Francouzský prezident bude známý až 6. května. Ale mrkve jsou už uvařené...

Favority na postup z prvního kola voleb v neděli 22. dubna jsou socialista François Hollande a současný prezident Nicolas Sarkozy.

Preference hlavního favorita na francouzského prezidenta, socialisty Françoise Hollanda, se pohybují okolo 28 procent, podobně (byť s o pár procentními body méně) je na tom i kandidát pravice Nicolas Sarkozy. Oba by měli postoupit do druhého kola voleb 6 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © REUTERSČeská pozice
Preference hlavního favorita na francouzského prezidenta, socialisty Françoise Hollanda, se pohybují okolo 28 procent, podobně (byť s o pár procentními body méně) je na tom i kandidát pravice Nicolas Sarkozy. Oba by měli postoupit do druhého kola voleb 6 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Les carottes sont cuites! – česky mrkve jsou uvařené – je přísloví, jímž Francouzi vyjadřují, že věc je hotová a už s ní nejde nic dělat. Něco podobného si možná večer v pátek 20. dubna řekne všech deset kandidátů, kteří se účastní prezidentských voleb. Toho dne totiž jejich kampaň končí a na řadě už budou pouze voliči.

Ti v neděli 22. dubna rozhodnou o dvou uchazečích o Elysejský palác, kteří postoupí do druhého kola 6. května. V prvním kole totiž určitě nezíská nadpoloviční většinu ani hlavní favorit na prezidenta, socialista François Hollande. Jeho preference se podle průzkumů veřejného mínění pohybují okolo 28 procent. Od pondělí 23. dubna proto kampaň odstartuje znovu, tentokrát však jen dvou finalistů. Vedle Hollanda to pravděpodobně bude současný prezident Nicolas Sarkozy.

Překvapení nebude

Nic nenasvědčuje tomu, že by se ve Francii mělo odehrát podobné překvapení jako v roce 2002, kdy do druhého kola nečekaně postoupil bývalý šéf radikální pravice Jean-Marie Le Pen. Tehdy před prvním kolem prezidentských voleb průzkumy ukazovaly neustálý nárůst jeho příznivců a zároveň vysokou absenci levicových voličů, protože byli přesvědčeni o jasném postupu svého hlavního kandidáta do druhého kola. Tato jejich blazeovanost se tenkrát stala osudnou pro tehdejšího lídra socialistů Lionela Jospina.

Le Penova dcera Marine, která kandiduje v letošních volbách, však už delší dobu stagnuje na 16 procentech hlasů. A možná ji dokonce předstihne překvapení současné kampaně, bývalý trockista a levicový radikál Jean-Luc Mélenchon. Ani on, ani zbývající kandidáti by však neměli ohrozit druhého favorita voleb Nicolase Sarkozyho. Prognózy jeho výsledku se pohybují mezi 26 až 28 procenty.

Lze předpokládat, že v neděli večer přijde z Francie zpráva: budoucí francouzský prezident vzejde ze souboje Hollanda se Sarkozym

I při vědomí toho, že nic není nikdy jisté, dokud se hlasy nesečtou, lze předpokládat, že v neděli večer přijde z Francie zpráva: budoucí francouzský prezident vzejde ze souboje Hollanda se Sarkozym. Nepřímo to v rozhovoru pro týdeník Le Point potvrdil i historik a expert na média a politiku Christian Delporte: „V minulých deseti dnech klesla divácká sledovanost televizních pořadů a diskusí týkajících se prezidentských voleb z prvního až na šesté místo v žebříčku nejsledovanějších programů. Z toho vyplývá, že lidé, kteří půjdou volit, se už rozhodli. Příliš se toho nezmění, ani ve volebních preferencích nenastal žádný dramatický obrat.“

Špatné vysvědčení

Zanechme však spekulací a věnujme se průběhu předvolební kampaně, v níž bylo co řešit a o čem diskutovat. Francie je totiž astronomicky zadlužená a má mnoho let vysokou nezaměstnanost, slabý hospodářský růst a zápornou obchodní bilanci. Navíc se potýká se ztrátou konkurenceschopnosti a do zahraničí odcházejí za lepšími podmínkami nejen její hlavní mozky, ale i známé firmy.

Stejné problémy řešila Francie i před pěti lety, před předchozími prezidentskými volbami, což je nelichotivým vysvědčením pro prezidenta Sarkozyho a jeho vládu. Tehdy však Evropu neobcházel strašák finanční krize a dluhy Řecka, Itálie či Španělska stejně jako Francie se zdály pod kontrolou.

Od té doby se však situace změnila a všechna zmíněná negativa volají ve Francii po řešení, zejména je třeba reformovat její ekonomický i sociální systém. Předvolební kampaň k tomu nabízela vhodnou příležitost, protože Francouzi o prezidentských volbách tvrdí, že jde o nejintenzivnější propojení lidu a politiky.

