo, že mnoho nových majitelů podniků bylo hluboce zadluženo a předluženo, firmy neměly na rozvoj a nové technologie.
  Nakonec se finanční krize podniková (vzniklá nadhodnocením podnikových aktiv v soutěži) přelila do bank a překulila do banky konsolidační… Tato krize brzdila českou ekonomiku v letech 1997 až 2003. Slovenská cesta privatizace přímými prodeji managementu se ukázala jako národohospodářsky efektivnější, za reálné ceny, byť jistě mnohdy došlo k přesouvání majetku podle osobních preferencí rozhodovacích struktur.
  Celkově lze zhodnotit, že Češi nejsou vítězi transformačního procesu, úspěšnější jsou jistě Slováci, Poláci, Estonci a asi i Rusové. I tak je však kladná odpověď na úvodní otázku logická. Česká ekonomika, v podstatě zničená bolševiky a ve všech ohledech nekonkurenceschopná, s nesměnitelnou měnou, s měsíčními platy na úrovni 100 dolarů, se zničeným životním prostředím a s obrovskými zátěžemi vnitřního dluhu v podobě zastaralých technologií, je nyní plně kompatibilní se západoevropskými zeměmi.
  Životní úroveň je v Česku zatím stále na zhruba 70 procentech Západu, ale některé země jsme nově již předstihli (Portugalsko, Řecko) a k úrovni jiných se blížíme (Itálie, Španělsko), s předpokladem srovnání zhruba v roce 2018.
• Navzdory všem Klausům, Zemanům, Bursíkům a Kalouskům se transformace podařila. Že by všechno mohlo fungovat ještě lépe, je pravda, ale na co bychom potom nadávali? A hlavně bychom neměli co zlepšovat, všechno by bylo odporně dokonalé.
• Přes všechny problémy, nepovedenou privatizaci, tunelování společností, korupci, podvody a krádeže se transformace ekonomiky povedla. Mohlo to totiž dopadnout mnohem hůř, stačí si připomenout slovenského Mečiara anebo situaci v Bulharsku či Rumunsku.
  Koncentrace kapitálu do rukou několika finančních skupin byla zřejmě nevyhnutelná, ale s rostoucím množstvím společností vybudovaných na úspěšných podnikatelských záměrech bude jejich schopnost vydělávat peníze upadat. Prosperují pouze tam, kde se byznys „přiděluje“, tj. v transformačním chaosu a nyní v Rusku a v Číně. Tam, kde jsou vystaveni skutečné konkurenci, tedy tam, kde prezidenti nelétají v podnikatelských letadlech, nepřežijí. Tak jako skončil byznys malých kmotrů, skončí i byznys těch velkých. Kapitalismus totiž funguje!
  Dokonce se zdá, že začíná fungovat i demokracie. Spousty nových tváří na radnicích svědčí o tom, že lidé konečně uvěřili tomu, že volby mají smysl a že jsou cestou ke změně nevyhovujících poměrů. Ohromný úspěch ANO je podle mne posledním nestandardním pokusem o zázračnou změnu situace, co bude následovat, budou standardní strany zastupující jednotlivé společenské skupiny. První vlaštovkou jsou lidovci, druhou bude ČSSD a možná i Zelení a nakonec vznikne z trosek ANO, ODS a TOP 09 i strana zastupující zájmy zaměstnavatelů.
  Otřesná zkušenost se Zemanem povede k mnohem uvážlivější volbě příštího prezidenta, takže se z naší země postupně stane normální, trochu nudná západní demokracie.
  Opačný scénář je samozřejmě také možný. EU se může rozpadnout, NATO zaniknout a my můžeme opět skončit v drtivém objetí ruského medvěda. Pokud to chceme, je třeba do evropského parlamentu poslat co nejvíc odpůrců EU a doufat, že se dokážou spojit s euroskeptiky všech zemí.
• V zásadě lze říci ano, je pouze otázkou, zda tento stav byl přesně takto zamýšlen a zda je pro českou ekonomiku optimální, respektive je maximem dosažitelného.
• Transformace se i přes nějaké ty zákruty podařila, to vidíme všude kolem sebe. Žijeme ve svobodné demokratické společnosti s fungujícím volným trhem a jsme součástí evropského ekonomického prostoru s volným pohybem lidí, kapitálu, zboží i služeb.
• Mohlo to být výrazně lepší, ale taky mnohem horší! On to vyjádřil lapidárně jeden bývalý ministr; bylo třeba vytvořit elity, i ekonomické, které tu tehdy nebyly, protože nikdo nic neměl. A k tomu se využily libovolné prostředky, férové i ty zcela nelegální. Toleranci vůči nim posoudí až čas…
• Naše země se přiblížila nejvyspělejším státům Evropy a žije se nám dobře; nejlépe v historii. Ekonomika je robustní, stabilní a má dobrý základ v soukromém sektoru, který vznikl po roce 1989 prakticky na zelené louce. Z marasmu, do kterého zemi zavlekli komunisté, jsme se obdivuhodně vzpamatovali.
