Rozhodnutí České národní banky ze 7. listopadu oslabit kurz koruny prostřednictvím devizových intervencí se projevilo okamžitě: koruna týž den oslabila z úrovně těsně pod 26 korunami za euro na zhruba 27 korun. Udržovat tuto hladina je i konkrétní cíl ČNB do dalších měsíců.
Centrální banka k tomuto kroku měla své důvody (hrozba deflace, posílení českého exportu atd.), její rozhodnutí k zásahu proti koruně však bylo vesměs vnímáno jako překvapivé. A spustilo polemiku, zdali bylo nutné, zda opatření bude účinné, pomůže či nepomůže české ekonomice, kdo na to nejvíc doplatí a kdo vydělá a tak dále a tak dále.
ČESKÁ POZICE k tématu vydala mimo jiné články:
- Mnoho povyku pro nic aneb Kurzové inženýrství ČNB
- Intervence ČNB tvrdě dopadnou na čerpání evropských fondů
- ČNB přikovala podniky a spotřebitele na vlastní inflační kříž
- Devizové intervence: Z inflace profituje hlavně stát
- Oslabení koruny: Bude „kvantitativní uvolňování po česku“ fungovat?
Otázku, zda opatření ČNB, respektive oslabení koruny pomůže české ekonomice, jsme v průzkumu ČESKÉ POZICE tentokrát položili společně manažerům i právníkům. Výsledek zřejmě členy bankovní rady ČNB nepotěší. Více než polovina (54 procent, 68 respondentů) se totiž domnívá, že intervence centrální banky ekonomice nepomůže. Necelá třetina (30,1 procenta, 38) si ovšem myslí opak a 15,9 procenta (20) zvolilo odpověď „nevím“.
Odpovědělo 126 manažerů, právníků a advokátů.
Výběr odpovědí, podle nichž oslabení koruny české ekonomice nepomůže:
- Krátkodobě možná ano, ale dlouhodobě určitě ne. Kurz koruny k euru je objektivně někde kolem 25 Kč za euro. Současný kurz vývozcům krátkodobě asi pomůže, většina z nich je však stejně zajištěna proti výkyvu kurzu. Intervence ČNB byla nečekaná, a to mi vadí více. Dříve či později prostě dojde zpět k posílení koruny, ta intervence nemůže vydržet věčně. Jak probíhá intervence? ČNB prostě nakoupí větší množství eur. Jenže co s nimi potom, bude je rozpouštět, a to povede k tlaku na zvýšení koruny. Chce to dlouhodobou vizi a predikci, žádná unáhlená rozhodnutí, která ve finále škodí.
- Obávám se, že ne. Možná pomůže firmám zaměřeným na export, ale obyvatelstvu, což je nejzávažnější, jistě zvýší již tak dost vysoké životní náklady za situace, kdy republika přestala být soběstačnou a je odkázána na dovoz potravin i spotřebního zboží a energií, z něhož zisky zase plynou většinou do zahraničí.
- Zásahy v tomto směru považuji za velký hazard, protože spekulativní síla trhu je podstatně větší než úmysly jedné centrální banky, byť by třeba byly bohulibé (a nikoli vedeny jen snahou „zase si to po tolika letech vyzkoušet“). A tak bude výsledek záviset na celé řadě faktorů, z nichž o mnoha zatím ještě ani nevíme.
- Pokud tvrdí zástupce ČNB, že hledí na střednědobé a dlouhodobé efekty, proč načasovala akci těsně po volbách – čistá náhoda?! Není to spíš tak, že pomůže pár zahraničním exportérům překonat krizi například v automobilním průmyslu, ale zvýší životní náklady většiny lidí? Zajímavé by bylo také zjistit, kdo a kolik nakoupil cizí měny těsně před operací ČNB, jistě to nebyli drobní střádalové, ale dobře informovaní „investoři“. Takže jedni ztratí, druzí získají, jenom by to neměl být velký nepoměr.
- Za jeden z hlavních důvodů považuji to, že snížení kurzu měny vůbec nereaguje na hlavní příčiny negativního vývoje české ekonomiky v posledních letech, naopak je spíše prohlubuje. Za hlavní příčinu poklesu ekonomiky, a všechny statistiky tomu napovídají, je třeba považovat přílišné utažení ekonomiky, které velmi silně omezilo domácí spotřebu na všech úrovních, tedy vládní, firemní i konečnou soukromou. Vůbec nemám na mysli, že by se nemělo šetřit, ale struktura snížení spotřeby prosazená zejména ministerstvem financí je podle mého zcela špatná.
