Hampl: Nezávislost je nastavení každého člověka

„Banka může mít soukromého vlastníka, ale její činnost se bude stále více podobat výrobě a distribuci například elektrické energie či distribuci plynu. Jde o služby, jež musejí fungovat za všech okolností, tedy v dobrých i špatných časech. K tomu směřujeme,“ říká v rozhovoru dosluhující viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.

Vojtěch Wolf 12.12.2018
Mojmír Hampl. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mojmír Hampl. | foto:  Dan Materna, MAFRA
Mojmír Hampl.

Dosluhující viceguvernér ČNB Mojmír Hampl odmítá spekulace, že složení bankovní rady je stále více poplatné aktuálnímu rozložení politických sil. „Věřím pevně v to, že při dalším rozhodování rady ČNB nebudou hrát politické vlivy žádnou roli,“ říká v rozhovoru Hampl. A dodává, že by se nebránil, aby cíle pro centrální banku stanovovali politici, jak je běžné v anglosaském světě.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik ČNB zohledňuje politické tlaky ve svém rozhodování?

HAMPL: Vůbec. Naopak například během trvání kurzového závazku (trval od listopadu 2013 a nedovoloval koruně posílit pod hranici 27 korun za euro – pozn. red.) nám politici vyčítali, že jsme příliš nezávislí. V roce 2015 se třeba objevila výzva tří levicových ústavních činitelů, abychom závazek ukončili. Pokračovali jsme nerušeně dál. To je podle mého nejlepší známka naší nezávislosti.

LIDOVÉ NOVINY: Do bankovní rady byl jmenován ekonomický poradce premiéra Andreje Babiše Aleš Michl a naopak viceguvernér Vladimír Tomšík by se měl přesunout na post velvyslance v Číně. Nepřijde vám v této souvislosti, že jde o politický obchod mezi premiérem a prezidentem?

To, jak je člověk nezávislý, nemusí souviset s tím, jakou má historii a s kým se zná či stýkal, ale s tím, jestli to má v sobě. Navíc často najdete příklady různých centrálních bankéřů, kteří byli nějak spojeni s politikou.

HAMPL: Nezávislost je nastavení každého člověka. To, jak je nezávislý, nemusí souviset s tím, jakou má historii a s kým se zná či stýkal, ale s tím, jestli to má v sobě. Navíc často najdete příklady různých centrálních bankéřů, kteří byli nějak spojeni s politikou. Například bývalý polský premiér a později prezident polské centrální banky Marek Belka nebo dříve ve stejné zemi Leszek Balczerowicz nebo prezident německé Bundesbanky Jens Weidmann, který byl nejbližším poradcem Angely Merkelové. Vše renomovaní centrální bankéři.

Samotný tento fakt mě nemusí znervóznit. Hloupé je, že vy novináři se na to ptáte, tedy že tam nějaké takové riziko můžete cítit. Ale skoro bych rád, aby se na tohle pořád někdo neptal mě, ale především kolegů Tomšíka, Michla či Jiřího Rusnoka (nynějšího guvernéra ČNB a bývalého premiéra – pozn. red.).

LIDOVÉ NOVINY: Dobře, ale nepoškozují obavy, že jde o politický obchod, reputaci ČNB jako nezávislé instituce?

HAMPL: Nemohu komentovat někoho jiného, kdo sem přichází. Nikdy v minulosti to nedělali moji předchůdci, a ani já to dělat nebudu. Přišlo by mi to nevkusné. Obecně ale mohu říct, že mě osobně netěší, že se na něco takového ptáte. Věřím ale pevně v to, že při dalším rozhodování rady ČNB nebudou hrát politické vlivy žádnou roli.

LIDOVÉ NOVINY: Lze apoliticky rozhodovat o směřování fenoménů, jako je inflace či související nezaměstnanost, která je prioritou v programu politických stran?

Měnová politika je také politika. Je jen oddělená od politického cyklu a voleb. Naším cílem je stabilita cenové hladiny, o kterou se snažíme všemi prostředky. Důležité je to dokázat nehledě na politický cyklus. To však neznamená, že to nemá makroekonomické dopady či dopady na nezaměstnanost a růst.

HAMPL: Ano. Nicméně měnová politika je také politika. Je jen oddělená od politického cyklu a voleb. Naším cílem je stabilita cenové hladiny, o kterou se snažíme všemi prostředky. Důležité je to dokázat nehledě na politický cyklus. To však neznamená, že to nemá makroekonomické dopady či dopady na nezaměstnanost a růst. Úrokové sazby, kurz koruny či inflace se nakonec týkají úplně každého!

