Václav Klaus a vystoupení z EU: Raději Caesarem ve vesnici než druhým v Římě?

„Nyní nejde o to Evropskou unii zničit, nýbrž zachovat, reformovat a konvertovat,“ reaguje Roman Joch na nový postoj exprezidenta.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ČTK/Zbyněk StanislavČeská pozice

Institut Václava Klause vydá příští týden novou knihu bývalého prezidenta a kolektivu autorů Česká republika na rozcestí – Čas rozhodnutí. Klaus v ní mimo jiné píše, že prý Evropská unie „přispívá ke všemu špatnému, co se v české společnosti, politice, ekonomice děje…“

KOMENTÁŘ Romana Jocha / Hm, jednoho hned napadne: Evropská unie přece nemůže za letošní novoroční prezidentskou amnestii a abolici, že ne? A EU v letošních prezidentských volbách přece aktivně nepodpořila Miloše Zemana, že ne?

A tak bychom mohli pokračovat, ale všichni chápeme, že Václav Klaus to nemyslel doslovně, nýbrž jako nadsázku. Podle něho EU prostě může za mnoho zla, a je tudíž pro Českou republiku lepší z ní vystoupit.

To je u něho posun. Vždy tvrdil, že naše členství v EU nemá alternativu, že to byl on, kdo coby premiér podal naši přihlášku do EU, jen že se mu nelíbí její současné směřování a podoba a on by ji chtěl jinou, lepší.

Inženýr lidských myslí

Usilovat o vystoupení z EU je legitimní postoj, na který má Klaus jako občan právo; je to však zároveň postoj, který nesdílí většina našich občanůTeď chce z EU vystoupit. Klaus konečně vyložil karty na stůl. Usilovat o vystoupení z EU je legitimní postoj, na který má jako občan právo; je to však zároveň postoj, který nesdílí většina našich občanů, nesdílí jej náš český politický národ reprezentovaný a shromážděný v Parlamentu ČR – jen připomeňme, že Lisabonská smlouva, kterou Klaus nakonec podepsal, v obou komorách Parlamentu schválila ústavní (!) většina; a není to ani postoj, který by byl v souladu s národními zájmy ČR a našich obyvatel.

Klaus si je vědom, že tento jeho názor je v naší společnosti výrazně menšinový. Proto dodává, že mu jde o „změnu myšlení, uvažování lidí“. Samozřejmě, každý má právo přesvědčovat ostatní, argumentovat, snažit se změnit názor většiny. O tom žádná.

Je jen trochu s podivem, že Klaus, který vždy kritizoval sociální inženýrství, se nyní chce stát inženýrem lidských duší. Já měl za to, že on měl za to, že ve svobodné společnosti se má smýšlení lidí utvářet a vyvíjet spontánně, svobodně, organicky; že má být důsledkem human action, nikoli human design; že prostě lidé jsou dostatečně svéprávní, dospělí a chytří, aby si svůj názor na EU vytvořili sami. A že žádného designéra, který by jim jejich „myšlení, uvažování“ měnil, nepotřebují.

Kmotři jako veksláci

Ve svém vyjádření, jež bude ještě zřejmě hodně komentované, Klaus tvrdí, že kmotři v politických stranách prý „plní podobně důležitou roli, jakou dříve plnili takzvaní veksláci – zprůchodňují totálně rozbitý systém vládnutí v zemi“.

V situaci dnešní, svobodné a demokratické společnosti jsou však straničtí kmotři pijavicemiV době, kdy komunistický režim zakazoval něco, co je naprosto přirozené a patří k lidské svobodě – volnou směnu měn – vskutku plnili veksláci, jinak celkem odpudivé lidské charaktery, společensky žádoucí a užitečnou službu: směnu měn.

V situaci dnešní, svobodné a demokratické společnosti jsou však straničtí kmotři pijavicemi, které jsou přisáté na veřejné finance a vysávají je. Jsou to tradiční rentiéři, dobře organizovaná skupina, která tyje z peněz (daní) všech ostatních.

Klaus kdysi propagoval kapitalismus a byl v tom dobrý. To je jeho zásluha. Ale vždy tady byla diskrepance mezi jeho liberální rétorikou a jeho socialistickou politikou coby premiéra. A také u něho vždy existovala značná ochota tolerovat kmotry.

