Veřejná diskuse o eutanazii by se neměla vést ideologicky

David Černý se domnívá, že od kritika eutanazie Marka Váchy by bylo možné očekávat etickou analýzu na úrovni odpovídající jeho postavení v akademické obci. Bohužel tomu tak není.

David Černý 18.1.2020
Debata o zavedení eutanazie se znovu vrací do Česka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Debata o zavedení eutanazie se znovu vrací do Česka. | foto: Richard Cortés, Lidové noviny
Debata o zavedení eutanazie se znovu vrací do Česka.

Podle průzkumů veřejného mínění si většina Čechů přeje legalizaci eutanazie, tedy usmrcení pacienta lékařem, které se opírá o pacientovu autonomní žádost a jeho nejlepší prospěch. Může to znít absurdně, ale řada autorů se domnívá, že někdy nás smrt nemůže připravit o nic hodnotného, ale naopak ušetřit utrpení fyzického, psychického, spirituálního či existenciálního.

V některých zemích je toto patření na konci života legální, v jiných je možné sebeusmrcení za asistence lékaře. V České republice již nějakou dobu skupina zákonodárců okolo poslankyně za ANO Věry Procházkové připravuje návrh zákona o milosrdné smrti, jehož osud je však nejistý.

Výstražný příklad Nizozemsko

Nepřekvapuje, že zavedení natolik radikálního opatření do právního řádu České republiky vzbuzuje ohlasy. Mezi kritiky legalizace eutanazie a její morální přípustnosti patří i katolický kněz a přednosta Ústavu etiky a humanitních studií 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Vácha, jehož hlas zaznívá z mnoha médií.

U katolického kněze nemůže překvapit, že usmrcování pacientů lékařem tvrdě kritizuje – má to takříkajíc v náplni práce, chce-li se řídit morální naukou své církve. Vácha je ale také učitelem etiky na největší sekulární univerzitě v ČR, jeho názor by tedy měl být podložený jinými argumenty než tím, co obsahuje Katechismus katolické církve.

Marek Vácha se zaměřuje pouze na Nizozemsko, jež je výstražným příkladem pro všechny ostatní země. Zabíjejí tam stále více pacientů, ale nejen to, dokonce nekompetentní, kteří o milosrdnou smrt požádat nemohou. Načrtává pochmurné obrysy děsuplné praxe, kde kati v bílých pláštích mordují nemohoucí pacienty, a věští, že něco podobného by se přihodilo i u nás.

Od natolik razantního kritika eutanazie, který v jednom rozhovoru prohlásil, že z etického hlediska je její problém jasný – je nepřípustná –, by tedy bylo možné očekávat, že bude mít její etickou analýzu zpracovanou na úrovni odpovídající jeho postavení v akademické obci. Bohužel, tato očekávání nejsou naplněná.

Vácha totiž nedávno zveřejnil knihu o eutanazii Eutanazie. Definice, historie, legislativa, etika, jež neměla spatřit světlo světa. Marně v ní lze hledat hlubší analýzu současné diskuse či argumenty podpírající jeho odmítání eutanazie. Hlavním argumentem proti legalizaci eutanazie je jen to, co je od Váchy často slyšet: podíváme-li se do zemí, kde je legální, ukazuje se, že tato praxe sklouzává k neblahým důsledkům. A něco takového bychom v ČR nechtěli, nebo ne?

Vácha se však zaměřuje pouze na Nizozemsko, jež je výstražným příkladem pro všechny ostatní země. Zabíjejí tam stále více pacientů, ale nejen to, dokonce nekompetentní, kteří o milosrdnou smrt požádat nemohou. Načrtává pochmurné obrysy děsuplné praxe, kde kati v bílých pláštích (slovo „kat“ sice v tomto kontextu nepoužil první, ale rád si ho přisvojil) mordují nemohoucí pacienty, a věští, že něco podobného by se přihodilo i u nás. A opět, něco takového bychom v ČR nechtěli, nebo ne?

Argument kluzkým svahem

Vácha používá argumentační strategii kluzký svah. Zamyslíme se třeba nad tím, zda zlegalizovat nějakou praxi (v našem případě eutanazii), a poté poukážeme, že se bude posouvat (či aktuálně posouvá, třeba v Nizozemsku) ke kontroverznějším důsledkům, až doklouže k důsledkům velmi špatným, třeba k mordování nekompetentních pacientů. A nakonec prohlásíme, že nechceme-li špatné důsledky, nesmíme ani připustit, co je odstartovalo. Jinými slovy, nesmíme legalizovat eutanazii.

Tato strategie je rétoricky efektivní. Kdo by se nehrozil, že lékaři dělají pacientům hrozné věci? Kdo by si s děsem nedokázal představit, že by se mohl ocitnout ve stejné situaci? Problémem je, že v případě eutanazie je kluzký svah pověstným stéblem, jehož se tonoucí Vácha chytá, aby mohl šířit názory konzistentní s katolickou věroukou. Tomu odpovídá i jeho přístup k dění v Nizozemsku – žádná analýza založená na datech, chytá se jedinečných případů, z nichž konstruuje neexistující trendy, jimiž straší čtenáře a posluchače.

