Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Tomio Okamura aneb Takový populismus po česku

  11:41

Šéf Úsvitu velmi brzy pochopil, že k úspěchu v politice vede nejen dostatečné množství financí, ale zejména příběh, jehož je nositelem.

foto: © ČTKČeská pozice

KOMENTÁŘ Michala Víta / Tomio Okamura se na vstup do „velké“ politiky připravoval dlouho. Velmi brzy pochopil, že k úspěchu vede nejen dostatečné množství financí, ale zejména příběh, jehož je nositelem. Okamura byl v době vstupu na politickou scénu již jasně mediálně vyprofilovanou osobností. V případě tradičních stran se mnohdy naopak stává, že v jejich řadách na politickou scénu vstupují osoby téměř neznámé v širším společenském kontextu.

Okamura začal tvořit svůj současný program až v době oznámení vstupu na politickou scénu a zcela jej podřídil své cílové skupině. Nic převratného to není, ostatně Andrej Babiš to dokázal ještě s mnohem větším úspěchem. Okamura představil několik tezí, ke kterým se dostanu později, a vše zahalil do mlhoviny přímé demokracie. Mluvil ale v době sběru podpisů pro prezidentskou kandidaturu o právu na sebeurčení pro romskou komunitu nebo snad o vykazování imigrantů, kteří zneužívají sociální systém?

Na hraně veřejné debaty

Při hledání podrobnější argumentace se u politiků podobného ražení vždy dospěje ke stejnému závěru – teze zůstává, podrobnosti chybějíSoužití s romskou populací je pro politika Okamurova střihu naprosto ideální téma – panuje silná společenská poptávka, aby „s tím začal někdo už konečně něco dělat“ a zároveň Okamura není nijak vázán stranickou strukturou umírňující jeho prohlášení. Jako jediný politik – vyjma DSSS a Zelených – se v průběhu letních nepokojů stavěl do role mediátora. Vždy ale vydal pouze prohlášení, které evidentně brzdilo jeho zaujetí stát se někým, kdo tuto problematiku „rozčísne“. Vždy se vezl na hraně veřejné debaty, což by například zástupcům ČSSD nikdy neprošlo, ačkoli by se někteří možná vezli rádi.

Okamurovým hlavním argumentem bylo uskutečnění práva na sebeurčení národnostních menšin, které ovšem nikdy nerozpracoval. Pouze jej používal v pro veřejnost natrénovaných rétorických cvičeních. To je ostatně také hlavním účelem schopného populisty. To ostatní stojí příliš mnoho úsilí a hůře se prezentuje na Facebooku. Při hledání podrobnější argumentace se u politiků podobného ražení vždy dospěje ke stejnému závěru – teze zůstává, podrobnosti chybějí. Vytvářet argumenty není třeba. Cílová skupina nepotřebuje vysvětlení nebo nevyžaduje složitá řešení.

Z tohoto důvodu je samozřejmě velmi obtížné zjistit oficiální postoj strany k tématu, v tomto případě Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury. O to je překvapivější, že oficiální či spíše neoficiální stanovisko vyvolává obecný úsměv, a nikoli zaryté pohoršení. Jelikož tyto základní informace zcela chybějí v debatě, kterou se snaží nastolovat, lze dovozovat, že Okamura a jeho spolupracovníci jsou si tohoto faktu vědomi. To ostatně potvrzují mimo záznam i někteří zástupci Úsvitu.

Témata ano, argumenty ne

Druhou otázkou přesně kopírující schéma v případě romské problematiky je otázka imigrace. Volební program Úsvitu obsahoval jen velmi mlhavé náznaky toho, že se Okamura výrazně vyhraní proti imigrantům. V předvolební debatě Tomia Okamuru velmi dobře odzbrojil moderátor České televize Martin Veselovský. Okamura de facto přiznal, že jeho odtažitý postoj k imigrantům je založen spíše na dojmech a neúplných informacích. Je bezpochyby legitimní mít názor, který je založen na emocích a iracionalitě. Nicméně v případě lídra protestního hnutí, kterým Úsvit bezpochyby je, je tato skutečnost přinejmenším zarážející.

Pro vysvětlenou, Okamura nebyl schopen uvést přesný počet cizinců zneužívajících sociální dávky, ačkoli je z toho plošně obviňoval. Dva týdny po volbách uveřejnil Radim Fiala, předseda poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, na svém blogu článek, v němž použil skutečně širokou paletu konstruktů odrážející současnou „blbou náladu“: „Brusel nám nařizuje přijímat cizince, kteří nerespektují naši kulturu; my nejsme povinni je přijímat; současná společenská liberální politika je od kořenů špatná“.Z mediálního vystupování Okamury a spol. vyplývá, že stále chybí pointa

Podobně jako u Okamury v případě národnostních menšin však absolutně chybělo jakékoli další pokrytí problematiky – konkrétní příběh či příklad. Fiala nahodil několik tezí, ale žádná nebyla spojena s nějakou ukázkovou situací. Až se téměř zdá, jako by Okamura a spol. pouze zkoušeli témata, která později mohou rezonovat, ale v současné době nejsou žhavým předmětem společenské debaty. Z jejich mediálního vystupování vyplývá, že stále chybí pointa. Či snad se zástupci Úsvitu nechtějí pouštět do argumentačních podrobností jednotlivých témat z praktických důvodů, například chybějící personální kapacity?

