Blbá nálada? Nezaměňuje premiér příčinu a následek?

Nelze vyloučit, že se Petr Nečas od lidí kromě ekonomické blbé nálady možná dočká i blbé reakce.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone4Česká pozice

Česká republika vykázala již čtyři čtvrtletí za sebou ekonomický pokles. Hůř jsou na tom z hlediska vývoje HDP v Evropské unii za uplynulý rok jen Kypr, Itálie, Portugalsko a Řecko. Ze středoevropských zemí je v recesi pouze Česko. Proč tomu tak je?

„Je to důsledek poklesu vládní spotřeby, úsporných opatření. Ale hlavně něco, co bych se nebál nazvat ekonomickou blbou náladou, která se odráží v nižší spotřebě domácností, v nárůstu vkladů. Lidé mají obavy z budoucnosti a chtějí si vytvořit finanční rezervu. Totéž platí pro podniky,“ řekl premiér Petr Nečas v pátek 17. srpna v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

A na otázku nevyvolala-li tuto ekonomickou blbou náladu jeho vláda zvýšením daní premiér Nečas odpověděl: „Nic tomu nenasvědčuje. Spotřeba klesá obecně ve všech zemích, a u nás klesá už 14 měsíců v řadě. Takže to nesouvisí s DPH.“

Tutéž otázku jsme položili vrcholovým manažerům. Výsledek vidíte, názory jsou poměrně vyrovnané, bez ohledu na odpovědi však většina z nich v připojených komentářích vládu tvrdě kritizuje.

graf blba nalada

                                Odpovídalo 118 vrcholných manažerů firem.

Je to zřejmé i z těchto čtyř záporných odpovědí:     

„Tato vláda může za ekonomickou blbou náladu většiny společnosti svou prostou existencí.“

„Může za to svou neschopností předložit jasnou a reálnou vizi, jak z této země opět učinit právní a prosperující stát.“

Ekonomická blbá nálada je způsobena tím, že vládní reformy nic konstruktivně neřeší. Negativně působí i rozdělování prémií na ministerstvech. Mezi lidmi je blbá nálada, protože vidí nebo spíš tuší, že si zvolili blbou vládu. Je jedno, že se prohlašuje za pravicovou, což není. Je totiž málo kompetentní – lidově blbá. To však neznamená, že si příště nezvolíme vládu ještě blbější. Stále to ještě jde.“

„Čeští občané mají sklon libovat si v blbé náladě a hledat viníka za svým prahem. Zvýšení daní a vládu jako celek bych však za tuto blbou náladu nevinil. Dílčím viníkem ale může být ministr financí Miroslav Kalousek, který potřebu úspor a vyšších daní obhajoval katastrofickými scénáři, čímž vlastně podpořil šetření lidí. Aspoň se však zvýšil objem úspor obyvatel, a proto mohou krmit depozity bankovní sféru a nakupovat státní dluhopisy.
Navíc bych ekonomickou blbou náladu lidí neměřil růstem HDP a daňových příjmů státu. Z toho má blbou náladu snad jen vláda. Když se podívám na objem balíků doručených ze zahraničí – vlastně prodej internetových obchodů –, rakouské a německé obchody s nápisy v češtině plné českých občanů a na služby řemeslníků bez dokladů, DPH a zdanění, vidím spoustu dobré nálady.

Podobné výhrady k vládě má i následujících pět respondentů, kteří odpověděli kladně:

„Už se ukázalo, že zvyšování daní nikam nevede…“

„Vláda provádí ještě horší politiku než kabinety sousedních zemí. Namísto reforem a prorůstových opatření jen zvyšuje daně, rozdává cizí majetek (restituce) a trestá ty, co se nemohou bránit (zdravotně postižené, rodiny s dětmi a důchodce). Opatření vlády jsou za hranicí ekonomické debility.“

