Kdo může za neúplný Ústavní soud? Prezident, nebo strany?

Právníci a advokáti oslovení ČESKOU POZICÍ se spíše domnívají, že Václav Klaus nevyvíjí dostatečnou snahu doplnit chybějící ústavní soudce.

Václav Klaus u Ústavního soudu v roce 2008, když se jednalo o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Klaus u Ústavního soudu v roce 2008, když se jednalo o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. | foto: © ČTKČeská pozice
Václav Klaus u Ústavního soudu v roce 2008, když se jednalo o souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem.

„V okamžiku, kdy klesne počet ústavních soudců pod 12, nemůže Ústavní soud projednávat plenární návrhy. Například posuzovat ústavnost zákonů nebo jiných právních předpisů,“ řekl předseda Ústavního soudu (ÚS) Pavel Rychetský 23. července v pořadu Interview ČT24. Podle něj ale i oslabení ÚS o jednoho či dva soudce představuje v současné situaci, kdy podání k ÚS stále přibývá, pro instituci obrovský problém.

Po odchodu Elišky Wagnerové a Františka Duchoně chybí v současnosti z patnácti ústavních soudců dva a před koncem funkčního období Václava Klause by měl odejít třetí ústavní soudce. Ochromení Ústavního soudu tak reálně hrozí. V roce 2013 navíc končí období dalším sedmi soudcům včetně předsedy Pavla Rychetského a místopředsedy Pavla Holländera. Ale to už se stane starostí nového, v přímé volbě zvoleného prezidenta.

Václav Klaus letos v Senátu neprosadil již dva své nominanty do Ústavního soudu. Nejprve v únoru horní komora v tajné volbě odmítla předsedu pražského městského soudu Jana Sváčka a poté v dubnu senátoři nesouhlasili s exposlancem ČSSD a mimo jiné spoluautorem volebního zákona Zdeňkem Koudelkou. Další Klausův adept momentálně není znám.

Naše otázka pro přední české právníky a advokáty proto zněla, zdali prezident vyvíjí dostatečnou snahu doplnit chybějící ústavní soudce. Z došlých odpovědí vyplynulo, že 58,3 procenta (14 respondentů) z nich se domnívá, že nevyvíjí. Opak si myslí 16,7 procenta (4 respondenti) a čtvrtina (6 respondentů) odpověděla „nevím“.

graf hlas ústavní klaus

                                             Odpovídalo 24 právníků a advokátů.

Výběr z odpovědí respondentů, kteří nevnímají Klausovu snahu jako dostatečnou:

  • Určitě žádnou zvláštní snahu nevyvíjí. Jeho dosavadní nominace jsou velmi podivné, skoro se zdá opakovat situace z jeho prvního funkčního období, kdy v Senátu začali poněkud nadneseně řešit otázku vlastizrady. Měli bychom si všichni přát, aby měl šťastnou ruku a aby se zamyslel, zda nevykročit mimo okruh svých oblíbených postav. Kvalitních kandidátů samozřejmě nikdy není dost, ale najít v českém rybníčku ty skutečně dobré zase tolik práce nedá. 
  • Ani omylem. Pan prezident spíš hledá někoho, s kým by udělal obdobný barter jako s Rychetským. Bude po skončení funkčního období potřebovat každou dušičku, která se mu za funkci či jinou výhodu upsala krví.
  • Kdyby snaha dostačovala, Ústavní soud by byl plný. Jiná věc ovšem je, zda by bylo spravedlivé kritizovat prezidenta republiky za „snahu“. To on se zřejmě snaží, což o to. Jen systém ústavních a politických pravidel je nastaven tak, že kdyby se rozkrájel, je mu veškerá snaha málo platná.
    Jde o klasický příklad degenerace tradičního modelu dělby moci v nefunkční hodinky plné písku. Takových systémových vad je v českém státním mechanismu několik. Způsobují samozřejmě velké potíže; samy jsou totiž součástmi problému, nikoliv prvky jeho řešení (kdyby těchto pomýlených ústavních konstruktů nebylo, nevnikal by písek do hodinek).
    Mnohem větší škody však, jak se zdá, napáchá český personalistický módní trend v nižších patrech. Představa o veřejných výběrových řízeních na kdejakou pozici ve strukturách veřejné moci doplněná vizí personálních kroků odehrávajících se ve správním řízení – to je smrtelná kombinace pro stát, regiony i obce. Atentátníci bakuninského ražení mohou uspořádat mejdan, protože tady už nemají co atakovat. Mocenský mechanismus této země se už přestal neškodně kousat do ocasu a požírá sám sebe jako o závod. Snad nás trochu rozptýlí olympijské hry.
  • Ono se jaksi hodí do tohoto politického prostředí, aby nakonec nefungoval ani Ústavní soud. Myslím, že je tu dost odborníků schopných funkci ústavního soudce zastávat, jen se musí hledat a nehledět, zda náhodou nepreferuje jinou než modrou barvu nebo je moc zásadový a nikde se zatím neomočil.
  • Václav Klaus by měl především lépe zvažovat, jaké kandidáty navrhne. Dostatečná snaha by se měla projevit zejména v kvalitě jím navrhovaných kandidátů. Je třeba, aby navrhnul takového kandidáta, který má šanci, aby získal podporu díky své pověsti a odborné erudici. Tady vidím rezervy.
  • Domnívám se, že pan prezident již na jmenování kandidátů na ústavní soudce rezignoval. Bohužel neměl s posledními kandidáty příliš šťastnou ruku. Patrně mu buď někdo špatně radí, nebo se skutečně kvalitní kandidáti ústavními soudci stát nechtějí. Odpověď na vaši otázku je, že pan prezident už žádnou snahu na doplnění chybějících ústavních soudců nevyvíjí.

