České firmy mají povinnost zveřejňovat údaje ve sbírce listin, která je součástí soudního obchodního rejstříku, například účetní závěrku. Nikoli všechny to však činí včas, byť zákon za toto opomenutí ukládá peněžité pokuty. Problém spočívá v tom, že příslušní soudní úředníci se příliš nesnaží je vymáhat. ČESKÁ POZICE se proto právníků zeptala, zda by stát měl zpřísnit sankce za laxní přístup k rejstříkové povinnosti, protože by to mohlo pomoci v boji proti korupci.
ČESKÁ POZICE však spojila dvě věci, které spolu příliš nesouvisejí. Dle mnoha právníků totiž žádná souvislost mezi zpřísněním trestů za nedodržení rejstříkové povinnosti a bojem proti korupci neexistuje. Jedna, byť nikoli přímá souvislost, by se však našla. Údaje jsou veřejně dostupné, a přinejmenším teoreticky si proto každý může zákonem stanovené informace zkontrolovat. A v případě nejasností vznést otázky.
„Zpřísnění sankcí je zbytečné. Povinnost zakládat dokumenty do sbírky listin může být již dnes vynucovaná pořádkovými pokutami od rejstříkových soudů. V případě účetních závěrek a výročních zpráv navíc mohou finanční úřady za porušení této povinnosti ukládat pokuty až do výše tří procent aktiv účetní jednotky. Tyto sankce jsou dostatečné. Vhodnějším opatřením by proto spíše bylo jejich důslednější vynucování. Případně zavést povinnost, aby obchodní společnosti zveřejňovaly také informace o skutečném majiteli, takzvaném beneficial owner,“ sdělil svůj názor jeden z advokátů.
Záporně odpověděl i další právník: „Problém má nejméně tři roviny – obchodní, správní a trestněprávní. Každá z nich má sankci za nedodání úplných pokladů do Sbírky listin obchodního rejstříku. Nejzávažnější jednání, jež spočívá v předložení podvodných, úmyslně zkreslených nebo zatajených informací, může být trestným činem dle § 254 odst. 2 trestního zákoníku. Problém je spíše ve vymahatelnosti těchto sankcí než v jejich zpřísňování. Příslušné orgány, především rejstříkové soudy a státní zastupitelství, totiž nevěnují nedostatkům při doplňování údajů potřebnou pozornost a dnešní sankce nejsou důsledně uplatňované.“
Značné výhrady se objevily i v této odpovědi: „Není mi jasné, jak nezaložené údaje v obchodním rejstříku souvisejí s korupcí. V současnosti vládne české společnosti, pokud jde o korupci a boj s ní, hysterie, která brání střízlivému uvažování. Ta nakonec způsobí, že se přestane rozlišovat mezi opatřeními, která korupci mohou omezit, či ji zabránit, a naprosto nesmyslnými a pouze populistickými opatřeními.“
Líbivé, alibistické řešení se nelíbí ani tomuto respondentovi: „Jsem proti zpřísňování sankcí. Stačilo by, aby státní správa fungovala a ukládala sankce, které už v zákoně jsou. Irituje mě české alibistické a líné řešení – nabídka toho, co je lidu milé, například zpřísnění trestů. Nic to nestojí, nic se nezmění a volič zažije příjemnou chvíli uspokojení.“
Nad odpovědí přemítá tento právník: „Je pravdou, že se neukládání dokumentů do sbírky listin nijak zvlášť nesleduje, a tudíž nepostihuje. Nedokážu posoudit, nakolik je absence listin významná pro boj s korupcí, ale jsou důležité i z jiných veřejnoprávních důvodů. Z právní praxe vím, jak je složité tyto informace získat. Vzhledem ke špatné disciplíně povinných osob v této věci souhlasím se zvýšením sankcí za nesplnění povinnosti. Nesmí se však opomenout základní věc – kontrola a následné skutečné vynucování práva. Pokud nebude fungovat vynucování, jakkoli vysoká pokuta nebude mít podstatný preventivní účinek.“
Skeptická je i další záporná odpověď: „Nezamlouvá se mi, že se všemožné dokumenty s všemožnými údaji, které jsou předmětem obchodního tajemství a osobního charakteru, i s podpisovými vzory dávají na internet. To trestné činnosti může spíše pomoci.“