Neumím si ale představit a nezažil jsem to, že by někdo v ČNB jen naznačil, že by mu kdokoliv z politické sféry zavolal, ať udělá něco třeba s kurzem či sazbami. To je u nás nepředstavitelné. Ani v nejmenším bych se ale přitom nebránil tomu, aby cíle pro centrální banku stanovovala politická elita, jako je tomu běžně v anglosaském světě.

LIDOVÉ NOVINY: V poslední době roste napětí mezi komerčními bankami a ČNB. Ta se stále více snaží přitahovat regulaci, ať již se týká hypoték, či spotřebitelských úvěrů, kde chce dokonce zákonné pravomoci. Proč? Cítíte, že banky se utrhly ze řetězu a začínají úvěrovat méně obezřetně?

HAMPL: Neutrhly se ze řetězu, ale někdy by mohly. Je to jen prevence. Finanční sféra je značně specifická. Vytváří totiž nové peníze poskytováním nových úvěrů, a tím pádem finanční nestabilita v bankách je potenciálně obřím rizikem pro všechny v ekonomice. Je tedy logické, že ČNB jako instituce, která má na starost finanční stabilitu, řeší, jak ji udržet.

LIDOVÉ NOVINY: Zátěžové testy ČNB potvrzují výbornou kondici domácích bank, na druhou stranu ale zpřísňujete pravidla úvěrování. Proč?

Neumím si představit a nezažil jsem to, že by někdo v ČNB jen naznačil, že by mu kdokoliv z politické sféry zavolal, ať udělá něco třeba s kurzem či sazbami. To je u nás nepředstavitelné.

HAMPL: Přesně proto. Dnes zažíváme dobré časy. Pravomoci potřebujeme, aby se to nezhoršilo, až přijdou ty špatné. Když vám auto jede dobře po rovince a zrychluje, tak vám to přece neříká nic o tom, jak se bude chovat při náledí v zatáčce. Tady je to stejné.

LIDOVÉ NOVINY: Exprezident Václav Klaus prohlásil na konferenci 150 let Živnobanky, že za jeho éry by guvernér Tošovský nepřišel na vládu s požadavky, se kterými chodí ČNB na vládu dnes. Skutečně se naopak neutrhl ze řetězu regulátor, když chce například zákonné pravomoci kolem hypoték?

HAMPL: K Václavu Klausovi a jeho podílu na transformaci a dělení Československa země chovám velkou úctu. A vždy budu. Po roce 2013 ale ukázal, že myšlenku udržení vlastní měny asi nebral nikdy úplně upřímně. Mrzí mě to, ale mám dokonce pocit, že ji svými výroky opustil či zradil.

LIDOVÉ NOVINY: Čím?

HAMPL: Člověk, který mluvil o tom, že Řecku by pomohla slabší měna, aby se dostalo z krize, či tvrdil, že Německo těží hospodářsky z eura, protože je slabší, než by byla marka, tak ve chvíli, kdy jsme oslabili kurz, abychom ekonomice učebnicově pomohli ve špatných časech, najednou úplně obrátil.

Finanční sféra je značně specifická. Vytváří totiž nové peníze poskytováním nových úvěrů, a tím pádem finanční nestabilita v bankách je potenciálně obřím rizikem pro všechny v ekonomice. Je tedy logické, že ČNB jako instituce, která má na starost finanční stabilitu, řeší, jak ji udržet.

Myslím, že tak ve svých dřívějších výrocích ohledně potřeby zachování vlastní české měnové politiky nebyl úplně korektní, a beru ho už s velikým odstupem – jako jednoho z mnoha politiků. Či spíše jako člověka, který při volbě mezi argumentem ekonomickým a politickým zvolí nemilosrdně ten právě výhodný politický, i kdyby to mělo znamenat hlubokou nekonzistenci s jeho někdejšími výroky ekonomickými.

Navíc na rozdíl od dob Tošovského nemá ČNB právo předkládat zákon. To má jen ministerstvo financí. My máme už jen zbytkové právo spolupředložit výlučně s ministerstvem financí zákon o ČNB a zákon o oběhu bankovek a mincí. Dříve jsme mohli předkládat vlastní návrhy, ale od roku 2007 jsme zcela odděleni od tvorby pravidel.

