Ceska Pozice

Trump je rukou Alláhovou. Svým rozkazem dal Íráncům silnou kartu

Vojenské akce na základě informací, jejichž původ není znám, nejsou ověřitelné a někomu něco pouze „připisují“, jsou výsledkem úpadku civilizace.

Jan Schneider 10.1.2020
Prezident Donald Trump vystoupil před novináři ohledně útoku na vlivného... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Prezident Donald Trump vystoupil před novináři ohledně útoku na vlivného... | foto: ČTK
Prezident Donald Trump vystoupil před novináři ohledně útoku na vlivného...

Americký prezident Donald Trump dal rozkaz k zabití íránského generála Kásema Solejmáního, protože mu USA „připsaly“ odpovědnost za mnoho zlých skutků. Trump následně vyhlásil, že USA mají zacíleno na 52 pro Íránce důležitých a citlivých cílů, pokud by si Írán tento atentát nenechal líbit. Kdyby se íránská odveta dotkla byť jediného Američana, USA by podle Trumpa zareagovaly způsobem zjevně nepřiměřeným.

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo však veřejnost ujistil, že USA budou postupovat „v rámci zákona“ a chránit íránské kulturní památky. To by ovšem znamenalo radikální změnu v chování americké armády od agrese do Iráku v roce 2003, kde nevyprovokovaně způsobila značné škody na iráckém kulturním dědictví. Pompeo dále pompézně prohlásil, že se Američané budou „bránit“, a to vždy „při respektování mezinárodního práva a americké ústavy“.

Tři problémy

Vzniká tak první problém. Cílené zabití cizího generála na území třetího státu pouze na základě toho, co mu USA „připisovaly“, bylo buď

Trump rozkazem k zabití íránského generála bez soudu na území třetího státu učinil recipročně své generály legitimními cíli teroristického útoku kdekoliv na světě

Druhým problémem je, že Trump rozkazem k zabití íránského generála bez soudu na území třetího státu učinil recipročně své generály legitimními cíli teroristického útoku kdekoliv na světě. Stačí, když k tomuto závěru někdo dospěje stejným procesem jako Američané, tedy na základě nikoliv soudního řízení, ale že někdo někomu „přisoudí“ odpovědnost za cosi, co bude považovat za špatné. Jinými slovy, pomyslí si o nějakém chlapovi něco špatného, bude vědět, kde je, bude mít raketu, tak ho dá zabít. K čemu nějaké soudy?

Třetím problémem je, že spojení role žalobce, soudce i exekutora se současnou nemožností účinné obhajoby je dle teorie typické pro totalitní režim; nyní je praktikováno USA při vývozu demokracie a pro „zabránění“ rostoucímu napětí.

Vylhané záminky

USA již delší dobu likvidují všechny umírněné a/nebo sekulární síly na Blízkém a Středním východě, čímž stupňují napětí. Chovají se přesně v intencích prognózy amerického geoanalytika George Friedmana v jeho knize Příštích sto let: zaměstnávají potenciální nepřátele (Rusko, Čína) pozemními konflikty, aby museli vydávat prostředky na budování pozemních vojsk, takže na námořnictvo jim už nezbude a neohrozí dosavadní americkou námořní nadvládu. Protože kdo ovládá moře (a vesmír), ovládá svět.

Už americká agrese do Iráku byla založena na vylhaných záminkách, naprosto ignorovala základní civilizační hodnoty. Tou první je zásada nečinit druhému, co by dotyčný sám nerad strpěl. Druhou, že všechny spory dvou stran rozhoduje strana třetí, tedy soud, nikoliv silnější z těch dvou.

Už americká agrese do Iráku byla založena na vylhaných záminkách, naprosto ignorovala základní civilizační hodnoty. Tou první je zásada nečinit druhému, co by dotyčný sám nerad strpěl. Druhou, že všechny spory dvou stran rozhoduje strana třetí, tedy soud, nikoliv silnější z těch dvou.

Po této agresi a zničení sekulárního iráckého režimu vzniklo vakuum, v němž se najednou objevil extrémně fundamentalistický Islámský stát. Prý nepozorovaně, což z amerických úst zní jako přiznání absolutní neschopnosti a sebehana nejvyššího kalibru (podobně jako roky neúspěšná honba nejsilnější armády světa za nemocným šejkem). Tomu se však nechce věřit, proto se nabízí druhá varianta, že se tak stalo s vědomím amerických politiků.