Zdiskreditovaný kapitalismus a veřejný cecek

Kapitalismus, ekonomický liberalismus je založen na myšlence svobody, svobodných lidí, svobodné směny, svobodné práce, svobodné konkurence. Uspívají v něm ti, kdo stejně kvalitní produkty či služby na trhu nabízejí lidem za nižší cenu; či za cenu stejnou služby a produkty kvalitnější.

V jednom má však Klaus pravdu. Když kmotry přirovnává k bývalým vekslákům: v mnoha případech jde o ty samé lidiTo je ideál kapitalismu a ekonomického liberalismu. Není to však ideál – a ani praxe – kmotrů. Jejich ideálem a praxí je cesta k bohatství z peněz daňových poplatníků politickými konexemi a prostřednictvím předražených státních zakázek. Tento systém se u nás rozmohl za Klause, čímž byly kapitalismus a ekonomický liberalismus do značné míry zdiskreditovány.

V jednom však má Klaus pravdu. Když kmotry přirovnává k bývalým vekslákům: v mnoha případech jde o ty samé lidi.

Má také pravdu, když říká, že naše politika přestala být o idejích a že naše strany jsou slabé. Jenže kmotři stranám nepřidají ani ideje, ani sílu. Potřebují jen veřejný cecek, na nějž by se mohli přisát – a dojit. Ne ideje, ne sílu stran, leč naopak jejich slabost a závislost na kmotrech.

Buď chceme politiku o idejích a silné strany na idejích založené, anebo chceme kmotry, propojení moci politické a ekonomické a napojení moci ekonomické na moc politickou coby prostředek k legálnímu rabování veřejných peněz (což je kmotrovství). Ale nelze chtít konzistentně obojí zároveň. Klaus je příliš chytrý, aby si toho nebyl vědom.

Kritizovat EU je snadné

Nyní k EU a našemu případnému vystoupení z ní. Řečeno s básnickou nadsázkou, EU má tolik vad, kolik na nebi je hvězd. Kritizovat EU je snadné. Podle mne většina jejích problémů pramení z toho, že jí chybí politika, politický střet. Je špatné, že je založena na středovém konsenzu; že ať už lidé volí do Evropského parlamentu jakkoli, vždy v EU vládnou křesťanští a sociální demokraté s příměsí liberálů. Permanentní vláda jedné koalice vede ke stagnaci a zahnívání.

Blahodárný by byl naopak svěží vítr v podobě politického konfliktu a střetu o politiku; někdy by v EU měla navrch levice se silnou opozicí pravice, někdy zase pravice se silnou opozicí levice. Pak by evropská politika byla zajímavá a o něčem, nejen o technikáliích.

A za druhé, je chybou, že se v EU překrývají evropské a národní kompetence a politiky. Některé mají být jen evropské a řešeny politicky jen na evropské úrovni, jiné jen národní a řešeny jen na úrovni národních států. Jinými slovy, mělo by být jasné a zřejmé oddělení evropských a národních pravomocí, nikoli nynější guláš, v němž jsou všichni politici odpovědní za všechno a za nic.

Čí jsou to chyby?

Navzdory této a jakékoli další možné kritice EU, se postavme ke Klausově výzvě čelem: Je v zájmu občanů České republiky, našeho vlivu a schopnosti ovlivňovat svůj osud a budoucnost, vystoupení z Evropské unie?

Kdybychom byli mimo EU, stejně bychom museli převzít všechna její zásadní pravidla a normy – aniž bychom ovšem měli vliv na jejich utváření!Není. V EU, jakkoli nedokonalé, máme možnost ovlivňovat pravidla hry, máme možnost vyjednávat, máme možnost uzavírat ad hoc koalice, máme křeslo u společného stolu, máme možnost vyjednat pro nás to, na čem se jako společnost shodneme, že je pro nás důležité.

Že to nevyužíváme dostatečně, je jen naše chyba, nikoli EU. Některé země s podobnou velikostí a počtem obyvatel jako ČR jsou v tom mnohem lepší a schopnější. Opět, to není chyba ani zásluha EU, ale jen těchto konkrétních zemí a jejich politických reprezentací.

Navíc, kdybychom byli mimo EU, pak abychom mohli mít svobodné vztahy s EU, svobodný obchod s EU, svobodný pohyb v EU, stejně bychom museli převzít všechna její zásadní pravidla a normy – aniž bychom ovšem měli vliv na jejich utváření! De facto by u nás panoval stav EU, aniž bychom jej mohli formovat.