Nejvíce to dokládá nesmyslné zvýšení (a lpění na něm) spotřební daně z pohonných hmot, které zapříčinilo útěk tankování za hranice a zvýšení nákladů prakticky všeho s katastrofálním dopadem na domácí spotřebu. Nelze nevzpomenout ani skokové zvýšení daně z přidané hodnoty, které mělo uhradit náklady důchodové reformy. Důchodová reforma se, jak se zdá, rozplyne do ztracena, avšak vyšší DPH zůstává. Ke snížení domácí spotřeby v menší míře přispívá i zvýšení odvodů na zdravotní a sociální pojištění, skokové zvýšení všech poplatků, celá řada restrikcí vůči živnostníkům a střední vrstvě, daňová, právní a politická nestabilita vedoucí ke zhoršení podnikatelského prostředí s důsledkem odchodu řady investorů do zahraničí a mohl bych jmenovat řadu dalších důvodů včetně vysoké korupce.
Je také evidentní, že exportní možnosti ekonomiky narážejí na fyzickou bariéru (nelze vyvézt všechno a ani neustále zvyšovat podíl exportní produkce), a tak ztrátu domácí spotřeby není podle mého v plné míře čím nahradit. Navíc, kdo z konečných spotřebitelů (a nejen oni) může, nakupuje v zahraničí, protože tam najde méně daňově a odvodově zatíženou (a tím levnější a kvalitnější) produkci. Z uvedených důvodů se domnívám, že ani zlevnění exportu umělým zhoršením kurzu mnoho nepomůže a navíc představuje velké riziko do budoucnosti, protože jednou bude muset nastat opačný proces, který může přinést ještě horší důsledky než krátkodobá deflace. Efekt pro koncovou spotřebu v podobě růstu cen je také vražedný.
Navíc zdůvodnění postupu ČNB (nebo spíše hledání důvodů ex post) představiteli banky mi připadá naprosto neprofesionální a spíše ukazuje na to, že se ČNB pustila do politické hry (pokud nešlo přímo o politické zadání – nejspíše Kalouskovo, aby byla podpořena dřívější chybná rozhodnutí a opatření), která jí nepřísluší.
Když byly před pár dny ohlášeny špatné výsledky ekonomiky za 3. čtvrtletí, dávala řada komentářů za pravdu ČNB, aniž by hledala pravé příčiny a možná schůdnější řešení krize, ve které se naše ekonomika nachází. Řešení je jednoduché a přitom v praxi obtížně proveditelné, protože potřebuje jistou míru odvahy. Omezení role státu (= jednodušší zákony průhledné a stabilní právní prostředí) a snížení daňové zátěže (= zlevnění produkce, zvýšení domácí spotřeby a podpora vývozu). Příkladů, kdy tato řešení pomohla, najdeme po světě dost, i když se obávám, že naši kapři (= politici všech parlamentních stran) si rybník nevypustí. - Exportéři potřebují kurz stabilní, o čemž v tomto případě evidentně nelze hovořit. Navíc argument, že se rozhýbe domácí poptávka zvýšením inflace, mi připadá skoro choromyslný. Že by lidé nakupovali víc, protože si za peníze koupí míň? Na odpověď stačí zdravý selský rozum, není třeba vyššího ekonomického vzdělání. Trochu mi to připomíná předpoklad minulé vlády, která chtěla rozhýbat ekonomiku zvýšením daňového zatížení. Konečně také musím dodat, že žádná intervence nemůže mít dlouhodobý dopad, efekt bude vždy krátkodobý.
- K ČNB mám dlouhodobě velký respekt, je to asi nejlépe fungující český ústavní orgán a ekonomický regulátor, ale mám pocit, že zde se trochu spletli. Chtějí zvýšit spotřebu a snížit sklon spotřebitelů k úsporám. Opravdu musíme uměle stimulovat domácí poptávku? Není vlastně rozumné, pokud naši spotřebitelé konsolidují své hospodaření a jsou ve svých výdajích uvážliví? V ČNB se obávají deflace a z toho plynoucího „zaseknutí“ ekonomiky způsobeného očekáváním poklesu cen, ale to je myslím trochu přehnané. Pokud by kurzem nehýbali, myslím, že nejhorší scénář by byla inflace kolem 0-0,5 procenta. Je to špatně?
