„Považuji studium ne na základní, ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti.“ Tak odpověděl ve středu 7. prosince prezident Václav Klaus na dotaz jednoho ze studentů po přednášce na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské-technické univerzity v Ostravě. Dle něho je vysoké školství na rozdíl od základního a středního školství obtížně zařaditelné do kategorie veřejných statků, které financuje stát.
„Vysoká škola je něco, čím každý z vás výrazným, zásadním způsobem zvyšujete... svůj lidský kapitál, svoji uplatnitelnost ve společnosti, uplatnitelnost ve svém osobním životě. To je vaše osobní investice do vás samotného, tak já myslím, že má být také financována vámi,“ řekl také prezident Klaus studentům.
Podle nynějšího návrhu by školné mělo maximálně činit deset tisíc korun za semestr. A vysokoškoláci začít splácet školné hned po skončení studia bez ohledu na výši svých příjmů. Na splácení by měli absolventi maximálně 15 let. Kromě školného by si mohli vzít půjčku také na životní náklady při studiu. Půjčky by poskytovaly soukromé banky, stát by jim dotoval úrok. Návrh by měla vláda projednávat spolu se zákonem o vysokých školách.
S výrokem Václavem Klausem, že bezplatné studium je parazitováním studentů na zbytku společnosti, však nesouhlasí 59,5 procenta vrcholných manažerů oslovených v průzkumu ČESKÉ POZICE.
Patří mezi ně i tito čtyři respondenti:
„Studium nemusí být zadarmo, ale takový silný výraz by si mohl Václav Klaus odpustit. Zejména pokud je shodou okolností prezidentem této země. Dokresluje to postoj naší politické reprezentace k investicím do vzdělávání.
Dlouhodobé podceňování vzdělanosti naší populace bude v souvislosti s dnešním světovým vývojem především v Číně určujícím faktorem. V okamžiku, kdy se zjistí, že jsme tyto investice podcenili, bude pozdě.“
„Je otázkou, zda má, či nemá být státní studium zcela zdarma. Vzdělání je však velmi důležité pro budoucnost české ekonomiky, a proto je v podstatě třeba ho dotovat. A rozhodně máme výrazně víc parazitů, počínaje politiky.“
„Vzdělání mladých lidí je investicí společnosti do budoucna, a proto má za vzdělání nést odpovědnost i finanční břemeno.“
„Studenti po dostudování vytvářejí pro společnost výrazně vyšší přidanou hodnotu, než je rozdíl mezi hodnotou studia a jejich reálným příjmem.“
Opačné názory zaznívají v těchto čtyřech kladných odpovědích:
„Studenti by si měli své studium platit. Nechápu, proč by mělo být placeno z rozpočtu, jestliže většina občanů vysokoškolské vzdělání nemá a financuje ze svých, většinou nižších platů studium těm, kdo budou vydělávat víc. To je spravedlnost naruby.“
„Je nemravné, aby například dělníci či jiné skupiny s nízkými příjmy ze svých daní platili studium těm, kdo v budoucnu díky vzdělání budou mít vysoké příjmy. Vzdělání je investicí do sebe, a proto každý, kdo po něm touží a chce ho dosáhnout, si musí tuto investici platit ze svého. Pro nadané nemajetné studenty však musí existovat systém podpor a stipendií, což je zcela běžné tam, kde se za vzdělání platí. Vzdělání, do kterého investujete vlastní prostředky, si mnohem víc vážíte.“
„Na jedné straně je pravda, že vzdělání zajišťuje budoucí konkurenceschopnost národa/společnosti, ale na druhé ji zvyšuje i u jednotlivce. A tomu, komu je tato výsada dopřána, by měl pociťovat závazek vůči tomu, kdo mu vzdělání umožnil. Morální závazky však v dnešní době příliš nefungují, a proto je peněžní závazek asi nejlepší.
Jakékoli vzdělání nad základní by mělo být zpoplatněno, ale zároveň je třeba vytvořit mechanismy studentských půjček, aby zpoplatnění vzdělání nepředstavovalo ekonomickou bariéru, která by přístup k němu znemožňovala. Navíc platí, že si lidé neváží toho, co je zadarmo.“
„Výrok pana prezidenta je sice trochu ,brutální‘, ale všechno, co je zadarmo, rychle devalvuje. Musí však být vytvořen systém, který umožní studovat nadaným studentům ze sociálně slabších rodin. Každý by měl vědět, že studium není zadarmo, něco samozřejmého. Musí existovat motivace, touha po studiu. Dnešní systém, v němž studují téměř všichni, má za následek nižší kvalitu vzdělávání.“
Další tři odpovědi jsou sice záporné, nikoli však zásadně odsuzující:
„Vysoký stupeň vzdělanosti dává státu základ ke konkurenceschopné ekonomice. Studium může zůstat bezplatné, ale je třeba zpřísnit kritéria, kdo ho může mít. Z mého ročníku – ukončení studia v roce 1997 – bylo zhruba 20 procent z přibližně 70 studentů na škole omylem a někteří ji nakonec nedokončili.“
„Přesně řečeno, nesouhlasím s tím, že jde o parazitování. To je přehnaně silný výrok hodný Václava Klause. Vystudovaní přece vracejí společnosti to, co do nich vložila, vytvářením hodnot po ukončení studia. Tedy měli by. Nic je však k tomu nenutí, a proto mohou prodat své zdarma nabyté znalosti v zahraničí a česká společnost z nich nebude mít nic.
