Od zakladatele iniciativy Vladimír Franz prezidentem Jakuba Hussara jsme v pátek večer obdrželi „reakci na aktuální problematiku“. Text Vladimíra Franze, jednoho z možných kandidátů přímé prezidentské volby, přetiskujeme v kompletním znění.
Sleduji názory některých komentátorů i politiků, kteří se v souvislosti s přímou volbou prezidenta obávají, že takto zvolená hlava státu se bude „stavět na zadní“ víc, než prezident volený parlamentem. Bojí se toho, že se silným mandátem naruší rovnováhu moci například tím, že na Hradě vytvoří vlastní mocenské centrum. Ministerského předsedu prý bude dusit argumentem, že zatímco on a jeho vláda se opírají o sotva 30procentní podporu, prezidenta volilo nejméně 50 procent voličů. A ke všemu si bude vynucovat větší pravomoci.
Oprávněné obavy? Jak se to vezme...
Takové obavy jsou oprávněné v případě, že bude zvolen prezidentem někdo, komu kryjí záda mocné finanční kruhy a vlivné figury s kontakty na klíčové mediální hráče. Například takové, kteří dovedou zařídit, aby se o někom psalo a mluvilo tak, o jiném jinak a o dalším třeba vůbec. A jak se něco takového dá zařídit? Třeba tak, že máte v rukách klíč k milionovým tržbám za inzerci, kterými můžete ekonomicky držet zejména privátní mediální tituly doslova pod krkem. Nebudou to totiž ani billboardy a možná ani setkání kandidátů s voliči, co rozhodne o vítězi. Budou to média a jejich vliv na veřejné mínění. V tomto smyslu bude historicky první přímá volba prezidenta republiky velkým testem reálné nezávislosti sdělovacích prostředků.
Na euro, fiskální politiku Evropské unie nebo problémy zeměkoule a vesmíru má český prezident reálný vliv spíše nepatrný, pokud vůbec nějakýV úvodu zmiňované obavy jsou oprávněné i v případě, že bude zvolen někdo, za kým stojí více či méně čitelné politické struktury, které budou mít zájem na ovládnutí Hradu. Ano, v tomto smyslu by byla volba parlamentem, který se rozhoduje mezi tradičně definovanými politickými kandidáty, „pod kontrolou“. V letech 2003 i 2008 jsme byli v přímém přenosu svědky, jak taková kontrola vypadá v praxi. Důsledkem toho bylo, že si veřejnost na politické reprezentaci přímou volbu vynutila.
Proto je důležité vědět, kdo za kterým kandidátem stojí, kým se obklopuje a kam vedou linky, vliv a zájmy lidí, kteří se kolem kandidátů motají. Proto je také důležité vědět, jak kandidáti chtějí prezidentské pravomoci, a to nejen ty formální, aplikovat v praxi.
To jsou mnohem podstatnější informace, než názory na euro, fiskální politiku Evropské unie nebo problémy zeměkoule a vesmíru, na které má český prezident reálný vliv spíše nepatrný, pokud vůbec nějaký. Jakkoli chápu, že z hlediska hodnot a postojů jsou i názory na podobná témata hodny pozornosti, o skutečných záměrech kandidátů a lidí v jejich stínu nemusejí vypovídat téměř nic.
O programu a protislužbách
Velkým problémem je volební program. Prezidentský kandidát, pakliže nekandiduje ve jménu nějaké partaje a je-li poctivý vůči voličům, reálně nemůže slíbit téměř nic z toho, co běžně slibují politické subjekty. Pokud by to dělal, logicky by se vystavil podezření a otázkám, jak takové sliby chce splnit? A logickou odpovědí by bylo, že právě vytvořením mocenského centra se skrytými vazbami do politických a ekonomických struktur, které však za spolupráci při plnění slibů budou očekávat protislužby.
Prezidentský kandidát, pakliže nekandiduje ve jménu nějaké partaje a je-li poctivý vůči voličům, reálně nemůže slíbit téměř nic z toho, co běžně slibují politické subjektyMohu vzývat slušnost a otevřenost. A co jiného? Hulvátství a pokrytectví, kterého je současná politická praxe plná, čímž se pro lidi stává odpudivou?
Mohu vzývat občanskou společnost a slíbit, že její aktivity budu podporovat. Koho jiného, když jsou to přece občané, které oslovuji, aby mi dali svou důvěru. A koho jiného, když to byla věrohodná občanská iniciativa, která mne vyzvala, abych kandidoval, a nikoli skupina lidí, která si z touhy po mocenských pozicích a vlivu učinila životní program, a nyní k němu zoufale hledá přijatelné krytí, jež nikoho neurazí?
Svou nominaci beru s plnou vážností, a proto se také vážně zamýšlím nad jejím pojetím. Záměrně zdůrazňuji nominaci, nikoli kandidaturu. Kandidátem se stanu teprve po té, kdy se mi podaří získat zákonem předepsanou podporu. Zamýšlím se nad odpovědí těm, kteří vyslovují obavy z toho, že by se prezidentem mohl stát kdosi politicky nečitelný, o kom se neví, kde stojí a jak by si s nejvyšším úřadem v zemi poradil. Současně se zamýšlím nad odpovědí těm, kteří v příští hlavě státu spatřují spasitele, jenž zatočí se vším zlem a zkorumpovaným systémem. Jako člověk, kterého by ještě před pár týdny ani nenapadlo, že by mohl do přímé volby osobně zasáhnout, nemám po kapsách instantní řešení a jednoduché odpovědi.
Zklamu ty, kteří by v mé nezávislosti spatřovali riziko voluntarismu. Zklamu i ty, kteří by – třeba i v dobré víře – očekávali nekonvenční postoje.
Víme, jak má vlastně prezident fungovat?
Jsem překvapen tím, že za 20 let existence samostatného, svobodného a demokratického státu nemalá část populace nemá leckdy základní povědomí o tom, jak fungují, či spíše mají fungovat ústavní instituce včetně té nejvyšší. Z toho pramení mnohá nepochopení, nedocenění či naopak přeceňování jejich rolí. Považuji za podstatné lidem vysvětlovat a připomínat reálné naplňování ústavních kompetencí prezidenta, které se přímou volbou nijak nezměnily a ani nezmění. V tom vidím jednu z cest, jak pomoci vrátit občanům vědomí, že stát je jejich vlastnictvím a politici jsou najatými zaměstnanci, kterým svěřujeme povinnost o stát pečovat.
Tím se samozřejmě nezbavujeme vlastní odpovědnosti, která nespočívá jen v účasti ve volbách, ale i v sebevědomém a kritickém myšlení.
Na oprávněnou otázku, kým se hodlám obklopit já sám, mohu odpovědět, že v tuto chvíli se opírám o generaci mladých lidí nejen věkem, ale i myšlením, kteří věří, že jejich iniciativa má hluboký smysl. Nikdo z nich není napojen na žádné mocensko-ekonomické a ani jiné zájmové skupiny. V případě, že se mou nominaci podaří překlopit v reálnou kandidaturu, chci oslovit uznávané fachmany z oblasti práva, sociologie, ekonomie, mezinárodních vztahů a dalších oborů a požádat je o inspirativní spolupráci. Budu velmi pečlivě dbát na to, aby to byli lidé nezkompromitovaní.
