Prezident Václav Klaus poskytl sobotním Lidovým novinám interview, které je všechno jiné, jen ne nudné. Někdy snad až příliš. Některé výroky bezpochyby stojí alespoň za menší pozastavení.
Chrastavský incident
Rozhovor docela logicky začíná nedávným incidentem v Chrastavě, kdy byl prezident napaden sedmi výstřely z airsoftové pistole. Veřejný diskurs se točí kolem toho, zda je na místě používat při jeho popisu pojem „atentát“. Prezident na tomto termínu trvá a argumentuje přirovnáním k loupežnému přepadení v bance. Pro trestněprávní kvalifikaci totiž nehraje roli, zda při něm lupič vyhrožoval funkční zbraní nebo atrapou.
Přepadení banky však není atentát. Při přepadení banky jde prvotně o peníze, při atentátu jde hned o život. A při pokusu o vraždu soud zvažuje, zda byl způsobilý přivodit smrt, či nikoliv. Použití airsoftové pistole tudíž korektní použití výrazu „atentát“ vylučuje.
Použití airsoftové pistole korektní použití výrazu „atentát“ vylučujePrezident Klaus názorně předvádí svůj příspěvek k atmosféře v naší společnosti. Povětšinou lehce posměšný tón, jímž se vyznačují kritici jeho ulpívání na pojmu „atentát“, beze vší příčiny a netýkavě označuje za „absolutní nenávist“, s níž se prý „skupina naší levicově kulturně-mediální fronty pustila do boje se slovem atentát“. Prezident se navíc nemůže divit negativní odezvě, když používá takové echtovně bolševické výrazivo.
Prezident má pravdu!
Václav Klaus má pravdu, když tvrdí, že na prezidenta této země se z pistole ještě nestřílelo. Prezident Klaus má stále pravdu. Prezident Klaus má pravdu i v okamžiku, kdy už se zdá, že ji nemá. Na prezidenta této země se opravdu z pistole naštěstí ještě nestřílelo.
Prezident Klaus má pravdu i v tom, že naše doba je nemocná, a že lidé jsou jejím produktem, ale i jejími tvůrci. Všichni lidé. I on, pokud se ovšem již nepokládá za bohočlověka. Klausovy sentence jsou chvílemi trefné, jen on sám se chvílemi staví jaksi mimo realitu.
Nebezpečné snění
Klause irituje, že by v civilizované společnosti mohl „onen člověk“ (blíže ho Klaus nespecifikoval, myslel však bezesporu chrastavského útočníka) „žalovat poslance Vidíma za to, že ho označil slovem gauner“. Klaus dovozuje, že „jestli je něco takového vyslovitelné a možné, tak to už jsme někde úplně jinde, než bych si dovedl někdy představit“. Demokracie ale není procházka růžovoučkým sadem. Pro úvod do tvrdé reality by to chtělo, místo snění, přečíst třeba něco z Gilberta K. Chestertona, bytostného demokrata.
Prezident by se pak mohl vyvarovat jednoho velmi nebezpečného náznaku. O lidech, kteří připouštějí, že chrastavský incident je „zajímavý druh protestu“, prohlásil, že „za to nesou spoluzodpovědnost“. Doufejme, že Václav Klaus z oné „spoluzodpovědnosti“ nemíní vyvozovat konsekvence ve smyslu „schvalování atentátu na říšského protektora“!
Tušení souvislostí?
Již dříve jsme napsali, že útočník ze sebe šrouboval strojené fráze. Ani Klaus se nedomnívá, že „ten člověk je izolovaný jedinec žijící v malém městečku“, a dovozuje, že „buď někdo z novinářů přestylizovává jeho rozhovory, nebo je to velmi intelektuálně orientovaný člověk“. A dodává, že „druhou dimenzi otazníku nad jeho izolovaností dává samozřejmě ten zjevně podvržený záznam komunikace mých ochranek. To je druhá zásadní věc. Že by to podvrhl on, to určitě ne, takže to musel být někdo jiný.“ Klaus tak nevylučuje, že onen chrastavský incident může mít poněkud strukturovanější pozadí. „No a jestli je to podvržený záznam, tak se od izolovaného jevu dostáváme k něčemu úplně jinému, a to hodně daleko.“
Škodí Havel i ze záhrobí?