Za ekonomickou blbou náladu nese odpovědnost především několik ministrů včetně premiéra Petra Nečase. Když nastupoval do úřadu, říkávali jsme mu s přáteli pan ,Čistý‘. Měl úctu a respekt lidí, neboť se do té doby nezapletl do žádné kauzy. Vysoká funkce mu však zřejmě také zatemnila mozek. Najednou totiž začal nepokrytě lhát i o zcela běžných věcech, často dokonce v přímém přenosu televizních kamer.
Není proto divu, že lidé přestali Nečasově vládě věřit – s výjimkou katastrofických scénářů ministra financí Kalouska. Neustálé zvyšování daní širokým vrstvám obyvatel, kteří jsou většinou až po krk v dluzích, žádný vyšší daňový výběr nepřinese. Navíc, když se lidé z médií dozvídají, že například ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek nakoupil nefunkční informační systém pro úřady práce za neuvěřitelných téměř 3,6 miliardy korun či že zkolaboval předražený a řádně nevytendrovaný nový informační systém registru vozidel. Výsledkem nemůže být nic jiného než ta ekonomická blbá nálada.“

„Premiér Nečas – zřejmě omylem – zaměnil příčinu za následek.“

„Lidé mají blbou náladu. Vláda snižuje disponibilní příjmy občanů zvyšováním daní a zdražováním elektřiny svou energetickou ,politikou‘. Jakou náladu asi lidé mohou mít, když na každém kroku vidí, jakým způsobem politici zacházejí s jejich daněmi? Kromě toho ve společnosti roste pocit nespravedlnosti a bezpráví. Nelze proto vyloučit, že se Petr Nečas od lidí kromě ekonomické blbé nálady možná dočká i blbé reakce.“

Ani další tři záporné odpovědi premiéra Nečase a jeho vládu nešetří:

„Zvyšováním DPH určitě nikoli, ale neustálým připomínáním krize ve světě ano.“

Aspoň že premiér Nečas ví, proč je v Česku recese. Ukazuje to však jeho neschopnost chápat realitu. Tím chci říct, že asi žije víc ve světě představ. A možná i přání.“

„Ubránit se ,ekonomicky blbé náladě‘ je obtížné. Lze to jedině tak, že člověk přestane číst a sledovat vývoj v Evropě. Zvyšování daní je jen jednou z mnoha jedovatých kapek, jež nám kapou na ,karbid‘.

V těchto čtyřech kladných odpovědích zaznívá kritika celkového stavu české politiky:

„Je to jen jeden z důvodů ekonomické blbé nálady. I ostatní důvody však jsou následkem činnosti, nebo spíš nečinnosti české vlády. Ekonomická blbá nálada je pouze částí celkové blbé nálady ve společnosti.
Prohlášení premiéra Nečase v Hospodářských novinách, v němž svaluje recesi na obyčejné lidi a jejich blbou náladu, ho pouze usvědčuje z totální ekonomické nevzdělanosti.A řečeno jeho vlastními slovy, hraničí s ,debilitou‘. Síla ,vědeckých argumentů‘ Petra Nečase již dosáhla úrovně původně nepřekonatelného Milouše Jakeše.
Za situace, kdy sousední země včetně našeho hlavního ekonomického partnera Německa hospodářsky rostou, je za recesi jednoznačně zodpovědná česká vláda a její naprosto diletantská, bezkoncepční a chaotická hospodářská politika. A to jsou ty nejhorší časy – nejen z ekonomického hlediska – teprve před námi. Zdá se, že se ODS a TOP 09 rozhodly zmizet navždy z politické mapy České republiky, protože pro svou nevolitelnost v příštích volbách dělají maximum.“

„Vnímám pouze dvě neustále aktuální témata:
jeden případ za druhým zpronevěření veřejných prostředků;
zvyšování daní v důsledku nedostatku peněz ve státním rozpočtu.
Ani jedno z těchto dvou témat nepovzbuzuje k větší ekonomické aktivitě či k důvěře v obchodní partnery. Ti se totiž už příští týden mohou objevit v novinách jako účastnici další kauzy.“