Musí být moderní ekonomiky se zadluženým veřejným sektorem vskutku nezbytně inflační, neboť jinak by své dluhy neunesly? Není daleko větší hodnotou stabilní měna minimálně znehodnocovaná inflací a poskytující firmám i spotřebitelům stabilní a dlouhodobě důvěryhodné úložiště hodnoty? A navíc, není přiměřeně silná měna nakonec dlouhodobě výhodná v tom, že nutní firmy snižovat náklady, zvyšovat produktivitu práce a usilovat o inovace, aby i s drahou pracovní silou a drahými vnitrostátními náklady v mezinárodní konkurenci obstály? - Vzhledem k tomu, že česká koruna je dlouhodobě fundamentálně podhodnocena, tak snahy o „umělé“ oslabení české koruny jsou z dlouhodobého, ale i střednědobého hlediska odsouzeny k neúspěchu. Vzhledem k tomu, že u řady základních služeb a produktů (teplo a energie, telekomunikace a bankovní služby, potraviny a oblečení) jsou naše ceny (nejen relativně, ale i absolutně) vyšší než ve zbytku Evropy, je zvýšení inflace v malé otevřené exportně orientované ekonomice nemožné bez zvýšení inflace u našich obchodních partnerů a především v Německu. Je jenom otázka, kolik snaha o oslabení koruny bude ČNB a potažmo všechny naše občany stát.
Kdyby se o celkovou kumulovanou ztrátu ČNB měli „podělit“ minulí a současní členové bankovní rady, tak by jejich rozhodování určitě vypadalo jinak. „Podnikání“ ČNB se záporným kapitálem je stejný nešvar jako neustále a nekonečně rostoucí zadlužování státu. České ekonomice nepomohou finanční spekulace velkých „hráčů“ a nezávislost (čti nezodpovědnost) rozhodování bankovní rady ČNB, ale podpora školství a vědy (růst kvalifikace pracovní síly), investice do zaostávající infrastruktury, snížení „rozkrádání“ veřejných statků na únosnou mez, kvalifikovaný dohled a řízení podniků se státní účastí, funkční a efektivní státní správa, stabilní právní a daňové prostředí, vymahatelnost práva atd. - Myslím si, že šlo o rozhodnutí unáhlené. Znehodnotí se korunové úspory v bankách, zdraží dovozové zboží, zvedne se inflace v době, kdy deflace nehrozila a příliš se nezvedne export, protože část exportovaného zboží se kompletuje importovanými díly. Díky energetické závislosti v plynu a ropě pomůžeme Rusku k lepší prodejní ceně, přičemž si zdražíme dopravu, která ovlivňuje cenu všeho zboží. Dřísty o tom, že nezdraží potraviny, si bankéři taky mohli nechat pro sebe. Brambor je o 20 procent méně než loni, jablek o 30, maso už více dovážíme a nárůst výroby obilovin a kukuřice spálíme na dotovaný provoz bioplynek. V této republice fakt neví pravá, co dělá levá.
- Je to arogantní administrativní zásah, který oslabí důvěru vůči koruně a ČNB. Popírá základní cíl stability, uměle vyvolaný chaos ve velmi citlivé oblasti. Pokud chtěla ČNB omezit riziko deflace, mohla fixovat kurz na aktuálně rovnovážné úrovni. Takhle je to buď diletantská sabotáž nezodpovědných amatérů, nebo někdo královsky zbohatnul na krádeži 5 procent hodnoty aktiv v korunách. Ve výsledku rada ČNB ukázala absurdní snahu byt takzvaně autonomní a jít proti proudu a našim zájmům, bohužel nevratně.
- Uměle vyvolané oslabení koruny v podstatě pouze vyvolá inflaci. V teorii je sice zlevnění koruny dobrou zprávou pro naše vývozce, protože tím se stane jejich zboží v zahraničí vlivem nižší ceny více konkurenceschopné. Ale to bude jen po velmi krátkou dobu! Protože růst cen s následnou inflací zvýší výrobcům i obchodníkům ceny vstupů, takže nula od nuly pojde. Naproti tomu český spotřebitel, tudíž valná většina populace, ostrouhá. Vlivem dražšího dovozu všech komodit včetně ropy se citelně zvedne inflace, která znehodnotí úspory a dojde ke zdražení potravin, dopravy a spotřebního zboží. To následně citelně sníží drtivé většině lidí životní úroveň. Tvrzení zástupců ČNB, že oslabením koruny přiměje spotřebitele nakupovat, a tím rozjet ekonomiku, je tvrzením slabomyslného.
