Téma konce světa se několikrát objevuje v dějinách křesťanství a v každé době se objevují proroci, aby oznamovali příchod posledního dne. Je pozoruhodné, že dnes tuto eschatologickou funkci, kterou církev opustila, převzali vědci a stále častěji se představující jako proroci, kteří s absolutní jistotou předpovídají a popisují klimatické katastrofy, které povedou ke konci života na Zemi. Zvláštní, ale nepřekvapivé, pokud uvážíme, že v moderní době věda nahradila víru a převzala původně náboženskou funkci.
Věda je vskutku v každém smyslu náboženství naší doby, tím, v co lidé věří (nebo alespoň, věří, že věří). Stejně jako jakékoli jiné náboženství ani náboženství vědy nemůže postrádat svou eschatologii, tedy dispozitiv, který udržováním věřících ve strachu posiluje jejich víru a současně zajišťuje vládu kněžské třídy. Zjevení podobná Grétě jsou v tomto významu symptomatická.
Varování
Greta slepě věří v to, co vědci prorokují, a očekává konec světa v roce 2030, přesně jako se ve středověku věřilo v konec světa po tisíci letech a bezprostřední návrat Mesiáše, který by soudil svět. Neméně symptomatická je postava Jamese Lovelocka, autora teorie Gaia, vědce, který soustředil své apokalyptické diagnózy na jediný faktor – procento CO2 v atmosféře – a s úžasnou upřímností prohlašoval, že spása lidstva leží v jaderné energii.
Varování před záměnou náboženství a vědecké pravdy a proroctví a prozíravosti je varováním před nekritickým diktátem zúčastněných stran jejich volbami a důvody, které mohou být v konečném důsledku pouze politické |
To, že se v obou případech jde o náboženská a nevědecká tvrzení, je prozrazeno ústřední funkcí použitého slova spása pocházejícího z křesťanské filozofie dějin. Tento jev o to více znepokojuje, že věda mezi své úkoly nikdy nezahrnovala eschatologii, a je možné, že převzetí nové prorocké role potlačuje povědomí o její nepopiratelné odpovědnosti v katastrofách, jejichž příchod předpovídá.
Stejně jako v každém náboženství i náboženství vědy má své nevěřící a odpůrce, tedy stoupence jiného velkého náboženství modernosti – náboženství peněz. Ale obě náboženství, očividně rozdělená, se tajně podporují. Protože to byla bezpochyby stále užší aliance mezi vědou, technikou a kapitálem, která završila katastrofickou situaci, již dnes vědci denuncují.
Musí být jasné, že tyto úvahy nemají v úmyslu zaujmout postoj ke skutečnému problému znečištění a škodlivých transformací, které průmyslové revoluce vyvolaly v hmotných a duchovních podmínkách života. Naopak, varování před záměnou náboženství a vědecké pravdy a proroctví a prozíravosti je varováním před nekritickým diktátem zúčastněných stran jejich volbami a důvody, které mohou být v konečném důsledku pouze politické.
Článek vychází v rámci výzkumného programu Globální konflikty a lokální souvislosti, Strategie AV21.
