Jednou z nejvíce nepochopených a špatně interpretovaných populárních teorií jsou takzvané černé labutě. Ekonom a bývalý burzián Nassim Nicholas Taleb tak začal říkat vysoce nepravděpodobným a těžko předpověditelným událostem, které zlomí dějiny vejpůl – jako finanční krize roku 2008. Proto se novoroční předpovědi a věštby analytiků zaklínají výhradou „pokud nepřiletí černá labuť“. Jenže většina z nich alespoň v obrysech vidět je, jen je vidí – nebo chce vidět – málokdo. Přesně jako onu americkou hypoteční a akciovou bublinu, která otřásla léty „desátými“.
Podobně málokoho překvapí, že je Blízký východ sud střelného prachu, a bohužel zase plní titulky médií. A nejspíš bude i v příštích letech „zlatých dvacátých“ s dalšími hrozbami bezpečnosti, především kybernetické. Stejně asi nebudeme šokováni, pokud nějaký otřes vzejde z brexitu a vyrovnávání se společné Evropy s odchodem globálně nejvýznamnějšího člena. Rozhodující líhní všemožných historických labutí ale bude, čemu se na Západě říká anglosasko-čínský konflikt, globální soupeření USA a Británie s expanzivní asijskou velmocí. Jak to zažíváme na vlastní kůži.
Jen první fáze
Prestižní britský list Financial Times zvolil v tradiční anketě slovem roku 2019 poněkud těžko přeložitelné anglické „decoupling“. Odpoutání nebo oddělení se Číny od (někdy vzájemné) závislosti na USA v ekonomickém smyslu bylo při pohledu z Londýna a New Yorku hlavním trendem uplynulých let. Loni ale s obchodní válkou dvou největších světových ekonomik nabralo na obrátkách a panují obavy, že povede k rozkladu na globalizaci postaveného systému, který nám zajistil poslední léta nevídané prosperity.
Pokud si někdo myslel, že podpisem obchodní dohody s Čínou vše končí, vyvedl ho Donald Trump z omylu jasným prohlášením, že jde jen o první fázi, a cla, která uvalil, budou z velké části platit alespoň do podpisu fáze dvě. K té ale nedojde před americkými listopadovými prezidentskými volbami. |
Pokud si někdo myslel, že podpisem obchodní dohody vše končí, vyvedl ho Donald Trump z omylu jasným prohlášením, že jde jen o první fázi, a cla, která uvalil, budou z velké části platit alespoň do podpisu fáze dvě. K té ale nedojde před americkými listopadovými prezidentskými volbami. Tvrdý přístup k obchodu, stejně jako k podezřelému telekomunikačnímu gigantu Huawei, který Trumpovi kritici přičítají snaze ukázat sílu a zůstat v Bílém domě, přitlačil naopak Čínu k rychlejší snaze o nezávislost. Především v moderních technologiích, od vývoje mikroprocesorů po software.
Ambice nemá malé, začíná snahou udržet domácí talent kultivovaný často na amerických univerzitách, ale ve výsledku být světovým centrem číslo jedna, či třeba předělat globální finanční systém. Generální tajemník OSN António Guterres v rozhovoru pro magazín Wired prohlásil, že soupeření USA a Číny v technologiích může „nadělat víc paseky než studená válka“. Z druhé strany se v USA otevřeně mluví, že Čína zneužila jejich otevřenost a světového obchodního systému tím, že nepokrytě tlačí své národní šampiony, dotuje řadu exportních produktů, ale nepustí zahraniční firmy recipročně na svůj trh.
Představa, že její přistoupení ke Světové obchodní organizaci na počátku milénia přinese větší otevření a demokratizaci, se ukázala omylem, spíše se označuje za trojského koně. Hlavní roli v globální expanzi přitom začínají hrát obří technologické firmy, jako je Alibaba, WeChat nebo Tencent, které se z e-shopu nebo aplikace postupně stávají všeobjímajícími giganty obsluhujícími skoro každý aspekt života. Něco, co si u kritizovaného Googlu nebo třeba Facebooku ani nedovedeme představit.
Prezidentská kampaň
Díky americkým prezidentským volbám ale může přiletět pro příští desetiletí přelomová labuť ještě z druhé strany. Především demokratičtí kandidáti Elizabeth Warrenová a Bernie Sanders odpovídají na rostoucí poptávku po řešení krize kapitalismu a rostoucí nerovnosti, jakou si v Evropě opět moc neumíme představit. Bezpochyby půjde o jedno z hlavních témat letošní kampaně, na sílící kritiku, která přetrvávala celé uplynulé desetiletí od finanční krize, ale odpovídají i samotné korporace.
Především demokratičtí kandidáti Elizabeth Warrenová a Bernie Sanders odpovídají na rostoucí poptávku po řešení krize kapitalismu a rostoucí nerovnosti. Bezpochyby půjde o jedno z hlavních témat letošní kampaně. |
Vlivná organizace Business Roundtable vydala loni otevřené prohlášení podepsané 181 šéfy největších amerických firem, podle nichž není už jejich jediným cílem zvyšovat bez ohledu na cokoliv hodnotu akcií, jak platilo uplynulé půlstoletí. V novém paradigmatu berou ohled i na zaměstnance, zákazníky, ale také životní prostředí. Tedy témata, která shodně otřásají i Evropou.
Z druhé strany se ale ozývá, že opravováním systému si mohou západní ekonomičtí šampioni svázat ruce v nevyhnutelném souboji právě s těmi čínskými. Pokud technologická studená válka bude eskalovat a zároveň si z politických důvodů USA a Evropa naordinují handicap pro své firmy, může se snadno stát, že namísto nějaké černé labutě nás v nadcházejícím desetiletí čeká labutí píseň americko-evropského pojetí světa.
