Grasse aneb Svět vůní zahalených tajemstvím

Město stolistých růží a jasmínu, ale také vůní čerstvě vypraného prádla či osvěžovačů vzduchu v autě. Tyto parfémy jsou možná méně romantické, ale ve světě olfaktivního byznysu neméně důležité. Každý zná Chanel či Dior, ale třeba Givaudan či IFF jsou již známy široké veřejnosti o poznání méně.

Parfumerie Fragonard. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Parfumerie Fragonard. | foto: Pavla Lžičařová, HedvabnaStezka.cz
Parfumerie Fragonard.

Grasse, malebné město zasazené mezi Azurovým pobřežím a Přímořskými Alpami, proslulo původně kožedělným byznysem. Vůně přišly později a zpočátku ryze účelově – šlo o to přebít nelibý zápach kůže. Kateřina Medicejská zavedla módu parfémování rukavic a v Grasse se této činnosti začali věnovat natolik, že byla uznána jako samostatné povolání.

Unikátní geografická poloha a bohaté zdroje vody poskytly úrodnou půdu aromatickým rostlinám. Grasse se rozvoněl růžemi, jasmínem a tuberózou. A vítr přinášel z přilehlých svahů a údolí další vůně: mimózu, pomerančový květ a fialku. Jak ale z květiny získat vůni? Tím si lámal hlavu už Jean-Baptiste Grenouille, hlavní hrdina bible všech voňavkářů „Parfém, příběh vraha“. Není náhodou, že její autor Patrick Süskind strávil v Grasse několik měsíců studiem a pozorováním.

Destilace či extrakce – každá surovina potřebuje jinou péči, aby ze sebe vydala to nejlepší. Zatímco destilace zahřívá produkty k bodu varu, extrakce probíhá za nižších teplot a uvolňuje voňavé molekuly postupně a šetrněji. V Grasse se praktikovala takzvaná anfleráž, pomalé rozpouštění vůní květin v živočišném tuku. A ač se tato metoda dnes kvůli časové náročnosti a normativním restrikcím již téměř nepoužívá, její know-how Grasse proslavilo a umožnilo rozmach tamního parfémového průmyslu. Proslulé továrny jako Chiris či Roure jsou dnes bohužel už jen historickými legendami, ale Galimard či Isnard existují dodnes a připomínají nám toto zlaté období.

Ač byl Grasse Mekkou přírodních surovin, nezůstal pozadu ani s příchodem syntetiky. Polí stolistých růží a jasmínu sice viditelně ubylo, zato demokratizace vůní a jejich aplikace v každodenním konzumu přinesla nový byznys – potravinové a industriální parfémy.

Šampony, deodoranty, čisticí prostředky, ale také vůně našich oblíbených sušenek… I to jsou parfémy a potřebují své tvůrce. Takzvaná jemná parfumérie je povoláním vyvolených, mnoho parfumérů se však věnuje vývoji „všednodenních“ vůní.

Čichám, tedy žiju…

Být parfumérem není těžké a ani obyčejnému smrtelníkovi zapovězené. Stačí velká touha, obrovská píle a řekněme „normální nos“. Ač francouzština či angličtina s oblibou označují toto povolání právě jako „nos“, tvůrčí procesy se odehrávají v hlavě. Řekněme, že čichový aparát je nástroj a musí být stejně jako zrak pilota v naprostém pořádku. Vše ostatní je otázka paměti, kreativity a systematické práce. Proto je do jisté míry mýtem, že parfumér nekouří, nepije nebo nejí ostrá jídla.

Nejdůležitější je si vůně „načichat“. Nemůžeme identifikovat vůni, kterou jsme nikdy necítili a nepřiřadili k odpovídající ingredienci. Jakmile si však osvojíme čichovou abecedu několika set základních produktů – což je většinou otázka pár let studií a praxe –, můžeme začít skládat slova a věty voňavého příběhu.

S cigaretou v ruce to potvrzuje Maurice Roucel, autor takových parfémů jako Envy pro Gucci nebo Tocade pro Rochas, a dodává: „Pro mě to není práce, je to vášeň. Žiji díky parfumérii, skrze parfumérii a pro parfumérii. Parfumér musí mít co říct. Může se naučit techniku, ale sdělení buď má, nebo nemá. Je to jako hudba nebo jakékoliv jiné umění.“

Nejdůležitější je si vůně „načichat“. Nemůžeme identifikovat vůni, kterou jsme nikdy necítili a nepřiřadili k odpovídající ingredienci. Jakmile si však osvojíme čichovou abecedu několika set základních produktů – což je většinou otázka pár let studií a praxe –, můžeme začít skládat slova a věty voňavého příběhu.