Islámský stát, přímo či nepřímo podporující a inspirující podobné fundamentalisty v regionu, pak zadělával na problémy na ruském jihu, neboli „měkkém podbřišku“, jak kdysi předvídal zpravodajský důstojník Oleg Gordijevskij. (Ten ovšem jako inteligentní a odpovědný muž spojil toto poznání s přáním, aby Západ s Ruskem na eliminaci tohoto nebezpečí spolupracoval.)

Bizarní směsice

Pointou je, že na faktické likvidaci Islámského státu se podílel značnou měrou Írán, konkrétně íránský generál Kásem Solejmání, a tím na sebe mohl přivolat americký hněv. Vzal totiž vážně oficiální americkou propagandu, čímž zhatil americký plán Islámským státem štengrovat Rusko. Ale ani tak mnoho politiků americkým záměrům nerozumí, a ani se s tím netají.

Psychologicky jsou prý USA bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti, což odpovídá charakteristice adolescentní mysli

Leccos naznačuje vysvětlení George Friedmana, že je nutné si zapamatovat rozdíl mezi americkou psychikou a geopolitickou realitou. A to ze dvou důvodů – za prvé to odhaluje nevyzrálost americké moci; a za druhé její obrovskou sílu. Psychologicky jsou prý USA bizarní směsicí nadměrného sebevědomí a hluboké skleslosti, což odpovídá charakteristice adolescentní mysli.

Za těchto okolností už není nutné hledat nějaké tajuplné hybné momenty. Jedním je Trumpovo předvolební třeštění, a druhým snaha udržet dominantní roli dolaru jako světové rezervní měny. Írán totiž obchoduje ropu za jinou měnu, což postavení dolaru podrývá, a hrozí, že by se masa natištěných dolarových bankovek začala vracet tam, kde je natiskli, což je hororové téma, které z pochopitelných důvodů zatím zfilmováno nebylo.

Co bude následovat…

Kniha Ronena Bergmana Zabij jako první vyšla nedávno v českém překladu a hodí se z ní ocitovat následující pasáž: „V září 2010 uvedl premiér Benjamin Netanjahu Mosad a armádu do stavu ,O plus 30‘, což znamenalo 30 dní před ,operací‘. Tak nazýval Netanjahu mohutný útok na Írán, který by však ve skutečnosti byl válečným aktem. Ten by ale musela schválit vláda, kdežto ,operaci‘ směl nařídit premiér. Tehdejšího ředitele Mosadu Meira Dagana ohromila premiérova lehkomyslnost.

,Užití vojenského násilí by mělo neúnosné následky. Pracovní předpoklad, že íránský jaderný program se dá úplně zastavit vojenskou ofenzivou, je nesprávný... Kdyby Izrael zaútočil, íránský nejvyšší vůdce Chameneí by děkoval Alláhovi; sjednotilo by to íránský lid k podpoře programu a Chameneí by mohl říci, že musí mít atomovou bombu proto, aby ubránil Írán před izraelskou agresí.‘“ Trump je tedy ve skutečnosti rukou Alláhovou a dal Peršanům silnou kartu.

Bude záležet na reakci světové veřejnosti – zda bude ustrašeně favorizovat americký způsob „řešení“ sporů, nebo dá šanci civilizaci, která se tak těžko buduje, a přitom je to jen tenká vrstva, šlupička, kterou lze snadno zničit a propadnout do zvyků prvobytně kovbojsky pospolných

Současně lze předpokládat, že Írán přijde s novou odpovědí v šachové partii, která by v rutinním provedení mohla vést k tomu, že by byla jednou z posledních. Pomsta za studena je chutnější, i když zpočátku nelze vyloučit nějaké spontánní „horké“ protiamerické akce. Například v Iráku stačí nyní již málo, aby někomu došla trpělivost (a podnět se dá Íránu jednoduše „přisoudit“, důkazů netřeba). Nicméně Peršanům nyní postačí, když generaci, dvě posečkají.

Pak si budou moci připsat další položku na seznam do nebe se vytahujících velmocí, které si o sobě hodně myslely, a pak už jen v agónii kolem sebe kopaly a doufaly, že vyprovokují boj, protože nic jiného neumějí. Opět George Friedman: „USA jsou historicky ,válečnickou zemí‘. Jsou v neustálém válečném stavu. Války jsou pro americkou zkušenost ústřední a jejich frekvence stále narůstá. Válka je zabudovaná do americké kultury a hluboce zakořeněná v americké geopolitice. Amerika se zrodila z války, pokračuje v boji až do dnešního dne a vojenské tempo se stále zrychluje.“

Írán na rozdíl od USA tedy může uvážlivou reakcí snížit obavy světové veřejnosti, že váleční štváči rozpoutají válku, která by mohla přesáhnout hranice regionu. Bude ale záležet na reakci světové veřejnosti – zda bude ustrašeně favorizovat americký způsob „řešení“ sporů, nebo dá šanci civilizaci, která se tak těžko buduje, a přitom je to jen tenká vrstva, šlupička, kterou lze snadno zničit a propadnout do zvyků prvobytně kovbojsky pospolných.

