Diskuze
Zákaz halál porážek aneb O duchovních zřídlech poslanců Úsvitu
Děkujeme za pochopení.
B. Rudolf
Otázkou je, do jaké míry je rituální porážka zvířat
Otázkou je, do jaké míry je rituální porážka zvířat jejich týráním. Já to neumím posoudit a domnívám se, že takových jako já je poměrně hodně. Intuitivně si myslím, že to proti běžnému způsobu porážky není v utrpení zvířat velký rozdíl, ale nevím to.
Přiznám se, že zabíjení zvířat mi samo o sobě nevadí. Ale dělá se mi zle z představy, že některá kuřata se nikdy neproběhnou po dvoře a celý život jsou zavřená v nějaké krabici. Z toho je mi mnohem hůř než ze způsobu jejich porážky. Ale přesto kuřata jím. Jsem jen zvíře cvičené v tzv. exaktních vědách a nic víc.
J. Schneider
Naprosto rozumím
Některé rituální porážky mají pravidlo, že porážené zvíře nesmí být na dohled od dalšího - to kvůli jeho stresování. Když si to porovnáte s těžce vystresovanými zvířaty, poráženými podle "humánního" evropského způsobu (vidíte, další pěkné sousloví: "humanitární porážka"), tak je rituální porážka mnohem šetrnější. Ostatně, kdo jedl třeba košer maso (návštěvníci Izraele skoro všichni), mohl si všimnout kvality. Ale zase - sebepřísnější předpisy, nejsou-li dodržovány, jsou na draka. A dodržovat rituální předpisy co možná dokonale lze především při malé spotřebě masa, což možná také není tak špatný nápad, jíst méně masa, ale kvalitnějšího.