Parfém je směsicí několika desítek esencí, extraktů a molekul pečlivě vyvážených podle takzvané olfaktivní pyramidy. Hlava, srdce a spodní tóny. Vůně je živý materiál a v kontaktu s kůží se vyvíjí a proměňuje v průběhu hodin, někdy až celého dne. Čím rozmanitější je její reliéf, tím více přírodních elementů pravděpodobně obsahuje.

Syntetika naopak umožňuje stabilitu parfému a jeho fixaci. Ač nám toto slovo dnes „nevoní“, syntetické molekuly poskytují mnohonásobně bohatší paletu vůní a jsou nezbytnými složkami moderní parfumérie, vždyť jejich průkopníkem byl samotný Chanel číslo pět. A navíc mají jednu nespornou výhodu: dovedou vyřešit problém alergenů.

Voňavý marketing

Vše je dnes otázkou marketingu a velké značky zvučných jmen stále dominují trhu. Zároveň ale dochází k jeho diverzifikaci a záplavě takzvanými niche parfémy. Definice tohoto pojmu zůstává obtížná. Původní význam slova niche nás odvolává ke vzniku prvních nezávislých značek v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, jejichž cílem bylo postavit se industrializaci parfémového průmyslu a vytvořit alternativu velkým parfumériím typu Sephora.

V posledních letech se trh niche skutečně rozrůstá a diverzifikuje, od firem s dlouhou historií a vlastními butiky po parfuméry míchající vůně doma v kuchyni. Společná je jim vášeň a parfémový příběh. S nadsázkou se dá říct, že každý den vznikne nová značka.

Šlo o návrat ke kořenům, hledání esence a duše parfému. Co se dalo ušetřit na investici do marketingu a reklamy, to se použilo na zaplacení kvalitnějších surovin. Odtud pochází koncept uniformních flakonů – vyrobit stejné lahvičky a pak na ně jen nalepit různé názvy vyjde levněji. A navíc klient není rozptýlen obalem, ale může se skutečně soustředit na vůni. Niche parfémům se také říká vzácné, využívají totiž často alternativní distribuční kanály a nemusí být úplně snadné je najít.

V posledních letech se trh niche skutečně rozrůstá a diverzifikuje, od firem s dlouhou historií a vlastními butiky po parfuméry míchající vůně doma v kuchyni. Společná je jim vášeň a parfémový příběh. S nadsázkou se dá říct, že každý den vznikne nová značka. A to možná proto, že vytvořit vlastní parfém není až tak složité. Stačí nápad, dobrý storytelling a pár desítek tisíců eur. O ostatní se již postarají profesionálové, protože málokterý zakladatel značky je sám parfumér. Otázkou však zůstává, kolik z těchto firem přežije rok dva existence…

Čichací židle a parfémy ve vězení

Zatímco květen patřil na jihu Francie Filmovému festivalu v Cannes a Velké ceně Monte Carla, začátek června Azurové pobřeží jednoznačně ovládla parfumérie. V Nice se konal Světový kongres parfémů a Grasse nezůstal pozadu a představil Olfaktivní galerie, novou akci zaměřenou právě na niche parfémy.

Nice uvítalo veskrze profesionální publikum, zatímco Grasse se otevřel také široké veřejnosti. Světoví lídři fragrancí představili nové molekuly a inovace a ukázali, že i nadále se místo na trhu dělí mezi hlavní hráče, jimiž jsou Givaudan, Firmenich, IFF a Symrise. Pozadu nezůstává ale ani lokální Mane a Robertet, kteří jsou největšími výrobci vůní a aromat v Grasse a přilehlém okolí. Mezi představiteli zahraničních dodavatelů figurují jasně země jako Indie nebo Japonsko.

Nice uvítalo veskrze profesionální publikum, zatímco Grasse se otevřel také široké veřejnosti. Světoví lídři fragrancí představili nové molekuly a inovace a ukázali, že i nadále se místo na trhu dělí mezi hlavní hráče, jimiž jsou Givaudan, Firmenich, IFF a Symrise.