Skutečně mohu jen spekulovat, zda se vedení ČNB k tomuto kroku rozhodlo se spekulativním cílem krátkodobě pomoci určité části vývozců, nebo je to jen výsledek zaslepeně iracionální aplikace pouček keynesiánsko-socialistické doktríny, provedené samolibými nedouky do praxe. Nevím, která z těch dvou možností je horší. Je poměrně tristní zjistit, že pro škodlivé hochštaplery není místo jen ve vrcholné politice, ale že už obsazují i klíčové pozice v centrální bance. - Nepomůže, alespoň ne v té míře, jak pomáhalo před deseti lety a jak zřejmě očekává ČNB. Míra přidané hodnoty vytvářená v české koruně je natolik nízká oproti počátku minulé dekády, že přínos buď bude nulový, nebo minimální. Oproti období před deseti a více lety se míra přidané hodnoty vytvářená na korunovém základě výrazně zmenšila kvůli mnoha faktorům, mezi které patří například to, že exportující firmy se dnes kurzově přirozeně jistí nákupem surovin i energií v eurech, nebo také proto, že došlo k obměně základních výrobních prostředků, na kterých se exportní zboží vyrábí za moderní technologie pořízené v eurech a za eurové úvěry.
Negativní dopad do úrovně cen benzínu a dopravy se negativně projeví v cenách základních potravin a základních spotřebních předmětů, což povede ke snížení životní úrovně a snížení spotřeby u masy především venkovského obyvatelstva. - Exportéři by vyváželi i při dražší koruně, jejich export závisí více na konjunktuře v Německu než na horším kurzu koruny.
- Nejsem ekonom, ale podle mého názoru ne. Efekt posílení exportu nebude tak silný, aby vyvážil dopady všeobecného zdražení. Představa, že v této situaci si lidé začnou půjčovat na výhodnější úvěry, je podle mě iluzorní. Nastane naopak ještě větší opatrnost a poptávka se nezlepší.
- Myslím si, že ne… Vybrali si chlapci špatný okamžik pro toto rozhodnutí!
Tolik reakce, jež doprovázely odpověď „NE“ na otázku ČESKÉ POZICE.
Výběr odpovědí, podle nichž oslabení koruny české ekonomice pomůže:
- Zásah ČNB vzbudil velké vášně a rozvířil debatu. To je určitě dobře. Problém je, že máme nezávislé instituce, které bez znalostí a podkladů, kritizujeme, když začnou plnit to, k čemu jsou zřízeny. Moje odpověď zní ANO, protože věřím, že ČNB má informace, schopnosti i zodpovědnost a koná v zájmu české ekonomiky.
- Chápu důvody ČNB a jsou logické – riziko deflace, nemožnost podpořit ekonomický růst úrokovými sazbami apod. Chápu i důvody odpůrců – jedná se o silný a nečekaný netržní zásah, který je namířen proti našim obchodním partnerům, ale každý si chrání své zájmy. A navíc slovní intervence ztrácely na účinnosti a ČNB musela jednat, když si chtěla zachovat respekt.
I když velcí exportéři jsou zajištěni (a importéři asi také, i když méně), tak mnoho menších nezajištěných firem získá okamžitou výhodu a všechny české firmy pětiprocentní cenovou výhodu do marží proti zahraniční konkurenci na českém trhu. To je hodně, ale je na nich, zda toho využijí k investicím, odměnám lidem, inovacím či zda to pošlou (zahraničnímu) akcionáři na vyšší dividendě a zleniví. Pak by to účel nesplnilo a ekonomice nepomohlo. - Myslím, že to není až taková hrůza, ani zdražení nebude extrémní. Možná kdyby centrální banka více a včas komunikovala s médii a pomohla by jim se v této zprávě lépe orientovat, nemusely vznikat fámy! Lidé fámám a špatným zprávám rádi věří a média je ráda vytvářejí, protože jim pomáhají zvyšovat obrat!
- Z mého pohledu je to špatně položená otázka, určitě to české ekonomice pomůže, jen je otázka, jestli ten pozitivní efekt bude i po započítání nákladů… Obecně bych ale byl i na ten celkový efekt mírným optimistou.
- Ale k tomu zní, že nesmíme pracovat pod nákladovou cenu a neničit trh představou, že příští rok budeme ještě levnější.
- Doufám, že opatření ČNB přinese krátkodobý efekt, který pomůže překlenout ekonomické problémy do té doby, než v Evropě nastartuje ekonomický růst, na jehož vlně se sveze i česká ekonomika.