EU jako naše páka

Nebo nejen vztah náš vůči ostatním členským zemím, ale naopak vůči těm vně EU. Pokud například v komunistické, pevninské Číně (tak milované Klausem i Zemanem) ukradnou naše know-how, rozeberou a zkopírují nějaký náš výrobek a pak jej začnou masivně produkovat a se zisky prodávat na světových trzích, co bychom mohli jako desetimilionová země vně EU dělat?

Nic. Hrozit, že na ně za trest uvalíme embargo a žádné jejich zboží k nám nepustíme? Zasmějí se nám, desetimilionový trh je pro ně směšný…

A Česká republika coby součást pětisetmilionové EU? Ukradnou naše vlastnictví a my pak hrozíme silou celé unie.A Česká republika coby součást pětisetmilionové EU? Ukradnou naše vlastnictví a my pak silou celé EU hrozíme, že buď uznáte naše vlastnická práva, anebo se rozlučte s naším trhem, exportem k nám (a „k nám“ teď už není jen do Česka, nýbrž do celé Evropské unie), máte prostě utrum! (Tak by mimochodem měla vypadat sebevědomá česká politika v EU.)

Myslíte, že toto si pak dají rudí čínští mandaríni za klobouk? Ztrátu půlmiliardového trhu? To je už trochu jiné kafe – deset milionů a půl miliardy. Ten první trh je z globálního hlediska směšný; ten druhý podstatný (hlavně vzhledem ke kupní síle Evropanů jako celku).

To je význam EU pro Česku republika a v tom je Evropská unie v našem národním zájmu: jako leverage, páka, potencování a znásobení našeho vlivu v zahraničí k efektivnějšímu utváření našeho osudu a naší budoucnosti podle našich představ. Toto si čeští občané uvědomují, a proto se Evropské unie, jakkoli nedokonalé, především ti pravicoví a především ti z řad podnikatelů, nebudou chtít vzdát.

Václav Klaus a jeho stoupenci nejspíše zůstanou v menšině – pokud ovšem EU nespáchá harakiri.

Řím raději zachovat

Když začala v USA jižanská rebelie let 1861 až 1865 (jejíž 150. výročí se právě odehrává), když jižanští nabobové rebelovali proti legitimní zvolené ústavní vládě, neboť nebylo stoprocentně po jejich, tehdejší prezident Abraham Lincoln o nich řekl, že jejich mentalitou je „raději Caesarem ve vesnici než druhým v Římě“. Byla to parafráze slavného Caesarova výroku (zprostředkovaného například Williamem Shakespearem) „raději bych byl prvním ve vesnici než druhým v Římě“.

Když už ne Caesarem v Československu, pak alespoň v Česku; když už ne prvním v EU, pak raději Caesarem v ČR…A to je také mentalitou Václava Klause: být „raději Caesarem ve vesnici než druhým v Římě“. Když už ne Caesarem v Československu, pak alespoň v Česku; když už ne prvním v EU, pak raději Caesarem v ČR…

Římská říše byla obdivuhodné civilizační dílo, které zajišťovalo svým obyvatelům velké dobro Pax Romana – vnitřní mír a klid – a předvídatelný právní stát založený na obdivuhodném římském právu. To na Římské říši obdivovali i první křesťanští teologové, i když Řím měl jednu ošklivou vadu: krmil lvy křesťany. Navzdory tomu křesťané nechtěli Řím zničit, nýbrž pokřtít jej, pokřesťanštit. Pax Romana nahradit něčím lepším, něčím jako Pax Christiana. Nikoli Řím rozbít ve jménu samostatného Korintu, Efezu, Soluně atd. (kde byly křesťanské obce), nýbrž Řím zachovat – leč konvertovat.

Obdobně nyní nejde o to Evropskou unii zničit, nýbrž zachovat, reformovat a konvertovat. Učinit ji ekonomicky a politicky liberálnější; a kulturně a morálně více v souladu s židovsko-křesťanskými kořeny a hodnotami naší západní civilizace.

A já za sebe říkám: raději druhým – či třetím, či čtvrtým, či pátým či posledním – v unii s vládou zákona než v „suverénní“ vesnici Caesarem s arbitrární, svévolnou mocí…