Ekonomickou blbou náladu způsobuje selhání českých politických elit. Náš volební systém produkuje slabé koaliční vlády závislé na několika poslancích, kteří přebíhají z jednoho tábora do druhého na základě toho, kdo dá víc. Korupční mafie ovládla všechny politické strany a vnitrostranické procedury záměrně znemožňují vzestup kvalitních a bezúhonných lidí do vyšších stranických postů. Skandalizace kohokoli, kdo by mohl tento systém narušit, se stala hlavním posláním médií, jež většinou ovládají čeští oligarchové. Už nejen pravda a láska, ale i morálka se stala sprostým slovem.
Za takové situace není divu, že existuje mizivá ochota poctivě pracovat nebo na sebe vzít podnikatelské riziko. Touha po silném, spravedlivém a morálním prezidentovi, který by všechno změnil, je sice pochopitelná, ale naivní. Nezavedeme-li volební systém, který umožní výběr osobností, a nikoli stran, nikdy se z této situace nedostaneme. Síla politika musí vycházet z jeho elektorátu, nikoli z tajných jednání stranických sekretariátů.“

Nejen zvyšováním daní, ale i neustálým strašením obyvatel státním dluhem, který může a má řešit vláda, a nikoli občané. Ti mají v kompetenci něco jiného – své rodinné a firemní rozpočty. Podnikatelé a spotřebitelé jsou neustále stresovaní vládními prohlášeními o rozpočtových deficitech. Vláda neplní své domácí úkoly a šíří paniku do těch oblastí ekonomiky, které takové problémy ani nezpůsobily, ani je nemají.
Soukromá sféra je v Česku v mezinárodním srovnání zadlužená málo. A totéž platí i pro spotřebitelskou oblast. V USA, které jsou značně zadlužené a v nichž si domácnosti kupují na úvěr i vysavač, současný prezident Barack Obama šíří pozitivní náladu a vyzývá občany a podnikatele k odvaze – nebát se zakládat firmy, půjčit si a podnikat, a tím vytvářet pracovní místa, vydělávat a utrácet. V Česku média a politici šíří blbou náladu. Blbí novináři, chudá země.“

V tomto duchu se nesou i záporné odpovědi čtyř vrcholných manažerů:

Pokud vládne blbá nálada, pak to určitě nesouvisí se zvyšováním daní, ale s tím, že tato vláda neví, co má v ekonomice dělat, protože nemá žádnou hospodářskou politiku. Podporuje snad například české podnikatele či udělala něco pro narovnání podmínek na trhu? Za současné hospodářské situace – největší krize od třicátých let – bychom ve vládě potřebovali lidi se zdravým ,selským‘ rozumem. Jsou v ní snad takoví? Copak premiér Nečas chápe, co se v ekonomice děje?“

Vláda vytváří u podnikatelů blbou náladu svými nepředpověditelnými rozhodnutími. Aby mohl podnikatel plánovat, potřebuje vládě věřit, že podmínky zůstanou stabilní, popřípadě že se budou měnit dle rozhodnutí oznámených dlouho dopředu. A ne ohlásit snížení DPH na 17,5 procenta a pak ji náhle zvýšit na 21 procent. Vláda nechápe, že lidé nejsou tupé ovce, které na její rozhodnutí nereagují. Jen blázen by chtěl teď někde něco rozvíjet. Obává se totiž, že vláda opět podmínky změní a on na to doplatí.“

Za blbou náladu vláda může, ale tím, že je slabá na kmotry a neumí řešit velké korupční kauzy. Vzhledem k tomu, co vláda a její členové předvádějí, by se to jako odpověď nabízelo a hodilo. Ale to by byl až příliš jednoduchý a populistický odsudek. Faktorů je samozřejmě víc.“

Ekonomická blbá nálada ve společnosti nesouvisí (pouze) se zvyšováním daní. Její příčinou je celkový stav naší společnosti, za který nese odpovědnost současná vláda.
Lidé jsou otrávení a znechucení současnou situací, stále novými skandály, věčnými planými prohlášeními vlády o boji s korupcí, který se nekoná, či o úsporách ve státní správě, je se rovněž nekonají, a nečinností, netečností a naprostým nezájmem vlády o to, co si myslí a co by chtěli lidé, tedy voliči. Je to jakýsi stav beznaděje lidí, který ústí v jejich špatnou náladu a apatii.
V natolik špatném, rozhašeném stavu naše společnost ještě nebyla!