LIDOVÉ NOVINY: Šéf UniCredit Bank Jiří Kunert nedávno zopakoval, že banky pomalu směřují ke „znárodnění“ vlivem různých předpisů a regulací. Sdílíte tuto vizi?

HAMPL: To, co říká Jiří Kunert, je provokativní, ale správným směrem mířená poznámka. Souvisí to ale obecně s děním v celém vyspělém světě. Po roce 2008 jsme ve světě zažili megatsunami nových pravidel a regulací. Česko bylo přitom jen příjemcem těchto pravidel, nikoliv jejich tvůrcem. V té vlně ale asi zaniklo to podstatné – směr, kterým jdeme.

K Václavu Klausovi a jeho podílu na transformaci a dělení Československa země chovám velkou úctu. A vždy budu. Po roce 2013 ale ukázal, že myšlenku udržení vlastní měny asi nebral nikdy úplně upřímně. Mrzí mě to, ale mám dokonce pocit, že ji svými výroky opustil či zradil.

Banka může mít soukromého vlastníka, ale její činnost se bude stále více podobat výrobě a distribuci například elektrické energie či distribuci plynu. Jde o služby, jež musejí fungovat za všech okolností, tedy v dobrých i špatných časech. K tomu směřujeme. Zkrátka tu budou běžné banky jako takzvané utilities, tedy poskytovatelé veřejných služeb nabízených soukromými subjekty, jež spolu soutěží.

LIDOVÉ NOVINY: Proč?

HAMPL: Buďme k sobě upřímní, takto totiž jako spotřebitelé tradiční bankovní služby stále víc nevědomky bereme. Banky budou zajišťovat, že platby budou realizovány, že lidé budou mít své úspory na účtu, kdy je to třeba, a pravidla budou stále těsnější, jako je mají silně regulovaní distributoři energií či výrobci léčiv. To ale nikdo z politiků nahlas neřekne. Naopak po roce 2008 hlásají, že se snažili jen vytvořit sféru, která nebude potřebovat peníze daňových poplatníků a která může bez větších následků zkrachovat. Jde ale jen o politické řeči.

Když přijde příští systémová krize, tak mi věřte, že banky budou opět potřebovat veřejné peníze. Nezapomeňte, že při poskytnutí peněz není cílem zachránit danou instituci či konkrétní bankéře, ale aby lidé, obce a firmy nepřišli o své peníze, které tam mají, mohli i zítra přijímat a odesílat platby a svět se nezhroutil. Jde vlastně o sociální politiku. Tento význam bank v čase roste.

LIDOVÉ NOVINY: Největší zkouškou byla asi finanční, úvěrová a posléze i hospodářská krize, která vypukla v roce 2008. Jakých ekonomických dopadů jste se během ní nejvíce báli?

Na rozdíl od dob Tošovského nemá ČNB právo předkládat zákon. To má jen ministerstvo financí. My máme už jen zbytkové právo spolupředložit výlučně s ministerstvem financí zákon o ČNB a zákon o oběhu bankovek a mincí. Dříve jsme mohli předkládat vlastní návrhy, ale od roku 2007 jsme zcela odděleni od tvorby pravidel.

HAMPL: Možná vám to bude připadat příliš konvenční, ale bál jsem se dlouhé a vleklé deflační spirály, tedy že by lidé stále sázeli na to, že ceny budou klesat. Kromě Japonců je jen jeden národ, který by dokázal mentálně vyvolat situaci, kdy by v ekonomice klesaly systematicky ceny. A to jsou Češi. Tak dlouho bychom odkládali spotřebu, výdaje, investice a spořili, až by se ta spirála rozjela naplno, až by se skutečně stalo, že by tu začaly klesat platy a důchody. Toho jsem se bál.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou Češi zbyteční pesimisté?

HAMPL: Zdá se mi, že v Česku věříme špatným zprávám mnohem více a snáz než dobrým. Navíc u těch špatných bereme vážně informace i od těch, kterým bychom v opačném případě nevěřili. Vzpomeňte si na Nečasovu vládu. Když říkala, že v Česku bude zle, najednou těmto poselstvím věřili i lidé, kteří jinak tuto vládu vůbec vážně nebrali. Máme v sobě zabudovanou asymetrii – rychleji a snáze přebíráme negativní zprávy než ty dobré. Trochu to pramení z nízké míry sebevědomí, což pak omezuje růstový potenciál ekonomiky. Kdybychom si věřili, jsme na tom dnes hospodářsky o něco lépe.

