Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Exekuční extrémy: Od obtížné vymahatelnosti ke zbídačení obyvatel

  11:29

Tři čtvrtiny právníků a advokátů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE si nemyslí, že by systém exekucí byl organizovanou zlodějnou.

foto: © ISIFA, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Exekuce jsou společensky „živé“ téma, na něž existují různorodé, někdy až vyhraněné názory. Jeden takový zazněl například v nedávném rozhovoru pro Lidovky.cz od brněnského advokáta Roman Šteffela. Ten navrhuje: „Úplně zrušit současný systém exekucí, je to legalizovaná zlodějna. A vrátit se k systému soudních exekucí, jen ho trochu zkvalitnit. Nyní to funguje na úkor slušných a poctivých lidí, kdežto lumpové, kteří nechtějí platit, se tomu pohodlně vyhnou.“

Šteffel obhajoval několik lidí, kterým kvůli nekalým praktikám hrozilo, že se jejich pokuta za nezaplacený lístek vyšplhá třeba až na 30 tisíc korun. Advokát je zároveň skeptický k tomu, že by podle něho kritickou situaci mohla zlepšit novela exekučního řádu, která začne platit od 1. ledna 2013.

Co si o „exekucích jako organizované zlodějině“ myslí právníci a advokáti oslovení v průzkumu ČESKÉ POZICE? Tři čtvrtiny z nich (18 respondentů) s takovým radikálním výrokem nesouhlasí, naopak pětina (20,8 procenta, pět osob) se s ním ztotožňuje.

exekuce

                                             Odpovídalo 24 právníků a advokátů.

Na úvod přinášíme jedinou odpověď „nevím“, která však může být svým způsobem vypovídající:

  • V tomto „byznysu“ se nikterak neangažuji, takže nezbývá než odpovědět „nevím“ (opravdu nevím). Mimochodem, neznám sice váš porotní seznam Hlasu, ale předpokládám, že je na něm značná část praktikujících právníků. Doufám, že se případně zdrží hlasování ti kolegové, u nichž je dán zájmový konflikt – jinak vám vyjde hlasité „ne“.

Výběr odpovědí, které nesouhlasí s názorem, že „exekuce jsou organizovaná zlodějina“:

