Jaká je doba, ve které žijeme? Je „nový svět“ ještě náš, nebo už někoho jiného? Jak se máme chovat, abychom přežili? Přinesou současné globální krize nová řešení v duchu hesla: Co tě nezabije, to tě posílí?
Svět se od devadesátých let 20. století změnil. Z planety Země se poměrně rychle stala díky propojení světové ekonomiky „globální vesnice“. Toto propojení způsobil finanční kapitál, jemuž jsou malé nejen hranice států, ale i kontinentů a v současnosti i celé Země, o čemž svědčí růst podílu privátních společností na výzkumu vesmíru.
Vláda chaosu
Kvůli přebytku „peněz“ většinou vyprodukovaných kvantitativním uvolňováním a relativnímu nedostatku prostoru jej umístit vznikají disproporce, jež přinášejí řadu problémů – například ekonomické krize, rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými, zhoršování životního prostředí či terorismus. Důsledkem tohoto přebytku je také snaha jej alokovat do nových technologií, jež však vždy lidem prospěch nepřinášejí.
Zatím vládne chaos, který nezvládá OSN, „politicko-manažerská“ uskupení, jako je současná největší světová ekonomika Evropské unie, ani vlády mnoha národních států. Pokud tato situace přetrvá, nastane katastrofa. |
Například samořídící auta se v kritické situaci sama rozhodnou, zda ohrozí váš život nebo někoho jiného, jenž bude tomuto „samohybu“ stát v cestě. Volbu provede „umělá inteligence“, která v každodenním životě bude hrát stále větší roli. Kde však zůstane radost z jízdy, jak uvádí slogan automobilky BMW?
Internet věcí „ulehčí“ „starosti“ s naplněním ledničky či ovládáním topení, ale přinese i nové příležitosti k většímu ovládání lidí, získávání informací pro marketing obchodních společností či k „vyprázdnění“ bankovního konta či peněženky, aby „usnadnili“ problémy co s úsporami. V současnosti vychází stále více najevo, že „nový svět“ není nijak řízen, a pokud, pak nezodpovědně. Je to lajdáctvím či neschopností, nebo záměr?
„Globální vesnice“ – důsledek globalizace a celosvětového ekonomického propojení – vyžaduje jednotné vedení. Neexistuje však politicko-právní nadstavba, která by usměrňovala, organizovala a řídila globální procesy. Zatím vládne chaos, který nezvládá OSN, „politicko-manažerská“ uskupení, jako je současná největší světová ekonomika Evropské unie, ani vlády mnoha národních států. Pokud tato situace přetrvá, nastane katastrofa, vedle níž jsou současné války na Blízkém a Středním východě nebo v Africe, migrační krize či terorismus selankou.
Brexitové varování
Britové v referendu rozhodli, že vystoupí z EU. Motivací premiéra Davida Caremona k němu bylo vítězství v loňských parlamentních volbách. Toto jeho rozhodnutí se však ukázalo kontraproduktivní nejen pro něho, neboť v postu končí, ale i pro Spojené království, jež zřejmě brzy přestane existovat. Skotsko, Severní Irsko i například Londýn s vystoupením z EU nesouhlasí, takže Británii, proslulou konzervatismem, tradicemi a klidným životem, zřejmě čeká chaos.
Brexit představuje i důrazné zaklepání na dveře „skleníku“, v němž zatím v klidu seděl establishment EU. Pokud toto varování nevezme vážně, čeká jej i všechny Evropany kolaps. |
Brexit představuje i důrazné zaklepání na dveře „skleníku“, v němž zatím v klidu seděl establishment EU. Pokud toto varování nevezme vážně, čeká jej i všechny Evropany kolaps. Zdá se však, že u něj rychlá, a především sebezpytující sebereflexi nenastane. V podstatě se nikdo nekál, ani neslíbil, že změní EU tak, aby efektivně řešila problémy a zajistila Evropanům spokojený a bezpečný život.
Například německá kancléřka Angela Merkelová na svém facebookovém profilu zareagovala obvyklými nekonkrétními a nic neřešícími frázemi o ideálech a jednotě Evropanů v duchu svého, zprofanovaného hesla „My to dokážeme“. Neřekla však, jak to chce provést. Následně pozvala do Berlína k jednání pouze premiéry šesti členských zemí EU, čímž své předchozí prohlášení o jednotě unie popřela. Tento její krok vyvolal nevoli u ostatních členů EU. Měla pozvat všechny – a do Bruselu.
Pět podmínek
Pokud to takto bude pokračovat, může se EU rozpadnout na jednotlivé státy neschopné čelit globálním výzvám. Extremisté a jejich strany už začali vyzývat k referendům, jako bylo to britské, v dalších členských zemích EU. Tato situace vyhovuje globálním hráčům USA, Čína nebo Rusko, kteří by chtěli převzít roli EU jako největší světové ekonomiky. Tato neradostná perspektiva by nemusela nastat, pokud by
- za prvé, establishment EU provedl sebereflexi;
- za druhé, bylo zrušeno nefunkční institucionální uspořádání EU a byl navržen nový systém vedení – nejlépe dvoustupňový;
- za třetí, byla vypsána výběrová řízení na nové představitele-manažery, odborně vzdělané s úspěšnou profesní kariérou a osobní integritou, kteří by dostali pravomoci a především nesli odpovědnost za svá rozhodnutí;
- za čtvrté, se uskutečnily demokratické volby do nových institucí;
- za páté, byla ustavena evropské armáda a policie schopné zajistit bezpečnost EU.
21. století vyžaduje činy, a nikoli opakování prázdných frází, které již neposlouchají ani politici ve skleněných palácích |
Pouze v případě splnění těchto pěti podmínek lze zabránit rozpadu EU. Voliči přijdou k volbám a budou volit racionálně, jen bude-li jim nabídnut reálný obraz nové Evropy. Jedině tak lze získat nazpět jejich srdce Evropana a hrdost na Evropskou unii. Rychle se zhoršující světové prostředí by pak mohlo být takovým facebookovým „šťouchnutím“ –21. století vyžaduje činy, a nikoli opakování prázdných frází, které již neposlouchají ani politici ve skleněných palácích.