Na otázku, zda v „chorobné atmosféře ve veřejném životě“ hraje roli jeho „historická rivalita“ mezi ním a Václavem Havlem, Klaus přitakává, „že to byl a je základ všeho“. Tím ovšem nemyslí, že i on má na tom svůj podíl, naopak. To prý „ona levicová kulturně mediální fronta pořád neunesla to, že po listopadu ’89 se jí nepodařilo dostatečným způsobem oslovit naši veřejnost. A že mají pocit, že jsem jim to ukradl já.“
Paranoický je však již dovětek „Já jsem myslel, že smrtí Václava Havla to v jistém slova smyslu utichne, ale naopak ono to možná ještě sílí.“ Opravdu si stále Klaus myslí, že za to všechno může jen Havel?
Občan Václav Joch-Rychetský
Poněkud komicky vyznívá následující pasáž, odpověď na otázku, zda se Klaus neposouvá od liberalismu ke konzervativismu.
„Já jsem od prvopočátku bojoval v sobě i v rámci ODS se střetem dvou rovin – liberální a konzervativní. Já jsem se týdny trápil, jak nazvat naši stranu, protože jsem chtěl, aby v názvu bylo vyjádřeno i to liberální, i to konzervativní. Trošku nám to konzervativní ukradla skupinka, do které patřili už tehdy ti Jochové, celá ta ODA. Pojem liberálové zase trochu ukradli pánové Rychetští, když v rámci dělení OF založili Liberální klub. A já jsem si zoufal, že obě tato slova jsou ukradena, a tak jsme nakonec dospěli k názvu ODS.“
Prokrustovo lože rusofobie
Těžký boj svádí Klaus s umanutci, kteří již druhou generaci po „mocenském přelivu“ v roce 1989 otravují společnost svým kádrováním a lustrováním, čímž nahrazují vlastní kritické a odpovědné myšlení. Klaus vetoval zákon související s důchodovou reformou, a „pravicoví úderníci“, mentalitou k nerozeznání od těch všech mládežníků a svazáků, argumentů nemajíce, hned po Klausovi flusnou „rusofilstvím“, „kremlofilií“, či dokonce nařčením, že je agentem KGB.
Krom jejich otravnosti však lze namítnout i podezření, že tak vlastně činí v zájmu oné mýtické KGB. Tak dlouho budou všemožné své nepřátele označovat za agenty KGB, až – doufejme – skončí v blázinci, jak správně glosuje Klaus („tihle lidi jsou opravdu chorobní, nemocní, ti jsou na psychiatrickou léčebnu“).
Jako skončil v blázinci neblaze proslulý americký lovec ruských špiónů Jesus Angleton, který svou hysterií a paranoiou zničil mnoha „čistým“ zpravodajcům životy. Přijít po Angletonově hospitalizaci s podezřením, že by někdo mohl pracovat pro Rusy, bylo něco jako říkat si sám o blázinec. V té době však začal v CIA pracovat Aldrich Ames a nelze vyloučit, že i temný Angletonův stín trochu přispěl k tomu, že dlouho nebyla odhalena jeho skutečná spolupráce s KGB.
Brutál nakonec
Klausovi se interview opravdu moc nepovedlo. Kritizuje adresně kandidáty na prezidentskou funkci, to klobouk dolů, taková přímá řeč se bohužel v této zemi moc neslyší. Jedinému Milošovi Zemanovi předehřál na Hradě židli, nikomu jinému by ji nepřál. Budiž. Sepsul Schwarzenberga, deklasoval Fischera. Budiž.
Následující výrok je však brutálně nešťastný a lze jej pochopit (nikoliv však omluvit) technickým vzděláním prezidenta Klause. Zřejmě není schopen odhadnout všechny významové nuance přirovnání, která jsou založena pouze a jenom na jakýchsi zjednodušených a mechanických souvislostech. Prezident Klaus na konto ostatních prezidentských kandidátů doslova prohlásil: „Já myslím, že nejsme v situaci, aby to dostal nějaký novodobý Hácha, předseda Ústavního či Nejvyššího soudu.“
No, pane prezidente, těch deset let opravdu vrchovatě stačilo.