  Ekonomická transformace byla výborně vymyšlena a solidně provedena. Liberalizace cen, privatizace, restituce, zavedení volně směnitelné měny, umožnění podnikat – reformnímu koktejlu nic podstatného nechybělo. To, že část majetku se při privatizaci rozkradla, je běžný a systémově nevýznamný průvodní jev velkých majetkových přesunů v krátkém čase.
  Žádný z dnešních generálů po bitvě, kteří se do ekonomické transformace navážejí, by to tehdy neudělal lépe. Lidé jako Klaus, Ježek, Tříska, Dyba, Dlouhý, Bratinka, Kroupa, Vrba a další, kteří tehdy transformaci vedli nebo prosadili řadu klíčových opatření, mají mou velkou úctu a zasloužili se tehdy o stát mírou vrchovatou. Bylo to přes všechny dnešní nadávky různých populistů jedno z nejdůležitějších a nejúspěšnějších období českých dějin.
• Jenom jestli se k socialismu nevracíme.

Následující odpovědi se kloní k názoru, že transformace české ekonomiky se spíše nepovedla:

• Ne, ale trochu ano. Ne proto, že neúspěšně klesáme v konkurenceschopnosti, klesá morálka, kvalita školství; kdo krade, je správný kapitalista. Povedlo se zapojit se do globální tržní ekonomiky. Povedlo se zapojit do západní demokracie, která je ale v krizi: regulace bank skončila velkým průšvihem; regulace léková dospěla například k neexistenci léku na ebolu, což je řešitelné; regulace telekomunikací vede k tomu, ze po patnácti letech mobilů si v Evropě na 25 procentech rozlohy nezavoláme – ani 80procentní pokrytí dálnic a silnic první třídy mi nepřijde jako úspěch.
• Dle mého názoru se transformace nepodařila, ačkoli jak zní základní otázka při vyšetřování zločinů: „Komu to prospělo (či mělo prospět)?“
• Privatizace byla chaotická; za podpory tzv. zahraničních poradců došlo v rámci konkurenčního boje k záměrné likvidaci některých úspěšných podniků nebo jejich vytunelování (i českým managementem) a uvedení do úpadku. Právo bylo v té době upozaděno, přednost byla dána rychlosti a ekonomice volného trhu, nikoli právu. Nebyly nastoleny střednědobé a dlouhodobé ekonomické koncepce v jednotlivých oblastech hospodářství, nebyly stanoveny priority českých zájmů, což ve svém důsledku vedlo k současnému stavu společnosti, která postupně pozbývá jakékoliv iluze, nadšení a smysl pro národní identitu, stává se lhostejnou.
• Ne. Je to vina Klause. Nikdy neměl být prezidentem.
• Za účinné spolupráce politických stran zleva i zprava pod vedením Zemana i Klause podařilo se ekonomiku úspěšně rozvrátit. Jediná úspěšná transformace je Škodovka, která se zavčas předala solidnímu VW. Zbytek se zlikvidoval a rozkradl, až na drobné výjimky, třeba Cukrovar Vrbátky, takže úspěšně následujeme Ukrajinu, kde v rozkrádání byli ještě úspěšnější.
• Zejména proto ne, že během transformace ztratila naše země průmyslová odvětví, ve kterých vynikala, zhoršila se schopnost zemědělství pokrýt domácí spotřebu potravin a výrazně se zvýšila zadluženost země.
• Transformace se nepodařila, a dokonce má se stále novými informacemi z její realizace v 90. letech minulého století pachuť největší organizované zlodějiny, kde poškozených je deset milionů obyvatel České republiky.
• Asi by to Václav Klaus nechtěl slyšet, ale kuponová privatizace byla podle mého názoru krádež tisíciletí. Zde začaly první vážné problémy české ekonomiky, když byly privatizovány a následně vytunelovány mnohé klíčové průmyslové podniky naší země. Nekvalitní zákony ekonomickým zločinům jen nahrávaly a dlouho, dlouho, dlouho nechtěl Václav Klaus ani „jeho“ ODS slyšet, že se jde špatným směrem a že se musí provést různé korekce.
  Výsledek známe všichni a je žalostný. Koupěschopnost občanů ČR se v minulých dnech opět ve světovém i evropském žebříčku dále propadla o další dvě místa, předběhlo nás už i Estonsko, které ve srovnání s Českem začínalo z ničeho. Dvě třetiny (67 procent!!!) zaměstnanců nedosáhnou na průměrnou mzdu v národním hospodářství, která však není v přepočtu ani tisíc eur. Podle kritéria minimální mzdy jsme v EU třetí, bohužel od konce, za námi jsou už jen Bulharsko a Rumunsko.
  Nezaměstnanost pod vládou pravice prolomila historický rekord, Drábkovy reformy způsobily totální rozvrat a chaos v sociálním systému státu a akcelerovaly problémy na trhu práce.
  Poslední „ránu z milosti“ zasadila ekonomice před rokem Česká národní banka, když uměle srazila kurz koruny, a způsobila tak zdražení téměř veškerého spotřebního zboží, čímž občanům, jimž kvůli krizi již několik let stagnuje úroveň příjmů, způsobila pořádný průvan v peněženkách.