Konference parfémových mistrů byly rezervované pouze účastníkům s badgem parfumér a jen po velmi zainteresovaném pátrání se nám podařilo odhalit několik horkých novinek parfémového průmyslu. Jednu z nich, magickou židli parfuméra, představil Symrise. Něco mezi zubařským křeslem a vesmírnou laboratoří: neuronové snímače, několik počítačových obrazovek a kamera. Odpovědi na otázky, pohyby i pocity… vše je zachyceno a dešifrováno a marketingoví specialisté budou moci zapracovat na novém parfému tak, aby slovem s největší výslednou hodnotou bylo třeba „happy“!

Firma Mane zase vyvinula cestovní extraktor na CO2. Tato chytrá „zkumavka“ by se měla stát užitečnou pomůckou pro parfuméry-cestovatele a umožnit jim takřka okamžité extrahování a uchování vůně. Ti, kteří se po inovacemi nabitém týdnu vydali ještě do Grasse, měli možnost vidět, co z fragrancí vzniká, a potěšit se výslednými produkty: parfémy nebo svíčkami. Olfaktivní galerie se odehrály v netypickém místě bývalého vězení. Možná ne náhodou, vždyť toto spojení krimi a vůní fascinovalo už spisovatele Patricka Süskinda…

Nos a cesta kolem světa

Pojďme ale dál. Nebo spíše vydejme se do světa po stopách vůní. Jedenáct zemí, jedenáct publikací, jedenáct vůní. Symrise společně s olfaktivní revue Nez (v překladu nos) vytvořil originální koncept, ve kterém se spojuje a prolíná mnoho způsobů vyjádření: vůně, fotografie a písmo. Parfumér, novinář a fotograf se vypravili objevovat tradice a národní dědictví, typické produkty a specifické vnímání vůní v každé zemi.

O kulturní podmíněnosti parfémů ví něco Dominique Brunel, zakladatel a manažer vydavatelství Agent trouble, zasvěceného vůním a čichu. Olfaktivní revue Nez vychází nyní ve francouzštině, angličtině a italštině a připravuje se také ruské a čínské vydání. Šestiměsíčník má podobu spíše knihy než magazínu a pojímá vůně kulturně i vědecky. Ač se obrací k širokému publiku, stala se rychle nepostradatelnou četbou všech profesionálů v oboru.

Právě reklama pokládá velký otazník nezávislosti médií, kterou si Nez zatím zuby nehty drží. Nezdráhá se mluvit o parfémových padělcích ani uveřejnit negativní kritiky na parfémy zvučných jmen. Přejme jí, ať si tuto hravost a svobodu vyjádření udrží co nejdéle!

Díra na trhu, schopný marketing, a především kvalitní obsah zajistily revue okamžitý úspěch a nyní se aktivity vydavatelství rozrůstají také na biografie parfumérů nebo knihy typu Sto jedenáct parfémů, ke kterým byste měli přivonět, než zemřete. V říjnu nakladatelství chystá vydat Velkou knihu o parfému, která se vůním a procesům s nimi spojenými bude věnovat od A do Z.

„Parfém je nejčastějším vánočním dárkem, ale v knihkupectví parfém nenajdete. Nejdříve jsme vymysleli web ,au parfum‘, který se zaměřoval na kritiky a aktuality okolo parfémů. Pak jsme měli chuť rozšířit pole působnosti a věnovat se i jiným tématům spjatým s funkcí a kulturou čichu, tak jsme vytvořili revue. A funguje to skvěle, protože jsme vlastně sami, kdo o takových věcech informuje. Lidé si mysleli, že nám témata dlouho nevydrží, ale existujeme už třetí rok a stále máme o čem psát. Dříve parfémy patřily tak akorát reklamě,“ říká Dominique.

Právě reklama pokládá velký otazník nezávislosti médií, kterou si Nez zatím zuby nehty drží. Nezdráhá se mluvit o parfémových padělcích ani uveřejnit negativní kritiky na parfémy zvučných jmen. Přejme jí, ať si tuto hravost a svobodu vyjádření udrží co nejdéle!

Parfémový turismus

Vraťme se zpět do Grasse. Co tam dnes najdeme? Pole růží a jasmínu? Dělníky a dělnice pečlivě extrahující květiny? Parfuméra přelévajícího voňavé esence do zkumavek? Ano, i to najdeme, když budeme pečlivě hledat… Pravda ale je, že se jedná o autenticitu poněkud naaranžovanou. Jsme-li poprvé v Grasse, pravděpodobně se nevyhneme návštěvě jednoho z muzeí Fragonard, který je dnes lídrem takzvaných turistických parfumérií.

