Francie: Volba Jeana-Luka Mélenchona prezidentem děsí finančníky

Pokud se kandidát francouzských komunistů Jean-Luc Mélenchon dostane do do druhého kola francouzských prezidentských voleb, má šanci uspět. Proti Marine Le Penové totiž může použít antifašismus a proti Emmanuelu Macronovi je jeho výhodou antikapitalistický program.

Prezidentský kandidát francouzské krajní levice Jean-Luc Mélenchon. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezidentský kandidát francouzské krajní levice Jean-Luc Mélenchon. | foto: Reuters
Prezidentský kandidát francouzské krajní levice Jean-Luc Mélenchon. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Závěr volební kampaně Jeana-Luka Mélenchona, 65letého kandidáta francouzských komunistů na prezidenta přezdívaného médii „francouzský Chávez“, byl letos stejně úspěšný jako v roce 2012. Tehdy jeho spot, ve kterém ho oslavovaly tři krásné švédské blondýnky, obletěl svět a stal se hitem především u prvovoličů.

I tentokrát se Mélenchon zaměřil na mladé voliče, přičemž používá nové technologie – 5. února na volebních shromážděních v Lyonu a v Paříži předvedl svůj hologram, což zopakoval 18. dubna, kdy se přenesl současně do šesti francouzských měst. A právě popularita u mladých lidí ho poháněla kupředu.

Potenciál extrémní levice

Mélenchon je úspěšný i na sociálních sítích – jeho profil na Facebooku sleduje přes 861 tisíc lidí. Mnohem více než dalšího prezidentského kandidáta Emmanuela Macrona, který se také snažil oslovit mladou generaci, ale poměrně neúspěšně – jeho profil sleduje pouze 272 tisíc lidí. Konzervativního pravicového kandidáta Françoise Fillona podporuje 340 tisíc fanoušků, což je dobrý výsledek, protože se zaměřuje na tradiční voliče, kteří nepoužívají každodenně sociální sítě.

Vysoký počet příznivců Jeana-Luka Mélenchona, kandidáta francouzských komunistů na prezidenta, na sociálních sítích ukazuje potenciál, jejž má u mladých voličů francouzská extrémní levice a její slogan Nepodvolená Francie

Vítězkou je šéfka Národní fronty Marine Le Penová, která se může pochlubit více než 1,2 miliony fanoušků. Má však mnoho ctitelů v zahraničí, je symbolem odporu k Evropské unii ve všech evropských zemích a navíc velkou podporu Trumpových stoupenců. Trump ji však nepřijal na soukromé setkání jako jeho ruský protějšek Vladimir Putin.

Toto její setkání s ruským prezidentem Mélenchon tvrdě kritizoval – nikoli z geopolitických, ale společenských důvodů, protože by nikdy nepodal ruku homofobovi, jako je Putin. A jeho vysoký počet příznivců na sociálních sítích ukazuje potenciál, jejž má u mladých voličů francouzská extrémní levice a její slogan Nepodvolená Francie (La France Insoumise).

Skvrna v kádrovém posudku

Mélenchon patří k matadorům francouzské politické scény. V letech 1972 až 2008 byl členem Socialistické strany, dva roky ministrem školství a zastával i další vrcholné posty ve francouzské politice, například v období 2004 až 2010 byl senátorem. V roce 2008 založil Levicovou stranu (Partie Gauche), která se hlásí ke komunismu, a tvrději kritizuje kapitalismus než Socialistická strana.

Pro Mélenchonovy nové spolupracovníky je sice jeho více než 30letá příslušnost k mainstreamové politické straně velkou skvrnou v kádrovém posudku, navzdory tomu dostal důvěru stát se prezidentským kandidátem

Pro Mélenchonovy nové spolupracovníky je sice jeho více než 30letá příslušnost k mainstreamové politické straně velkou skvrnou v kádrovém posudku, navzdory tomu dostal důvěru stát se prezidentským kandidátem. V prezidentských volbách v roce 2012 získal solidních 11,2 procenta hlasů jako poslanec Evropského parlamentu (od roku 2009) a při současném druhém pokusu jím je také.

V roce 2012 ve druhém kole podpořil současného prezidenta Françoise Hollanda, který byl pro komunistu Mélenchona mnohem přijatelnější než Nicolas Sarokozy, jenž měl stigma zachránce velkých bankovních domů. Své podpory dnes Mélenchon možná lituje, ale bez ní by se Hollande do Elysejského paláce nedostal.