Téměř všichni komentátoři se však shodují, že kampaň byla dlouhá a nudná, a především se během ní hlavní favorité zásadním otázkám důsledně vyhýbali. Komentátor týdeníku Le Point Claude Imbert napsal: „Namísto debaty, co s přebujelým sociálním státem či jak rozhýbat ekonomiku a vytvořit podmínky, jež by motivovaly k podnikatelským i pracovním aktivitám a zároveň vytvářely pracovní místa, se kandidáti vášnivě přeli o podružnostech, například o nových pravidlech pro získání řidičského průkazu!

Téměř všichni komentátoři se shodují, že kampaň byla dlouhá a nudná, a především se během ní hlavní favorité zásadním otázkám důsledně vyhýbali

Co se týká tristního stavu Francie, předvolební diskurz se jako obvykle zaměřil na údajné hlavní viníky úpadku: globalizaci, Evropu, cizince, svět financí a bohatých. Recepty, jak se z tohoto stavu dostat, opomeneme-li Le Penovou a Mélenchona, kteří by nejraději zrušili republiku a obehnali Francii novou Maginotovou linií, jsou přitom stále stejné – nové daně a vágní sliby hospodářského růstu.“

Právě z těchto důvodů označil britský týdeník The Economist ve svém posledním březnovém čísle největší favority voleb, Hollanda a Sarkozyho, za rizika pro Francii. Podle magazínu totiž ani jeden z nich nepožaduje „nezbytné radikální reformy ekonomického ani sociálního systému a strukturální redukci veřejných výdajů“.

Nerealistické návrhy

Socialista Hollande je posedlý nekompromisním bojem s finančníky, zdaněním bohatých, vytvářením nových pracovních míst ve státním aparátu, státem podporované práce pro mladé a snížením věku pro odchod do důchodu na původních 60 let. Levicový deník Libération proto o Hollandovi napsal. „Z jeho projektu dobře vidíme, kde a jak bude utrácet. Naopak netušíme, kde na to ušetří či vezme peníze.“

Zástupce pravice Sarkozy se pro změnu zabýval snížením počtu imigrantů, zpřísněním volného pohybu osob i majetku v schengenském prostoru. Státní dluh chce řešit nejen rozpočtovou odpovědností, ale i kontroverzním navýšením DPH a obskurní daní z „krve“ – každý Francouz, který trvale žije a pracuje v zahraničí, by měl platit za svůj původ rodné zemi.

Těsně před koncem kampaně se Sarkozy pustil i do Evropské centrální banky (ECB). Ta by dle něho měla podporovat ekonomický růst tiskem nových peněz. „Tím se po ECB nežádá nic jiného, než aby sehrála roli hasiče nezodpovědného francouzského rozpočtu a levně půjčovala francouzským bankám. Stát by si pak od nich mohl půjčovat mnohem výhodněji než v zahraničí, a tím pokračovat ve své bezstarostné dluhové politice,“ napsal o tomto Sarkozyho návrhu profesor ekonomie Markus Kleber.

Tvrdá opatření jsou nutná

Byla to však volební kampaň, a v ní se přece místo nepopulárních opatření vždy slibují a předkládají bezbolestná řešení či v praxi neproveditelné návrhy. Na to upozorňují i francouzští a zahraniční komentátoři a pozorovatelé. Podle nich jakákoli nová vláda bude muset rychle oznámit tvrdá opatření – a to nejen v zájmu Francie, jejích veřejných financí a obnovy hospodářské konkurenceschopnosti.

Nový prezident a jeho kabinet budou muset ubezpečit o správné politice Francie její věřitele, ratingové agentury i evropské partneryNový prezident a jeho kabinet budou muset současně ubezpečit o správné politice Francie její věřitele, ratingové agentury i evropské partnery. Jinak totiž dříve či později nevyhnutelně narazí do zdi veřejného dluhu ve výši téměř dvou bilionů eur. A vzhledem k významu a váze Francie v Evropské unii by se důsledky takového nárazu šířily unií jako ničivá tsunami.

Jak řekl ČESKÉ POZICI ekonomický komentátor deníku Le Monde Pierre-Antoine Delhommais: „Pokud se k moci nedostane nějaký politický extrém, o francouzské ekonomické politice se v příštích měsících a letech nebude rozhodovat v Elysejském paláci, ale v Berlíně, Bruselu, Pekingu nebo New Yorku. Hollande i Sarkozy to velmi dobře vědí.“ V tomto ohledu jsou mrkve opravdu uvařené. A vzhledem k vážné ekonomické i finanční situaci Francie s tím nejde nic dělat.

Francouzským prezidentským volbám se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích: