V neděli 4. března se ve Švýcarsku uskutečnila dvě referenda, která ukázala, jak má legislativně a organizačně dobře připravené hlasování občanů vypadat. Návrh zákona o referendu české strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), který projednává Poslanecká sněmovna, je zcela odlišný a jeho schválení by bylo nebezpečné.
Obě švýcarská referenda se týkala změn ústavy a jejich příprava, organizace a informační zajištění ukazují, nakolik zodpovědně a kompetentně švýcarský stát i lid k této instituci přistupují, a co všechno je třeba udělat, aby ji nebylo možné zneužít. První referendum se týkalo pravomoci státu vybírat federální daň a daň z přidané hodnoty, což před jeho uskutečněním omezoval paragraf 196 ústavy do konce roku 2020.
Obě švýcarská referenda se týkala změn ústavy a jejich příprava, organizace a informační zajištění ukazují, nakolik zodpovědně a kompetentně švýcarský stát i lid k této instituci přistupují, a co všechno je třeba udělat, aby ji nebylo možné zneužít |
Podnět ke změně podaly federální vláda a švýcarský parlament složený z Rady státůse 46 členy (po dvou zástupcích za 20 původních kantonů a po jednom za kantony, které vznikly jako polokantony) a Národní radys 200 členy, jež odpovídá naší Poslanecké sněmovně. S návrhem prodloužit omezení do roku 2035 souhlasilo 84,1 procenta voličů při 52procentní účasti.
Ve druhém referendu 71,6 procenta voličů při 54,4procentní účasti odmítlo návrh lidové iniciativy zrušit koncesionářské poplatky za veřejnoprávní rozhlas a televizi, což je rovněž součástí programu SPD.
(Ve svém blogu připomínám formy a legislativní zásady referend ve Švýcarsku. O obou informovaly i LN ajsou dostupné na webové stránce švýcarské vlády.)
Vzájemná důvěra
Švýcarský systém přímé demokracie je založen důvěře státu, na federální úrovní reprezentovaném spolkovou vládou a Parlamentem, v lid. Tomu dává ústava obrovské pravomoci – může odmítnout jakýkoliv zákon schválený Parlamentem a navrhnout jakoukoliv změnu ústavy.
Švýcarský systém přímé demokracie je založen důvěře státu v lid. Tu doprovází důvěra lidu ve stát, že mu poskytne objektivní a úplné informace o referendu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout. |
Tuto důvěra státu v lid doprovází důvěra lidu ve stát, že mu poskytne objektivní a úplné informace o referendu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout. Tato důvěra je mimořádně důležitá, neboť skýtá obranu před zneužitím populisty. Součástí materiálů k referendu je také doporučení spolkové vlády a Parlamentu, jak v něm hlasovat.
Materiál připravený federální vládou k oběma referendům je detailní a v případě referenda o zrušení koncesionářských poplatků obsahuje:
- otázku: Souhlasíte s návrhem lidové iniciativy „ano zrušení koncesionářských poplatků“?;
- analýzu rozhlasového a televizního vysílání financovaného z koncesionářských poplatků;
- detaily o návrhu lidové iniciativy;
- informace o debatě a postoji obou komor Parlamentu;
- návrh úpravy konkrétních paragrafů ústavy;
- argumenty výboru lidové iniciativy pro zrušení poplatků;
- argumenty federální vlády a doporučení návrh lidové iniciativy odmítnout.
„Přímá demokracie není dětská hra, nelze na ni přejít ze dne na den,“ prohlásil švýcarský ministr zahraničí Ignazio Cassis při své nedávné návštěvě Vídně aza negativní příklad přímého rozhodování lidu uvedl brexit: „V Anglii jsme díky brexitu dostali svého druhu lekci z přímé demokracie, najednou byla celá země dezorientovaná a druhý den se probudila jakoby z noční můry, a teď mají problém, jak to uskutečnit.“
Odstrašující příklad
Nepřipraveností referenda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (UK) z Evropské unie a nezvládnutím kampaně před ním dala kolébka demokracie světu odstrašující příklad, jak ho neprovádět, a nyní obtížně hledá cestu ven. Referendum slíbil předchozí premiér David Cameron, aby umlčel kritiky ve své konzervativní straně. Byl sice odpůrcem brexitu, ale nezajistil, aby občané UK byli o jeho výhodách a nevýhodách objektivně informováni a nestali se cílem dezinformací a lží.
Nepřipraveností referenda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (UK) z Evropské unie a nezvládnutím kampaně před ním dala kolébka demokracie světu odstrašující příklad, jak ho neprovádět, a nyní obtížně hledá cestu ven |
Autobus s nápisem „posíláme do EU týdně 350 milionů liber: dejme je místo toho do NHS“ (státní zdravotní systém – pozn. red.) se stal symbolem kampaně obhájců brexitu. Částka 350 milionů liber je lživá, neboť čistý týdenní příspěvek UK do EU je mnohem nižší. Podle Britského statistického úřadu činil hrubý roční příspěvek 18,9 miliardy liber (363 milionů liber týdně, což použili obhájci brexitu), ale od něj je třeba odečíst pět miliard rabatu, což vybojovala v roce 1984 tehdejší premiérka Margaret Thatcherová.