Silnější pozice

Mélenchon však byl od počátku velkým kritikem socialistické vlády, protože nepodporovala nejchudší Francouze. A extrémní levice masivně demonstrovala za reformu zákoníku práce, který přizpůsobuje francouzské pracovní právo normám Evropské unie v neprospěch zaměstnance. Nepopularita současné socialistické vlády je jednou z příčin mnohem silnější Mélenchonovy pozice než před pěti lety.

Nepopularita současné socialistické vlády je jednou z příčin mnohem silnější Mélenchonovy pozice než před pěti lety

Socialistická strana se rozdělila. Liberální část podporuje Macrona, v čemž hrál roli bývalý předseda vlády Manuel Valls. Ten den po porážce v primárkách, v nichž měl podle médií a volebních průzkumů zvítězit, podpořil jejich vítěze Benoîta Hamona, ale po několika týdnech se přiklonil k Macronovi a jeho novému hnutí Vpřed. A podle volebních preferencí se zdá, že by Valls mohl částečně zachránit svou kariéru v tomto hnutí.

Hamon by mohl podle volebních průzkumů získat okolo šesti procent hlasů, což je pro Socialistickou stranu, která obhajuje prezidentský post a parlamentní většinu tristní. Navíc se podle deníku Figaro prezident Hollande v posledních dnech přiklání spíše k Macronovi než ke svému spolustraníkovi. Otázkou je, zda tato podpora bude Macronovi prospěšná. Může totiž jít i o polibek smrti, poněvadž média ho stále častěji označují Hollande 2.

Revoluční program

Očekávalo se, že Hamon odstoupí, aby podpořil Mélenchona, což se nestalo. Nedokázali se totiž domluvit, kdo první požádá o schůzku, na níž se měla domluvit podpora či společná kandidatura pod hlavičkou levice. Jednou z příčin bylo, že kdyby Hamon vstoupil do Mélenchonova týmu, Socialistická strana by se mohla obávat o svou existenci. Proto stranický aparát bude moci promluvit do parlamentních voleb – strana má ještě několik známých osobností, které mohou uspět v tradičních baštách socialistů.

Mélenchonův program je v podstatě revoluční. Slibuje totiž ústavní změnu vyhlášením nového politického režimu, takzvané Šesté republiky, s parlamentem více reprezentujícím lid.

Hamonův volební program charakterizuje všeobecný základní příjem a legalizace marihuany a Mélenchon nemá problém je akceptovat. Jeho program jde totiž mnohem dál a je v podstatě revoluční, v čemž se podle mnoha komentátorů shoduje s programem Le Penové. Slibuje totiž ústavní změnu vyhlášením nového politického režimu, takzvané Šesté republiky, s parlamentem více reprezentujícím lid.

Ústavní reforma má především oslabit roli prezidenta podobnou novodobému monarchovi, což podpoří i větší pravomoci francouzské vlády. Mélenchon navrhuje pouze jedno, sedmileté prezidentské období a zrušení kumulace postů u jednoho politika. Poslanci by měli být také voleni jen na jedno období a rozložení sil v parlamentu více odpovídat francouzské společnosti. Občané by mohli navrhovat referenda a zákony, pokud získají dostatečnou podporu obyvatel.

Sociální sliby

Mélenchon v předvolební kampani sociálními sliby nešetří. Slibuje návrat ke stoprocentně hrazené zdravotní péči a k odchodu do důchodu v 60 namísto současných 62 let i to, že do konce jeho případného prezidentského období zmizí z francouzských ulic bezdomovci. Chce obnovit všeobecnou daň pro všechny s francouzským občanstvím, což by mělo přinutit bohaté Francouze opustit daňové ráje a zabránit odchodu Francouzů do zahraniční kvůli daňové optimalizaci, a zavést stoprocentní daň pro bohaté, kteří vydělávají 20krát víc, než je průměrný příjem.

Mélenchon v předvolební kampani sociálními sliby nešetří. Slibuje návrat ke stoprocentně hrazené zdravotní péči a k odchodu do důchodu v 60 namísto současných 62 let i to, že do konce jeho případného prezidentského období zmizí z francouzských ulic bezdomovci.

Ještě radikálnější je v podmínkách pro pracující – navrhuje zvýšit minimální čistou mzdu na 1300 ze současných 1140 eur, přechod k 32hodinovému pracovnímu týdnu a povinnost státu zajistit nezaměstnaným veřejně prospěšnou práci. Nezapomíná ani na životní prostředí – požaduje zákaz jaderné energie, již mají nahradit „zelené“ zdroje. Ve společenských otázkách se shoduje s Hamonem, že nastal čas legalizovat marihuanu. A slibuje volební právo pro všechny cizince v městských volbách, protože dnes v nich mohou hlasovat jen občané EU.