Vácha používá argumentační strategii kluzký svah, jež je rétoricky efektivní. Kdo by se nehrozil, že lékaři dělají pacientům hrozné věci? Kdo by si s děsem nedokázal představit, že by se mohl ocitnout ve stejné situaci?

Podívejme se proto věcně a neideologicky na situaci v zemi tulipánů a větrných mlýnů. Všechny informace jsou k dispozici. Od roku 2002 se v Nizozemsku zveřejňují velmi dobře a věcně zpracované a důkladně analyzované zprávy o všech případech smrti za asistence lékaře. Vácha má pravdu v jediném – počet jejích případů roste, od necelých dvou tisíc v roce 2002 k více než šesti tisícům v roce 2018.

Pro lepší představu – například v roce 2017 zemřelo asistovanou smrtí 4,4 procenta všech zesnulých, zatímco v roce 2018 čtyři procenta. Není to mnoho. Co je ale mnohem důležitější – samotný nárůst případů eutanazie není dostatečnou municí pro argument kluzkým svahem. Bylo by totiž třeba dokázat, že samotný nárůst je negativní.

Pro Váchu možná ano, protože negativním faktem je jediná eutanazie, proto se řídí logikou čím více, tím hůře. Jenže to může být naopak – čím více, tím lépe. Zastánci eutanazie řeknou, že je tento trend pozitivní, protože stále více lidí si může o závěrečných fázích svého života rozhodovat samo. Nejsou již pasivními tvory čekajícími na smrt, ale aktivními tvůrci svého osudu.

Opomenutí důležité skutečnosti

Zastánce kluzkého svahu by měla zajímat jiná data. Například ta, kdy byla porušena poměrně přísná pravidla, za nichž je smrt za asistence lékaře v Nizozemsku přípustná. Kdyby se totiž ukázalo, že s růstem případů eutanazie roste i počet případů, kdy tato pravidla splněna nebyla, měli by v ruce něco relevantního. Bohužel pro ně a pro Váchu, který si tato data zřejmě nezjišťoval, v letech 2002 až 2018 šlo o jeden až dvanáct případů, například v roce 2018 šest, což je pouze 0,098 procenta všech případů.

Vácha zapomíná zmínit důležitou skutečnost, která na vše vrhá odlišné světlo – pacienti trpící demencí byli usmrceni na svou žádost, kdy ji byli schopní kompetentně vyslovit, nebo kdy již schopní nebyli, vyjádřili ji však dříve relevantní formou, například předem vysloveným přáním

Navíc si je třeba uvědomit, že pokud bylo zjištěno, že některé pravidlo splněno nebylo, nešlo o děsivé situace, jak by si Vácha zřejmě přál. Někdy se neuskutečnila konzultace s nezávislým odborníkem, jindy se lékaři provádějícímu eutanazii nepodařilo komisi dostatečně přesvědčit, že eutanazie byla jediným možným řešením.

Dalším Váchovým strašákem je usmrcování nekompetentních pacientů, například trpících demencí. Bylo by špatné, kdyby lékaři usmrcovali pacienty, kteří si takovou smrt nepřejí, ale Vácha zapomíná zmínit důležitou skutečnost, která na vše vrhá odlišné světlo – pacienti trpící demencí byli usmrceni na svou žádost, kdy ji byli schopní kompetentně vyslovit, nebo kdy již schopní nebyli, vyjádřili ji však dříve relevantní formou, například předem vysloveným přáním.

Například v roce 2018 zemřelo za asistence lékaře 144 pacientů trpících demencí, kteří byli schopní o sobě rozhodovat, pouze u dvou pacientů nebyla tato schopnost zachována a postupovalo se podle jejich explicitního přání vyjádřeného v předem vysloveném přání.

Neznalost současné diskuse

Co tedy zbývá z Váchova hlavního argumentu proti legalizaci eutanazie? Vůbec nic. Nizozemsko není zemí nemilosrdných katů v bílých pláštích, kteří odpravují pacienty podle své libovůle. Eutanazie je zde svázána přísnými pravidly, jejichž dodržování se u každého případu kontroluje a analyzuje, navíc jde o zcela veřejné údaje, díky nimž je celý proces transparentní.

Vácha se v rouše nestranného akademika snaží protlačovat svou katolickou víru do veřejného prostoru, protože však nezná současnou diskusi, používá rétoricky efektivního prostředku kluzkého svahu. Jenže jej používá chybně a nezakládá na reálných datech.

Vácha se v rouše nestranného akademika snaží protlačovat svou katolickou víru do veřejného prostoru, protože však nezná současnou diskusi, používá rétoricky efektivního prostředku kluzkého svahu. Jenže jej používá chybně a nezakládá na reálných datech – ukázková falešná argumentace.

Možná existují jiné důvody, proč by eutanazie neměla být legální, ale od Váchy se je nedozvíme. Veřejná diskuse o takových závažných tématech by se neměla zakládat na ideologiích či katechismech, byť maskovaných za „argumenty“ – máme rozum, tak jej používejme. A nenechme se strašit falešnými proroky zkázy.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.