Čeští vykukové si najdou možnost, jak šikanovat úspěšnější konkurenci

Většina právníků oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE se však domnívá, že finanční tresty pro viníky insolvenční šikany mohou být účinné.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Řada firem se rozhodla bojovat proti takzvané insolvenční šikaně tím, že po soudním odmítnutí insolvenčního návrhu naopak žalují druhou stranu o náhradu škody. V lednu pak přišlo průlomové rozhodnutí, když Městský soud v Praze přiznal stavební společnosti PSJ náhradu ve výši jednoho milionu korun.

Tu má zaplatit Pavel Čvančara, správce konkurzní podstaty firmy Terrima, který podle rozhodnutí soudu podal na PSJ neopodstatněný insolvenční návrh. Navíc má zveřejnit omluvu v deníku Hospodářské noviny.

Problematice insolvenční šikany jsme se podrobně věnovali v článku Tresty za insolvenční šikanu: Bič to bude, všelék nikoli.

S otázkou, zdali podobné soudní verdikty mohou insolvenční šikanu účinně eliminovat, jsme oslovili právníky a advokáty v průzkumu ČESKÉ POZICE. Více než tři čtvrtiny z nich (77 procent, 23 respondentů) se domnívá, že by soudem určené finanční či jiné kompenzace za neoprávněné návrhy na insolvenční řízení mohly fungovat, 20 procent (6 respondentů) má opačný názor.

šikana

                                         Odpovídalo 30 právníků a advokátů.

Výběr názorů, které se vtěsnaly do odpovědi „ANO“, byť některé z nich se neobejdou bez vyslovení „ale“:

(Pozn.: Všech šest odpovědí „NE“ zůstalo bez bližšího vysvětlení, proto je v článku neuvádíme.)

  • Mohou, ale asi ne zcela dostatečným. Pokud šikanózní návrhy budou podávat navrhovatelé, kteří mají co ztratit, to znamená, že mají majetek a dlouhodobě působí a i do budoucna chtějí působit na trhu, pak je hrozba finančních kompenzací může v řadě případů odradit. Chtěl-li bych však podat šikanózní návrh takříkajíc beztrestně, skryl bych se za společnost, která nic nemá a jejímž jednatelem je „bílý kůň“. Nedohledá-li se vztah mezi mnou a takovouto zástěrkovou společností, nemusím se hrozby, že budu muset platit finanční kompenzaci, bát, a klidně mohu svého konkurenta nebo někoho jiného, komu chci uškodit, hezkým šikanózním návrhem potrápit.
    Myslím, že věc nemá jednoduché řešení; v podstatě jde o to, aby si lidé na trhu zvykli, že podaný návrh na insolvenční řízení ještě zdaleka nemusí znamenat, že ten, proti němuž je podán, je opravdu v potížích. A aby všichni aktéři, a především insolvenční soudci, počítali s tím, že za návrhem na insolvenci zdaleka ne vždy musí být skutečné důvody a že navrhovatelem může být i pěkný lump.
  • Pokud zde nebude hrozba jakékoliv reálné sankce (to jest nejen sankce na papíře, ale především v praxi uplatňované a vynutitelné), tak insolvenční šikana nevymizí.
  • Rozhodně ano. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že věřitelé při podání insolvenčního návrhu nemají k dispozici podrobné informace o obchodech a účetnictví dlužníků. Uvedení nepravdivého či neúplného údaje proto nemusí automaticky představovat šikanózní jednání. Přiznávání kompenzací by tak mělo být omezeno pouze na případy zjevně nedůvodných podání, kterými jsou sledovány jiné cíle, než je vymožení dlužných pohledávek.
  • Myslím, že částečně ano. Ale není to všelék. Základem je úvaha o tom, jaké následky a kdy má podání insolvenčního návrhu. To je absolutní priorita, zde vidím řešení. Současný stav je velmi tvrdý a je zneužíván, jak bohužel je v kraji zvykem. Asi všichni víme, že šikanózní návrhy se podávají tak, že před podáním insolvenčního návrhu je postoupena pohledávka na skořápku někde v daňovém ráji. Po takové firmě si nic nevezmete. A žalovat skořápku někde na Barbadosu je k ničemu. Je to velmi komplikované, vidím cestu ve změně účinků podání insolvenčního návrhu.
  • Ano, ale jen v některých případech. Tam, kde je na podání šikanózního návrhu vážný ekonomický zájem, tam ani hrozba sankcí v řádu milionů korun neodradí.
  • Na tu šikanu mezi drobnými podnikateli asi ano, ale tam, kde půjde o skutečně velké peníze, bohužel ne, protože milion korun bude pouhým zlomkem skutečné hodnoty tendru, ze kterého bude nechtěný konkurent dobře načasovaným insolvenčním návrhem vyřazen, a nadto s ohledem na skutečnost, že nikdo nepochybuje o tom, že „soudce Berka“ byl pouhým vrcholem ledovce, nebude pro zkušeného insolvenčního soudce problém celou kauzu na potřebnou dobu udržet „u ledu“.
  • Nesmí zůstat u jedné vlaštovky. Záleží především na poškozených, jestli se na soud kvalifikovaně obrátí. Z druhé strany soudy by měly každý případ vážit podle všech okolností. Ne každý odmítnutý či zamítnutý insolvenční návrh je šikanózní.

Jediný respondent odpověděl na položenou otázku „NEVÍM“:

  • Obávám se, že čeští vykukové zase najdou nějakou možnost, jak šikanovat úspěšnější konkurenci. Například podáním insolvenčního návrhu společností k tomuto účelu zřízenou či koupenou, bílým koněm, a z něho žádnou náhradu nikdo nikdy stejně nedostane. Možná by pomohlo, kdyby účinky insolvenčního návrhu nastaly až poté, co navrhovatel podá perfektní a doložený návrh s důkazy o insolvenci a kdyby v případě neúspěchu propadl státu, nebo na náhradu škody, poplatek za podání návrhu či záloha na náklady insolvence apod.

Počet příspěvků: 2, poslední 15.2.2013 09:42 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.