Jsme-li poprvé v Grasse, pravděpodobně se nevyhneme návštěvě jednoho z muzeí Fragonard, který je dnes lídrem takzvaných turistických parfumérií.

Jejich princip vznikl již před několika desítkami let a dovoluje návštěvníkovi nahlédnout přímo do kulis továrny. Ač je nejmladší ze slavné trojice, Fragonard předběhl své historické předchůdce Galimard a Molinard a monopolizoval takřka polovinu města. Čtyři muzea v Grasse, jedno v nedalekém Éze a tři v Paříži. Nespočet butiků, rozšířených o nabídku oblečení a dekorativních předmětů, dětský Fragonard, výstavy zasvěcené provensálským malířům…

Bravurně zvládnutý marketing udržel tradiční parfumérii při životě, a pozvedl ji dokonce na mezinárodní úroveň. Tři pravnučky zakladatele si rozdělily role a věnují se i nadále rodinnému byznysu. Tradiční hodnoty jižní Francie se snoubí s provensálským stylem a zároveň se otevírají světu, především skrze pestrou kolekci parfémů „zahrad“, inspirovanou cestováním jedné z ředitelek. Ač návštěvník může být někdy zklamán rychlostí a komerčním zaměřením prohlídky, základy parfumérie by se při ní měl dozvědět, a to dokonce zadarmo. Kupovat ho přece nikdo nic nenutí, jen se nezávazně nabízí…

Mezinárodní muzeum parfémů poskytuje prohlídku delší a komplexnější, bez onoho (ne)nuceného nakupování. Procházku doplní návštěva několika niche parfumérií, které se v Grasse rojí jako houby po dešti. Možná jsou to absolventi slavného Grasse Parfumery institutu?

Pátrání po růži a jasmínu

Kde jsou ale ta pole růží a jasmínu? Tuto otázku si pokládá leckterý návštěvník a často zklamaně odjíždí, aniž by zahlédl jedinou voňavou květinu. Pravda je, že slavným dobám květinového pěstitelství víceméně odzvonilo. Může za to industrializace, obchodníci s nemovitostmi a do jisté míry možná i klimatické změny.

Nicméně i v Grasse nacházejí pojmy jako bio a návrat k tradičním hodnotám svou odezvu. Město se pomalu probouzí z několikaleté dřímoty a snaží se obnovit svou bývalou slávu. „Made in Grasse“ se stalo labelem a vrací se do módy. Příchod a působení velkých značek jako LVMH a Chanel je jistě velkým povzbuzením, a to nejen morálním. Stejně tak nové univerzitní programy zaměřené právě na parfémové obory by měly Grasse pomoci udržet status „hlavního města parfémů“. A v neposlední řadě kandidatura do UNESCO, která možná přinese kýžené ovoce již tento rok.

Velkým kapitálem a želízkem do ohně jsou právě místní zemědělci a pěstitelé, kteří se snaží uchovat parfémové rostliny pro budoucí generace. Asociace „Výjimečné květiny“ sdružuje patnáct pěstitelů, kteří se všichni zavázali, že jejich produkce bude bio. Snaží se usnadnit začátky případným novým zájemcům o tento romantický styl života a zpřístupnit jim cesty.

„V roce 2008 jsme přebrali iniciativu zapsat Grasse do nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jsou tu dovednosti, které se předávají z generace na generaci, ať už se jedná o pěstitelství aromatických květin, jako je růže, jasmín, tuberóza, pomerančový květ a tak dále, nebo jejich transformace. Právě ta má zde v Grasse obrovskou expertizu, umíme zde extrahovat voňavé květiny a získat z nich substance pro parfémy. A samozřejmě také vytváření parfému, které je samo o sobě kreativním uměleckým procesem,“ říká Jean-Pierre Leleux, francouzský senátor a bývalý starosta Grasse.

Velkým kapitálem a želízkem do ohně jsou právě místní zemědělci a pěstitelé, kteří se snaží uchovat parfémové rostliny pro budoucí generace. Asociace „Výjimečné květiny“ sdružuje patnáct pěstitelů, kteří se všichni zavázali, že jejich produkce bude bio. Snaží se usnadnit začátky případným novým zájemcům o tento romantický styl života a zpřístupnit jim cesty.