Skutečný příspěvek do rozpočtu EU tedy byl jen 13,9 miliardy liber ročně, 267 milionů liber týdně. Z této částky se však vrátilo UK formou dotací z různých programů 4,4 miliardy liber, takže čistý příspěvek UK do EU činil jen 9,4 miliardy liber ročně, 180 milionů liber týdně. To však není konečné číslo, protože prostředky z EU soukromým britským firmám, které Britský statistický úřad nesleduje, činily 1,3 miliardy liber. Čistý příspěvek UK do rozpočtu EU tedy v roce 2016 činil týdně jen zhruba 156 milionů liber.
Méně než polovinu částky, již uváděli obhájci brexitu, mezi nimi i bývalý starosta Londýna a současný ministr zahraničí Boris Johnson. V souvislosti s uvedeným tvrzením britský deník The Guardian použil přiléhavé srovnání: lež, zatracená lež, Borisovy součty. Mnohem horší než lež o výši finančního přípěvku do rozpočtu EU však bylo opomenutí problému hranice mezi Severním Irskem a samostatnou Irskou republikou, který vznikne odchodem UK z EU.
Problém hranice
Zanedlouho – 10. dubna – uplyne 20 let od podpisu Velkopáteční dohody, jež ukončila 30letý konflikt v Severním Irsku katolické a protestantské komunity, jehož základ tvořil spor o uspořádání – část katolíků chtěla připojení ke katolické Irské republice, zatímco protestanti nikoli. Náboženská nesnášenlivost přerostla v násilí, které stálo život 3,5 tisíce lidí – při přepočtu na počet obyvatel Velké Británie 125 tisíc –, způsobilo obrovské materiální škody a vyvolalo nedůvěru mezi oběma komunitami.
Dohoda se skládala ze dvou částí – mezi vládami UK a Irské republiky a osmi politickými stranami Severního Irska a oběma vládami. Její klíčovou součástí bylo dobrovolné odzbrojení katolické Irské republikánské armády, přičemž vznik EU vyřešil jeden z hlavních problémů – svobodný pohyb osob a zboží přes hranici mezi oběma částmi ostrova.
Vystoupením UK z EU by se měla prakticky neexistující hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou stát „tvrdou“ – kde končí EU, a se všemi souvisejícími opatřeními. To nikdo nechce, neboť důsledkem by mohlo být další násilí. |
Jak prohlásil End Kenny, předseda vlády Irské republiky v letech 2011 až 2017, na konferenci Konfederace britského průmyslu 9. listopadu 2015 v Londýně: „Evropská unie byla a je důležitým, možná podceňovaným prostředkem, který umožnil mír v Severním Irsku. Byla užitečná tím, že poskytla platformu pro vybudování důvěry mezi našimi vládami, aby našly politické řešení. Ekonomická spolupráce zahrnující celý ostrov je mnohem jednodušší mezi dvěma členskými státy EU.“
Vystoupením UK z EU by se měla prakticky neexistující hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou stát „tvrdou“ – kde končí EU, a se všemi souvisejícími opatřeními. To nikdo nechce, neboť důsledkem by mohlo být, jak se obává britský deník The Telegraph, další násilí.
Žádný britský politik však neví, jak udělat hranici současně měkkou a tvrdou. A to je hlavní problém při jednání o vztazích po vystoupení UK z EU, ale britské vlády, nikoli unie. A může za něj nezodpovědnost nejen stoupenců brexitu, ale i britské vlády a parlamentu, protože nechali referendum uskutečnit.
Odmítnutí návrhu SPD
Z referend ve Velké Británii a Švýcarsku vyplývá, že nemá-li referendum způsobit nepředvídatelné a osudové problémy, musí být provedeno jako ve Švýcarsku, nikoliv jako ve Velké Británii. Návrh zákona o referendu SPD neobsahuje nic z toho, čím se řídí referenda ve Švýcarsku.
Cílem návrhu zákona SPD o referendu není umožnit lidu, aby při znalosti objektivních skutečností kompetentně rozhodoval o veřejných záležitostech, ale obejít stát, tedy parlament a vládu. Tomu je třeba zabránit a návrh odmítnout. |
Je absurdní, aby podle článku 7 návrhu o životně důležité záležitosti rozhodovala pětihodinová hádka příznivců a odpůrců referenda v České televizi a v České republice. Cílem návrhu zákona SPD o referendu není umožnit lidu, aby při znalosti objektivních skutečností kompetentně rozhodoval o veřejných záležitostech, ale obejít stát, tedy parlament a vládu. Tomu je třeba zabránit a návrh odmítnout.
Pokud by se mělo stát celostátní referendum součástí našeho právního systému, měli bychom převzít švýcarský princip, že lid rozhoduje o návrhu lidové iniciativy na základě materiálu připraveného vládou a parlamentem, který bude také obsahovat jejich postoj a doporučení.