Následující advokát upozornil, že potenciální korupčníci budou mít údaje ve sbírce listin nejspíš bez poskvrnky: „Pokud je proklamovaným účelem boj proti korupci, stát by sankce zpřísnit neměl. Zakládání dokumentů do sbírky listin totiž není účinným prostředkem boje proti korupci, ale pouze zmiňovanou proklamací. Bude-li chtít někdo korumpovat, nezabrání mu v tom ani to, že bude mít ve sbírce listin založené všechny požadované dokumenty. Naopak lze předpokládat, že takovou banální záležitost bude mít v naprostém pořádku.“
Na riziko šikany upozornil další právník: „Nejsem si jist, je-li možné při takovém množství subjektů efektivně zkontrolovat, zda všechny firmy mají vše v naprostém pořádku. Takový systém by navíc mohl být snadno zneužitelný. A ,nepohodlné‘ firmy by mohly být snadno šikanované. Zjistí-li se však, že nějaké údaje chybí záměrně, mělo by to být považované za přitěžující okolnost a nesplnění povinnosti sankcionované – jako řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu. V některých zemích nevadí sklenička vína k obědu. Při dopravní nehodě však hrozí přísnější postih a navíc se pachateli přestupku výrazně zdraží pojistka.“
Další odpověď nabízí souvislost s aktuálním sčítáním obyvatel: „Zpřísnit sankce je vhodné, protože společnosti zapsané v obchodním rejstříku to ignorovaly anebo vkládaly neúplné údaje. Tuto iniciativu bych však nespojoval s bojem proti korupci. Otázka povinnosti ukládat výroční zprávy do sbírky listin u rejstříkového soudu je stejně (ne)významná pro úspěch boje s korupcí jako právě se odehrávající sčítání lidu.“
Detailně problém v kladné odpovědi rozebírá tento znalec práva: „Stát by to však nemusel dělat v rámci boje proti korupci. Měl by to dělat proto, že každé porušení zákona by mělo být potrestané. A navíc tak, aby sankce splnila preventivní, ochranný i represivní účel. Zároveň je však nutné podotknout, že tento stát, jeho byrokratický aparát a chaotická legislativa vytvářejí obrovské množství zbytečných administrativních bariér pod nepravdivou a zbytečnou záminkou transparentnosti. Té je třeba, ale jen tam, kde má skutečné uplatnění.
Mánie úřadů lačnících po informacích, do kterých nikomu nic není, vede ke zneužívání postradatelných a pozitivně nevyužitelných souborů dat. Na to pak odpovídá druhá strana vytvářením stejně nesmyslných barikád, které využití informací brání. Vzniká tím paradox hranice, na jejíchž obou stranách jsou těžce ozbrojené artilerie téhož státu, které po sobě zběsile pálí za peníze daňových poplatníků. Dokud bude stát informace bezhlavě sbírat, aby mohl tvrdě bránit jejich využití, je jedno, jestli se sankce za neuložení povinných údajů v obchodním rejstříku zmírní, zachovají, nebo budou přísnější.“
Kladně odpovídají i tito dva právníci:
„Sbírka listin je navzdory zlepšením v uplynulých letech stále v neradostném stavu. A bez opravdu přísných trestů, například zrušení společnosti nebo vysoké pokuty členům statutárních orgánů, se situace nezlepší. Současně by se však nemělo stávat, že listiny jsou sice ve sbírce fyzicky uložené, ale nelze do nich nahlédnout prostřednictvím internetového obchodního rejstříku, protože rejstříkové soudy je občas nestíhají naskenovat.“
„Zpřísnění sankcí by mohlo pomoci, nejsem si však jistý, že by mělo být ,výrazné‘. Nelze je však vnímat jako všelék na korupci, pouze jako jedno ze systému opatření.“
Nakonec tato rezolutní kladná odpověď: „Patří to k zákonným povinnostem. A pokud je někdo neplní, je třeba to nekompromisně stíhat.“
