Všichni ostatní Evropané vymírají, jen Moraváci se množí. Alespoň podle předběžných výsledků nedávného sčítání lidu, bytů a domů. Bude-li trend více než čtvrtinového přírůstku za deset let spolu s akcelerujícím úbytkem ostatních tímto tempem pokračovat, mohli by Moraváci být do konce století nejpočetnějším evropským národem.
Jenže ono to určitě půjde ještě rychleji. K dnešním 522 tisícům Moraváků musíme přičíst nezjistitelný počet (ale určitě jdoucí do milionů) Kryptomoraváků vydávajících se za Čechy a prosáklých do českých mocenských struktur, číhajících třeba v Praze na příležitost. Kdybyste dobře poslouchali třeba takového Petra Nečase, určitě byste jeho moravskou národnost prohlédli. Česká kultura je prolezlá Kryptomoraváky, kteří vás klamou pozdravem „naschle“, ale v bezpečí tajného styku se Spolukryptomoraváky se neschromažďují, nýbrž zhromaždují. Nečas to ale čestně nezastírá.
Jinak ale moravské spiknutí probíhá přesně podle klasických pravidel konspiračních teorií. Čím je neviditelnější, tím dokonalejší, záludnější a nebezpečnější. Jenže k čemu ti Moraváci a Kryptomoraváci vlastně konspirují? Odtržení od Čech? To už není aktuální. O tom přemítali ještě za existence Československa, jako o elegantním a pokojném způsobu oddělení Čechů od Slováků.
Dnes má toto spiknutí větší ambice. Ne separatistické, nýbrž imperialistické. Jeho cílem není nic menšího než obnova Velkomoravské říše. Gran Moravia. Imperialistické ambice Moraváků (a jejich čtvrtinový přírůstek) povzbudili dva Italové, kteří na Hané začali vyrábět sýr tohoto imperialistického jména. Jsou pro Moravu novými věrozvěsty, jako kdysi Cyril a Metoděj.
Poprvé od zániku Velké Moravy konečně Evropa prochází krizí, která způsobí takový zmatek, že moravské řešení bude nakonec jedinou možnou spásouPříležitost šmahem obnovit Velkomoravskou říši propásl Tomáš Garrigue Masaryk, když ze studu za svůj lidový moravský původ vymyslel neexistující národ československý, a tím uvrhl místní Maďary, Němce, Rusíny a Poláky do pokoření podřadných občanů.
Kdyby se post-rakouská Masarykova republika jmenovala Velká Morava, cítil by se v ní i každý místní Němec hrdým Velkomoravákem a nepotřeboval by se proti žádnému čechoslovakismu spolčovat s nacismem. Nikdy by nevypukla druhá světová válka, komunismus by zůstal skryt za ostnatým drátem Sovětského svazu a vyhnil by o 30 let dřív. Nepřerušovaná prosperita podnikavé a tvořivé Velké Moravy by byla modelem všem Evropanům. Evropskou unii by Moraváci řídili svým nonšalantním stylem podle zásady: Co je dobré pro Moravu, je dobré pro Evropu.
Na tuto příležitost Moraváci číhají. Trpělivě, už tisíc let. Poprvé od zániku Velké Moravy konečně Evropa prochází krizí, která způsobí takový zmatek, že moravské řešení bude nakonec jedinou možnou spásou. Velká Morava od Středozemí po Arktik a od Atlantiku po Čiernou pri Čope. Možná jen ta Velká Británie by zůstala stranou, jako spojenec. Dva „Velcí“ se přece nebudou malicherně hašteřit.
Zatím tedy ten sýr. Pro slibný začátek. Každá velká cesta, jak praví čínské přísloví, začíná prvním krokem. Takže taky možná není náhodou, že Gran Moravia patří v Číně mezi nejpopulárnější sýry. Kdoví, třeba i tu Čínu nakonec ovládneme.