Jednou z odvážných novodobých zemědělkyň je Armelle Janody: „Pro mě to byla totální životní změna. Představovala jsem si, že budu v klidu na svém políčku, ale přivedlo mě to ke spoustě dalších věcí. Stala jsem se prezidentkou asociace a zachraňuji květiny. Pěstuji exkluzivně májovou růži, ale začala jsem experimentovat také s tuberózou. To je květina, která téměř vyhynula, takže je potřeba ji rozmnožit. I parfuméři na ni trochu zapomněli, je třeba všechno znovu vyvinout, nejenom její kulturu, ale i metody transformace.“

Dále Armelle podotýká, že květiny nejsou v žádném roce stejné: „Tento rok růže voněla silně po citronu a geraniolu a také byla slabší. Ta loňská byla velmi kořeněná, měla silné pepřové a medové tóny.“ Armelle pracuje exkluzivně pro Dior a pravidelně si vyměňuje zkušenosti s parfumérem Diora, Françoisem Demachym: „Dior má v Grasse historii, protože Christian Dior měl dům asi dvacet kilometrů odsud. Znovu jsme ho koupili a uzavřeli jsme partnerství s několika pěstiteli. Vlastně pěstitelkami, jedná se hlavně o ženy. A to je pro nás zajímavé, protože parfumérie je z velké míry ženská záležitost. Navíc mají pestré profily. Předtím dělaly v životě jiné věci a ke květinám je přivedla vášeň. Je to silné poselství. A apeluji na další pěstitele, protože já ty květiny opravdu používám a potřebuji, to není jen marketing. Jasmín z Grasse má výjimečnou kvalitu a nezaměnitelnou vůni.“

Zahrada zahrad

O městečko dál, v Pégomas, pěstuje májové růže, ale také jasmín a tuberózu rodina Mul. Jejím výhradním odběratelem je Chanel. Letos značka provedla speciální operaci a převezla část květin do Paříže na akci s názvem Zahrada zahrad. Cílem bylo představit tradiční parfémové květiny z regionu Grasse přírodě vzdáleným Pařížanům.

„Mám rád myšlenku, že parfém, něco tak nehmotného a nehmatatelného, pochází z něčeho tak konkrétního, skutečného a plného řemesla, jako je půda, květiny a sklizeň.“

„Protože jsme nemohli všechny pozvat do Pégomas, rozhodli jsme se přesadit pět parfémových květin, které Chanel pěstuje, na těchto 200 metrů čtverečních,“ říká Betty Codet, zodpovědná za školení pro Chanel. Stolistá růže, jasmín, tuberóza, ale také iris a geranium. Zahrady Tuilleries v samém centru města se staly oázou klidu a imitace provensálského statku rodiny Mul, malým muzeem vůní. V duchu luxusu, krásy a preciznosti, tak jak má značka ve svém kódu.

Parfumér Olivier Polge, který před třemi roky vystřídal v Chanelu svého otce Jacquese Polgeho, říká: „Mám rád myšlenku, že parfém, něco tak nehmotného a nehmatatelného, pochází z něčeho tak konkrétního, skutečného a plného řemesla, jako je půda, květiny a sklizeň.“ Potěšující informací nám může být, že se na díle Chanelu jistým způsobem podíleli i Češi. Firma Bomma totiž vyrobila speciální flakon k prezentaci parfému Gabrielle, který vrátil do hry pozapomenutou tuberózu.

K čemu je parfém dobrý?

Parfém je jedno velké dobrodružství. Zve na cestu do cizích krajin, ale také do hlubin vlastní duše, protože je nejrychlejším a nejspolehlivějším přenašečem vzpomínek. To věděl už Proust, když se po vůni sladkých madlenek vracel do dětství.

Právě vůně domova, partnera nebo oblíbené květiny jsou tolik potřebné elementy k životu. Parfém je možná zbytečný luxus, ale dovoluje nám se na chvíli oddat snění. Je totální abstrakcí vytvořenou z konkrétna. Umí nás nabít energií nebo krásně zrelaxovat. Podtrhne naši osobnost a komunikuje za nás s naším okolím. Buďme tedy smělí a dopřejme si tuto „neužitečnou krásu“, neboť je nezbytná. Pro naše vzpomínky. Pro naše emoce. A aby nám svět nezevšedněl.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.