Ve skutečnosti jsem pro zavedení školného, ale v rozumné míře, aby se mladí lidé nemuseli po uši zadlužovat hned na začátku dospělého života. Školné by pomohlo stabilizovat systém a snad i zvýšit jeho kvalitu.“
„Umožnit bezplatné absolvování jedné vysoké školy bez přerušení studia či opakování ročníku a s průměrným prospěchem nikoli horším než dvě by mělo zůstat v povinnosti moderního státu. Jakékoli odchylky – opakování zkoušky, ročníku, přerušení studia – by měly být zpoplatněné. A také vše nad tento rámec – například další školy, postgraduály či stáže.
Kdyby byl Václav Klaus takto osočen z ,parazitování‘ v době svých studií, postgraduálů a výzkumnictví vždy v rozpočtových organizacích, dal by někomu - a oprávněně - pár facek za sprostotu. Parazitováním však je současné vršení několika studií za sebou včetně postgraduálů a stáží a nenastupování do produktivního ekonomického života. Je to vybírání státního důchodu v předproduktivním době a parazitování na státu a většinou na rodičích.“
V podobném duchu se nesou tyto tři odpovědi, které jsou naopak kladné:
„Nemám nic proti umírněným poplatkům za studium na vysokých školách. Koneckonců v okolním světě je to spíše pravidlo než výjimka. Vyjádření Václava Klause však považuji za, mírně řečeno, úsměvné, protože v době svého studia za ně bezpochyby nic neplatil. A už tehdy tedy parazitoval na české společnosti.“
„Jsem proti soukromým základním školám i proti přechodu nadaných žáků na víceletá gymnázia před ukončením základní školy. Zbylí žáci vyšších ročníků základních škol jsou po odchodu nadaných studentů ponecháni bez kladných vzorů a nadaní žáci ztrácejí už v raném věku styk s realitou, která zahrnuje i hloupé, líné a nepřizpůsobivé jedince.
Střední školy by rovněž měly být bezplatné, protože je v zájmu společnosti, aby co největší část populace měla střední vzdělání. Univerzitní vzdělání je však statek, který jeho majitele výrazně zvýhodňuje v budoucí kariéře, a proto by nemělo být hrazeno z peněz daňových poplatníků.“
„Studium je příslibem lepší budoucí pracovní pozice, a tím i platových podmínek. Proto by mělo být bráno jako investice jednotlivce, nikoli státu. Doprovodný program stipendií pro extrémně nadané nemajetné děti je nutností, pokud se národ nemá stát množinou bohatých tupců. Svědčí o tom i úroveň většiny českých soukromých škol všech stupňů, jejichž žáci/studenti by se na běžnou státní školu nikdy nedostali nebo na ní nevydrželi.“
Následující čtyři vrcholní manažeři kritikou rozhodně nešetří:
„Stát by měl najít na vzdělání studentů peníze. Školné by měli platit jen ,věční‘ studenti a ti, kdo studují na soukromých školách. Stačí, že na zbytku společnosti parazitují například politici, kmotři či lobbisté. Stát by si měl uvědomit, že vzdělání a věda a aplikace jejich výsledků nás mohou vyvést z marasmu, v němž se společnost i s přispěním ,parazitů‘ z Bruselu nachází.“
„Je v zájmu celé společnosti mít co nejvíc vzdělaných lidí, nehledě na to, že studium zdarma umožňuje studovat i těm, kdo na to nemají peníze. Jinou věcí je, že by studium zdarma mělo být pouze pro ty s dobrým prospěchem, a nikoli pro ty, kdo na vysoké škole proflákají pár let na účet státu. Jak to udělat, případně zjistit slabá místa, by však museli vyřešit odborníci.“
„Ve státě, v němž ,politici-paraziti‘ a jejich kumpáni ,rozežírají‘ (čti rozkrádají) společnost až na dřeň, jsou úvahy o zavedení školného vrcholem nemorálnosti a výsměchu občanům. Budoucnost našeho národa je ve vzdělanostní společnosti a investice do vzdělání mají nejvyšší dlouhodobou návratnost. Současná politická reprezentace však preferuje pouze své krátkodobé zájmy, které odpovídají maximálně délce volebního cyklu. Zajímají ji pouze hmotné statky, z nichž lze během mandátu učinit likviditu a získané prostředky ,odklonit‘ do daňových rájů.
Vzhledem k totálnímu výprodeji národního majetku a bohatství včetně takzvaného zlatého pokladu republiky (zlaté rezervy ČNB) je dnes možné rozkrádat ,pouze‘ prostředky z veřejných rozpočtů včetně státního. Proto je hlavní motivací našich současných politiků zvyšovat daně a různé poplatky za veřejné statky včetně vzdělání.“
„Podle této definice by byl parazitem i Václav Klaus a celá současná vládní garnitura, protože vystudovali vysoké školy zadarmo. Postindustriální společnost, kterou Česká republika v současné době bezesporu je, staví své komparativní výhody především na vysoké úrovni dosaženého vzdělání co nejvyššího procenta populace. Školné a další administrativní bariéry by výrazně snížily počet nadaných jedinců, kteří by po získání kvalitního vzdělání mohli výrazně participovat na rozvoji ČR a na růstu její globální konkurenceschopnosti.
Česká republika nedisponuje žádnými nalezišti diamantů, bohatými ložisky ropy a zemního plynu ani jiných strategických surovin. Jediné, co může světu a Evropské unii nabídnout, je vysoce kvalifikovaná pracovní síla. Hovořit v těchto souvislostech o parazitování je od pana prezidenta krajně nevhodné.“