- Můj skromný názor na to je, že určitě více pomůže, než uškodí.
- Ano, pomůže, protože mi zdraží dovolené v Karibiku, takže tam budu kratší dobu a budu více v Praze pracovat.
Výběr názorů respondentů, kteří zvolili variantu odpovědi „nevím“:
- Nevím a pevně věřím, že ti, co to rozhodli, to vědí.
- Na jednu stranu může opatření posílit export, na druhou stranu omezí (nikoli podpoří) domácí spotřebu, jejíž navýšení nás má pomoci vyvést z krize, takže výsledný efekt těchto protichůdných důsledků může být naprosto neutrální, každopádně však dočasný. Někteří podnikatelé se mohou nějaký čas radovat, většina občanů se bude stejně dlouho zlobit.
- Skutečně nevím. Nakolik se dá oživit domácí poptávka obavou ze zdražení věcí z dovozu a nakolik pomůže exportérům nižší cena jejich výrobků, když velkou část nákladů mají mnozí už v eurech. Můžeme jen doufat, že pánové v ČNB vědí, co činí.
- Nevím, ekonom nejsem, ale mezi klienty z řad podnikatelů jsem nezaznamenal jedinou pozitivní reakci.
A jedna odpověď právníka, která se škatulkám „ano“, „ne“ a „nevím“ vymyká:
- Otázku, zda oslabení koruny pomůže domácí ekonomice, by možná bylo nejlepší položit renomovaným ekonomům, nikoliv právníkům, kteří se pohříchu v ekonomice příliš neorientují. Z hlediska „vyššího principu právního“ bych ostatně za zásadní nepovažoval u právníků v pozicích soudců, státních zástupců, advokátů, notářů či exekutorů ani tak nedostatek teoretických ekonomických znalostí; spíše jde o to, že zejména úroveň interpretační a aplikační (především rozhodovací) činnosti negativně ovlivňuje v mnohých případech nízká míra orientace v problémech podnikatelského života. To má navíc kritický předstupeň v normotvorbě, která – byť se tváří téměř svatouškovsky – je zahlcena všelikými prohibicemi, supraregulacemi a jinými podobnými nesmysly, jejichž působením klesá hladina přiměřenosti právní regulace níž a níž.
Pokud bychom se pak uchýlili k ekonomické literatuře, snadno bychom seznali, že na položenou otázku existují dvě stejně regulérní krajní odpovědi (1. ano, pomůže; 2. ne, uškodí) s téměř nekonečnou škálou různých kombinací na ose spojující ony dva póly. V podstatě záleží na tom, jakou ekonomickou teorii respondent vyznává, a zejména na tom, zda odpovídá před událostí, nebo po ní (pokud hodnotí výsledek teprve ex post, lze k základním bodům odpovědi vhodně doplňovat např. formulku „zpravidla sice ano, nicméně v tomto případě...“).
Považuji téměř za jisté, že Česká národní banka ví (či aspoň tuší), co činí, otázka však možná stojí spíše: proč to činí? Exportér bude asi toto opatření bránit, neboť mu bude ve většině případů ku prospěchu, občan si třeba zanadává, až bude chtít vyrazit do eurozóny na předvánoční nákupy. Někdy je důležitější momentální ekonomický výkon, jindy hraje mnohem významnější roli prostinká nezměřitelná nálada.
Nejsem ekonomem, a proto si mohu dovolit hodnocení spíše politické (ve smyslu ovšem nikoliv stranickém). Jako právník mám tendenci k hodnocení přinejmenším mírně poznamenanému znalostmi práva. Sloučím-li oba pohledy, převažuje ve mně pocit, že řešení ekonomických problémů nejvíce prospěje, svěříme-li je do rukou ekonomickým odborníkům, z nichž za lučavku královskou dovolil bych si považovat podnikatele, teprve potom teoretiky.
Ale třeba je to jen zjednodušený pohled na svět, když jsem přesvědčen, že sport reprezentují nejlépe sportovci a až na dalším místě sportovní komentátoři, trenéři a bafuňáři, že umění posouvají spíše umělci než ředitelé kulturních institucí, ministerští úředníci a umělečtí kritici, že stát funguje více podle toho, jak jednají státníci, než že by se stal dobře fungujícím mechanismem podle kreativců velkoplošných reklam. Úloha teorie, výzkumu a vědy se tím nikterak nesnižuje. Jen jejich úkol je – řekl bych – jiný: hledat cesty a nabízet je k verifikaci v praxi.