  Myslím, že není třeba pokračovat. Bilance je to neradostná a rozhodně to nelze považovat za úspěch. Nebo si snad chceme nalhávat, že ho*no příjemně voní?
• Jsem prost iluzí o povedené transformaci s hlavními devizami svobodné společnosti a cestováním. Transformováno bylo ekonomicky tak, že zatímco deset procent neví, jaký tryskáč si koupí, většinová společnost zažívá kapitalismus s degenerativními prvky návratu do otrokářské společnosti, jedno jestli jako zaměstnanec montovny nebo banky.
  A nejsmutnější na tom je, že to takto vidí relativně dobře zajištěný člověk, a takových nás je víc. Ne, netoužím po éru ani větším baráku, jen po systému a řádu, který nebude chránit gaunery všeho druhu a dělat z lidí tupé stádo, dobré akorát tak k odevzdání nadhodnoty. Ano, tohle se prostě nezařídí, zvlášť při národní smůle na různé narcisy, hulváty, prodejné šmejdy všeho druhu nebo „jen“ komunistické fízly a práskače. Vyloví už někdo ty rezavé listopadové klíče z kanálu, nebo tam úplně shnijí? Věřím, že někdy snad jo. Těším se na stejnou otázku za dalších pět let.

Zda se transformace ekonomiky podařila, či nikoli, si nejsou jisti tito respondenti:

• Záleží na tom, co chápat pod slovem „podařila“. Pokud to znamená, že nějaká transformace proběhla, pak odpověď zní ANO. Pokud to ale znamená, zda to byla transformace prospěšná pro nás, tedy pro Českou republiku, pak odpověď zní NE.
• Na odpověď může být řada názorů – například pro někoho ano, ale pro většinu ne. A nebo – pokud mělo být dosaženo touto transformací vysokého zadlužovaní naší vlasti, v řadě případů „podivné privatizace“, levného předání našeho průmyslu do cizích rukou (snad s výjimkou Škody Auto a Transgasu), zvýšení korupce všeho druhu, zvýšení byrokracie a zneprůhlednění státní správy atd. – tak nepochybně také ano. Ale úspěch vypadá jinak.
• Transformace naší ekonomiky se v něčem podařila více, v něčem méně a v některých oblastech tento proces naprosto zkrachoval. Negativní vývoj začal malou a pokračoval velkou takzvanou „privatizací“, která se z velké části zvrhla v jednoduché rozkrádání národního majetku.
  V případech, kde se ekonomické subjekty dostaly do rukou „čistého“ soukromého kapitálu (označení „čistý“ si přitom bohužel zaslouží zejména zahraniční kapitál), proběhl proces transformace velmi rychle a velmi úspěšně, protož tento kapitál si vývoj pohlídal a nepřipustil žádné další rozkrádání. Zářným příkladem může být Škoda Auto.
  Transformace se částečně zdařila i za přispění (v mnoha případech „méně čistého“) českého soukromého kapitálu, který si rovněž svoje zájmy pohlídal. V tomto případě však zůstal negativní nádech nebo určitá pachuť právě z důvodů té menší čistoty kapitálu, který se do rukou jeho vlastníků dostal mnohdy ne úplně transparentním způsobem. Příkladem může být rovněž Škoda, tentokrát však ta plzeňská.
  Transformace naprosto pohořela tam, kde byl dán nebo ponechán prostor pro aktivity různým nekalým živlům, ať už z oblasti veřejné správy, nebo ze sfér kriminálně orientovaných (popřípadě z propojení obou těchto skupin). Zde by výčet příkladů zabral několik stran, proto od něho upustím.
  Z celkového pohledu můžeme být poměrně spokojeni s tím, jak se česká ekonomika vypořádala s novou situací. Zůstává tu však jedno velké ALE, a sice že jsme mohli být mnohem dál, kdybychom nepřipustili zmíněné netransparentní a kriminálně motivované procesy, popřípadě jim alespoň do určité míry zabránili.
• Podařila, nepodařila… prostě proběhla. Je jisté, že mohla proběhnout lépe, ale na druhou stranu i mnohem hůř. Proběhla víceméně živelně, a kdo mohl, řídil si ji nebo realizoval podle svých potřeb. A dívat se zpátky nemá smysl, protože vrátit to a zkusit znovu prostě nejde. Takže transformace naší ekonomiky proběhla.
• Nevím. Odpověď je: Přijde na to. It depends, Es kommt darauf. Zde je třeba definice vstupního systému a výstupního systému.
  Vstupní (ne)systém byl chaos a upachtěná parodie na hospodářský systém se zbytky prvků kapitalismu a formálních prvků jakési blíže nedefinovatelné socialistické ideologie směřující k dějinnému propadu.
  Výstupní výsledek je jakási atrapa a hra na západní ekonomický liberální hospodářský systém silně paralyzovaný stále přibývajícími prvky zaopatřovacího státu z ideové provenience už nejen eurounijních, ale i amerických demokratických administrativ za exponenciálně rostoucí dominace podprahového netransparentního řízení světovými bankami a skupinami.
  Transformace proběhla (nějaká) bezesporu. Otázkou je transformace čeho vlastně a v co vlastně. A také cui bono.