  • Nejsem natolik vyhraněného názoru jako pan advokát Roman Šteffel, odpovídám tedy „ne“. Nelze hledat jednoduché odpovědi na složité otázky posuzující složitý okruh společenských norem. Exekutoři jsou právní řemeslo jako každé jiné a mezi exekutory najdeme velice slušné lidí a také lidi mafiánského typu. Ty ovšem najdeme i mezi odvokáty nebo i soudci. Jen u těch exekutorů to je více vidět, týká se to většího okruhu osob a je to nyní společensky „živé“ téma.
    Je však také pravdou, že díky excesům máme možnost vidět, jak nekvalitní právní předpis činnost exekutorů upravuje. Je tedy společenskou nutností tuto nekvalitu opravit, nastavit nová, přísnější pravidla pro výkon exekutorské činnosti, a pak uvidíme. Je třeba si také uvědomit, že exekutoři mají takový prostor pro svoji činnost jen díky tomu, že občané stále méně dodržují mravní a právní normy. Kdyby občan zaplatil za službu, kterou odebere (zaplatil za přepravu) nebo splácel dluhy, jež si sám udělal, nemusel by následně lamentovat nad praktikami exekutorů. Ti totiž dělají zase jen to, co jim umožňují zákony, i když někdy dost na hraně.
  • Nepochybuji o tom, že se v praxi objevily určité excesy, kdy se exekuční řízení vůči dlužníkovi jevilo jako „nespravedlivé“, ale dle mého názoru stále převažují případy, kdy tomu tak není. Po zavedení exekučního řízení a vzniku exekutorských úřadů jednoznačně stoupl počet úspěšně vymožených pohledávek a samotný proces se podstatně zrychlil.
  • Systém exekucí zlodějna není. Exekuce fungují jako poslední možnost, jak se domoci práva, a to, že tohoto systému někdo občas může zneužít, je jasné. Policii jako systém nikdo neruší kvůli neschváleným odposlechům, prezidenta jsme si nezrušili kvůli podivným milostem, soudy nerušíme kvůli insolvenční mafii a právnické fakulty budou existovat, přestože absolventi na některých studují do promoce jen rok.
  • Dlužníci mají platit své závazky. Pokud nechtějí mít nic s exekutory, pak mají svobodnou volbu: buď si nepůjčovat, nebo splácet včas dluhy.
  • Většina problémů s exekucemi vyplývá z toho, že dlužníci jednoduše neplatí a pak se diví, že k původnímu dluhu jim přibyly náklady nalézacího a vykonávacího řízení. Zřejmě se vyskytují i nějaké excesy, ale tak je tomu v ČR v jakékoliv oblasti. Je třeba, aby došlo celkově ke kultivaci prostředí.
    V českém podání to tak (jako zlodějna) mnohdy vypadá. Nedá se pochopitelně generalizovat. Bohužel se zdá, že stát mnohdy rezignuje na to, aby chránil slabší subjekty. Nelze jeden zájem, to jest zájem na placení dluhů, povýšit nad ostatní zájmy, například nad ochranu poctivých občanů, kteří se mnohdy díky velmi benevolentní právní úpravě a přístupu soudů stávají obětí exekutora, aniž by vůbec něco dlužili. Stejně by nemělo být smyslem exekuce ekonomicky zcela zničit toho, kdo peníze opravdu dluží, například proto, že nalétl barnumské kampani různých obskurních institucí slibující výhodné úvěry. To, že se kolem exekutorů točí podivní lidé, kteří často útočí na předem vyhlédnuté oběti za tichého souhlasu státu, je bohužel smutnou pravdou. Ostatně totéž platí i pro insolvenci. Možná že je problém i v tom, že při přípravě právní úpravy exekucí mají hlavní slovo sami exekutoři, případně jejich vlivní příbuzní. Stačí se ostatně informovat na ministerstvu spravedlnosti nebo Nejvyšším státním zastupitelství. Brno je pro exekutory patrně skutečně zlatá loď.
  • Systém exekucí určitě není organizovaná zlodějina. Takto to v žádném případě nelze generalizovat. Když si vzpomenu na výkon práva před vznikem exekutorů, pak jejich existence je v tomto směru přínosem. Je otázka dohledu a legislativního rámce, aby nedocházelo k případům, které se čas od času v médiích objevují. Na druhou stranu by nemělo dojít k opačné tendenci, že být dlužníkem, který nesplácí své dluhy, se vyplácí či je takový přístup společensky akceptovatelný.
  • To jsou příliš silná a nepřesná slova. Přesto je pravdou, že se vymáhání pohledávek dostalo z jednoho extrému obtížné vymahatelnosti (devadesátá léta) do druhého extrému, který vede, nebál bych se vyslovit, ke zbídačení některých skupin obyvatelstva nad míru přiměřenou skutečnosti, že se (většinou) po právu stali dlužníky. Frustrace těchto lidí nepomáhá zdravé atmosféře ve společnosti a představuje latentní nebezpečí. Postih příjmů manžela dlužníka, který nastane od nového roku, stav věcí ještě více vyhrotí. To říkám při vědomí neústavnosti některých s tím spojených ustanovení novely exekučního řádu, ale cesta k rozhodnutí Ústavního soudu zabere nějaký čas.
  • Rozhodně ne! Jako celek systém soukromých exekutorů zavedený v roce 2001 naprosto zásadně zlepšil vymahatelnost práva v České republice. Dlužníci se nyní exekuce bojí, a tak to má být. Protože dluhy se mají platit řádně a včas. Tou prvotní nemravností je dlužit po lhůtě splatnosti, a nic s tím nedělat! Morálka v exekuci stojí zásadně na straně věřitele! Systém státních exekucí účinné vymáhání dluhů neuměl zajistit, a právě proto vznikli soukromí exekutoři. Návrat ke státním exekucím povede opět ke snížení vymahatelnosti práva, protože odpadne klíčový prvek – finanční motivace exekutora na výsledku jeho činnosti.
