Greenpeace německé doly nezíská. Šance Čechů jsou i tak malé

Českým firmám ČEZ a EPH – i podnikateli Pavlu Tykačovi – odpadá soupeř v soutěži o elektrárny a doly švédské společnosti Vattenfall ve východním Německu. Přesto nic nenasvědčuje, že by po vyřazení Greenpeace, byli zájemci z Česka blíž dohodě.

Jan Žižka 10.11.2015
Těžba hnědého uhlí | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Těžba hnědého uhlí | foto: Hynek GlosLidové noviny
Těžba hnědého uhlí

Kdyby to vyšlo, odpůrci těžby a spalování uhlí by jásali. Jenže ani ekologičtí aktivisté z organizace Greenpeace, která projevila zájem o získání části německé uhelné energetiky, nejspíš nevěřili, že jejich plán nyní projde.

Když se Greenpeace přihlásila do výběrového řízení švédské společnosti Vattenfall a ohlásila zájem o získání jejích elektráren i dolů ve východním Německu, jež by postupně uzavřela, šlo spíš o součást dlouhodobějšího boje. Na jeho konci by tak jako tak měl být útlum uhelných zdrojů. Otázkou zůstává, za jak dlouho.

Švédská firma zjevně nepovažovala Greenpeace za plnohodnotného uchazeče – její nabídku by nemohla posuzovat podle obvyklých ekonomických kritérií.

Organizace Greenpeace minulý týden oznámila, že ji Vattenfall – ovládaný švédským státem – z tendru vyřadil.

Aktivisté si okamžitě stěžovali u vlády ve Stockholmu. Firma údajně porušuje základní principy, podle nichž by měla fungovat. „Vattenfall nestanovuje žádná environmentální kritéria,“ uvedla v dopise švédským ministrům ředitelka Greenpeace ve Švédsku Annika Jacobsonová.

Švédská firma na druhé straně zjevně nepovažovala Greenpeace za plnohodnotného uchazeče – její nabídku by nemohla posuzovat podle obvyklých ekonomických kritérií. Peníze, které chtěla shromáždit ekologická organizace, totiž fakticky neměly jít do firmy Vattenfall, ale na útlum hnědouhelné energetiky v Německu.

Vyšachovaní Češi?

Celá záležitost má i pikantní český rozměr – o aktiva Vattenfallu se totiž uchází také česká společnost ČEZ a tuzemský soukromý holding EPH (Energetický a průmyslový holding) vedený Danielem Křetínským, ke kterému se připojil nejbohatší Čech Petr Kellner. Českým firmám tak odpadá jeden soupeř. Přesto nic nenasvědčuje tomu, že by nyní byly ČEZ nebo EPH blíž dohodě s Vattenfallem. Podle dostupných informací se bude hledat spíše německé řešení – novým majitelem elektráren a dolů by se měla stát německá firma. Vláda v Berlíně by tak získala jistotu, že budoucí aktivity nových vlastníků budou v souladu s jejími představami – ať už se rozhodne pro udržení hnědouhelné energetiky kvůli zachování osmi tisíců pracovních míst, nebo pro rychlé uzavírání dolů.

Německá média už dříve poukazovala na možný zájem energetické firmy Steag, kterou vlastní skupina sedmi municipalit v Severním Porýní-Vestfálsku. Tato firma sice popírala, že by vedla s Vattenfallem jednání, pořád ale může být ve hře. Vláda v Berlíně je bezpochyby v kontaktu s dosavadními majiteli Vattenfallu ve Stockholmu a Steag by pro ni mohl být ideálním partnerem.

Novým majitelem elektráren a dolů by se měla stát německá firma. Vláda v Berlíně by tak získala jistotu, že budoucí aktivity nových vlastníků budou v souladu s jejími představami.

Zájem o aktiva Vattenfallu sice veřejně prezentovaly jen Greenpeace, ČEZ a EPH, ale to neznamená, že se nehlásí i další zájemci. Švédská firma jejich seznam nezveřejnila.

Převzít a zavřít

Greenpeace a ekologičtí aktivisté mezitím mohou hledat spojence ve Stockholmu, sympatizanty mají podle všeho v tamních politických kruzích.

Zamítnutý plán Greenpeace byl následující – ekologická organizace by převzala uhelné doly a elektrárny Vattenfallu, které by převedla do zvláštní nadace. Ta by postupně elektrárny uzavírala a místo otevírání dalších dolů by se věnovala rekultivaci tamní krajiny. Peníze, které by nadace shromáždila, by byly využívány právě k těmto účelům. Údajně by šlo zhruba o dvě miliardy eur.