Mélenchon sice nechce vystoupit z EU, ale je velkým odpůrcem eurantlatismu, a proto chce stejně jako Le Penová opustit NATO, a přerušit styky se zeměmi, které financují terorismus, čímž myslí bohaté petromonarchie. Mélenchonovým problémem je, že pro svou zahraniční politiku bude obtížně hledat spojence na mezinárodní scéně. Kvůli nacionalismu a reakčním postojům totiž není příznivcem Putina a těžko bude hledat společnou řeč i s americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Mélenchona a Le Penovou také rozděluje pohled na francouzskou historii. Le Penová často připomíná křesťanský původ Francie, zatímco Mélenchon je nekompromisním odpůrcem křesťanství, zejména katolické církve. Hlásí se k odkazu osvícenství a francouzské revoluce a netají se členstvím v lóži Velký Orient svobodných zednářů, jak řekl v knize rozhovorů Mélenchon le plébéien (Mélenchon plebejec). Jeho řešení problému islámu proto souzní s osvícenstvím – naprostá sekularizace.

Zvýšení daňové zátěže

Mélenchon sice odsuzuje všechny projevy islamofobie, ale současně souhlasí se silnou laickou společností. Při aféře s burkinami loni v létě sice vyzval k bojkotu módních značek, které navrhují takzvanou islámskou módu, ale následně se zastal letušek Air France, jež zaměstnavatel vyzval, aby při letu do Íránu nosily šátek. Podle Mélenchona Francouzům, kteří jsou občany laického státu a svobodní, nemůže žádná jiná země poroučet, jak se mají oblékat.

Mélenchon chce státní pokladnu naplnit zdaněním nejbohatších a nadnárodních společností. Podle Institutu Montaigne se má Francie připravit na zvýšení daňové zátěže o 85,5 miliardy eur.

Otázkou je, zda silná laická společnost může vyřešit radikalizaci francouzských občanů. Lze předpokládat, že toto pojetí bude konflikt eskalovat. Mélenchon se však domnívá, že hlavní nespočívá problém v náboženství, ale v ekonomice. Pokud se však Mélenchon dostane k moci, ještě více pustí žilou státnímu rozpočtu. Think tank Institut Montaigne spočítal, že jeho sliby přijdou Francii na 200 miliard eur, z čehož nejvíce – 132 miliard – spolkne návrat k 60 letům pro odchod do důchodu.

Mélenchon chce státní pokladnu naplnit zdaněním nejbohatších a nadnárodních společností. Podle Institutu Montaigne se má Francie připravit na zvýšení daňové zátěže o 85,5 miliardy eur, tedy na vyšší zdanění než za předchozích dvou prezidentů Sarokozyho a Hollanda dohromady. Není proto divu, že zvolení Mélenchona prezidentem je noční můrou francouzských i světových finančních trhů. Jeho ekonomické reformy by byly mnohem radikálnější než Le Penové.

Protisystémový kandidát

Francouzské prezidentské volby jsou otevřené a mohou překvapit i proto, že může stačit pouze 17 procent hlasů k postupu kandidáta do druhého kola. Pokud se Mélenchon do něho dostane, ocitne se ve výhodné pozici – proti Le Penové může použít tradiční antifašismus a velkou šanci má i proti Macronovi, neboť jeho program je silně antikapitalistický.

Pokud se Mélenchon do druhého kola nedostane, bude zajímavé, koho podpoří. Ukáže se, zda je skutečně protisystémovým kandidátem. Je-li totiž proti současnému mainstremu, pak nemůže podpořit Emmanuela Macrona ani Françoise Fillona.

Mélenchon jako jediný z velké čtyřky francouzských kandidátů uspěl v televizních debatách. Navíc týden před volbami prezident Holland kritizoval Mélanchona, že jeho program je zjednodušený, zejména v zahraniční politice, což se za současné situace jeví výhodou, protože svým voličů může ukázat, že je skutečně protisystémovým prezidentským kandidátem, jak o sobě tvrdí.

Pokud se Mélenchon do druhého kola nedostane, bude zajímavé, koho podpoří. Ukáže se, zda je skutečně protisystémovým kandidátem. Je-li totiž proti současnému mainstremu, pak nemůže podpořit Emmanuela Macrona ani Françoise Fillona.



Počet příspěvků: 1, poslední 22.4.2017 04:03 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.