    To, že se mezi exekutory najde nemálo vykuků a dokonce i pár vyložených lumpů, není důvodem ke zrušení celého institutu, nýbrž k tomu, aby se na ně zaměřil dozor ministerstva spravedlnosti a kárné soudy, a v těch nejhorších případech i orgány činné v trestním řízení. Podobné procento více či méně špatných lidí se najde i mezi advokáty, soudci, státními zástupci, notáři či policisty; jen se na to přijde méně často. Ostatně na nefér praktikách okolo exekucí se podílejí mnozí advokáti a spousta obchodníků s pohledávkami. A soudy to často tolerují, místo aby v odůvodněných případech odepřely věřitelům právo na náhradu nákladů na advokáta a na exekutora.
    Mezi exekutory, zejména ve vedení jejich komory, ale dnes převládají rozumní lidé, kteří si váží svého byznysu a snaží se všemi prostředky zlepšit onu, myslím trochu nezaslouženě špatnou pověst své profese. Chce to spíš klid a důslednou snahu o postupnou kultivaci exekučního byznysu.
  • Na jedné straně se musejí zvážit potřeby slušných věřitelů vymoci svá práva, k tomu exekuce prvotně slouží, na druhé straně je tu plno pochybných skupovačů pohledávek a lichvářů a na ně napojených advokátů a zřejmě i exekutorů, kteří se dobře živí na lidské bídě. Postoupení pohledávky je jistě v souladu s právním řádem, pochybnosti o souladu s morálkou však vzbuzuje to, jak skupovači s nabytými pohledávkami zacházejí, kdy skutečně hlavní jsou náklady na vymáhání a nezaplacená jízdenka je jen záminkou.
    Funkční exekuce jsou tedy nepochybně v zájmu společnosti. Přítrž je však třeba učinit firmám, které neprodukují pro společnost nic prospěšného a jen se přiživují. To se soudům zatím jen obtížně daří, když je celkem významně omezují na náhradách nákladů řízení. K tomu by ale potřebovaly výraznější podporu nejen ze strany Nejvyššího a Ústavního soudu, ale především ze strany politiků.
    Bohužel politická vůle je momentálně taková, že se snaží zcela zlikvidovat soudní výkony rozhodnutí, kde soudy již byly obsazeny kvalifikovaným personálem slušně zacházejícím s dlužníky a úspěšně vymáhajícím pohledávky i tam, kde to zdánlivě nemělo jít, kdy chybělo již jen to, aby měly stejné oprávnění jako exekutoři k vyšetření majetkových poměrů dlužníka a k vedení exekuce nikoli způsobem, který musí navrhnout věřitel, ale odpovídajícím majetkovým poměrům dlužníka. Tato likvidace výkonů rozhodnutí soudem se naštěstí v novele soudního řádu platné od ledna 2013 politikům ještě zcela nepodařila, takže soudy stále mohou výkony rozhodnutí provádět jak pro občany, tak pro podnikatele a za mnohem nižší náklady (soudní poplatek).
    Potud tedy stojím na straně pana Šteffela, aby exekuce nadále prováděl jen kvalifikovaný personál soudů. Prvotní změnou by ale mělo být omezení okruhu působnosti exekutorů jen na okres, do kterého jsou jmenováni. Budou mít nižší náklady na exekuce, když budou sjíždět převážně jen po okrese, budou znát dlužníky, za kterými nemá cenu jezdit, a budou lépe pod kontrolou okresních soudů než dosud. Také se tím zabrání tomu, aby skupovač pohledávek pověřoval exekucí jen jednoho svého oblíbeného exekutora.
    Uvedenému řádění hyen v podobě skupovačů pohledávek bychom ale dokázali zabránit, pokud jednak nebudeme dlužit, a nebo – pokud už dlužíme – budeme dluhy řádně a včas řešit. Obvyklá praxe našich finančně negramotných občanů je ale taková, že pokud už dlužník bydlí tam, kde je hlášen k pobytu, a neskrývá se pod adresou obecního úřadu, upomínku zahodí, předvolání k soudu ignoruje, platební rozkaz roztrhá, naříkat ale začne, až mu klepe exekutor na dveře, a je celkem jedno, jestli je to soukromník nebo je od soudu. Takže lidé si mnohdy problémy s exekutory také zaviní svou nedbalostí.
    A že o tom něco vím. Vymahatelnosti práva se věnuji nejméně od roku 1995 a vybudoval jsem skvělé oddělení výkonu rozhodnutí, které snad budu nucen rozpustit.

Výběr odpovědí, které souhlasí s názorem pana Šteffela, že „exekuce jsou organizovaná zlodějina“:

  • Tak jak je tato činnost dnes organizována, bohužel ano. To však je našincům vrozeno, disponujeme totiž neobyčejným talentem proměnit jakýkoliv dobře míněný institut ve zlodějnu, a je jedno, je-li to konkurzní řízení, privatizace, veřejné zakázky či zdravotní pojištění.
  • Do značné míry ano. Ten obchod s drobnými pohledávkami státních podniků je katastrofa. Způsob kontroly exekutorů také.
  • Bohužel se s tímto ztotožňuji. Chápu, že se dříve vyplatilo neplatit. Kyvadlo se však vychýlilo až příliš. Je obecně správné, že exekuce fungují. Na tom se asi shodneme všichni. Je třeba najít vhodnou mez. Je pro mne těžko akceptovatelné, aby normální chudí lidé, kteří dluží pokutu, byli terčem nájezdů exekutorů. To je pro mne těžko přijatelné. Není možné, aby z dluhu tisíc korun byly hrazeny nehorázné poplatky. Je nezbytné dát lidem šanci vyhnout se nákladům.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...