Výběr z odpovědí respondentů, kteří zvolili alternativu „nevím“:

  • U pana Klause bude snaha doplnit takové osoby, které mu konvenují. Pozor, to není nic špatného a dělá to víceméně každý. Otázkou je, do jaké míry lze vyčkávat tak, aby již nešlo o eskalaci. Snaha je dostatečná, pokud jde o zájmy VK. Pokud jde o instituci jako takovou, nejsem si tím jist. Ale Ústavní soud je a bude vždy polopolitickou institucí.
  • Do jeho hlavy nevidím. Ale mnoho aktivity navenek v tomto směru skutečně nevyvíjí.

Tolik reakce, jež doprovázely odpověď „nevím“ na otázku ČESKÉ POZICE.

Výběr odpovědí respondentů, kteří shledávají Klausovu snahu za dostatečnou:

  • Ano, zcela určitě vyvíjí.  To, že Senát se nedokáže oprostit od úzce stranického a politického posuzování kandidátů,  je velká chyba jednotlivých senátorů, nikoliv prezidenta. Senát by měl posuzovat profesní schopnosti kandidáta, ne hrát silovou hru, který z kandidátů je politicky vhodnější či dokonce výhodnější. Prezident Klaus již v minulosti navrhl některé velmi erudované kandidáty v oblasti ústavního práva a senátoři přesto takové jmenování zablokovali. Ke škodě ústavního pořádku ČR. 
  • Má odpověď je ovlivněna především významnou úlohou, již Ústavnímu soudu svěřuje Ústava ve svých čl. 83 a násl. V daných ustanoveních jsou vedle vymezení kompetencí Ústavního soudu – skládajícího se z patnácti soudců jmenovaných na dobu deseti let – blíže upraveny též základní podmínky vyžadované pro výkon této významné ústavní funkce. (Ústavní) zákon v tomto ohledu stanoví, že soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání, přičemž stran mechanismu jmenování dále stanoví, že soudce Ústavního soudu je jmenován prezidentem republiky se souhlasem Senátu.
    Právě nezbytnost spolupůsobení dvou významných ústavních institucí, tj. prezidenta republiky a současně Senátu, při obsazení Ústavního soudu mne vede k závěru, že nedostatek snahy stran obsazení Ústavního soudu (alespoň v tuto chvíli) u prezidenta Václava Klause nespatřuji. I vzhledem k nemalým pravomocem Ústavního soudu je totiž nezbytné, aby tento byl obsazen skutečně kvalitními soudci, přičemž proces jejich výběru rozhodně není jednoduchým. Václav Klaus přitom v  minulosti nebyl v tomto ohledu nečinný (srov. nedávný návrh na jmenování Jana Sváčka a Zdeňka Koudelky), „narazil“ však právě na stanovisko Senátu, který s prezidentovým výběrem nebyl spokojen – a to možná i vzhledem k tomu, že (byť formálně naprosto nezávislý a nestranný) Ústavní soud svými rozhodnutími nezřídka vstupuje též na pole politiky, čímž otázka jeho obsazení (nejen) pro senátory rozhodně nabývá na významu.
    I při zohlednění faktu, že v plénu Ústavního soudu chybí v tuto chvíli toliko dva soudci (po nedávném vypršení mandátu Elišky Wagnerové a Františka Duchoně), mám vzhledem k nemalým nárokům stran kvality ústavních soudců za to, že situace není natolik vážná, aby bylo nezbytné Ústavní soud co nejrychleji doplnit pod heslem „raději rychle, byť někoho nevýrazného, kdo neurazí, ani nenadchne“. Důraz v mé odpovědi však kladu na slova „v tuto chvíli“, neboť situace bude dramaticky odlišná již v roce 2013, v jehož průběhu by měl vypršet mandát dalším osmi  ústavním soudcům. Nepodařilo-li by se Ústavní soud v daném časovém horizontu obsadit, znamenalo by to jednak značné průtahy v řízení před Ústavním soudem, či dokonce paralyzování Ústavního soudu při jeho hlavním poslání, tj. přezkumu ústavnosti jednotlivých právních norem (především zákonů).

Počet příspěvků: 1, poslední 6.8.2012 11:35 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.