LIDOVÉ NOVINY: Co považujete za milníky svého působení v ČNB?

HAMPL: Když jsem do ČNB v roce 2006 přicházel, stanovil jsem si několik bodů, kterých by bylo fajn dosáhnout. Za prvé, přispět k debatě o euru. Když jsem nastupoval, diskuse vypadala úplně jinak než dnes, kdy většina lidí euro odmítá. Já byl vždy stoupencem toho, abychom měli autonomní měnovou politiku a korunu jako vlastní měnu.

LIDOVÉ NOVINY: Vaši angažovanost v boji proti euru z postu člena bankovní rady ČNB vám mnozí lidé dnes vyčítají...

Když přijde příští systémová krize, banky budou opět potřebovat veřejné peníze. Nezapomeňte, že při poskytnutí peněz není cílem zachránit danou instituci či konkrétní bankéře, ale aby lidé, obce a firmy nepřišli o své peníze, které tam mají, mohli i zítra přijímat a odesílat platby a svět se nezhroutil. Jde vlastně o sociální politiku. Tento význam bank v čase roste.

HAMPL: Debata, že by člen bankovní rady neměl o euru mluvit, je podobná, jako by o společné zemědělské politice mohli mluvit úplně všichni s výjimkou ministerstva zemědělství. V našem případě, kdo jiný má mluvit o měně a měnové politice než ČNB? Naopak těch 12 let, co jsem tu byl, potvrdilo, že si měnové věci dokážeme jako vždy v historii velmi dobře řešit sami a nepotřebujeme žádnou výpomoc zvenčí.

Myslím, že dnes už je jasné, že eurorealistický tábor v Česku debatu otočil a vyhrál a přijetí eura není téma. I ti největší „eurohujeři“ mlčí. Vzpomeňte si na takového Miloše Zemana, který chtěl euro překotně přijímat. Dnes o tom neřekne ani slovo.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké jsou další body?

HAMPL: Udržení ČNB jako rozumně hospodařící instituce a též zvýšení transparence měnové politiky. To se dělo a děje. Dnes jsme ve světě centrálních bank ti, kteří posouvají představy, jak lze dělat měnovou politiku, a jsme špička.

LIDOVÉ NOVINY: Jak je možné, že v půli roku 2008 byla koruna za 23,20 za euro a nyní, po ukončení kurzového závazku se pohybuje kolem 26 korun?

Kromě Japonců je jen jeden národ, který by dokázal mentálně vyvolat situaci, kdy by v ekonomice klesaly systematicky ceny. A to jsou Češi. Tak dlouho bychom odkládali spotřebu, výdaje, investice a spořili, až by se ta spirála rozjela naplno, až by se skutečně stalo, že by tu začaly klesat platy a důchody.

HAMPL: Na vrcholu dobrých časů, tedy v roce 2008, jsme měli hodně přestřelený kurz. Dokonce to v jednu chvíli spadlo pod 23 korun. Pak jsme se ale v průběhu pár měsíců oslabili o 25 procent a dostali jsme se daleko přes 29 korun. Záleží na tom, jaké období si vyberete...

LIDOVÉ NOVINY: Co to ale říká lidem o naší ekonomice?

HAMPL: Že se dlouhodobě přibližujeme vyspělým ekonomikám a že koruna posiluje. Napětí, neboli jak já říkám „vzbouření na vsi“, vidíme vždy, když se kurz vychýlí na opačnou stranu. Pokud posiluje, tak to bereme automaticky a nikdo se na nic moc neptá a nepíše se o tom. Když oslabuje, tak je z toho téma pro veřejné debaty. Jedině když koruna posiluje příliš, nastane poprask, protože si začnou stěžovat exportéři.

Mojmír Hampl (43)

  • Absolvent Národohospodářské fakulty VŠE a University of Surrey ve Velké Británii.
  • Kariéru zahájil v měnové sekci ČNB. Poté pracoval v České spořitelně na výzkumu finančních trhů zemí střední a východní Evropy.
  • Od roku 2006 je členem bankovní rady České národní banky. Od března 2008 je jejím viceguvernérem, 30. listopadu mu po 12 letech končí mandát.
  • Je ženatý a má dvě děti.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.