Ekologičtí aktivisté také zpochybnili odhady, podle nichž mají německá aktiva Vattenfallu hodnotu až tří miliard eur. Po započtení nákladů na zdravotnictví a životní prostředí jde údajně zhruba jen o půl miliardy. Ani tyto peníze by ale podle představ Greenpeace švédská firma nezískala, protože by sama také měla přispět na rekultivaci.

Německé uhlí chce i Tykač

Kdo nechce koupit německé hnědouhelné elektrárny a doly, ten v českém byznysu nic neznamená. I tak by bylo možné s nadsázkou hodnotit zprávu, podle níž se k zájemcům o tento majetek švédské státní firmy Vattenfall v bývalé NDR přihlásil také tuzemský uhlobaron Pavel Tykač. Konkrétně jde o jím ovládanou firmu Vršanská uhelná ze skupiny Czech Coal.

Zatímco čeští manažeři a podnikatelé včetně šéfa ČEZ Daniela Beneše či podnikatelů Daniela Křetínského a Petra Kellnera dávají o svém zájmu hlasitě vědět, potichu se šíří dohady, že Němci – a potažmo dnešní švédští majitelé, s nimiž je Berlín v kontaktu – stejně žádné Čechy k dalším dolům a elektrárnám nepustí. Berlínská vláda může ve spolupráci s tou švédskou hledat řešení v tom, že by aktiva Vattenfallu spíše získala německá firma, s níž by se jí lépe jednalo.

Zájem Pavla Tykače pak má pikantní nádech ještě z dalšího důvodu. Česká vláda nedávno nepodpořila prolomení limitů na lomu ČSA, kde těží další firma – Severní energetická. V ní je Tykač se čtyřiceti procenty největším jednotlivým akcionářem. Ani německé uhlí ale vůbec nebude snadným akvizičním cílem. A zájemcům o ně hrozí, že v Německu nebudou zrovna oblíbení. Prodej dolů a elektráren Vattenfallu je v Německu velmi kontroverzní záležitostí. Tamní ekologičtí aktivisté tlačili na to, aby Švédové další těžbu „špinavého“ hnědého uhlí a jeho spalování v elektrárnách rychle ukončili. Ze soutěže o doly a elektrárny Vattenfall fakticky vyřadil ekologickou organizaci Greenpeace, která usilovala právě o takový výsledek. Další aktivisté se pokoušeli přesvědčit přímo politiky ve Stockholmu, aby Vattenfallu uzavření dolů rovnou nařídili. Zatím se zdá, že neúspěšně.

Silný německý odpor proti uhelné energetice je na druhé straně vyvažován snahou tamních odborů a části regionálních i berlínských politiků o zachování tisíců pracovních míst. Realističtěji naladění Němci také připouštějí, že po odchodu od jádra, faktickém vytlačování plynových elektráren a masivním rozvoji nestabilních obnovitelných zdrojů se Spolková republika bez uhelných elektráren ještě dlouho neobejde. Kritici velké německé energetické změny (Energiewende) tvrdí, že to byl právě Berlín, kdo svými předchozími chybnými kroky využívání uhlí v zemi fakticky povzbudil.

Přesto není jasné, jak dlouho ještě bude možné německé doly a elektrárny dál provozovat. Boj o další směřování německé energetiky nekončí, odpůrci fosilních paliv se nevzdávají. Zájemci o aktiva Vattenfallu tak fakticky sázejí na to, že Němci dál nebudou příliš zvládat přechod k obnovitelným zdrojům. A na dočasném provozování německých uhelných elektráren bude ještě možné vydělat, i když by je Berlín po několika letech z německé energetiky vytlačil.

Záleží přitom samozřejmě na tom, za jakou cenu Vattenfall svá aktiva prodá. Za svých pět hnědouhelných dolů a čtyři elektrárny o výkonu osmi tisíc megawattů by Švédové rádi získali až tři miliardy eur. Reálné nabídky ale mohou být podstatně nižší.

Švédové už také naznačili, že by mohli svou nabídku stále méně atraktivních uhelných aktiv „osladit“ také prodejem vodních elektráren. Zatím to není jisté, záleží na nabídkách. Právě Tykačova Vršanská uhelná má podle informací LN o tyto vodní zdroje také zájem. Stejně jako společnost ČEZ i Křetínského EPH, který spolupracuje s Kellnerem. Vattenfallu patří největší německá přečerpávací elektrárna Goldisthal v Durynsku. Kromě toho Švédové v Německu vlastní tři menší vodní a dalších sedm přečerpávacích elektráren.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.