Velvyslanec Andrew Schapiro se setkal s předsedou Islámské nadace v Brně Muneebem Hassanem Alrawim, aby vyjádřil podporu a solidaritu Spojených států amerických s muslimskou komunitou v Česku i ve světě. Diskutovali spolu o důležitosti tolerance, inkluze a stavění mostů vzájemného porozumění mezi náboženskými obcemi.
Schapiro řekl: „Dostalo se mi vřelého přivítání v brněnské mešitě, která je již více než deset let důležitou součástí muslimské komunity. Zvlášť v dnešní době je nutné dělat vše pro to, abychom čelili předsudkům a naopak podpořili ty, kteří jednají ve jménu míru a dobré vůle.“
Bojovní zápecníci a samozvaní experti na islám se rozohnili. Schapiro prý překročil všechny možné meze. |
Vyjádření vzbudilo bouři ve sklenici vody. Bojovní zápecníci a samozvaní experti na islám se rozohnili. Schapiro prý „překročil všechny možné meze, když vyjádřil podporu a solidaritu muslimské komunitě touto ostentativní návštěvou muslimské mešity v Brně“. Mezi lidmi i napříč politickým spektrem mají zaznívat ostré výroky, někteří hovoří o vyhlášení války Česku.
Je-li však Česko charakterizováno snahou podněcovat nenávist a posuzovat svět ze zamindrákovaného zápecí, pak je tomuto – byť velmi kontroverznímu – představiteli Spojených států v tomto okamžiku dobře vyslovit podmínečnou podporu.
Tři výhrady
Doufejme však (a to byla první potenciální výhrada), že tak Schapiro nečiní pouze proto, že mu je známa – těžce iracionální – protiislámská zaťatost Miloše Zemana. Bylo by fatální chybou, kdyby ve skutečnosti nešlo o tolik potřebnou podporu všech umírněných (normálních) muslimů, ale jen o špílec v jeho pokračujícím souboji s prezidentem Zemanem.
Obstojí-li Schapirův krok před výhradou první, čeká ho druhá. Schapiro už udělal tolik roztodivných kousků, že není divu, když tento nebývale rozumný a statečný krok vzbudí nedůvěru, podezření, dokonce apriorní odmítnutí – a to jen z toho důvodu, že jej učinil on. Je těžké shromáždit natolik závažné argumenty, že protentokrát by se měl Schapirův čin posuzovat separátně – bez ohledu na kontext. Druhou výhradou tedy je, že velvyslancův krok je bohužel možno hodnotit dokonce až kontraproduktivně.
I křesťanská a židovská kázání oplývají poetikou, která povzbuzuje věřící k boji jak se zlem, tak i s jeho představiteli. |
Třetí výhradou mohou být spory týkající se předsedy Alrawiho. Zejména je možno mluvit o publikovaných fragmentech jeho kázání o boji proti nevěřícím. Samozřejmě, že i křesťanská a židovská kázání oplývají podobnou poetikou, která povzbuzuje věřící k boji jak se zlem, tak i s jeho představiteli. V dnešní době, jež je kontaminována mediální šlichtou, splácanou z islámu, terorismu, islamismu a migrace, však podobné příměry z muslimského prostředí mohou být snadno interpretovány až nepřátelsky – a to natolik, aby vzbudily pozornost trestněprávních orgánů.
Nelze ovšem zastírat, že některé výroky muslimských duchovních nepřátelské jsou či potenciálně mohou být. Jiné však mohou být do této polohy cíleně posouvány různými pseudoznalci či zamindrákovanými odpadlíky.
Nelze však zastírat ani to, že typově naprosto identická situace se obecně týká militantních a nenávistných kázání některých duchovních křesťanských, židovských, hinduistických, buddhistických atd. Problémem a roznětkou totiž není podstata náboženského učení, ale přístup k němu.
Záleží, kdo text čte
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá – to je situační modus operandi z religionistického hlediska. V židovských a křesťanských svatých písmech, která jsou z velké části identická s těmi islámskými, se totiž nachází mnoho kontroverzních pasáží. Kdo v nich krvežíznivým okem hledá inspiraci, najde ji.
Obtížně zařaditelný francouzský filosof Alain de Benoist označil všechny islamofoby za užitečné idioty islamistů. |
Kdo v nich ale studuje s bolavou duší – například proslulý palestinský lékař Izzeldin Abuelaish – najde v nich jejich překonání. „Nebudu nenávidět“, vyznává tento muslim ve stejnojmenné knížce, „protože jsem se to naučil v Koránu“. Jediné, existenciálně závažné svědectví stačí k úplnému vyvrácení nenávistných interpretací islámu.
Obtížně zařaditelný francouzský filosof Alain de Benoist označil dokonce všechny islamofoby za užitečné idioty islamistů. To je bonmot, který činí čím dál zjevnějším deficit ve vzdělání osob českého veřejného života, zvláště některých. A ignoranci, která těmto bezpečnostním mičurincům pomáhá překonat profesionální zkušeností a dlouhodobým výzkumem podložené poznatky expertů, aniž by je intelektuálně zasáhly.
Znalci a „znalci“
Izraelský expert Amichaj Magen z herclijského protiteroristického institutu v rozhovoru pro Lidové noviny (7. června 2014) odpověděl na otázku, zda je dobré vůči místním muslimům demonstrovat sílu, následovně: „Musíte si dávat pozor, abyste nevytvářeli situace, které se mohou stát součástí nenávistné propagandy, jak Západ a Česko ponižuje muslimy. Těžce ozbrojení policisté v těžkých botách nad klečícími muslimy v modlitebně, to jsou obrázky, které rozhořčí nejen radikály, ale i umírněné a mírumilovné muslimy.“
A na otázku, zda takové akce považuje za kontraproduktivní, Magen odpověděl přímo: „Bojujeme o mysli a duše muslimů, i v Evropě. Ale džihádisté taky. Naprostá většina muslimů zde je mírumilovných, vychovává děti k respektu a toleranci, s terorismem nemají absolutně nic společného. Ale každá akce, která naznačí nedůvěru či dokonce pohrdání nebo ponižování, nahrává těm, kteří hlásají nenávist.“
Výroky místních „znalců“ by měly upoutat pozornost trestněprávních orgánů, a to kvůli posouzení, zda neporušují trestní kodex. |
Srovnáme-li nicotné protiteroristické zkušenosti místních „znalců“, kteří se odvažují vyjadřovat o islámu jednou větou, s erudicí tohoto profesionála, pouze se nám potvrdí případnost de Benoistova výroku.
A nejen to. Jejich výroky by měly upoutat pozornost trestněprávních orgánů, a to kvůli posouzení, zda neporušují trestní kodex – nejen kvůli rozněcování nenávisti, ale i kvůli pomoci při motivování a náboru potenciálních teroristů.
Nechceme-li demonstrovat politiku dvojího metru, když potenciálním imigrantům dopředu hlásíme nezbytnost dodržovat naše vlastní zákony, měli bychom jít příkladem. Nepůjdeme-li, budeme pro srandu králíkům.