Příkladný populista Wilders

Uvážíme-li neochotu či neschopnost propracovat zmíněná mobilizační témata společně s nepřesvědčivým veřejným vystupováním, je delší životnost hnutí, potažmo Okamury jako politika na pováženou. Tento zlom v myšlení pochopili známí populističtí vůdci již dávno. Nejlépe se na hraně společenské přijatelnosti a rázného populismu pohybuje Geert Wilders. Ačkoli již řadu let tématizuje otázky spojené s imigranty, je schopen své voliče udržet v přesvědčení, že on pro ně skutečně něco dělá a že jeho kroky mají hmatatelný efekt.

Výborným příkladem je například webová stránka, kde se měly nahlašovat prohřešky Východoevropanů v Nizozemsku. Dopad měla tato snaha v zásadě nulový. Nicméně se ukázalo, že Wilders je ochoten občas přijatelnou hranici překročit a vyvolat mediální poprask, který využije pro sebe. A co více, nasměruje agendu veřejné debaty úplně jinam. Wilders totiž tvrdí, že využívá pouze svobody projevu a následně celý mediální poprask stočí na téma stavu demokracie místo původního sdělení – otázky imigrantů v Nizozemsku.

Wilders je ochoten občas přijatelnou hranici překročit a vyvolat mediální poprask, který využije pro sebeToto Okamura zatím příliš nepochopil či skutečně nemá kapacity, aby byl tím, kdo nastoluje témata veřejné debaty. Zcela jiný efekt by mělo, kdyby prezentoval čísla a fakta. Další skutečností je, že Okamura nemá zahraniční spojence, na které by se byl schopen odvolat nebo je požádat o pomoc. Současné vyjednávání se švýcarskými politickými stranami o konzultaci při předkládání návrhů posilujících prvky přímé demokracie je spíše úsměvné, než aby bylo aktivitou s reálným dopadem. Bude-li Okamura pokračovat v nastoleném trendu, může být po příštích parlamentních volbách bez reálného vlivu.

Bude politika ještě více nepředvídatelná?

Nelze přitom opomenout, co bude stát českou politickou scénu Okamurovo působení v parlamentu. Zkušenost s Věcmi veřejnými v čele s Vítem Bártou znamenala prozření o způsobu politického podnikání. Ačkoli se spekuluje, že Okamura byl finančně podpořen pražskou šedou eminencí – nejčastěji je zmiňován Tomáš Hrdlička –, jeho tematizování společensky citlivých otázek typu imigrace může mít mnohem větší následky.

Mainstreamové politické strany zatím debatu o pestrosti společnosti nevyvolají, což ostatně ukázaly v případě protiromských protestů. Okamura tak v případě intenzivnějšího přívalu uprchlíků do Česka bude jedním z mála připravených politických aktérů. Z tohoto důvodu nelze jeho konání ignorovat. Tradiční strany ještě nepochopily, že dělící linie české politiky se postupně posunuje od socio-ekonomického rozdělení do mnohem více nepřehledné podoby.

Příběh nových hnutí je třeba dlouhodobě budovat s jasnou konečnou perspektivouSkutečnost, že kromě Tomia Okamury i Andrej Babiš tento posun pochopil a výrazně ovlivnil společenský a politický diskurz, znamená ztrátu tradičních pozic a zejména změnu v přístupu k politice jako takové. Přispěním politických hnutí Andreje Babiše a Tomia Okamury došlo k vytvoření konfliktní linie nové versus tradiční politické strany ve smyslu způsobu výkonu politiky „nejsme jako oni“ a zastávaných témat, jakým je například problematika migrace.

Příběh nových hnutí je třeba dlouhodobě budovat s jasnou konečnou perspektivou. Dokud nebudou tradiční partaje či jedinci v rámci jednotlivých stran rovněž schopny tento příběh vytvářet, jak činil Okamura, bude se případ úspěchu Úsvitu periodicky opakovat.

Okamura vystupuje kultivovaně, je náležitě upravený, za každých okolností aktivně komunikuje s novináři. Nicméně jeho politické hnutí stále postrádá notnou dávku profesionality, s níž by dospěl do pozice populisty typu Geerta Wilderse. Jestliže Okamura nevytvoří povědomí, že tomu, co říká, také zcela věří nejen on, ale i jeho poslanecký klub a nejbližší spolupracovníci, zůstane Úsvit přímé demokracie stranou na jedno použití a česká politika se stane ještě více nepředvídatelnou.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!