Civilizace

Jak se pozná civilizovaný stát? Že se jeho představitelé rozhodují inteligentně, se znalostí, odpovědně. A jak se pozná svrchovaný a suverénní stát? Že se jeho představitelé rozhodují v souladu se svým poznáním, s deklarovanými civilizačními hodnotami, a se svým svědomím. Jak nás učil Jan Hus, hledejte pravdu, a ne to, co si myslí někdo jiný, byť by byl velmi mocný. A co vlastně víme?

Civilizace se vyznačuje tím, že k řešení sporů ustanovuje soudy, které používají pouze jeden, nikoliv dva různé metry. Soudy připouštějí pouze ověřitelné důkazy, tedy nikoliv informace zpravodajských služeb z utajených zdrojů. Američtí politici se řídí vymyšlenými informacemi zpravodajských služeb, které nejsou schopné zaregistrovat reálné děje. Nebo jsou, ale politici se jimi neřídí, což vyjde nastejno.

V roce 2018 jsme vzpomínali 50 let od počátku okupace naší vlasti vojsky některých členských států Varšavské smlouvy, které chtěly, aby vznikla nová vláda, jež by je „pozvala“. Američanům se to v Iráku povedlo. Pozvala je vláda, která vznikla až poté, co Irák začali okupovat. Víme tedy, že legitimita pobytu amerických vojsk v Iráku je stejná jako pobytu sovětských vojsk u nás.

Civilizace se vyznačuje tím, že k řešení sporů ustanovuje soudy, které používají pouze jeden, nikoliv dva různé metry. Soudy připouštějí pouze ověřitelné důkazy, tedy nikoliv informace zpravodajských služeb z utajených zdrojů. Ostatně agrese do Iráku byla zdůvodněna právě takto, a všechny informace se ukázaly mylné. Ale to už byl sekulární Irák roztřískán a rodil se tam Islámský stát.

Z toho vyplývá, že se američtí politici řídí vymyšlenými informacemi zpravodajských služeb, které nejsou schopné zaregistrovat reálné děje. Nebo jsou, ale politici se jimi neřídí, což vyjde nastejno. Vojenské akce na základě informací, jejichž původ není znám, které nejsou ověřitelné a jež někomu něco pouze „připisují“, jsou tedy výsledkem naprostého úpadku civilizace. Společnost se vrací do doby prvobytně pospolné, kde bylo právo a pravda totožné s klackem v ruce toho nejsilnějšího.

Disentní stanovisko

Jak se s touto sumou základních informací vypořádá naše vláda? Bude mít sílu vrátit do hry základní civilizační hodnoty, a trvat na nich? Možná v evropském společenství roste poptávka po takovém disentním stanovisku, které by bylo zcela v intencích Václava Havla, na něhož přísahají i ti, kteří v jeho stopách ve skutečnosti nejdou. Ještě jednou ocituji Ronena Bergmana:

Jak se s touto sumou základních informací vypořádá naše vláda? Bude mít sílu vrátit do hry základní civilizační hodnoty, a trvat na nich? Možná v evropském společenství roste poptávka po takovém disentním stanovisku, které by bylo zcela v intencích Václava Havla.

„Na každý problém, k jehož řešení byly přizvány, předkládaly izraelské zpravodajské a bezpečnostní služby možná operativní řešení. Jejich reálné úspěchy však u většiny nejvyšších politiků přiživovaly iluzi, že tajné operace mohou být nejen taktickým, ale i strategickým nástrojem a lze je používat místo skutečné diplomacie k ukončení geografických, etnických, náboženských a národních sporů Izraele.

Kvůli fenomenální úspěšnosti izraelských tajných operací většina izraelských politiků v této fázi izraelských dějin tuto taktickou metodu boje proti terorismu a existenčním hrozbám podporovala a povýšila nad skutečnou vizi, státnictví a upřímnou touhu po politickém řešení, jež je nutné k dosažení míru.“

Bergmanova kniha končí konstatováním, že generálové nakonec „pochopili meze síly“. Neboli, jak praví prorok Zachariáš: „Ni mocí, ani silou, ale duchem mým, praví Hospodin zástupů.“ Tedy ten, k němuž se hlásí naše civilizace.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.